Ministerstvo zahraničních věcí ČR

Přejít na menu

Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo Twitter

Eurocentrická arogance nám nepomůže

 

Článek 1. náměstka Petra Druláka v Lidových novinách z 5.6.2014.

POLEMIKA

Bývalý spolupracovník Václava Havla Pavel Fischer vyčítá současné české zahraniční politice „ochotný předklon vůči diktátorům" (LN 3. 6.). Opírá se o můj rozhovor v LN (Havlova politika byla chybná a škodlivá, LN 30. 5.), v němž kritizuji zahraniční politiku Havlových epigonů. Vyčítám jí moralizující pohled, který chybně redukuje složitý svět do černobílých schémat. Rovněž upozorňuji, že podobné vidění světa amerických neokonzervativců napáchalo dost škod.
Proto hájím širší pojetí lidských práv jako obranu lidské důstojnosti, občanské i sociální, a její podporu dialogem, nikoliv konfrontací. Pavel Fischer z toho vyvozuje, že snižuji věrohodnost České republiky, popírám odkaz disidentů a klaním se před diktátory.

Ani jedna z těchto výtek není oprávněná. Fischer odvozuje věrohodnost od kontinuity zahraniční politiky. To platí pouze tehdy, pokud předchozí politika nebyla chybná. V opačném případě lze nabýt věrohodnosti pouze nápravou předchozích omylů. Fischerovo pojetí disidentského odkazu je až bolestivě zjednodušující. Ve svém výčtu jmen vynechává výrazně levicové osobnosti jako Petr Uhl či Jiří Hájek, jejichž pojetí politiky se vždy výrazně lišilo od Havlova. Bez dalšího uvádí Jiřího Dienstbiera, který dokázal uplatňovat v zahraniční politice lidskou dimenzi, aniž by na rozdíl od Havla upadal do nebezpečného moralismu. Ve Fischerově pojetí tyto výrazné osobnosti splývají do jednotné masy podporovatelů předchozí politiky.

Politické představitele států s odlišným politickým systémem, než je ten náš, označuje Fischer přezíravě jako diktátory. Aby s nimi mohl Fischer vést skutečný dialog, museli by se diktátoři asi proměnit na západní demokraty. Pak by snad mohl odložit ostražitost, k níž nabádá, a vzájemné ústupky a snahu porozumět druhému chápat i jinak než jako poklonkování. S podobnou eurocentrickou arogancí se daleko nedostaneme. Pokud si chceme udržet výdobytky naší části světa, musíme být schopni vytvářet atmosféru přátelství a důvěry s ostatními. O lecčems včetně hodnot lidské důstojnosti je pak můžeme přesvědčit.

***
Pavel Fischer bez dalšího uvádí Jiřího Dienstbiera, který dokázal uplatňovat v zahraniční politice lidskou dimenzi, aniž by na rozdíl od Havla upadal do nebezpečného moralismu. Ve Fischerově pojetí tyto výrazné osobnosti splývají do jednotné masy podporovatelů předchozí politiky.

.