Dámy a pánové je mi ctí a potěšením oslovit dnes účastníky Globálního fóra American Jewish Committee.

Nejrůznější významné osobnosti izraelského veřejného života v minulosti i v poslední době mluví o České republice jako o skutečném příteli Státu Izrael. Je pro mě čest jménem ČR takové označení přijmout.

Sociálně-kulturní vazby mezi našimi zeměmi vycházejí z hlubokého základu. Těšíme se z nich při rozvíjení bohaté spolupráce v ekonomické oblasti, v oblasti kultury a spolupráce akademických kruhů. Současně nám jsou tyto vazby oporou v méně šťastných chvílích, když stojí před tím, jak se vyrovnat s obtížnou a mnohdy frustrující zodpovědností, kterou přebírá mezinárodní společenství v souvislosti izraelsko-palestinským mírovým procesem, jehož jsme součástí jako členská země EU a OSN. Na obou těchto fórech ČR důsledně, někdy v rozporu s většinovým názorem, prosazuje nestranné a citlivé chápání otázek a výzev souvisejících s mírovým procesem.

Politické partnerství ČR s Izraelem není promyšleným kalkulem politických elit. Pramení z dlouhodobého uznání a úcty ČR vůči Izraeli jako státu, který si i přes dramatickou minulost plnou válek a násilných změn dokázal pevně udržet nejen stabilní demokratický politický systém, ale i živou a rozmanitou uměleckou scénu, a v mnoha oblastech dosáhl vědeckých a akademických úspěchů celosvětového významu.

Čeští diplomaté vždy oceňovali expertízu svých izraelských kolegů a akademiků v oblasti aktuálního mezinárodního dění, v poslední době zejména v souvislosti s aktuální vlnou změn, která se valí Blízkým východem. V této souvislosti bych měl zmínit, že na politické úrovni si vážíme a oceňujeme zdrženlivost a schopnost postupovat citlivě, s níž izraelská diplomacie reaguje na problémy vyvstávající z těchto událostí, jež se v mnoha případech dotýkají životních bezpečnostních zájmů Státu Izrael.

Zatímco je velká část pozornosti mezinárodní veřejnosti zaměřena na jinou část regionu, v izraelsko-palestinském mírovém procesu k žádnému substantivnímu politickému posunu nedochází. Tento stav s „arabským jarem" souvisí jen pramálo. Rozhodující faktory, které stojí za zamrznutím procesu, jsou stále stejné: neschopnost obou stran dosáhnout oboustranně uspokojivého kompromisu o klíčových otázkách včetně rozdělení území a práv palestinských uprchlíků společně s chronickou neschopností Palestinců překonat problém vnitropolitické nejednotnosti. Naděje na průlom v jednáních je na obou stranách stále menší a menší.

Není mým úkolem ani záměrem v rámci tohoto krátkého projevu činit politické soudy o tomto dlouhodobém zamrznutí mírového procesu, které má hluboké, komplikované a strukturální důvody. Za trvajících projevů násilí palestinských ozbrojenců vůči Izraeli zejména prostřednictvím raketových útoků z Gazy, ČR bude pevně stát za izraelskou vládou, jež má zodpovědnost zajistit svým občanům základní bezpečnost. Budeme tak činit bez ohledu na to, jak velká nebo malá bude naděje na politické řešení zajišťující trvalý mír.

Nicméně krize mírového procesu a prohlubující se pocit „dlouhodobé dočasnosti" statu quo představují pro Izrael specifické nové politické nebezpečí. Jako věrný a odhodlaný přítel Izraele, jehož osud mi leží na srdci po více než 50 let, cítím povinnost mluvit otevřeně a, když je to potřeba, tak i, stejně jako v případě svých osobních přátel a rodiny, jako přítel varovat či kritizovat.

V Izraeli teď mnozí - byť nikoliv na oficiální úrovni - hovoří o chronické krizi mírového procesu a krizi dvoustátního řešení. Taková prohlášení často znějí podivně rezignovaně či dokonce odevzdaně. Vypadá to, jako by jejich autoři pouze chtěli vyjádřit své zoufalství nebo rozčarování z mírového procesu, aniž by si uvědomovali logické dopady: bez nezávislého palestinského státu neexistuje pro samotný Izrael dlouhodobá perspektiva na to být nadále státem současně židovským a demokratickým.

Tento dojem se mísí s tím, co vypadá jako mezi Izraelci přetrvávající lhostejnost vůči územním podmínkám pro budoucí životaschopný palestinský stát. Zdá se, že znepokojení na straně zahraničních partnerů Státu Izrael z pokračující expanze židovských osad za Zelenou linii, která trvale narušuje rozsah a soudržnost zbývajících nežidovských území, je v Izraeli vnímáno spíše jako politická komplikace, s níž je nutné se vyrovnat, než jako závažné zpochybňování
politické kredibility Izraele.

Takto chápaný postoj představuje těžkou zkoušku politické důvěry, jíž se Izrael těší
v západním světě a specificky v Evropě. Je snadné si jej vyložit tak, že Izrael psychologicky akceptoval dlouhodobý stav existence jedné nezávislé politické entity mezi Středozemním mořem a řekou Jordán s odlišnými občanskými právy pro dvě různé skupiny obyvatel. Výsledkem je, že nejen levicoví radikálové, ale stále více a více zástupců hlavních politických proudů v Evropě, nyní začíná mluvit o izraelském „apartheidu".

Fakt, že použití takovéhoto výrazu je historicky zavádějící a nefér, je irelevantní. To co říkám je, že takto se vyvíjí všeobecný dojem mezi Evropany, nikoliv proto, že bych za to byl rád, nýbrž proto, že to je to, k čemu dochází. Izrael ztrácí významnou část evropského veřejného mínění a nejsem si jistý, jestli si je většina izraelské veřejnosti vědoma tohoto trendu a jeho možných následků.

Chtěl bych požádat American Jewish Committee jako jednoho z přátel Státu Izrael, aby se připojil k našim snahám minimalizovat a napravit vážné škody, jimiž trpí reputace Izraele v Evropě. Řešením je nejen vyvíjení aktivit v Evropě samotné, ale i úsilí pomoci izraelským vedoucím představitelům, aby si uvědomili existenci tohoto problému a uznali, že vychází ze současných psychologických postojů v Izraeli vůči mírovému procesu a palestinskému státu.

Dámy a pánové, dovolte, abych vás ujistil, že vás dnes takto oslovuji na základě své vlastní pětileté zkušenosti ministra zahraničních věcí a celoživotní zkušenosti pozorovatele evropské politické scény. Na tom, že budu i nadále věrným přítelem a spojencem Izraele v budoucnosti, stejně jako jsem byl v minulosti, se tímto mým dnešním vystoupením nic nemění.