Ministerstvo zahraničních věcí ČR

   česky      english     

rozšířené vyhledávání

Přejít na menu

Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo

Schwarzenberg: Podpora sudetských Němců? Větší hovadinu jsem neslyšel

 

Rozhovor redaktorky Kateřiny Perknerové s ministrem Karlem Schwarzenbergem v deníku Deník z 25.1.2013.


Praha - Je předsedou nejpravicovější strany, která vehementně prosazovala většinu reforem Nečasovy vlády. Jak ho mohli voliči poslat do finále prezidentské volby, ptají se stovky lidí. Vysvětlení je jednoduché. Karel Schwarzenberg je přesvědčivý, když říká, že chce zakopávat příkopy a sjednocovat.

Ohradil jste se proti tvrzení Miloše Zemana, že v souboji vás dvou jde o ideologický střet levice a pravice. Podle vás jde o to, že na Hrad se chce dostat mocenská skupina prezidenta Klause a Miloše Zemana, která léta drží pohromadě...

Ne dostat, ale zůstat tam.

Jak jste to myslel?

Spolupracují spolu od doby opoziční smlouvy, a tak jsem se vůbec nedivil, že už na konci loňského léta Václav Klaus uvedl, že jako nejvhodnější kandidát se mu jeví Miloš Zeman. Před pár dny vystartoval jeho syn s útoky, o nichž nechci ani mluvit. Pak v debatě na Primě Miloše Zemana podpořila paní Livia a nakonec pan prezident na mě zaútočí přímo. Oba mají velmi podobné pojetí politiky, i když na některé věci mají pochopitelně různé názory. Mají společné vidění světa, na tom trvám.

O čem ale mluvíte konkrétně? Miloš Zeman přece jednoznačně řekl, že má v mnoha klíčových bodech zcela opačné názory - kupříkladu kuponová privatizace, vztah k Evropské unii, výška daní.

Ale to jsou jen technické věci. U nich obou jde o politiku založenou na rozdělení národa, nikoli na jeho sbližování. Oba jsou významní politici, o tom nebudiž pochyb, oba ale vždycky národ rozdělovali. Mají také velice blízko k různým pánům z privatizace.

Tak toho jsem si nikdy nevšimla. Vy víte o nějakém průniku jejich zázemí z řad podnikatelů?

Troufám si říci, že ano.

Zemanův volební štáb na váš výrok o mocenském uskupení reagoval tím, že je to drzost od člověka, za nímž stojí Miroslav Kalousek a pánové Bakala s Hávou.

Nepopírám, že Zdeňka Bakalu znám dlouhá léta, dal mi i nějakou částku na kampaň. Nicméně pana Hávu jsem nikdy v životě neviděl. Vím, že se zná s Kalouskem, který to nijak nepopírá. Že by mě ale jeden z nich nebo oba řídili, to mi račte říct, jak to dělají. S Bakalou se bavíme více o hodinkách, které on sbírá, a přestože já na takového koníčka nemám peníze, zajímají mě dobře udělané mechanické hodinky. A když jeho žena pořádá soutěže miss, oba se na to se zalíbením díváme, přiznávám. Velké politické debaty jsme ale nevedli. Je pravda, že jsem ho požádal o podporu Aspen Institutu, v čemž mi vyhověl a já jsem tomu rád, neboť jde o důležitý projekt pro Českou republiku.

Ono nakonec nepůjde o Bakalu jako spíš o Sudetoněmecký landsmanšaft. Miloš Zeman v on-line rozhovoru pro Deník.cz nevyloučil, že vás tento spolek podporuje.

Takovou hovadinu už jsem dlouho neslyšel. To je až groteskní. Já jsem to nesbíral, ale útoků na mě ze strany landsmanšaftu bylo nepočítaně. Něco jiného je, když mluvím o tom, že jsme v minulosti páchali činy, na které opravdu být hrdi nemůžeme, nebo o tom, jestli podporuji nároky landsmanšaftu. To jsou dvě zcela odlišné věci. Při svých nekonečných jednáních s Němci jsem vždycky říkal, že nic takového není možné. Zeptejte se na to třeba Saši Vondry, který dojednával česko-neměckou deklaraci. Landsmanšaft je lobbistická skupina, kterou nepodporuji. Na druhou stranu i my se musíme vypořádat s méně hezkými kapitolami své minulosti.

Proč jste tedy v duelu na ČT uvedl, že Benešovy dekrety jsou neplatné?

To byla chyba. Měl jsem říci, že byly vyhaslé. Šlo o nepřesné vyjádření, omyl. Lituji toho.

Takže co platí? Uznáváte, že dekrety prezidenta Edvarda Beneše jsou součástí právního pořádku ČR?

Jsou součástí, ale ex tunc, což znamená, že již splnily svůj účel, jsou tedy právně vyhaslé. Chce-li někdo řešit otázky z let 1947 - 1949 nebo 1950, tak je používáme, ale na dnešek už aplikovány být nemohou. Každý Němec nebo Maďar či jakýkoliv bývalý občan Československa se u nás dle libosti nyní může usadit či nakupovat pozemky.

Pokud tedy občané vyjadřují obavy, že pokud byste byl na Hradě, mohli by přijít o svoje domy či pole v pohraničí...

