Ministerstvo zahraničních věcí ČR

   česky      english     

rozšířené vyhledávání

Přejít na menu

Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo

Karel Schwarzenberg: O Unii musíme komunikovat

 

Rozhovor s ministrem Karlem Schwarzenbergem na webovém portálu Euractiv.cz z 17.12.2012

„Jedním z úkolů prezidenta republiky, který dle ústavy zastupuje Českou republiku navenek, je, aby vedl intenzivní dialog o závažných zahraničně-politických otázkách. A evropská politika k nim samozřejmě patří," uvedl v rozhovoru pro EurActiv současný ministr zahraničí a kandidát na prezidenta Karel Schwarzenberg (TOP 09).

Karel Schwarzenberg (nar. 1937) je potomek šlechtického rodu Schwarzenbergů a politik. Od roku 2009 vede stranu TOP 09, v květnu 2010 byl zvolen poslancem Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR a od července téhož roku je 1. místopředsedou vlády a ministrem zahraničních věcí v Nečasově kabinetu. V minulosti působil jako vedoucí kanceláře prezidenta Václava Havla, byl ministrem zahraničních věcí nominovaným za Stranu zelených ve druhé Topolánkově vládě a v letech 2004-2010 senátorem Parlamentu ČR za Prahu 6. V lednu 2013 se utká o křeslo prezidenta republiky.

Postoj současného prezidenta Václava Klause k EU je všeobecné známý a my se nemůžeme nezeptat na to, zda občas nemáte pocit, že pan prezident některými svými výroky na adresu Bruselu Českou republiku v očích našich evropských partnerů poškozuje?

Dovolte mi, abych coby ministr zahraničí nekritizoval hlavu státu.

Dobře, tak se zeptáme jinak. Pokud Vás občané zvolí českým prezidentem na dalších pět let, jak budete v této roli směrem k EU vystupovat? Budete se od prezidenta Klause v něčem odlišovat?

Jedním z úkolů prezidenta republiky, který dle ústavy zastupuje Českou republiku navenek, je, aby vedl intenzivní dialog o závažných zahraničně-politických otázkách. A evropská politika k nim samozřejmě patří. Důležité je o tomto komunikovat s ministrem zahraničí, s ministerským předsedou, případně i s jinými ministry. Považuji to za lepší způsob, než se veřejnými prohlášeními dostávat do protikladů k politice vlády.

Zůstaňme ještě chvilku u současného prezidenta Klause. Ten, ať už vědomě či nevědomě, svým názorovým postojem k EU a evropské integraci obecně přispívá k určité, spíše negativní, náladě ve společnosti. Budete se po svém případném zvolení snažit tuto atmosféru nějak prolomit?

Budu se snažit velmi věcně hovořit o tom, co z našeho členství vyplývá, jaké možnosti v Evropské unii máme, kde je nedostatečně využíváme, jak překonat jistou izolaci, do které se někdy dostáváme, a jak naopak hledat intenzivně spojence v Evropské unii. To jsou naše státní zájmy, protože v politice obecně i v EU musíme tyto zájmy hájit.

Říkáte, že musíme hájit své zájmy. Česká republika patří v EU spíše k menším členským státům. Jak by měla podle Vás v Bruselu vystupovat, aby své zájmy hájila co nejlépe?

Jak jsem již uvedl, nemáme zastávat osaměle své cíle, nýbrž vždy ve spojení se státy, které mají podobné problémy, názory nebo zájmy. Také bychom měli mnohem intenzivněji pracovat v evropských strukturách a vyslat do Bruselu nejlepší lidi. Příkladem budiž některé menší evropské státy jako Belgie nebo Lucembursko, jejichž vliv vysoce převyšuje jejich velikost nebo hospodářskou sílu. To ovšem nebude možné, nebudeme-li se stavět jednoznačně kladně k EU a svorně usilovat o naše cíle v Bruselu.

Pokud se zaposloucháme do veřejné debaty nebo si prolistujeme některé z tuzemských deníků, nemůžeme si nevšimnout kritických komentářů či výroků na adresu přicházející legislativy z Bruselu. Máme na mysli různá nařízení typu zahnutých okurek, balených koblih v obchodech či úsporných žárovek. Je to ale podle Vás vždy nezbytně chyba unijních institucí, že se taková opatření přijímají, nebo svou vinu nesou i čeští vyjednavači? Pokud bychom to zjednodušili, myslíte si, že Česku vládne diktát z Bruselu, tedy bruselský úředník?

