Volný pohyb osob neškodí
10.02.2006 / 10:29 | Aktualizováno:
Článek ministra Svobody uveřejněný v deníku Právo dne 10.2.2006.
Volný pohyb osob neškodí
Článek ministra Svobody uveřejněný v deníku Právo dne
10.2.2006.
Ke správnému rozhodnutí v politice patří odvaha. Jsem rád, že
nejnovější zpráva Evropské komise (EK) o volném pohybu pracovních
sil dodává k pozitivnímu rozhodnutí, k posunu směrem k politické
odvaze, ty nejvhodnější argumenty.
Když jsme dojednávali podmínky našeho vstupu do EU,
akceptovali jsme, že pro prosazení zdravých, věcných ekonomických
trendů je nezbytné nejdříve zmírnit psychologické obavy obyvatel
některých zemí původní patnáctky z přílivu pracovníků z nových
členských zemí. Nicméně je třeba si také připomenout, že dávky
tlumicích prostředků v podobě přechodného období na volný pohyb je
žádoucí snižovat. A to je v zájmu ekonomické kondice celé EU. Jaká
doporučení k ozdravení navrhla v tomto ohledu Evropská komise?
Uchazeči o práci z nových členských zemí nezaplavili trh práce ve
starých členských státech EU, ani se neuchýlili k "sociální
turistice", čímž by způsobili růst sociálních výdajů hostitelských
států. Naopak legálně zaměstnaní pracovníci z nových zemí přispěli
k ekonomickému růstu a zvýšení konkurenceschopnosti ekonomik zemí
původní patnáctky. Komise zdokumentovala, že tento pozitivní efekt
po rozšíření nastal ve Španělsku, Francii, Británii, Nizozemsku a
Rakousku.
Navíc migrace z nečlenských států EU představuje pro trh
práce v každé zemi "patnáctky" mnohem závažnější faktor než příliv
zaměstnanců z nových zemí. Za pozornost stojí, že podíl pracovníků
z nečlenských států EU na trhu práce v Německu tvoří 7 %, zatímco
srovnatelný ukazatel pro zaměstnance z nových členských zemí EU se
rovná 0,7 %!
Lidé z nových členů nejvíce zamířili za prací do Irska (2 %
podílu na tamním trhu práce) a do Rakouska (1,4 %), bez ohledu na
fakt, že jedna země uplatňuje přechodná období a druhá nikoliv.
Zpráva EK říká, že neexistuje souvislost mezi tokem pracovních sil
a zavedením přechodných období, protože pracovní mobilita se
orientuje na základě nabídky a poptávky.
A jak si vedla Česká republika? Podíl Čechů na celkovém počtu
ekonomicky aktivních lidí v patnáctce představuje podle údajů EK
0,1 %, zatímco na našem pracovním trhu našlo zejména z nových
členských zemí uplatnění 1 % ze všech zaměstnaných! Zajímavé je
rovněž srovnání počtu pracovníků z Německa, kterých v ČR pracuje v
přepočtu k poměru obyvatel dvakrát více než českých občanů v
Německu.
Lidé z nových států práci lidem v zemích původní patnáctky
neberou. Sektorová analýza zaměstnanosti odhaluje, že lidé z nových
členů přijímají zaměstnání v profesích, pro něž je v hostitelských
zemích nedostatek zájemců, respektive náležitě kvalifikovaných
osob.
Po rozšíření nenastal ani výraznější "odliv mozků" z nových
členských zemí. To ale neznamená, že by kvalifikované pracovní síly
nenacházely uplatnění v zemích patnáctky. Známe případy, kdy od nás
odjíždějí za výhodnějšími platovými podmínkami například někteří
lékaři. Pracovní místa, kde je třeba odborné kvalifikace, se v
ekonomicky aktivní populaci v patnáctce zaplňují z 54 % zaměstnanci
z těchto zemí a z 22 % zájemci, kteří sem přišli z nových členských
zemí. O práci vyžadující nižší kvalifikaci se v patnáctce ucházejí
hlavně lidé ze států mimo EU (48 %).
Evropská komise poukázala na to, že potíže s vymáháním práva
EU se především v zemích patnáctky postaraly o nepříznivý a
nesprávný dojem, připisovaný rozšíření volného pohybu osob. Budeme
se zasazovat o to, aby se EU u problematiky volného pohybu osob
vymanila z pocitu "zdravého nemocného", aby místo iracionálního
strachu převládly pozitivní efekty uvolnění pohybu osob. Pouze tak
lze nesprávné dojmy přeměnit v pozitivní realitu, a zpráva komisaře
Špidly tuto realitu zobrazuje.