Ministerstvo zahraničních věcí ČR

česky   english  

rozšířené vyhledávání

Přejít na menu

Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo Twitter

Snad jsem zatím úplně neselhal

 

Rozhovor redaktora Igora Záruby s ministrem Schwarzenbergem v týdeníku Ekonom z 20.12.2007

Mám rozdělanou práci, která mě zaujala. A chtěl bych v ní něco dokázat. Časem skončí vláda, skončím i já. To je život, říká ministr zahraničí Karel Schwarzenberg.

* V lednu to bude rok, co šéfujete české diplomacii. Byl to dobrý rok?

Všechno je to hrozně hektické. Já sám hodnotím svou práci skepticky.

* Máte k tomu důvod?

Ministerstvo zahraničí je ohromný vagon. Když začne brzdit, zastaví se až po čtyřiceti kilometrech. Je to kolos. Než ho pootočíte, vyžádá si to nějaký čas. Samozřejmě se s tím pokoušíme něco udělat. Myslím, že zatím jsem snad úplně neselhal. Od toho, aby to posoudili, jsou ale jiní.

* Byla chyba, že se Česku nepovedlo získat křeslo v Radě bezpečnosti OSN?

Zeměkoule se kvůli tomu nezastaví. Bylo by dobré, kdyby se to povedlo, ale nepodařilo se. Tak se musíme snažit o něco jiného.

* Vedete ministerstvo zahraničí, vicepremiér Alexandr Vondra má na starosti evropské záležitosti. Jste partneři, pokud jde o přípravu českého předsednictví v EU?

Musíme spolupracovat, jinak to nejde. Nějaké problémy tam jsou a budou. Koaliční smlouva je taková, jaká je, vláda je, jaká je, musíme si s tím nějak poradit.

* V čem se může Česko vytáhnout?

Pomoci si můžeme, když se nám povede několik kroků. Tím hlavním je Evropa bez bariér, tedy naše motto, které jsme si pro předsednictví stanovili. Jde o liberalizaci služeb. Ta bude ku prospěchu všem, Evropská unie ji potřebuje. A my můžeme být těmi, kdo se o to zaslouží. Kdyby se nám to povedlo, to by byla věc... Jde ale také o to, zda celá Unie půjde stejným směrem. Liberalizace je běh na dlouhou trať a do původních představ Komise má vnitřní trh stále daleko.

* Čím si naopak můžeme uškodit?

Když řízení Unie nezvládneme. Byla by to věčná škoda, jak pro Čechy, tak pro celou zemi. Taková šance...

* Může se stát, že by nás státy, s nimiž předsednictví společně připravujeme, nechaly třeba v nesnázích, že by nám nepomohly?

Máme s nimi dobré spojenectví. V dějinách to ale už několikrát dopadlo tak, že Češi zůstali na některé věci sami. Je to dané českým nadáním umět si zavařit. Zvorat se dá všechno.

* Politici nepovažují Evropskou unii za sexy téma, novináři jakbysmet. Jaký máte vztah k médiím?

Velmi dobrý.

* Máte jasnou představu o tom, jak má vypadat kvalitní žurnalistika?

Má přinášet relevantní informace. A za druhé, musí umět oddělit informaci od komentáře. Novináři by měli mít zásadní postoje, které nemohou měnit. Redakci by nikdy neměly ovlivňovat vnější tlaky. A ještě něco: je to povolání, pro které je třeba mít nadšení. Když novinář nepíše s chutí něco změnit, je to špatně. Ať už jde o Královéhradecký kraj nebo o Spojené státy americké. V zásadě je to stejné, i když cíle jsou asi jiné.

* Jste celý život na cestách. V cizině jste byl i v den svých sedmdesátin...

Seděl jsem v Bruselu.

* Našla se chvíle na oslavu?

Setkání ministrů zahraničních věcí Evropské unie se protáhlo až do večera, takže jsem nestihl ani otevření knihovny Václava Havla, ani večerní posezení před honem. Dostal jsem ale milý dárek od stálého zastoupení - třicetiletou skotskou whisky.

* Víte, že jste při nedávné výpravě do jihovýchodní Asie a na Blízký východ stihl sedm přeletů v pěti časových pásmech?

Přeborník určitě nejsem.

* Navštívit pět zemí za devět dní je také výkon. Jaký dojem na vás udělala Indie?

Byl jsem tam na pár dní už dříve, je to dávno. Teď jsem si to zopakoval. Je to fascinující a nesmírně zajímavá země, která se před několika lety probudila. Na jedné straně nás, Evropany, předčili, pokud jde o informační technologie, mají na to školy. Na druhé straně tam vládne středověk. Je to strašný kontrast.

* Jde to dohromady?

Asi jo. Paradoxy a kontrasty provázejí Indii během její celé historie. Doposud to nějak dokázali. Proč by to neměli zvládnout teď? Jsou výborně vyškoleni. Budeme se ještě divit.

* Mimochodem, nevadil vám v Dillí smog?

