Ministerstvo zahraničních věcí ČR

   česky      english     

rozšířené vyhledávání

Přejít na menu

Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo

Ministr Kohout o hrozbě opětovného zavedení víz ze strany Kanady

 

Rozhovor redaktora Václava Moravce s ministrem Janem Kohoutem v Rádiu Impuls z 8.7.2009

Začátek příštího týdne, to je podle diplomatických zdrojů termín, kdy Kanada opět zavede víza pro občany České republiky. Nikdo však o tomto termínu nechce mluvit nahlas. Prezident Václav Klaus dal před dvěma dny najevo, že by česká diplomacie měla s Kanadou vyjednávat do poslední chvíle.
Záznam Václava Klause: Doufám, že se bude ještě s Kanadou vyjednávat a odvetu, tu si nechme opravdu na poslední chvíli.

Slova prezidenta Václava Klause. Čeští občané jsou zhruba se 1720 žádostmi o azyl na druhém místě hned za Mexikem. Kanadské úřady právě zaregistrovaly tolik lidí, kteří žádají o azyl, to je dvakrát víc než za celý loňský rok. Česká diplomacie předtím odhadovala, že do Kanady od ledna do června přiletělo zhruba 1600 Čechů, z toho uspěla asi jen desetina. Nejen o tom bude řeč v následujících minutách. Hostem dnešních Impulsů je vicepremiér, ministr zahraničí vlády České republiky, Jan Kohout, vítejte v Impulsech, přeji vám hezký dobrý den.

Dobrý večer a děkuju za pozvání.

Jaké jsou vaše obavy, že od začátku příštího týdne to propukne, že opět budeme potřebovat víza při cestách do Kanady?

Rozhodně ty obavy jsou na místě a jsou veliké. Přestože děláme a já myslím, že veřejnost stihla registrovat, děláme pro to maximum, aby k tomu nedošlo. Nicméně my nadále pracujeme se všemi variantami, včetně té možnosti, že budou zavedena víza pro občany České republiky.

Už jste slyšel ten termín 14. července, to znamená, příští týden v úterý to propukne?

Je, tento termín několikrát zazněl, nicméně není potvrzen, není potvrzen z žádné strany, respektive ne z kanadské strany vůči nám. Není žádným oficiálním kanálem, ta jednání skutečně neustále probíhají, probíhají každodenně. V současné chvíli my jsme zapojili do hry i Evropskou komisi a pan předseda Barroso v těchto chvílích nebo v těchto dnech projednává celou záležitost i s premiérem Harperem na okraji toho summitu G8 v Aquile. Čili my jsme skutečně do té záležitosti zapojili maximální počet hráčů, které můžeme v této hře využít.

Štafetový kolík, to je pravidelná rubrika Impulsů. Když byl hostem úterních Impulsů náčelník Generálního štábu české armády Vlastimil Picek, tak ho právě zajímala víza pro české občany, kteří pocestují do Kanady. Položil tedy vicepremiérovi a ministru zahraničí Janu Kohoutovi i tuto otázku:
Záznam Vlastimila Picka: Já bych mu snad ani nechtěl položit otázku, ale chtěl bych mu spíše popřát, aby se mu vyjednávání s kanadskou stranou dařilo a aby Česká republika neměla víza do Kanady.

Konstatoval náčelník Generálního štábu české armády Vlastimil Picek v Impulsech. Jeho slova slyšel dnešní host Impulsů, vicepremiér, ministr zahraničí Jan Kohout. Kdy bude jasné, zda to kanadské rozhodnutí padne či nikoliv, protože ona natahovaná asi není nejlepší formou pro česko-kanadské vztahy a může přece zanechat šrámy?

Já předpokládám, že všechna ta důležitá jednání se odehrávají ještě během tohoto týdne, čili koncem týdne, začátkem příštího, jak jste naznačoval v tom vašem termínu, musí být už jasno, protože to je, myslím, neústojná, nedá se ustát ta situace pro nikoho, ani pro Kanadu, ani pro Českou republiku. Ale chtěl jsem říct, že ta čísla, která jste zmiňoval a která byla dnes uvolněna kanadskou stranou, protože my žádnými takovými oficiálními daty nedisponujeme, to pouze Kanada na základě těch žádostí o azyl, která jsou nesdělitelná třetí straně, včetně jmen a dalších dat těch žadatelů o azyl, to ukazuje, že Kanada vytváří určitou situaci mediální s těmi počty na to, která ukazují, že v zásadě se chce přiklonit k tomu zavedení víz.

