Ministerstvo zahraničních věcí ČR

   česky      english     

rozšířené vyhledávání

Přejít na menu

Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo

Co bude po radaru

 

Rozhovor redaktora Viliama Bucherta s ministrem Kohoutem v deníku Mladá fronta DNES z 21.9.2009.

S ministrem zahraničí Janem Kohoutem o vztazích s USA, Ruskem a o Lisabonské smlouvě

* Ve čtvrtek USA řekly, že už radar v Česku nechtějí. Už dnes budete jednat s jejich šéfkou diplomacie Hillary Clintonovou v New Yorku. O čem přesně?

Kromě hodnocení vzájemných vztahů budeme samozřejmě hovořit o protiraketové obraně, jak v ní dál postupovat, i o závazcích, které nám v této souvislosti USA daly. Očekávám od Hillary Clintonové i silná slova, že Amerika „neopouští“ východní Evropu.

* Projekt protiraketové obrany radarem nekončí, bude v Evropě pokračovat. Jak se to může dotknout nás?

Severoatlantická aliance má prvořadý úkol - vybudovat obranu proti hrozbám raket krátkého a středního doletu. Americký návrh je kompatibilní s konceptem NATO. Příští měsíc o tom budou jednat ministři obrany Aliance v Bratislavě. Jsem na to zvědavý, protože mohou nastat problémy. Radar byl totiž záležitost financovaná zcela USA, ale na uvažovaném protiraketovém systému by se už měly podílet evropské země. Bude to test, zda je Evropa vůbec připravena dát dostatek peněz na svoji obranu.

* Je možné, jak o tom hovořili minulý týden američtí ministři Clintonová a Gates, že Česku navrhnou místo radaru umístění protiraket?

Již dnes jsou tyto protirakety na válečných lodích, postupně do roku 2015 by měly být i na zemi. S americkou delegací jsem v Praze ve čtvrtek o tom nejednal, je v tom zatím strašně moc neznámých. Nevylučuji, že Hillary Clintonová otázku raket v New Yorku při naší schůzce otevře, protože ten návrh se může určitě týkat právě nás.

* Konec radaru označil Jiří Paroubek za vítězství lidu, Mirek Topolánek hovoří o možném ochlazení vztahů s Amerikou, Václav Klaus tvrdí, že zůstanou stejné. Bude to na ně mít vážnější vliv?

Bohužel ty vztahy se v posledních letech zredukovaly na symbol radaru. Jenže ony se rozvíjejí i v mnoha jiných vrstvách. Po radaru se může stát, že se někomu bude zdát, že se naše vztahy vyprazdňují a v něčem mizí.

* Takže dívat se na vztahy USA a Česka hlavně přes radar považujete za zjednodušující?

Velmi zjednodušující. Radar se posunul až k jakémusi testu loajality a jeho symbolika nabyla obludných rozměrů. Dokonce rozdělila českou společnost. Přitom vztahy politické, ekonomické či v otázkách obranných se s USA rozvíjejí normálně a dobře.

* Co znamenal radar pro vás osobně?

Odpověď na konkrétní hrozbu. Jestliže má hrozba jinou povahu a vyžaduje jiná opatření, tak se musíme přizpůsobit. Nevěřím však tomu, že teď zmizí naše strategické a v určitém smyslu i privilegované partnerství se Spojenými státy.

* Ale část veřejnosti i politiků je velmi zklamána americkým rozhodnutím.

Proto je potřeba tu symboliku, která do toho byla vložena, naplnit něčím jiným. Američané velmi dobře vědí, že jsme jako země investovali do prosazení radaru hodně, takže podle toho budou reagovat. Jsem proto přesvědčen, že dohody o spolupráci ve vědě, výzkumu, vojenské oblasti či dopravě se naplní bez ohledu na konec radaru.

* Ta spolupráce už má ale běžet, existují nějaké konkrétní výsledky?