Zažil jsem už příšernější místa. Politické dusno je horší.

* Na čem stojí česko-indické vztahy?

Na tom, co jsme společně vybudovali. Máme tam velkou tradici, měli jsem tam fabriky už před 80 lety. V Indii vyráběl a vyrábí Baťa. A bezvadnou pozici tam mají škodovky.

* V Aurangábádu jste si prohlédl montovnu Škody Auto. Předpokládám, že se na tyto a podobné podnikatelské aktivity nedíváte čistě ekonomicky...

Takové počiny nám jdou k duhu a zlepšují naši pověst. A jsme bráni vážně, co se třeba přijetí u ministra zahraničí týká. Je to až s podivem, že je naší malé republice přisuzován tak velký význam. To je mimořádně důležité. Obecně platí, že čím menší země, tím více si musí dát pozor, aby se osvědčila v konkurenci s ostatními.
V Asii je asistence státu nezbytná, musíme se našich podnikatelů zastat.
V Evropské unii už ne. V Německu, Francii či Portugalsku si podniky poradí samy, je tam stejné hospodářské a právní prostředí. Je dobře, když jim velvyslanectví poradí a pomůže se státní zakázkou. Výrazná státní podpora v Unii nutná není.

* Jinými slovy, některé diplomatické úřady je třeba posílit a jiné mohou skončit...

Ano. Někde se lidé »přežili« a jinde jich musí být více. To platí pro rozvojové země. Myslím si, že v dohledné době nebudou muset být obchodní radové v některých zemích vůbec.

* Víte už přesně, kde ano a kde ne?

Zkoumáme, jak by to mělo být správně. Je to otázka posouzení. Nepovažuji ministerstvo za vševědoucí úřad. Zeptám se velvyslance, jak to vidí on. A když tam působí naše podniky, zajímám se, v jaké fázi vývoje jsou a zda nepotřebují nějaký druh státní pomoci.

* Kde už ministerstvo zahraničí zasáhlo?

Zrušili jsme konzulát v Bonnu a v Miláně. Určitě ještě na některý dojde, nejspíš na Katovice. Ty byly důležité, dokud nebyl Schengen, ale ten je za dveřmi. Naopak by to chtělo zřídit úřad v Baku. Vždycky si musíme spočítat náklady. Výsledek, to uznávám, ale nemusí být jenom o číslech. Někde převáží politické důvody, jako třeba v Havaně.

* V Singapuru jste se zúčastnil vrcholné schůzky Společenství zemí jihovýchodní Asie (ASEAN). Jaký je vztah Asie a Evropy?

ASEAN je dnes tak významný, že jeho členské země už nestojí ve frontě na dary, ale jsou pro EU partnery. Singapur je nesmírně bohatý, na takové bohatství my si ještě počkáme. Malajsie je také uznávaná velmoc. V každém případě si ASEAN vzal Evropskou unii do jisté míry za vzor. V dnešním světě jsou sdružení potřebná. Proti gigantům jako Spojené státy americké, Čína, Indie se musí menší státy seskupit, aby obstály.

* Jaká byla vaše role na summitu?

Oficiální, měl jsem projev. Je zajímavé, jak vysoce si Asiaté cení ministrů, kteří neposízemě, lají na důležitá jednání své náměstky, ale přicestují osobně. To, že jsem tam jako ministr zajel a neposlal jsem nějakého zástupce, ocenili. Jenže evropských ministrů bylo na akci až urážlivě málo. Nepovažuji to za správné. Je to otázka normální lidské zdvořilosti. A to ani nemluvím o březnovém setkání států ASEAN a Evropské unie v Norimberku, kde se projednávala dohoda o těsnější spolupráci v boji s terorismem a při ochraně klimatu. To bylo obdobné jednání jako teď v Singapuru. Přijeli skoro všichni ministři zahraničí ASEAN, kdežto EU vyslala v drtivé většině náměstky. Jako Asiat bych se cítil dotčen.

* V Čechách se zase cítili někteří dotčeni tím, že jste zamířil na Maledivy a Seychely. Co jste tam dělal?

Bohužel jen jednal. Sám jsem si připadal divně, být na Seychelách a ani jednou se nevykoupat. Na Maledivách jsme debatovali na letišti, s ministrem zahraničí. A na Seychelách s vicepremiérem, ministrem zahraničí, s ministrem kultury a školství atd. Je to frustrující povolání, když člověk přistane na Seychelách a ani se nepodívá k moři.

* Co bylo obsahem vašich rozhovorů?

Obě země jsou turistické cíle. Nesmíme je zanedbávat. Byly tam rovněž jisté problémy, proto je dobré mít s těmito státy dobré vztahy. A kdyby se náhodou stal případ ala pan Krejčíř (i když doufám, že se nestane), je něco jiného, když seychelský ministr telefonuje s někým ze vzdálené a neznámé nebo když si uvědomí, aha, s tím jsem mluvil osobně. Hospodářsky jsou to velmi zajímavé oblasti, jde o investice. Například na Maledivách mají zájem se spojit s některými našimi firmami. Měli bychom jim vyjít vstříc.

