Ministerstvo zahraničních věcí ČR

   česky      english     

rozšířené vyhledávání

Přejít na menu

Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo

Historik a pašerák

 

Článek ministra Karla Schwarzenberga v deníku Mladá fronta DNES z 5.1.2013

Renomovaný historik Vilém Prečan oslaví příští týden významné životní jubileum. O své dlouholeté spolupráci s mužem, který se zasloužil o uchování nezávislé literatury, píše pro MF DNES jeho přítel Karel Schwarzenberg.

Vilém Prečan je jedinečný jako člověk i jako odborník - historik. Poznal jsem ho na jedné odborné konferenci před více než čtvrt stoletím, kdy po odchodu do emigrace založil v malém bytě v Hannoveru archiv československé samizdatové literatury.

Jako vysoce vzdělaný historik a archivář, který byl stále v tajném kontaktu s přáteli v Československu a měl jejich plnou důvěru, vytvořil jedinečnou sbírku z tvorby autorů, kteří v naší zemi byli „na indexu" a jejichž texty zde nesměly vycházet.

Tato sbírka mu ale velmi brzy zaplnila celý příbytek, a tak hledal, kde by ji umístil a zejména rozšířil. Na jednom z našich dalších setkání jsem mu tedy navrhl, aby se i s archivem přestěhoval na hrad Schwarzenberg u Scheinfeldu, kde jsem měl dostatek volných místností a prostor vhodných pro uschování archiválií i pro setkávání osobností z exilu.

Vilém Prečan tam vytvořil opravdu ucelenou sbírku, a to jak samizdatu, tak exilové literatury. Pečoval o ni vzorně a bylo opravdu potěšení se s ním procházet po nově vytvořených prostorách. Archiv obsahoval veškeré práce, které v samizdatu vyšly, a to včetně těch, které jsou psány jen na průklepovém papíře v těžko čitelné kopii. Takovéto texty je archivně velmi složité uchovávat. Protože je v tehdejším Československu StB při domovních prohlídkách zabavovala, tak se jedině jeho přičiněním zachovaly celé edice neoficiálně v samizdatu „vydávaných", tedy ručně přepisovaných knih. Díky Prečanovu úsilí se zachovala česká a slovenská kultura. Navíc Vilém Prečan poskytoval kopie těchto textů i dalším mezinárodním knihovnám a institucím, takže i ve světě se mohli lidé dozvědět, že existuje na úřední moci nezávislá česká a slovenská kultura, že se lidé v Československu nepodvolili, nevzdali a nepodřídili.

Když archiváliemi a samizdatovými texty Vilém Prečan zaplnil celý svůj byt v Scheinfeldu, domluvili jsme se, že využijeme ještě další prostory nedalekého bývalého pivovaru. Protože to bylo staré a poctivé zdivo, tak tam nebylo vlhko, a tedy ideální klimatické podmínky k archivaci textů. Musím vzpomenout i manželku Viléma Prečana Helenu, která byla nejen výbornou hostitelkou, ale zároveň mu pomáhala expedovat v zahraničí vydané knížky zpět do Československa. Bez ní by nikdy svého cíle nedosáhl. Nádherné byly večery, když jsem náhodou přijel na zámek Schwarzenberg a přicházel pak k manželům Prečanovým na návštěvu. Scházeli se u nich také představitelé českého a slovenského exilu a vedli se zde vynikající diskuse nejen o kultuře, ale i o politice a dalších otázkách. Na tomto místě se vytvářela paralelní kultura, kterou nám mnozí ve světě závidí.

Pokud jde o financování dokumentačního střediska, tak hlavní dík patří zejména Georgovi Sorosovi, který prostřednictvím své nadace byl hlavním z mecenášů.

Obousměrná „pošta"

Prečan, který se v těchto dnech dožívá neuvěřitelných osmdesáti let, byl nejen vynikající historik, ale i jedinečný organizátor pašování textů. Staral se o to, aby se rukopisy českého samizdatu dostaly nejen z Československa, ale aby byly v tiskárně Mayer v Scheinfeldu vytištěny a znovu již v mnoha kopiích neoficiálně zaslány, tedy pašovány, zpět do Československa. Vilém Prečan k tomu dovedně využíval síť diplomatů především z Německa (zejména Wolfganga Scheuera), ale i pracovníků kanadské ambasády, například Petera Backewela a dalších. Aby se díla zde zakázaná, tvorba pronásledovaných spisovatelů, dostala za hranice, tak pošta musela fungovat oboustranně. O to se zase tajně starala zejména Jiřina Šiklová, která byla hlavní poštovní adresou v zemi. Ale byli zde samozřejmě i další disidenti v Praze, ale i v Brně a v Bratislavě a v řadě malých českých měst. I díky tomu jsem se dozvěděl o mnoha lidech zapojených do odporu proti komunismu, kteří by mi za normálních okolností zůstali utajeni. Byla to pro mě prostě taková „vzdělávací" činnost.

I díky tomu jsem se poměrně rychle orientoval po sametové revoluci v české a slovenské kultuře a mohl jsem pomáhat i prezidentovi Václavu Havlovi.

Po znovudobytí svobody se celá sbírka Československého dokumentačního centra přestěhovala do Prahy a dnes je v Oettingenském paláci v Josefské ulici na Malé Straně a je k dispozici historikům i těm, kdo studují kulturu této země. Vilém Prečan tedy nadále neúnavně pokračuje ve svém historickém poslání.

Musím připomenout i jeho dřívější práce historické, například jeho vynikající knihu o Slovenském národním povstání. Jako první v ní popsal pravdivě jeho historii a dostal se do nemilosti vládnoucí komunistické strany. Kniha byla pochopitelně zakázána. V posledním roce pobytu v zahraničí vydal korespondenci Václava Havla s exilem. Vilém Prečan také zastupoval českou historickou obec na četných mezinárodních konferencích, navázal styky například s kanadským historikem a bohemistou Gordonem H. Skillingem, spolupracoval s Janem Vladislavem, Pavlem Tigridem, Škvoreckými v Torontu a samozřejmě i s Listy v Římě.
Mohl bych ještě vyjmenovat mnohé jeho další práce, ale dnes mu chci především blahopřát k jeho narozeninám.

Jsem přesvědčen, že pozdější generace znovu a ještě více než dnes ocení Viléma Prečana jako jednu z nejdůležitějších postav české historiografie, uvědomí si především jeho nesmírné zásluhy o záchranu prací české a slovenské literatury, které by se bez jeho neúnavné starosti neměly jak uchovat. To, že tato literatura byla jeho zásluhou na Západě tisknuta a potom pašována do vlasti, nesmírně povzbuzovalo občany tohoto státu i tvorbu těch autorů, kteří se nechtěli komunistickému režimu v žádném případě podřídit. A spisovatelé hráli vždy v našem národě nesmírně důležitou roli.

Doufám, že jednoho dne bude na zdi Národního muzea stát nápis: „Vilém Prečan se zasloužil o českou kulturu."

.