Žádné spektakulární ještě nejsou. Očekávám, že se brzy projeví, to ovšem nejde nijak rychle.

* Kdy jste se vlastně jako šéfdiplomat o americkém ne pro radar dozvěděl? Ještě předtím, než Barack Obama telefonoval v noci Janu Fischerovi?

O obsahu, ne konkrétních věcech z toho rozhovoru, jsem byl informován několik málo hodin před tím telefonátem.

* Čeští vojáci působí v afghánské misi, kterou vedou Američané. Nemůže to mít vliv i na ni?

Myšlenka, že se v odvetě k radaru stáhneme z Afghánistánu, mi přijde zcela absurdní. Mise je úkol Severoatlantické aliance, nejenom Ameriky. Naše účast tam má přispět k tomu, aby sami Afghánci převzali zodpovědnost za vlastní osud, a jedná se i o českou pomoc při rekonstrukci této země.

* Nejvíce na zrušení radaru tlačilo Rusko. Mohou se teď změnit naše vztahy s Ruskem?

Američané se za Obamy snaží s Ruskem spolupracovat více, než tomu bylo dříve. Evropská unie má ale svoji vlastní cestu. Bere sice Rusko jako strategického partnera, ale existují v tom limity, přes které nejede a nepojede vlak. Například uznání Jižní Osetie a Abcházie nebudeme nikdy v EU akceptovat. S Moskvou bychom měli mít pragmatické a korektní vztahy, ale vždy budou oblasti, na které nebudeme mít stejný pohled.

* Jenže ruské podniky se snaží expandovat i do České republiky a chtějí ovládnout některé strategické podniky související s energetikou. Jak se na to vláda dívá? Je to otázka naší bezpečnosti.

Kdyby byla tato vláda postavena před řešení podobného problému, tak bude vždy jednat hlavně v zájmu udržení naší bezpečnosti. A otázky energetické bezpečnosti jsou supercitlivé. Je přitom jasné, že Rusko má zájem ekonomicky i politicky pronikat do prostoru východní Evropy. Otázkou je, jakým způsobem to činí a jaký tomá výsledek.

* Třeba ten, že musí být vyhoštěni někteří ruští agenti. Je tedy pro nás Rusko skutečně nebezpečné?

Jde o míru toho, jaký mohou mít snahy o proniknutí vliv na chod jednotlivého státu. My musíme naši bezpečnost odvíjet od vztahů v EU a NATO a být velmi pozorní k možným rizikům.

* Co přestřelka se špiony a vzájemné vyhošťování s Ruskem, může to mít vliv na vzájemné vztahy?

Ve všem existují určitá pravidla hry a podle nich je třeba hrát.

* Překládám si to tak, že pravidla byla ze strany Ruska porušena. Vrátím se ještě ke schůzce Jiřího Paroubka s Vladimirem Putinem. Skutečně o tom česká ambasáda v Moskvě nevěděla?

Lidé od Jiřího Paroubka o nic ambasádu nepožádali. To neznamená, že jsme o tom nevěděli. Ten postup nebyl šťastný. Setkání představitelů českých politických stran po světě jsou běžná, jsou jich desítky a není u toho vždy potřeba zástupců velvyslanectví. Ale u některých by bylo dobré, aby u nich náš diplomat naopak byl. Právě proto, aby pak nevznikaly fámy a domněnky. Nabídl jsem zástupcům všech stran, že diplomaté jsou na to připraveni.

* Dalším aktuálním problémem je jméno českého komisaře pro novou Evropskou komisi. Dokdy má být jasno?

Kolem poloviny října. Evropská rada se tomu bude věnovat na konci října. Situace se může v tomto případě změnit podle toho, zda se bude postupovat podle starých smluv z Nice, nebo už podle Lisabonské smlouvy. Pokud chceme mít nějakou slušnou pozici u výběru eurokomisaře, tak na vyřešení už máme jen tři, maximálně čtyři týdny. V pátek jsem měl schůzku se zástupci politických stran a opět jsem je na to upozornil. Konečné rozhodnutí je ale na vládě, ta ho jmenuje.