To znamená, pokud byste to měl procentuálně vyjádřit, tak se obáváte toho, že zavedení víz začátkem příštího týdne je neodvratné?

Já bych řekl, že na takových 65-70 procent, my budeme dělat maximum, jako děláme doteď. Skutečně ta jednání tady jsou a nejde to jenom vyhlásit zavedení vízové povinnosti, což může nastat, ale také za jakých okolností by byla případně zrušena. Podle mě prostě je to trošku dřevorubecká sekera na problém, který není na naší straně, ale primárně na straně kanadské a máme i jemná řezbářská dlátka na podobné situace a tady bohužel musím litovat toho, že Kanada přistoupila skutečně k tomuhle extrémnímu nástroji, který se používá opravdu jen v situacích krajních, aniž bychom předtím vyzkoušeli jiné postupy, jiné metody, jak tomu problému čelit.

Z toho, co říkáte, tak se zjevně už začínáte smiřovat jako ministr zahraničí s tím, že tím dlátkem není šance rozbít ono kanadské kladivo a že víza budou tedy začátkem příštího týdne zavedena.

Tam ten problém nastal v tom, že Kanada spíš uvažovala v této chvíli od konce, čili od toho nejsilnějšího nástroje, zatímco my během těch jednání nabízíme pestrou škálu dalších možností, které je třeba využít, než k tomu bychom měli dospět a to je stále těch 35 nebo 30 procent, kdy já spoléhám na to, že skutečně Kanada se vrátí k jednáním, já myslím na té technické úrovni a budeme hledat řešení, které nebude takto plošně postihovat naše občany.

Když jsem tady zmiňoval to číslo a vy říkáte, že to číslo, které jsem tady četl v úvodu, že je jasnou zprávou a Kanada si vytváří předpolí pro to, že začátkem příštího týdne oznámí zavedení víz, tak ještě jednou ta čísla zopakuju. Kanadské velvyslanectví v Praze tvrdí, že úřady, kanadské úřady v letošním prvním pololetí zaregistrovaly 1720 českých žádostí, což je 2x víc než za celý loňský rok. Česká republika je v počtu žadatelů hned za prvním Mexikem, tedy jsme na druhém místě. Vás překvapuje to číslo 1720, protože jste původně odhadovali nějakých 1600, to znamená o 120 zhruba žadatelů víc, než jste odhadovali?

Mě to číslo trošičku překvapuje, že je vyšší, protože my jsme v těch našich odhadech se snažili být trošku pesimističtější než optimističtější, ale tohle jsou skutečně údaje, které beru naprosto seriozně a smrtelně vážně.

My víme, že do Kanady jezdí z Česka a žádají tam o azyl především Romové, ti si stěžují na diskriminaci. Někdejší premiér Mirek Topolánek k hrozbě znovuobnovení víz pro české občany, cestující do Kanady, uvedl:
Záznam Mirka Topolánka: To naše řešení souvisí samozřejmě v té, během ekonomické recese je to o to složitější, je s nalezením pracovních příležitostí i pro ty lidi, kteří hledají práci případně jinde. To řešení na straně Kanady je, o to my dlouhodobě žádáme, zařazení České republiky mezi země bezpečného původu, což by z ekonomických důvodů těmto žadatelům o azyl toto neumožňovalo.

To jsme si připomněli slova ze 6. května, kdy mluvil tehdejší premiér, předseda ODS Mirek Topolánek. Proč se podle vicepremiéra, ministra zahraničí Jana Kohouta, který je hostem dnešních Impulsů, nepodařilo zařadit Česko při tom vyjednávání na ten kanadský seznam do zemí bezpečného původu?

Tak já můžu pouze interpretovat to, co nám Kanada při těch jednáních sdělovala, že jí to v podstatě neumožňuje, řekněme, politická situace, protože údajně je to sice exekutivní rozhodnutí vlády, ale vláda v té chvíli pro takové rozhodnutí potřebuje jakousi oporu v Parlamentu a tu během těch předchozích dob necítila. Takže to je oficiální stanovisko a já ho nebudu nikterak rozporovat, já ho beru jako berné, když tak to bylo oznámeno.