To je naprostá blbost. Právní stav je neměnný a každý si může být svým majetkem naprosto jistý. To bylo důsledným vyjednáváním s Německem zcela potvrzeno a nebudiž o tom pochyb. Historické otázky přenechme historikům a netahejme je do kampaně.

Váš soupeř to ale udělal.

Samozřejmě, když mu nic jiného nezbude, tak se vztahuje k minulosti. Já jsem koneckonců řekl, že je kandidát minulosti.

No nezbude. Co vaše češství? Miloš Zeman, stejně jako rodina Klausova a řada jiných soudí, že na Hradě by měl sedět člověk, který žil tady.

Já bych tu rád žil, ale promiňte, náš odchod v prosinci 1948 byl nutný. Jak známo, lidi, kteří měli tak pitomý jména jako my, se později dostali do Jáchymova, kde by můj otec zhruba tak po dvou měsících zemřel. Tedy ano, odešli jsme.

Kolik vám bylo?

Bylo to týden před mými jedenáctými narozeninami.

Uvažoval jste v exilu, že byste se vrátil?

Po té dlouhé době se to jevilo jako nereálný sen. Přiznávám ale, že když začala perestrojka a režim se pomalu bortil, doufal jsem, že bych si poblíž Orlíku snad mohl pronajmout chatu a v létě si tam aspoň týden užít, procházet se. Být zase doma. Po listopadu 1989 události ovšem nabyly rychlý spád a já se vrátil natrvalo.

Vaše žena česky neumí, asi neměla důvod se učit. Ale proč český jazyk neovládají ani vaše děti?

Víte, já jsem trpěl tím rozdělením jako pes a nechtěl jsem, aby tím byly zatíženy i děti. Tehdy to vypadalo, že se naplní heslo: Se Sovětským svazem na věčné časy a nikdy jinak. Nechtěl jsem, aby byly rozpolcené jako já nebo můj otec. Pamatuju si, jak jsem hltal každou zprávu z domova, četl jsem všechno. A pak v tom taky byla prostá věc - děti se učí jazyku od matky. Já jsem měl tehdy spoustu práce, byl jsem pořád na cestách, tak jsem nebyl schopný s nimi denně mluvit. Můj otec s nimi mluvil, ale pak onemocněl a už to nešlo.

Váš syn Jan ale spravuje Orlík, žije tu, už se domluví?

Ten už se česky naučil, má sice strašný přízvuk, ale domluví se bezvadně.

Miloš Zeman říká, že po roce 2003 měl v úmyslu z politiky navždy odejít, ale jeho přátelé ho tak dlouho přemlouvali, až ho přesvědčili k návratu. Co přimělo ke kandidatuře vás?

Důvěra mnoha lidí a vědomí, že jsem se ten job naučil. Dva a půl roku jsem pracoval v Kanceláři prezidenta republiky a Václav Havel nebyl špatný učitel. V zahraniční politice se pohybuji od 80. let, i když díky rodičům a své přirozené zvědavosti jsem se tomu věnoval už dřív. Když jsem dělal helsinskou federaci pro lidská práva, bylo pro mne nutné seznámit se s evropskými politiky. Znal jsem osobně lidi, jako jsou Bruno Kreisky, Willy Brandt, Olof Palme, Helmuth Khol, ale i politiky z Francie, Británie a Ameriky. Po listopadu jsem byl senátor, ministr zahraničí, tak si troufám říct, že mám pro tuto práci tu nejlepší průpravu.

Tím, že jste se do finále dostali právě vy dva, výrazné osobnosti s politickou i lidskou historií, stala se přímá volba velmi zajímavou. Zároveň ale také ostrou a místy až nevybíravou a rozdělující, což je vidět hlavně mezi umělci. Nebojíte se, že půlka národa bude po zvolení jednoho z vás znechucena a nebude brát hlavu státu za svou?

Jestliže budu zvolen, pak si to spojování beru za svůj první a hlavní úkol. Ale ten klín do toho nevrazila až tato kampaň. Já se dlouhodobě obávám, že se u nás politické rozdíly mohou dostat až do roviny nenávisti. Byl bych velice nešťastný, kdybychom se dostali třeba do polohy Maďarska, kde lidé s odlišnými názory nejsou už spolu schopni komunikovat. Proto bych se od počátku na Hradě pokusil národ stmelit, navázat spojení se všemi politickými tábory. Je mi naprosto jasné, že prezident musí být pro všechny občany a věnovat víc pozornosti znevýhodněným občanům, než to může dělat běžný ministr.

Nebo předseda TOP 09.

Nebo. Prezident se o to musí víc starat. Troufám si říct, že se mi to podaří. V mém minulém politickém životě bylo běžné, že za mnou chodili lidé z nejrůznějších politických táborů, v Rakousku to byli hosté a přátelé od lidovců i sociálních demokratů zhruba ve stejném počtu.

U nás byste možná měl větší problém s příznivci Václava Klause nebo uskupení D.O.S.T.

Já vám něco řeknu. Na obou stranách, v sociální demokracii i v ODS jsou lidi, kteří žijí z minulosti a do budoucnosti se nedívají. Ty přesvědčovat asi nemá smysl. Tohle bude volba mezi minulostí a budoucností."

.