* Původní varianta byla, že se jméno vybere po říjnových volbách, jenže ty nebudou. Jak se vláda se stranami dohodne?

Zatím neexistuje dohoda, jak přesně se jméno vybere, jak do toho strany zasáhnou a co půjde na vládu. Musíme si pospíšit.

* Vám podobnou nabídku nikdo nedal?

Byl už jsem kandidátem na leccos, ale nikdo mi nabídku na eurokomisaře nedal. Podobný člověk by měl hlavně získat širší podporu stran a měl by mít vazby na domácí politické prostředí.

* Minulý týden slyšel premiér Jan Fischer v Bruselu i určité výhrady kvůli prodlužování ratifikace Lisabonské smlouvy v Česku. Jsou to skutečně vážné výhrady?

Znepokojení je v Evropě velké. Co si hrajeme na domácím hřišti, je naše věc, ale zároveň se hraje i v Evropě. Spíše jde v souvislosti s Lisabonem o dotazy související s otřesy na české politické scéně. Je to pro ostatní nepřehledné a oni nevědí, jak můžeme postupovat, kdy v tom bude jasno. Znepokojení je na té úrovni, zda si uvědomujeme, že existuje i vyšší evropská rovina, která se týká všech 27 zemí Unie.

* Je přece právem každé země rozhodnout se, jak chce. Není to nepřípustný tlak EU? S větami: tak už to proboha ratifikujte!

Ne. Je právem každého se rozhodnout pro svůj ratifikační proces. Není to tlak, jsou to dotazy.

* Může prodlužování ratifikace o další měsíce ovlivnit naše postavení v EU?

Ostatním členským zemím nezbude než respektovat náš postoj a čekat. Zatím by se jelo podle starých smluv z Nice. Problém ovšem nastává právě při formování nové Evropské komise. Podle dohod z Nice má mít komise menší počet členů. Není řečeno o kolik.

* Takže v odplatě za naše protahování s Lisabonem můžeme přijít o eurokomisaře?

Tomu nevěřím! Může se o tom mediálně spekulovat, ale existuje varianta, jak se to dá vyřešit. Je otázkou, jak bude politicky průchodná.

* Jako vždy se nakonec na něčem EU asi domluví. O co v té variantě jde?

Že země, která by měla post pro bezpečnostní a zahraniční politiku, na němž je dnes Javier Solana, by neměla eurokomisaře.

* Jak jsme viděli u termínu voleb, Ústavní soud dokáže zasedat i hodně rychle. To by mohl udělat i v případě stížnosti senátorů na Lisabonskou smlouvu.

Nejsem si tím jistý, záleží na povaze toho podání.

* Volby budou podle všeho až v květnu příštího roku. Vy chcete být ve funkci ministra i při změněné situaci až do konce této vlády?

To není o chtění. Neměl jsem nic domluveného a připraveného po letošním říjnu.

* Premiér Fischer však hovoří o tom, že chce silnější mandát do voleb. S tím souhlasíte?

Pokud máme pokračovat, tak potřebujeme silnější politické ukotvení. Kdybychom měli slabý mandát, tak bych hodně zvážil, zda mám v takovém kabinetu být. Dnes jsem úředníkem a zohledňuji nejrůznější aspekty politických stran, z toho vám ale může vypadnout bezbarvá zahraniční politika. To neprospívá našemu postavení ve světě, tak se nedá pokračovat. Musí to dostat vůni a barvu.

* A až skončíte jako ministr, co byste chtěl dělat?

Chtěl jsem se vrátit na post náměstka ministra a pak odjet jako velvyslanec do zahraničí.

* Je obvyklé, že exministři zahraničí jedou v případě velvyslanců jen na hodně významná místa. Zamířil byste na podobný post?

Určitě by to měla být pro nás důležitá země. Z ranku skupiny G8.

.