Dá se lobovat v kanadském Parlamentu a myslíte si, že vy jako vicepremiér, ministr zahraničí byste mohl uskutečnit v nejbližší době, pokud ta víza opravdu budou zavedena, k čemuž se přikláníte, že byste měl uskutečnit pracovní návštěvu do Kanady?

Je to přesně, jak říkáte. V okamžiku, kdy dojde k nějaké katarzi v té situaci nebo vyjasnění, tak já plánuju cestu do Kanady. Potřebuju mluvit s těmi lidmi skutečně napřímo a samozřejmě je potřeba, aby ti, kteří jsou zodpovědni na kanadské straně, aby přijeli též do Prahy sem.

Řešením, které by mohlo napomoci k zastavení přílivu českých žadatelů o azyl do Kanady, může být to, co už jednou bylo na pražské Ruzyni vyzkoušeno před necelými deseti lety. Připomeňme, že tehdy, kdy vesměs Romové žádali hromadně o azyl ve Velké Británii, ještě předtím, než Česká republika byla členským státem Evropské unie, tak byly zavedeny předběžné letištní kontroly v Praze na Ruzyni. Je toto ještě ve hře v souvislosti s Kanadou nebo je to mrtvý nápad?

Těch instrumentů, které by se daly použít a o kterých jsem mluvil jako o těch dlátcích, je celá řada a tohle je jedno z těch dlátek.

Které je v současnosti ještě ve hře?

Je stále ve hře, je stále diskutováno, jedno z mnoha.

Slyší na to Kanada?

Tak zatím nereaguje způsobem, který já bych si přál.

To znamená, neslyší.

To znamená, že zvažuje, ale jestli slyší, to skutečně v tuhle chvíli nejsem schopen říct. Já myslím, že na. . .

Jaká jsou další dlátka? Vy jste, vy jste to jasně řekl, že Kanada na to jde. . .

Já bych nerad ta dlátka všechna odkrýval, protože jsou skutečně předmětem jednání s kanadskou stranou a je jich celá, celá série. My se chceme, máme zájem na tom dohodnout, abychom odvrátili vízovou povinnost pro naše občany. A právě to, že ta situace dospěla k jakémusi latentnímu rozhodnutí, že nejjednodušší cestou ven z problému je zavést víza, tak znemožnila vlastně reflektovat situaci nebo postupy jiné, my jsme dosáhli toho, že to rozhodnutí nepadlo, nebylo oznámeno, že se ten čas natahuje, že ten počet žadatelů o azyl v posledním měsíci klesl a klesá podle všeho, podle těch údajů, které máme k dispozici a to nám dává prostor pro to, abychom skutečně se podívali spíš jaksi o stupeň, o dva níž na to, co můžeme dělat a v tom se nedá vyloučit ani tato, vámi zmiňovaná ta předletištní kontrola na letišti.

Ale zároveň říkáte, že na to Kanada neslyší, tudíž se tedy asi zdá, že Kanada volí tu jednodušší cestu, zavedení víz.

Já bych neřekl, že neslyší, protože spíš bych řekl, že si promítá, přemítá, reflektuje a to se odráží v tom prodlužování toho času, čili určitě na to dostaneme konkrétně odpovědi.

Do kdy očekáváte, také do toho konce týdne?

Také do konce týdne.

Další zdroje referují, že odjezdy českých občanů do Kanady jsou organizované, někteří lidé si z nich údajně udělali podnikání a žadatelé zneužívají tamní sociální systém. To říkala ostatně už loni v září tehdejší ministryně pro lidská práva a menšiny Džamila Stehlíková.
Záznam Džamily Stehlíkové: Podmínky pro žadatele o azyl jsou velmi velkorysé a žádost běží půl roku až rok a půl, má nárok na bydlení, má možnost pracovat, pobírá určitý příspěvek finanční ve výši zhruba 20 tisíc korun a navíc půl roku má nárok i na pobírání sociálních dávek v České republice, to znamená, když se vrací po pěti a půl měsících z Kanady, tak vlastně ty dávky na něj čekají.

