Opravdu bych byl rád falešným prorokem, ale obávám se, že severokorejský pokusný jaderný výbuch se v budoucnosti může ukázat zlomovějším momentem, než si dnes připouštíme. Poprvé se v případě Severní Koreje protnula "osa zla" s atomovou výzbrojí a svět je postaven před úkol se s touto novou realitou vyrovnat. Sobotní jednotné hlasování Rady bezpečnosti OSN, které zavedlo řadu sankcí proti korejskému režimu, je dobrým začátkem.
Nukleární monopol světových velmocí byl narušen před několika lety v případě Indie a Pákistánu.
Jakkoli nás tato skutečnost nemusí těšit, jde přece jen o země s vypočitatelným chováním. Něco podobného o Severní Koreji rozhodně říci nelze. Iracionalita a totalita tamějšího vedení se vymyká veškerým dosavadním zkušenostem s komunistickými režimy a severokorejský vůdce Kim Čong-il nebere zásady chování v mezinárodních vztazích vůbec v potaz. Proto je nutné odmítnout hlasy, které se pokoušejí z neblahého vývoje v Severní Koreji obvinit politiku západního světa a -jak jinak - hledat řešení v dalších ústupcích a pobídkách.
Korejské vedení opakovaně dokázalo, že si neváží jakýchkoli lidských hodnot, nedodržuje lidská práva vlastního obyvatelstva, dokonce mu vůbec nezáleží na jejich životě. Omezené množství potravin využívá zejména pro vlastní ozbrojené složky a je ochotno nechat vyhladovět libovolné množství osob pro svoji šílenou ideologii, a především pro vlastní přežití. Není pravdivý argument, že do sebe zahleděný diktátorský režim se soustředí jen na vlastní záchranu, a necháme-li jej na pokoji, nebude pro ostatní svět tak nebezpečný. O něčem jiném totiž svědčí překotný vývoj severokorejských raketových nosičů, které již dosahují daleko za území sousedních států. Hlavně si však Severokorejci zvykli na vydírání ostatního světa a na to, že si hrozbami dokážou vynucovat hospodářskou pomoc.
Bezpečnostní riziko však nespočívá jen v Koreji samé. Diktátorský režim bez jakýchkoli skrupulí se totiž rád podělí o své nukleární "socialistické výdobytky" s kýmkoli, kdo přispěchá s dostatečně lákavou finanční nabídkou. Těžko si lze představit, že by Kim a jeho soudruzi vnímali islámský teror jako hrozbu pro svou další existenci. Spíše naopak, Al-Kajda či jiní fanatičtí Alláhovi bojovníci se jim mohou jevit jako přirozený spojenec v boji s úhlavním nepřítelem - západní demokratickou civilizací. V minulosti se severokorejské raketové technologie dostaly do rukou pákistánské armády. Kde existuje záruka, že tentokrát se Severní Korea o své jaderné zkušenosti nepodělí třeba s Íránem, jehož rakety mohou doletět i do střední Evropy?
Věřím, že demokratický Západ, ale i Čína a Rusko pochopily, jak nebezpečná nukleární Severní Korea může být, a že se podaří tlak Rady bezpečnosti nejen udržet, ale i zesílit. Věřím, že řešení korejského problému může napomoci i nově jmenovaný generální tajemník OSN Pan Ki-mun. A konečně věřím, že se naši odpůrci systému protiraketové obrany v Evropě konečně přestanou ohánět absurdním argumentem o neškodnosti korejského režimu. Pokud se ocitnou jaderné technologie v rukou fanatiků, bude ochranný deštník jedním z klíčů k naší bezpečnosti.