To je jedno z mnoha nesmyslných tvrzení, se kterými se opravdu denně setkávám. Upozorňuji na to, že evropské směrnice bývají vždy projednávány českým parlamentem. Zde se ovšem někdy, tvořivostí českých poslanců, mění k nepoznání. Málokdy k lepšímu.
To je jedna stránka věci. Ta druhá je, že kdykoli, pokud je něco nepříjemného pro voliče, občany ČR, tak to přisuzujeme Bruselu. Naopak dobré věci si připisujeme my sami. Tím vzniká falešný obrázek.
Nepochybné ale je, že i bruselské úřady, podobně jako ty naše, se pokoušejí rozšířit svůj vliv, navýšit počet úředníků a trvat na své důležitosti. K tomu bychom se měli stavět stejně skepticky, jako k českým úřadům.

Nacházíme se v období, které lze v mnoha ohledech považovat za pro EU zlomové. Na jedné straně tu jsou obavy, zda tu pomalu ale jistě nevzniká tzv. dvourychlostní Evropa, na straně druhé se intenzivně diskutuje o prohlubování evropské integrace směrem k federaci apod. Jak tuto dobu vnímáte vy?

Můj osobní názor je, že evropské státy se přibližují, že je to ovšem asymptotická křivka. Nikdy nedosáhneme stejně pevného spojení jako USA. Čím dál více cílů ale bude nutné dosahovat společně. Jednotlivé státy už k tomu nebudou mít sílu. Týká se to například energetické a bezpečnostní politiky a dalších.

Dluhová krize eurozóny samozřejmě významně ovlivňuje i hospodářskou situaci v zemích bez eura, k nimž patří i Česká republika. V EU se neustále diskutuje o tom, jaká opatření přijmout, aby byla krize co nejdříve zažehnána. Jak nahlížíte na různé návrhy, které přicházejí ze členských zemí?

Zastávám spíše názor, že probíhá jedna z velkých cyklických krizí, které se objevují vždy po několika desetiletích. Samozřejmě, jakmile to bude mít smysl, a to ve chvíli, kdy se evropské hospodářství zotaví a nabude vyšší míru konkurenceschopnosti vůči státům jako USA, Japonsko, Čína nebo Indie, tak pozvolna bude končit i naše krize. K tomu jsou ale potřeba zásadní reformy, nejen utahování opasků. Jakmile se to podaří prosadit a budeme připraveni k dalšímu růstu, pak bude mít smysl do růstu investovat.

Jak hodnotíte postup EU vůči zadluženému Řecku? Přežije podle Vás eurozóna stávající situaci, nebo bude některý z jejích členů nucen odejít?

Nemám dostatek informací, mimo těch co se objevují v médiích, jak se bude situace v Řecku vyvíjet. Že jsou opravdu ve velikých problémech, to je nepochybné. Jednou je možné, že měnová unie bude postavena před volbu, co napáchá větší škodu, zda nadále velikými částkami, na které už nejsou pomalu zdroje, podporovat Řecko, nebo jaké by mělo následky, kdyby Řecko z měnové unie vystoupilo.

Česká republika se v roce 2004, kdy se stala členem EU, zavázala, že v budoucnosti vstoupí i do eurozóny. Premiér Nečas je ale toho názoru, že o přijetí společné měny by měli rozhodnout občané v referendu. Argumentuje tím, že v eurozóně již nepanují stejné podmínky, které tam byly v okamžiku českého vstupu do EU. Co si o tom myslíte? Je závazek přijmout euro pro Česko stále aktuální?

Dohody se mají dodržovat a daný slib podrobit referendu považuji za pochybnou politiku. Stáváme se tím nevěrohodnými.
Ale upozorňuji, že Česká republika zdaleka nesplňuje kritéria, aby se mohlo uvažovat o našem vstupu do eurozóny. Je to otázka, která bude k řešení snad za pět let.

Jednou z nejaktuálnějších otázek, které se v současné době na evropské úrovni řeší, je podoba budoucího víceletého finančního rámce EU. Kam by podle Vás v příštím období 2014-2020 měla EU nejvíce investovat? Stejně jako dnes do zemědělství a kohezní politiky, nebo třeba do vědy a inovací či energetických projektů?

Zajisté máme více investovat do vědy, výzkumu a inovací, kohezní politiku ještě potřebujeme, protože velká část států, například všechny, které byly členy Comeconu (RVHP), byly ve svém vývoji zbrzděny a mají nárok, aby byly podpořeny ve svém přibližování ke starým evropským státům.

Poslední otázku věnujme Vašemu názoru na klimaticko-energetickou politiku EU. Je podle vás „zelená" orientace EU příležitostí, nebo spíše přítěží?

Samozřejmě je to příležitost. Ve výjimkách je pak i přítěží. Měli bychom ale hlavně myslet na budoucí vývoj, než na okamžité těžkosti.

.