Martin MATĚJKA, moderátor

Jak pokročila jednání s kandidátskými zeměmi, které chtějí do Evropské unie? Proč by měl proces rozšiřování 27 pokračovat? Své první přístupové rozhovory zahájila v tomto týdnu například Černá Hora, která je považována za nejméně problémový balkánský stát a posunula svůj status z kandidátské země na vyjednávací kandidátský stát. Naopak největší potíže má i podle vysokých unijních představitelů Turecko. Jenže podle některých odborníků by právě tento stát, který je také členem NATO, mohl svojí ekonomickou dynamikou nakopnout celou Evropskou unii. O těchto tématech bude dnešní pořad Studio Česko. Příjemný poslech přeje Martin Matějka.

Bilanci rozšiřování Evropské unie v tomto roce a budoucí směřování další integrace probereme s výzkumným pracovníkem Ústavu mezinárodních vztahů Vítem Benešem. Nejprve jsem se ho zeptal, jaké jsou rozdíly současných přístupových jednání v porovnání s dobou, kdy vyjednávala o členství v Evropské unii Česká republika.

Vít BENEŠ, výzkumný pracovník Ústavu mezinárodních vztahů

Tak z formálního hlediska je tam hodně věcí společných. Pořád se bavíme o tom, že kandidáti musí vyjednávat v jednotlivých kapitolách, to znamená, že současné sekundární evropské právo je rozděleno do nějakých 35 kapitol, a hodnotí se, do jaké míry je národní právní řád té které země v souladu s evropskou legislativou a pokud není, tak jsou požadovány úpravy, přibližování se k evropskému právu. Pořád platí to, že se přistupuje na základě mezivládní smlouvy, to znamená, že kandidátská země pak podepisuje přístupovou smlouvu, která musí projít ratifikacemi stávajících členských států Evropské unie. V praxi je tam několik rozdílů.

Ten první rozdíl, který bych chtěl zmínit, je, že ten proces se stává komplikovanější, stává se komplikovanější v tom smyslu, že kandidát, nebo potenciální kandidát musí překonat vícero vstupních dveří, nebo vícero schodů na tom schodišti, než se dostane, než se dostane do Evropské unie. V našem případě to bylo v zásadě jednoduché v tom smyslu, že my jsme podali přihlášku, stali jsme se kandidátem na členství v Evropské unii, v okamžiku, kdy jsme se stali kandidátem, tak jsme začali vyjednávat, v okamžiku, kdy jsme vyjednali všechny kapitoly, tak se podepsala přístupová smlouva, proběhla ratifikace, vstoupili jsme do Evropské unie.

Ten současný proces je poměrně komplikovanější v tom, že těch dveří, které kandidátské a potenciální kandidátské země musí otevřít, je mnohem víc. A je komplikovanější v tom, že na těch jednotlivých schodech, nebo v těch, u těch jednotlivých dveří se vždycky objevují další a další podmínky. Kondicionalita /nesrozumitelné/ Evropské unie. A ta kondicionalita souvisí nejenom s nějakými materiálními a legislativními požadavky na kandidáty a potenciální kandidáty, ale promítají se do toho i nějaké politické vlivy. To znamená, aby se kandidát, nebo potenciální kandidát dostal o krok výš, musí odpovídat i nějakým prostě buďto vyřčeným, anebo nevyřčeným politickým kritériím. Tak jenom stručně, do jakých dveří se vlastně musí ten potenciální kandidát vloupat, nebo jaké kategorie, jaké stupně v současném přístupovém procesu má. Tou úplně nejnižší kategorií v té hierarchii je potenciální kandidát.

Potenciální kandidát je země, o které se v unijních dokumentech nebo v projevech oficiálních unijních představitelů mluví jako o možném kandidátovi. Do této kategorie spadá Albánie, Bosna a Hercegovina, a dnes už i Kosovo. Ale třeba tam nespadá Ukrajina. Protože Ukrajina je součástí sousedské politiky, sousedská politika má ve své definici to, že není předstupněm pro členství, a Evropská unie se vyhýbá ve svých oficiálních dokumentech a v projevech svých představitelů označit Ukrajinu jako kandidáta. Takže to je první stupeň. Potenciální kandidát. Že máte nějakou béč, nějakej, nějakou nálepku potenciální kandidát.