Zaznamenalo Radio Impuls slova někdejší ministryně pro lidská práva a menšiny Džamily Stehlíkové, a to 12. září loňského roku. Sociolog Roman Kryštof, bývalý ředitel Kanceláře Rady vlády pro záležitosti romské komunity Tvrdí, že migraci českých Romů do Kanady za azylem provází klientský systém, na kterém mají profesní a finanční zájem bývalí občané České a Slovenské republiky. Vy byste podepsal jako ministr zahraničí tuhle větu?

Já v tuto chvíli bych ji nepodepsal, protože já ale zároveň bych tím nechtěl říct, že to tak není, prostě během těch posledních dnů jsem zachytil na těch veřejných webech a dalších médiích spoustu informací, které a zdá se někdy, v některých případech je velmi se znalostí věci, informují o skutečnostech, které podle mého názoru zasluhují pokyn vlády, aby je prozkoumala, zda tomu tak je, či není a příslušné orgány, aby poté konaly, protože pakliže je to skutečně jakási organizovaná, organizované řízené tento migrační proces za účelem obohacení, tak to je velmi vážné obvinění a věc, která bude vyžadovat důkladné vyšetření a já o tom chci v nejbližších dnech mluvit s ministrem Pecinou a s panem premiérem, abychom se skutečně na tento problém podívali z tohohle úhlu pohledu. Samozřejmě i s panem ministrem Kocábem.

Připomínám, že hostem u mikrofonu Rádia Impuls je dnes vicepremiér, ministr zahraničí České republiky Jan Kohout. Po otálení a průtazích Václav Klaus jako prezident ustoupil. Podepsal dohodu o přistoupení Česka k Mezinárodnímu trestnímu soudu. Českou republiku za to, že stále neratifikovala zavedení Mezinárodního trestního soudu, v lednu kritizovalo parlamentní shromáždění Rady Evropy. Počítal jste s tím, že dnes bude ten den, kdy podpis bude oznámen?

Já jsem s tím nepočítal, že to bude ten dnešní den, já jsem měl informace o tom, že se ten den může přiblížit a nebo že se nachyluje a jenom chci vyjádřit svoji velkou radost nad touto ratifikací. Byl to skutečně pro nás problém a jsem velmi rád, že pan prezident ty argumenty, které jsme mu a jeho aparátu přednášeli v těch posledních týdnech a měsících, že uznal jako validní a že názor na tuto ratifikaci pozměnil pozitivním způsobem a myslím si, že je to velké dobré znamení pro Českou republiku v rámci mezinárodního společenství.

Vy osobně jste kolikrát s prezidentem Klausem mluvil o tom, že by bylo dobré, aby nakonec ustoupil z těch svých argumentů a podepsal?

Při různých příležitostech jsme se zmínili, potřeby dokončit ratifikaci, ale ta diskuse se vedla především na úrovni skutečně expertní, odborné, právnické, to znamená aparát mých mezinárodních právníků z té sekce mezinárodně právní komunikoval velmi intenzivně s Kanceláří prezidenta republiky a v mnoha kolech jednání skutečně se podařilo najít porozumění v těch hlavních bodech, kde byly výhrady ze strany Kanceláře prezidenta republiky, případně i pana prezidenta a vyjasnit je, že tato ratifikace, přistoupení k Mezinárodnímu soudnímu tribunálu nebude mít negativní důsledky pro Českou republiku, pro ústavní pořádek, povede k posílení mezinárodního míru a bezpečnosti v tom, že skuteční zločinci na světě, kteří neváhají páchat vůči vlastním lidem nebo cizím lidem ty nejhorší válečné zločiny, jako je genocida a další, budou pohnáni před soud, pokud takový nefunguje ve jejich vlastní zemi.

Pokud byste ještě to měl přiblížit, co ten dnešní den, kdy Václav Klaus ratifikoval zavedení Mezinárodního trestního soudu, tedy konkrétně znamená?

Konkrétně znamená, že jsme se zařadili po bok 26 zemí Evropské unie a mnoha dalších v celém světě, které tento tribunál uznaly a budou v souladu s jeho postuláty postupovat.

