Dnešní nocí počínaje končí mezi našimi zeměmi éra hraničních kontrol.

Česká republika se stala spolu s osmi dalšími zeměmi součástí schengenského prostoru. V rámci tohoto prostoru lze nejen volně cestovat, ale bez větších překážek se rozvíjí i úzká spolupráce mezi policejními úřady. Nárůst osobních svobod proto není vykoupen snižováním bezpečnosti. Naopak: bezpečnost a svoboda se doplňují v nové soudržnosti.

Tento fakt nepřináší jen větší pohodlí pro všechny cestující a zjednodušení spolupráce policejních úřadů. Dnešním dnem se vracíme k evropské normálnosti, jakou zažívali svého času Johann Wolfgang Goethe či Kašpar Šternberk, třebaže časy se od té doby výrazně změnily. Století tragických a bolestných omylů, které se neslo v duchu četných omezení a vymezení, je dnešním dnem již definitivně za námi.

Na počátku naší tragédie byla první světová válka, během které padly statisíce lidí v boji o každý metr půdy. Po konci války v roce 1918 se v Evropě okamžitě začíná s přestavbou hranic do podoby nepřekonatelných bariér, které jsou současně všemožně zpochybňovány. Ne náhodou stojí na počátku druhé světové války boření hraničních závor německými vojáky. Po skončení války začíná éra ostnatých drátů. Ostnaté dráty nevymezují jen jednotlivá území, ale brzy se promítají i do uvažování jednotlivých lidí žijících na obou stranách hranice. Hranice tak začínají ovlivňovat uvažování, ba celou existenci bezmála tří našich generací. Demokratické revoluce ve střední a východní Evropě znamenají v roce 1989 nejen konec zdí a drátů, ale otevírají i cestu k novému sebeurčení, a to jak v politice, tak v hlavách lidí. Hranice, které byly donedávna považovány za symbol neměnnosti, se stávají místem nové soudržnosti dávných vzájemností. Bylo třeba tuto novou šanci správně využít. S jistým odstupem můžeme říci, že se nám to podařilo. Dnešní otevření hranic mezi našimi zeměmi je toho důkazem.

Nová otevřenost bude pro naše občany spojena s řadou výhod. Nikdo již nebude muset při cestě vlakem z Prahy do Berlína vytahovat svůj pas. Tím neodpadne pouze jedna ne vždy příjemná procedura. Mladí Češi z Brna či Ostravy budou moci cestovat přímo do Paříže či Lisabonu a cítit se přitom jako Evropané bez jakéhokoliv úředního omezení. Ostatně to samé bude platit pro jejich protějšky ze Sárska či Durynska na cestě do Košic, Lublinu nebo Lublaně.

Tato dobrá zpráva by nám nicméně neměla zastírat skutečnost, že zrušení hraničních kontrol v řadě našich občanů vyvolává rovněž obavy. Může to být pro někoho překvapení, ale obavy Čechů a Němců jsou si v tomto ohledu velmi podobné.

Strach z nárůstu kriminality se neomezuje pouze na Německo, rovněž v České republice panují obavy, že kriminální živly dokážou využívat nové svobody daleko efektivněji než řádní občané.

Tyto obavy bereme velmi vážně a sdělujeme občanům obou zemí, že jejich bezpečnost otevřením hranic neutrpí. Nejmodernější technika a úzká spolupráce našich policií bezpochyby zabezpečí nejvyšší možné bezpečnostní standardy. Konec hraničních kontrol je proto daleko více než pouhou mediální událostí. Občané našich zemí se již brzy budou moci sami přesvědčit, že náš optimismus najde hluboké opodstatnění v každodenní praxi. A je tu ještě jedna věc, kterou bychom si měli dnešní den připomenout: to, že se Evropa poučila ze svých dějin, znamená, že my, její obyvatelé, přebíráme odpovědnost rovněž za naše sousedy, kteří doposud žijí za našimi hranicemi - na východě i jihu Evropy. Nové svobody uvnitř našich hranic nás nesmějí svádět k budování neprodyšného opevnění směrem navenek. Tím se nevyslovujeme pro neřízené přistěhovalectví. Pomocí rozumné sousedské politiky musí Evropa dosáhnout stavu, kdy si naši sousedé vybudují svoji vlastní cestu ke stabilitě, prosperitě a demokracii. Budování nepřekonatelných příkopů není alternativou.

Idea hranice se stala bolestivým symbolem 20. století. Tato éra dnes končí. Budeme se i nadále zasazovat o to, aby se náš globalizovaný svět rozvíjel v duchu porozumění a spolupráce. I to je poselství dnešního dne. Dne, kdy závory mezi našimi zeměmi definitivně zmizely.

***

Demokratické revoluce ve střední a východní Evropě znamenají v roce 1989 nejen konec zdí a drátů, ale otevírají i cestu k novému sebeurčení jak v politice, tak v hlavách lidí.