Severní Korea: „osa zla“se protnula s atomovou výzbrojí
21.11.2006 / 15:32 | Aktualizováno:
Článek ministra Vondry v Mladé frontě DNES ze dne 16. 10. 2006
Opravdu bych byl rád falešným prorokem, ale obávám se, že
severokorejský pokusný jaderný výbuch se v budoucnosti může ukázat
zlomovějším momentem, než si dnes připouštíme. Poprvé se v případě
Severní Koreje protnula "osa zla" s atomovou výzbrojí a svět je
postaven před úkol se s touto novou realitou vyrovnat. Sobotní
jednotné hlasování Rady bezpečnosti OSN, které zavedlo řadu sankcí
proti korejskému režimu, je dobrým začátkem.
Nukleární monopol světových velmocí byl narušen před několika
lety v případě Indie a Pákistánu.
Jakkoli nás tato skutečnost nemusí těšit, jde přece jen o
země s vypočitatelným chováním. Něco podobného o Severní Koreji
rozhodně říci nelze. Iracionalita a totalita tamějšího vedení se
vymyká veškerým dosavadním zkušenostem s komunistickými režimy a
severokorejský vůdce Kim Čong-il nebere zásady chování v
mezinárodních vztazích vůbec v potaz. Proto je nutné odmítnout
hlasy, které se pokoušejí z neblahého vývoje v Severní Koreji
obvinit politiku západního světa a -jak jinak - hledat řešení v
dalších ústupcích a pobídkách.
Korejské vedení opakovaně dokázalo, že si neváží jakýchkoli
lidských hodnot, nedodržuje lidská práva vlastního obyvatelstva,
dokonce mu vůbec nezáleží na jejich životě. Omezené množství
potravin využívá zejména pro vlastní ozbrojené složky a je ochotno
nechat vyhladovět libovolné množství osob pro svoji šílenou
ideologii, a především pro vlastní přežití. Není pravdivý argument,
že do sebe zahleděný diktátorský režim se soustředí jen na vlastní
záchranu, a necháme-li jej na pokoji, nebude pro ostatní svět tak
nebezpečný. O něčem jiném totiž svědčí překotný vývoj
severokorejských raketových nosičů, které již dosahují daleko za
území sousedních států. Hlavně si však Severokorejci zvykli na
vydírání ostatního světa a na to, že si hrozbami dokážou vynucovat
hospodářskou pomoc.
Bezpečnostní riziko však nespočívá jen v Koreji samé.
Diktátorský režim bez jakýchkoli skrupulí se totiž rád podělí o své
nukleární "socialistické výdobytky" s kýmkoli, kdo přispěchá s
dostatečně lákavou finanční nabídkou. Těžko si lze představit, že
by Kim a jeho soudruzi vnímali islámský teror jako hrozbu pro svou
další existenci. Spíše naopak, Al-Kajda či jiní fanatičtí Alláhovi
bojovníci se jim mohou jevit jako přirozený spojenec v boji s
úhlavním nepřítelem - západní demokratickou civilizací. V minulosti
se severokorejské raketové technologie dostaly do rukou pákistánské
armády. Kde existuje záruka, že tentokrát se Severní Korea o své
jaderné zkušenosti nepodělí třeba s Íránem, jehož rakety mohou
doletět i do střední Evropy?
Věřím, že demokratický Západ, ale i Čína a Rusko pochopily,
jak nebezpečná nukleární Severní Korea může být, a že se podaří
tlak Rady bezpečnosti nejen udržet, ale i zesílit. Věřím, že řešení
korejského problému může napomoci i nově jmenovaný generální
tajemník OSN Pan Ki-mun. A konečně věřím, že se naši odpůrci
systému protiraketové obrany v Evropě konečně přestanou ohánět
absurdním argumentem o neškodnosti korejského režimu. Pokud se
ocitnou jaderné technologie v rukou fanatiků, bude ochranný deštník
jedním z klíčů k naší bezpečnosti.