Není to ale jediná mezinárodní smlouva, která na Pražském hradě čekala na ratifikaci prezidenta, protože pokud se nemýlím, dodatek Evropské sociální charty, to je další mezinárodní smlouva, která čeká a tam to čekání a odkládání ratifikace Václavem Klausem je delší, protože není několikaměsíční, ale je už několikaleté, pokud se nemýlím dvouleté. Podali jste Václavu Klausovi podobný výklad, to znamená, aby také třeba zítra bylo podepsáno?

Já jsem zastáncem vždycky dialogu, komunikace a to velmi intenzivní a řekl bych kvalifikované a nikoliv přes média nebo veřejnou diskusí nebo někoho. Já si myslím, že vždycky všichni partneři, protože jednání jsou vedeny dobrou vůlí dosáhnout jakéhosi pozitivního výsledku pro Českou republiku a v tomhle smyslu v té věci té Sociální charty možná jsme ze strany vlády neučinili pro to maximum, jako jsme dělali pro tento Mezinárodní trestní tribunál a určitě se budeme snažit více komunikovat a více věci vysvětlovat a získávat důvěru a nakonec i ten pozitivní přístup pana prezidenta.

Kdy by mohl podle vás padnout?

Tady bych si nedovolil…

Není to ale na takové úrovni, řekněme expertní, že by ten dodatek Evropské sociální charty byl už tak projednáván mezi právníky Ministerstva zahraničí a …

Zdaleka ne tak intenzivně, protože to jsou další oblasti a nejen Ministerstvo práce a sociálních věcí, ne tak intenzivně a s takovou vervou, jako jsme se věnovali tomuto trestnímu tribunálu.

To pro vás byla priorita?

Ano.

Protože to způsobovalo větší problémy, ta neratifikace?

Byli jsme vnímáni velmi jaksi zvláštně a kuriózně, dokonce jsme v jedné pracovní skupině, která byla, která se věnovala právě Mezinárodnímu soudnímu tribunálu, jsme nebyli schopni z tohoto důvodu ani předsedat, protože jsme nebyli stranou úmluvy. Tohle, byli jsme trošičku kuriózní. Ale to bych řek, že jsou věci, které už jsou za námi, že důležité je právě to, že pan prezident dneska ratifikoval a to je velmi pozitivní zpráva do Evropy.

Lisabonská reformní smlouva, to je další dokument, který čeká na dokončení ratifikace v České republice, chybí opět podpis prezidenta Václava Klause, druhé referendum o Lisabonské smlouvě reformující instituce Evropské unie se v Irsku uskuteční 2. října, tedy několik dnů před českými parlamentními volbami. Druhý říjen, je to nějaké klíčové datum z tohoto pohledu, pane vicepremiére?

Já si myslím, že je to klíčové jednak pro Irsko a je to klíčové i pro celou Evropskou unii. Protože je to moment, který do značné míry rozhodne o tom, zda se potvrdí tvrzení, že Lisabonská smlouva je takzvaně mrtvá a nebo zda stále žije, naopak že začne žít vlastním životem. Já věřím v to druhé, to znamená, že irské referendum bude tentokrát ano, já si myslím, že všechny členské státy na Evropské radě, na té poslední, pod vedením České republiky udělaly maximum pro to, aby irský lid nemusel mít obavy z toho, co jim přinese Lisabonská smlouva do jejich zvyklostí, života, negativní myslím zásahy. Takže i v kontextu těch posledních evropských voleb, kde všechny antilisabonské strany vlastně propadly, se ukázalo, že nemají odezvu v evropské společnosti, že to je zajímavý, nicméně velmi marginální proud v Evropě, že v celém tomhle kontextu i ta ratifikace v České republice dopadne úspěšně.

My dodejme, že Irsko získalo zhruba před měsícem od evropských partnerů záruky ohledně bodů smlouvy, které je znepokojovaly. Premiér Jan Fischer dal najevo, že záruky pro Irsko nepotřebují ratifikaci českým Parlamentem a Jan Fischer se tak vymezil vůči Klausově názoru, protože Václav Klaus říkal, že je zapotřebí, aby tedy ty záruky byly. Nakolik podle vás, když to irské referendum dopadne ano, tak nakolik to podle vás může znamenat zase přetahovanou, že ty irské záruky mohou skončit u českého Ústavního soudu?

