Ministerstvo zahraničních věcí ČR

česky   english  

rozšířené vyhledávání

Přejít na menu

Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo Twitter

Obrázky jsou záminkou

 

Článek ministra Svobody uveřejněný v Mladé frontě DNES dne 9.2.2006.

Obrázky jsou záminkou

Článek ministra Svobody uveřejněný v Mladé frontě DNES dne 9.2.2006.

Zdánlivě spontánní protesty jsou chladně připravené a zorganizované

Jen málokdy se stává, aby několik karikatur v novinách vyvolalo bouři lidových nepokojů. Od 19. století patří novinová karikatura k běžným součástem politiky v demokratických státech a za její užívání se netrestá a karikovaným subjektům ve srovnání s obsahem textů ani příliš nevadí. Někdy je dokonce ctí být karikován -jako je tomu u postaviček v americkém seriálu o rodině Simpsonů, kde čas od času můžeme vidět v kreslené podobě hvězdy politického a kulturního světa. Podíváme-li se do novin z doby Rakousko-Uherska, zjistíme, že situace nebyla tenkrát příliš odlišná od dnešní doby. Je tedy dnešní humbuk znamením, že éře svobodně prezentovaných novinových karikatur odzvonilo? Upřímně doufám, že nikoli.

Je pravda, že karikatury s náboženskými motivy, které prolétly v uplynulých týdnech Evropou, jsou přinejmenším nevkusné. Urážet karikaturou Boha nebo některý posvátný symbol, ať už křesťanský, židovský nebo muslimský, znamená současně urážku vyznavačů těchto náboženství. A to není správné. Je to něco úplně jiného než karikovat politika či populární osobnost, která svou činností většinou nese svou kůži na trh a počítá s "vedlejšími efekty". Na rozdíl od obyčejného křesťana či muslima, který si urážku své víry nijak nezaslouží. Proto byla asi valná část věřících oněmi dánskými karikaturami znechucena - už proto, že se obracely proti různým náboženstvím, nikoli jen proti islámu.

Otázkou však je, zda je současný povyk v muslimském prostředí skutečně vyvolán otištěním uvedených karikatur. Poprvé se tyto obrázky objevily na veřejnosti vloni v září. Že by si muslimové všimli těchto kreseb až nyní? To sotva. Spíše šlo někomu o vhodnou záminku k vyvolání protizápadních nepokojů. Není divu - vždyť o záminky je dnes nouze. Svědčí o tom i fakt, že jako motiv pro demonstrace může dnes sloužit i rozlévání polévky z vepřového masa bezdomovcům (prý jde o protimuslimskou provokaci, neboť vepřové maso je v islámu zakázané). Že jsou v muslimském světě křesťanské symboly, cizí vlajky či státní znaky bezostyšně hanobeny až k neuvěření, nikomu (bohužel ani mnoha evropským křesťanům) nevadí. Na urážky křesťanství a islámu jako by byl dvojí metr...

Jsme tedy svědky střetu civilizací, o němž píše Samuel Huntington ve svém bestselleru? Prozatím o tom nejsem přesvědčen. Masové protesty jsou přes svůj zdánlivě spontánní charakter chladně připravené a zorganizované. Skupiny, které za nimi stojí, nejsou příliš početné, ovšem dovedou zapůsobit na publikum, které je často odkázáno na zprávy podávané z druhé ruky.
Mnozí lidé, kteří často ani nevědí, co se vlastně stalo, si pak rádi zajdou také zademonstrovat a zarabovat. Skutečnou nenávist vůči Západu a křesťanské civilizaci má však jen malá skupina muslimů. Ostatní jeví spíše běžnou rezervovanost, která je vlastní příslušníkům každé civilizace při setkání s něčím cizím.

To, že k protestům došlo, lze tedy vysvětlit. Co je však zarážející, je nečinnost některých vlád a politických reprezentací. Při početných armádách a policejních sborech v Sýrii i Libanonu je důvodem k vážnému zamyšlení, že tamní vlády nedokázaly zabránit tak neslýchanému činu, jakým bylo vypálení zastupitelských úřadů. Jak mohlo být dopuštěno, aby dav vnikl na výsostné území cizího státu? Něco takového nemá v demokratickém světě obdoby. Neumím si představit, že by v Evropě bylo vypáleno velvyslanectví některé arabské země.

Za vydání karikatur v dánském tisku samozřejmě nemůže tamní vláda. Nemohou za to ani Dánové, a už vůbec ne jiné evropské národy. Uvedené karikatury považuji za nevkusné. Stejně nevkusné by byly i karikatury nemocných či postižených. Přesto musí mít noviny právo rozhodovat, zda je tisknout, a tím nést za jejich zveřejnění odpovědnost. Evropa se musí semknout a jasně vyjádřit své odhodlání toto právo uhájit za každou cenu. Proto budu naléhat, aby Evropská unie vydala do zahraničí zřetelný signál, že nehodlá nečinně přihlížet vypalování svých ambasád a vyhrožování svým národům.

Ať již jsou důvody bouří v muslimských státech jakékoliv, musí tamní vlády zajistit bezpečnost diplomatických misí a dodržování práva. Stejně jako to dělají všechny ostatní (netotalitní) státy světa.

.