* Jak silným zážitkem byl pro vás výjezd na okupovaná palestinská území?

Potěšilo mě, jak bylo smysluplné, že jsme pomohli zavést elektřinu v okrese Tubás. Když nám ukázali ta pole, tu fabriku na zeleninu, to byl krásný zážitek. Já už jsem starý dědek, zažil jsem podobnou situaci v Evropě. Byl jsem třeba jako praktikant ve Štýrsku, zrovna tam zaváděli elektřinu, takže vím, co to pro ně znamenalo. V Palestině to má ale ještě větší důsledek.
Že se tam zazelenala políčka a funguje konzervárna. Měl jsem ohromnou radost, že přišli Češi a odvedli dobrou práci.

* Byť na malém projektu?

Ano, je to důležité. Když se setkám s kterýmkoli ministrem zahraničí v kterékoli části světa, když pronesu moudrá slova na jakékoli konferenci, tak to zapadne. Mám-li štěstí, tak se to objeví v televizi, později si na to nikdo nevzpomene. V té Palestině je to o něčem jiném. Elektřina dává vesnicím světlo a proud, to tam zůstává. Lidé mají práci, to je podstatné.

* Nebyl to zvláštní pocit, slyšet tisíce kilometrů od domova chválu na rodnou zemi? Doma by se vám to asi nestalo...

Bylo to fajn. Já jsem starej a mladí jsou mezci. Je-li člověk mladý, má jiné názory. Tvrdí se, že co je české, to je hezké, a nepřikládá se tomu až takový význam. Úplně blbě zapomínáme, že nějaké hodnoty ještě existují. Že náš člověk má svou cenu, že máme společnou řeč. Protestuji, když vidím ve zprávách českého ministra zemědělství a lidi z jeho úřadu, jak nemluví o sedlácích a statku, nýbrž o farmách a farmářích. Jako bychom byli na Divokém západě. Musí to být? Nemusí.

* Když už jsme u těch hodnot a u lidí: berete si k sobě, jako náměstka, z Bruselu pana Kohouta. Ne všichni měli to štěstí, že se mohli vrátit. Vy jste to gesto udělal. Proč?

Pan Kohout je na slovo vzatý odborník, a jeho politické přesvědčení (ČSSD, pozn. red.) mi nevadí. Problém je v tom, že si nevážíme lidí. Strašně plýtváme lidskými zdroji. Nezaplatíme vynikající lékaře, kteří pak působí v Anglii, Německu nebo Rakousku, a vyháníme vlastní kvalitní mozky.

* Své podřízené jste prý obeslal dopisem, že jste pro, aby se vysílání do ciziny neodvíjelo od zásluh, ale od kvalifikace. Je to tak?

Ne tak docela. Zásluhy oceňuji. Ale nikoli řečeno jenom takové, že si někdo odkroutil roky pro nějakou partaj. To není dostatečný důvod. Jde, obecně řečeno, o kvalitu lidí a jejich práce.

* Slyšel jsem váš mobil. To je lovecká fanfára?

Jo, to je naše stará rodová lovecká fanfára. Je stará 150 let... Tak jsem si ji nechal nahrát. Jiné rody mají taky svoji fanfáru, ale já tu naši považuji za nejhezčí.

* Jezdíte ještě na hony?

Zatraceně málo. Na to je třeba čas.

* Poté co vás s úctou přijímali v Asii, nenapadlo vás, že byste přece jenom kandidoval na prezidenta? Před časem jste to vyloučil. Nedostavilo se pokušení?

Ne. Mám rozdělanou práci a tu bych nestihl dokončit. Mě to teď opravdu zaujalo a chtěl bych to někam posunout. Něco dokázat. Časem skončí vláda, skončím i já. To je život.

* Dáváte si předsevzetí do nového roku?

Ne. Znám se příliš dobře. Vím, že bych je beztak nedodržel, tak si radši žádná nedávám. Nechci sám sebe zklamat.

Karel Schwarzenberg (70) se narodil v Praze-Bubenči. Pochází z orlické větve šlechtického rodu Schwarzenbergů. V roce 1948 emigroval s rodinou do Rakouska. Studoval práva ve Vídni a ve Štýrském Hradci a lesnictví v Mnichově. V letech 1985 až 1990 byl předsedou Mezinárodní helsinské konference pro lidská práva. Po revoluci se stal vedoucím kanceláře a později kancléřem prezidenta ČSFR. Je nositelem řady ocenění a vyznamenání, mj. Ceny lidských práv Rady Evropy a Řádu Tomáše Garrigua Masaryka. Od podzimu roku 2004 je senátorem, od letošního ledna ministrem zahraničních věcí. Je rozvedený, bývalá manželka Terezie, rozená hraběnka z Hardeggu, je lékařkou a žije ve Vídni. Má tři děti - syny Jana Nepomuka Ondřeje a Karla Filipa a dceru Annu Karolinu.

.