Evropa a její turecký problém
11.12.2006 / 12:13 | Aktualizováno:
Článek ministra Vondry v Hospodářských novinách ze dne 11.12.2006
Evropská unie v posledních letech jako by ztratila dech. Po
krachu ratifikace ústavní smlouvy se zabývá bolestnou sebereflexí a
s lednovým rozšířením o Bulharsko a Rumunsko se množí hlasy, že
dalším čekatelům je třeba nadlouho přivřít dveře. Pryč jsou časy
evropské euforie. Mnozí argumentují tím, že unie by měla
definitivně vymezit své hranice, mluví se o její omezené absorpční
kapacitě. Taktické a vnitropolitické ohledy převažují nad
strategickými prioritami.
Evropskou únavu lze dobře ilustrovat na případu Turecka. Tato
země klepe na dveře Evropy již více než čtyřicet let. Trpělivě
dosud stála v dlouhé frontě, neustále někým předbíhána a odsouvána
na konec. V poslední době však začíná být zřejmé, že i trpělivost
Turků má své meze. Nedivme se jim.
Oběť kyperského »řešení«
Smutnou realitou dneška je fakt, že vztahy EU k Turecku jsou
obětí řešení, respektive neřešení kyperské otázky. Ačkoli uznání
Kyperské republiky Tureckem a vyřešení sporných bodů soužití Řeků a
Turků na rozděleném ostrově nebylo formální překážkou pro zahájení
jednání o vstupu Turecka do EU, fakticky se nyní probíhající
rozhovory na tomto problému neustále zadrhávají. Přiznejme
otevřeně, že EU je omezovaná vnitropolitickými zájmy některých
členských států a nechová se nestranně. Nepohneme se kupředu,
nedáme-li řešení kyperské otázky nový impuls na půdě OSN. Turecko
je pro unii strategicky, politicky a hospodářsky příliš důležité na
to, aby dopustila zhroucení přístupových rozhovorů kvůli této
otázce.
Turecko má pro Evropu významnou geostrategickou polohu, přes
Bospor a Dardanely kontroluje přístup do Černého moře. Funguje také
jako důležitý stabilizační prvek v regionu. Podporuje mírový proces
na Blízkém východě a v muslimském světě je jedinou zemí spřátelenou
s Izraelem. Plní roli klíčového hráče ve stabilizačních procesech
na Kavkazu, ve středoasijských republikách a na Balkáně. Vzhledem
ke svému vztahu s Íránem může vystupovat jako stabilizátor
»tvrdších« postojů USA a »měkčích« postojů EU. Blízký východ a
východní Středomoří mají pro zajištění evropské bezpečnosti klíčový
význam, a proto je Turecko pro Evropu nepostradatelné.
Padesát let spojenectví
Navíc je Turecko už přes padesát let důvěryhodným spojencem v
NATO. Turecká armáda se společně s námi angažuje v Afghánistánu, v
Kosovu, v Bosně a Hercegovině, přispívá i ke stabilizaci Iráku.
Základní rysy turecké zahraniční politiky jsou v souladu s postoji
a rozhodnutími EU. Evropa může integrací Turecka mnoho získat.
Zvlášť zřetelné je to z hlediska energetické bezpečnosti.
Náš kontinent nemá dostatek vlastních zdrojů a přerušení
dodávek ropy na Ukrajinu počátkem roku 2006 zdůraznilo strategickou
polohu Turecka jako alternativní cesty plynu a ropy do Evropy z
kaspické oblasti a Střední Asie.
Evropské hospodářství může významně posílit rozšířením trhu o
dalších 70 miliónů spotřebitelů. Turecko je dnes 17. největší
světovou ekonomikou. Vláda premiéra Erdogana iniciovala reformy,
které tuto zemi řadí mezi nejperspektivnější trhy. Pro unavenou
evropskou ekonomiku může být Turecko velkou vzpruhou.
Nedůvěra k Turecku coby muslimské zesílila po vzestupu
islámského fundamentalismu a terorismu, po 11. září 2001 a
následných teroristických útocích v evropských zemích. Turecko je
však ukázkovým a také ojedinělým příkladem demokratické, sekulární
a moderní země, jejíž obyvatelstvo vyznává muslimskou víru.
Ať se nám to líbí nebo ne, islám se díky imigraci stal
nepominutelnou součástí západního světa. Právě silný partnerský
vztah s Tureckem může být v tomto ohledu pro Evropu přínosem a
naopak turecké pojetí islámu může hrát klíčovou roli pro nálady 15
miliónů vyznavačů islámu v Evropě. Ti pozorně sledují nelehké úsilí
Turecka o vstup do EU a »dvojí standardy« unie uplatňované vůči
Turecku jen posílí jejich frustraci.
Nejednoznačný postoj EU oslabuje touhu Turků stát se jejím
členem. Přístupem unie zklamané turecké elity stále obtížněji
obhajují své proevropské postoje, mezi obyvatelstvem roste podpora
nacionalistů. Hrozí situace, že reformní úsilí ztratí v očích
tamního obyvatelstva na své přitažlivosti.
Vyženeme pryč?
Zavřít Turecku dveře k budoucímu členství v EU by bylo
krátkozraké. Turecko by nutilo hledat si alternativní spojence -
buď v Rusku na severu, nebo mezi islámskými zeměmi na východě. V
prvním případě by se Evropa dostala do situace naprosté závislosti
na nekontrolovatelných dodávkách energetických surovin, v druhém
případě pak hrozí desekularizace Turecka a nárůst fundamentalismu a
extremismu v evropském předpolí.
Přístupový proces bude dlouhodobý a náročný. Turecku jsme ale
kdysi členství slíbili a měli bychom mu dát šanci ukázat, že dokáže
splnit náročná kritéria kladená na všechny kandidátské země.
Začněme se k němu chovat férově a do Ankary směřujme jasné
poselství: jste důvěryhodný a pro nás velmi důležitý spojenec.