Já nepředpokládám, že by irské záruky, ta podoba, v které byly přijaty jako mezivládí dohoda, před Ústavním soudem skončily. To, co bylo přijato Evropskou radou i z pohledu českého ústavního pořádku je naprosto konformní a je to dokonce konformní s tou, se současnou smlouvu nicejsou a zároveň je to naprosto v pořádku i s tou budoucí případnou ratifikovanou Lisabonskou smlouvou, protože ta výhrada je pouze v jednom bodu a ten se týká především počtu komisařů. A v té budoucí Lisabonské smlouvě se říká, že počet komisařů do roku 2014 je stejný, po roce 2014 dvě třetiny komisařů odpovídající členským zemím, pokud se Evropská rada nerozhodne jinak. Evropská rada, je to svrchovaný orgán, se rozhodla jinak. To znamená, že každá členská země i po roce 2014 bude mít svého komisaře v Evropské komisi. Čili já opravdu nevidím tady ani skulinku droboulinkou, kterou by se tentokrát v tomto případě jaksi dalo nějakým způsobem operovat před Ústavním soudem. Já si myslím, že tohle je jenom otázka důkladného jaksi přečtení, prostudování a nepovažuji ji skutečně za nějaký velký problém.

Některé otázky, které přicházely v průběhu dne od posluchačů Rádia Impuls, se krom jiného týkaly i česko-vatikánské smlouvy. Do České republiky se chystá papež Benedikt XVI. Předpokládá vicepremiér, ministr zahraničí Jan Kohout, že bude při papežově návštěvě řeč o česko-vatikánské smlouvě, která je dojednána, ale tady jsme ještě ani nepokročili v tom ratifikačním procesu, protože neratifikoval tento dokument ať už Senát nebo Poslanecká sněmovna, tedy obě komory českého Parlamentu.

Není účelem této návštěvy svatého otce tady projednávat důkladně tuto dohodu. Tato dohoda se pravděpodobně objeví v rámci diskusí, ale stávající vláda s tím mandátem, který má, v této věci nebude pokračovat, ale přenechá ji té vzešlé z těch voleb, které budou týden po, myslím, že to bude týden po irském referendu.

Bohužel nebo bohudík? Vy jako ministr zahraničí pokud byste měl použít hodnotící slůvko?

Já si myslím, že ta důvěra občanů, která zazněla ve zprávách, která mě mile překvapila, mi dává pocit určitého zadostiučinění spolu s ostatními kolegy, ale jestli bohužel nebo bohudík, to je na občanech této země, ať nakonec řeknou verdikt.

Říká Jan Kohout, ministr zahraničí, vicepremiér. Děkuji, že jste byl hostem dnešních Impulsů. V rámci Štafetového kolíku zítra tady máme Ivana Haška, to je nový šéf Českomoravského fotbalového svazu a zároveň teď nový trenér národní reprezentace, dva v jednom, tedy pokud by, zajímáte se o fotbal, pane vicepremiére?

Tak trochu, když zbyde čas.

A pokud byste se měl na něco zeptat Ivana Haška, co by vás zajímalo?

Já bych, ne tolik, co by mě zajímalo, ale co bych mu přál, včera jsem přijímal novou jihoafrickou velvyslankyni v České republice a oba jsme si navzájem přáli, aby naše ekipy, přestože to bude to Mistrovství světa v Jihoafrické republice, aby ty naše týmy se tam objevily. Takže já mu držím hrozně palce, protože ta dvojí funkce není jednoduchá, ten double (heading) je vždycky složitý a kdyby náhodou potřeboval pomoc Ministerstva zahraničních věcí, tak ať se s důvěrou obrátí.

Říká Jan Kohout, ministr zahraničí. Poslouchejte zítra odpověď Ivana Haška, nového šéfa Českomoravského fotbalového svazu a trenéra národní reprezentace. Děkuji, že jste byl, pane vicepremiére, hostem Impulsů, někdy příště na shledanou.

Děkuju za pozvání a omlouvám se, pokud jsem nebyl dostatečně optimistický, jak je krédo vašeho rádia.

Doufejme, že aspoň nám pak přijdete brzo oznámit, že ta víza zase byla zrušena, že vás v dohledné době tady uvítáme, i když asi sám tomu moc nevěříte, co?

Já bych byl raději, kdybych vám mohl oznámit, že nebudou zavedena, ale v případě, pokud by byla zavedena, že budou i v dohledné době zrušena.

.