Tím druhým stupněm jsou stabilizační a asociační dohody, což je vlastně obdoba asociačních dohod, nebo evropských dohod, které měla Česká republika v 90. letech. To je prostě předstupeň první jako institucionální a formalizovaný předstupeň pro celý přístupový rozhovor. To znamená, že se sjednávají asociační dohody, že se ty dohody samozřejmě musí ratifikovat a vstoupit v platnost. Z těch 3, které jsem jmenoval, mají uzavřené stabilizační asociační dohody Albánie a Bosna a Hercegovina. V současnosti se začíná debatovat o tom, jakým způsobem zahájit vyjednávání o stabilizační a asociační dohodě s Kosovem, což je samozřejmě problematické, protože Kosovo není uznáváno všemi členskými státy, to znamená, je, řeší vlastně otázka, jestli je možné začít s Kosovem vyjednávat stabilizační a asociační dohodu. Takže to je ten druhý stupeň. Stabilizační a asociační dohoda.

Dalším stupněm je kandidátský status. To, že je vám udělen kandidátský status oficiálně Radou Evropské unie na základě doporučení, doporučení Evropské komise. Zase to je další stupeň, další dveře, do kterých se musíte vloupat. Dejme tomu, Albánie v současné chvíli čeká na to, až jí bude oficiálně udělen kandidátský status. To, že jste kandidátem, má samozřejmě symbolický význam, ale v praxi to nemusí znamenat vůbec nic. Pro samotné vyjednávání, jo.

Takže tím dalším stupněm, to už máme teďkon, myslím, asi čtvrtý stupeň, je vyjednávající kandidátská země. To znamená, kandidát, kterej nejenom, že je kandidátem na papíře, ale opravdu se s ním vyjednává. To znamená, začínají se s ním otvírat kapitoly. To otvírání kapitol znamená, že se začíná s kandidátem vyjednávat, začíná se screenovat jeho národní právní řád, začíná se vyjednávat o tom, co, nedá se říct, že by to bylo opravdové vyjednávání, je to spíš, je to spíš jednostranné přejímání současné evropské legislativy tou kandidátskou zemí. Ostatně to jsme zažili my sami, když jsme vyjednávali, tak to ve skutečnosti nebylo vyjednávání, protože my jsme nemohli měnit unijní právní řád, ten byl jaksi daný, jediné, co jsme si mohli vyjednat, tak byly nějaké výjimky z toho unijního právního řádu, a naopak se vyjednávalo o tom, jakým způsobem tu evropskou legislativu implementovat do národního právního řádu. Takže to je vyjednávající kandidát.

A pak už teda následuje, když vyjednáte všechny kapitoly, pak už se stáváte členem. To znamená, jsou uzavřena jednání, je podepsána přístupová smlouva a ta přístupová smlouva je ratifikována ve všech členských státech. Možná bychom tu mohli ještě zmínit takovej jako mezistupeň, ve kterém se teď nachází Chorvatsko. To vlastně skončilo vyjednávání, je podepsaná přístupová smlouva a čeká se na její ratifikaci. Ta ratifikace většinou je bezproblémová, ale kdo ví, nemůžeme v budoucnosti vyloučit i problémy s ratifikací. Já si myslím, že velice zajímavá bude situace, jakým způsobem se postaví stávající členové Evropské unie z Balkánu k přístupovým jednáním s ostatními státy z Balkánu. Jakým způsobem budou nebo nebudou komplikovat vyjednávání a jakým způsobem budou případně komplikovat potom i tu samotnou ratifikaci. Takže docela se těším na to, až bude Chorvatsko, jestli k tomu někdy dojde, ratifikovat přístupovou smlouvu Srbska, nebo až Srbsko bude ratifikovat přístupovou smlouvu Kosova. To jsou, to jsou takové jako zajímavé scénáře, které nás někdy v budoucnosti asi čekají.

Když jsme se bavili o těch kandidátských zemích a těch vyjednávajících kandidátských zemí, tak vlastně v současné chvíli máme mezi kandidátskými zeměmi Turecko, Srbsko, Černou Horu, Island a Makedonii. Srbsko je tam poměrně nedávno, Island také poměrně nedávno, poměrně dlouho je v kandidátském statusu Turecko, Makedonie. Makedonie velice dlouho čeká na to, až s ní budou zahájeny přístupové jednání, to znamená, ona je kandidátskou zemí někdy od roku 2009, jestli se nepletu, a od té doby čeká právě v tom mezistupni na to, až se stane jako vyjednávající kandidátskou zemí. Island se stal kandidátskou zemí a velice rychle se s ním začalo hned vyjednávat, protože Island už je vtažen do fungování Evropské unie mnohem víc, ta kompatibilita právního řádu je tam mnohem větší než třeba s Tureckem nebo se Srbskem. Černá Hora, ta vlastně nedávno se dostala z toho statusu kandidát na status vyjednávající kandidát, to znamená, že s ní byla zahájena vyjednávání. Srbsko relativně čerstvě se dostalo na kandidátský status a vyjednávání zatím nezačalo. Turecko už poměrně dlouho je v tom statusu vyjednávající kandidát, ale ta vyjednávání jsou zamrzlá. To znamená, poslední kapitola v případě Turecka byla otevřena červen 2010. Takže od té doby, od té doby nebyla, nebyla s Tureckem otevřena žádná z těch 25 kapitol. To znamená, že ta vyjednávání zásadně zamrzla.

