Ministerstvo zahraničních věcí ČR

Přejít na menu

Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo Twitter

I Rusko je součástí řešení situace na Ukrajině

 

Projev ministra Lubomíra Zaorálka v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky z 13.2.2014

V pondělí jsem se účastnil jednání zahraniční rady Evropské unie, která se skládá z ministrů zahraničí členských států Evropské unie. Při pohledu na program jednání jsem si říkal, jaký prostor se vůbec podaří prosadit pro Ukrajinu. Byl jsem rád, že se nakonec Rada ministrů zahraničních věcí členských států rozhodla věnovat Ukrajině uzavřené jednání, které trvalo více než tři hodiny. Součástí jednání byla úvodní zpráva Cathy Ashtonovové, vysoká představitelka Evropské unie pro zahraniční vztahy, o dosavadních jednáních například i s Ruskem. K tématu se vyjadřovali i jednotliví ministři.

Ve čtvrtek ráno jsem se pak spojil s českým velvyslancem na Ukrajině a se zvláštním vyslancem pro východní partnerství Petrem Marešem, který jednal s politiky na Ukrajině. Oba mě informovali o obsahu svých rozhovorů a celkově o situaci a atmosféře, která panuje v Kyjevě. Takže si dovolím říci, že mám čerstvou představu o tom, jak současná situace na Ukrajině vypadá.

Někdo může mít dojem, že se situace na Ukrajině uklidnila. Bohužel však tomu tak není.

Ukrajina se v této chvíli podle mě k žádnému řešení nepřibližuje. Podle čísel, které máme k dispozici, je osm mrtvých, přes třicet nezvěstných, 1300 zraněných. Jde o výsledek násilí a perzekucí, o doklad toho, že policie a státní moc skutečně používala zastrašování, mučení, unášení osob neznámo kam jako prostředek na potlačení protestů. Důležité datum je 17. února, do kdy mají představitelé opozice vyklidit obsazené budovy. Toto datum může být spojeno s propuknutím další vlny násilí.

Probíhající rozhovory prozatím k nějaké zásadní změně situace nevedly. Nadále jsou de facto popírána základní práva, navíc dochází k rozpadu fungování elementárního právního státu a rozpadu institucí, jako je policie, justice a podobně. Vytváří se de facto bezzákonný stav - Ukrajina se může stát tím, čemu se říká failed state, tedy upadlý stát, který nekontroluje situaci na svém teritoriu. To je opravdu vážná hrozba, kdy náš soused, který se měl prostřednictvím asociační dohody přibližovat Evropské unii, se může ve velmi krátkém čase stát kolabujícím státem, v kterém nefungují základní funkce.

Je zcela na místě se takového vývoje bát. Evokuje totiž situaci na Balkáně před pár lety. Stáli jsme tehdy jako chirurg v operačním sále nad rozřezaným tělem, a nevěděli, co dělat a co si s tím tělem počít. Pak do toho vstoupily Spojené státy a došlo na vojenské řešení, což řada Evropanů kritizovala. Nejenom z událostí na Balkáně, ale v celé historii dvacátého století víme, že podobné typy situací a konfliktů mohou mít nedozírné následky. Bohužel nepotřebujeme ani moc fantazie, abychom si uvědomili, jak obrovská rizika jsou skrytá v dění na Ukrajině.

Události na Ukrajině, zastrašování, mučení nerespektování lidských práv, jsou také součástí docela zásadního zápasu o to, jestli Evropa udrží své hodnoty a svou podobu života. Musíme jasně říci, že toto nestrpíme a vyvinout všechno úsilí, abychom situaci změnili.

Nejsem si ovšem úplně jistý, jestli metody, které používala Evropská unie vůči České republice, Slovensku, Maďarsku a dalším, ony asociační dohody a další instrumenty, fungují i vůči Ukrajině, vůči zemím severní Afriky, Sýrii a dalším. Možná to je naše zjednodušená představa, že podobný přístup může platit i vůči zemím, které jsou dneska zmítány nebezpečnými požáry. Je to zjednodušená představa, že podobný přístup může fungovat i vůči zemím, které jsem zmínil. Ale Ukrajina je přeci naše kulturní prostředí, naše civilizace.

Jedna možná pozice EU je vyvíjení tlaku na Ukrajinu, aby byla nucena si vybrat. To bychom ale šli zpátky tam, kde jsme byli za doby studené války. Anebo uděláme to, že se budeme ptát Ruska, jestli je jeho zájmem, aby se situace na Ukrajině eskalovala tak, že se nakonec opravdu stane tím failed state? Copak je rozpadlá Ukrajina v ruském zájmu?

Samozřejmě že nemůžeme rozhodovat za Ukrajince. Ukrajinci sami se musí rozhodnout! To za ně nemůže dělat ani Evropa, ani Rusko. Musí se jednat o řešení, které bude výsledkem širokého dialogu mezi politickou opozicí, vládními představiteli a Občanského sdružení Majdan. To dnes reprezentuje daleko širší spektrum, než je pouze politická opozice, která často v mnoha ohledech ztrácí důvěru.

Součástí řešení situace na Ukrajině musí být i to, že spolu budou mluvit také ti, kteří se vlastně spolupodíleli na vytvoření této složité situace. Proto i Rusko musí být součástí řešení, které musí být hledáno v rámci celé země a musí se na něm podílet všechny složky společnosti - Ukrajina není rozdělená.

Pokud tyto procesy nezvládneme, tak to může bezprostředně ovlivnit dění u nás. V České republice je celá řada ukrajinských občanů, kteří tady žijí a pracují. A kdyby byla Ukrajina tím upadlým státem, tak to může mít samozřejmě celou řadu důsledků včetně přílivu lidí z Ukrajiny. O tomto problému jsem už ostatně jednal s ministrem vnitra Milanem Chovancem.

Je také nutno říci, že Česká republika a česká vláda, ministerstvo zahraničí se angažují na Ukrajině už dlouhodobě. Máme tam celou řadu aktivit, nabízíme experty a poradce pro transformaci, stipendia a celou řadu programů, kterými se snažíme Ukrajině pomoci. To nemluvím o humanitární pomoci, kterou organizuje Česká republika, protože tu pokládám za povinnost, za samozřejmost. Rozhodně nikdo nemůže říci, že by Česká republika neměla Ukrajinu v hledáčku a nevěnovala jí velmi silnou pozornost.

Moc bych se přál, aby se předpovědi možné eskalace a nové vlny násilí nenaplnily, a ze své pozice budu činit maximum pro to, abychom se pohnuli na cestě k tolik potřebnému řešení.

.