Martin MATĚJKA, moderátor

Když už jsme zmínili Turecko, tak to je podle českého eurokomisaře pro rozšíření Evropské unie Štefana Füleho jednou z problémových zemí, které mají zájem vstoupit do unie.

Štefan FÜLE, český eurokomisař pro rozšíření Evropské unie

Turecko ještě pořád nesplnilo ten takzvaný doplňkový protokol k ankarské smlouvě, což v zásadě znamená, že /výpadek signálu/ jedné ze zemí celní unie, kterou máme s Tureckem, což je Kypr, přístup kyperských lodí a letadel do tureckejch přístavů a letišť.

Martin MATĚJKA, moderátor

Eurokomisař Füle zmiňoval problémy Turecka. Kromě sporů s Kyprem by mělo údajně řešit také například oblast základních práv a svobod, především pak ve svobodě vyjadřování a médií. Zeptám se, pane Beneši, jestli také souhlasíte s názorem, že Turecko je tou nejproblematičtější kandidátskou zemí.

Vít BENEŠ, výzkumný pracovník Ústavu mezinárodních vztahů

Já bych s tím souhlasil. Turecko je nejproblematičtější zemí z mnoha důvodů. Některé z nich jsou na straně Evropské unie, některé z nich jsou na straně Turecka. Určitě je problematickou zemí, jestli můžu použít to slovo země, Kosovo. Asi ho můžu použít, protože jsme ve státě, který oficiálně Kosovo uznal. Kosovo je problematickou zemí opět z důvodu na straně stávající Evropské unie, ale i z důvodu na straně Kosova. Pokud se vrátíme k tomu Turecku. Důvody na straně Evropské unie, strach z Turecka, strach z Turecka, nechci se příliš rozpitvávat v otázce, jestli je odůvodněný, nebo neodůvodněný, ale, ale ...

Martin MATĚJKA, moderátor

To je pro mě náboženský ...

Vít BENEŠ, výzkumný pracovník Ústavu mezinárodních vztahů

Přesně tak, to znamená, jsou tam náboženské předsudky, jsou tam obavy z turecké velikosti, zase někdo to vnímá jako, jako aset, jako přínos, Turci sami to vnímají jako přínos, někdo se z toho v Evropské unii bojí, protože konec konců kdyby Turecko vstoupilo do Evropské unie, tak by bylo nejlidnatějším státem Evropské unie, a tudíž státem, který by měl na papíře podle čísel největší váhu v Radě Evropské unie. Otázkou samozřejmě je, jestli by to mělo nějaký reálný vliv, protože ta váha v Evropské unii se nepočítá jenom podle počtu obyvatelstva, ale dejme to i podle vašeho koaličního potenciálu. Takže je otázkou, jaký by mělo Turecko, i kdyby bylo tím největším státem, jaký by mělo koaliční potenciál v Evropské unii.

Co se týče těch důvodů na straně Turecka, je zmiňováno zadrhávání reforem v Turecku, vlastně současná vládní strana AKP, jakkoliv je to právě ona, která zahájila ty reformy, nasadila minimálně zpočátku poměrně silně proevropský kurz, tak v současné době se i na straně AKP začíná projevovat něco, co možná je pro tureckou politiku typické, a to jsou nějaké jako sklony k autoritářství, a třeba i v poslední době jsme mohli zaznamenat úvahy o tom, že by Turecko znovu obnovilo trest smrti, to znamená, to jsou věci, které to Turecko vzdalují od Evropské unie, to jsou věci, které jsou negativně vnímány na straně Evropské unie a, já nevím, perzekuce novinářů, nebo tlaky na novináře, úvahy o obnovení trestu smrti a podobně, takže to není nic, co by Turecku přidávalo.

Co se týče Kosova, důvody na, proč je Kosovo problematické, ze strany Evropské unie tam je samozřejmě problém s tím, že část členských států Evropské unie oficiálně neuznává Kosovo, to jsou státy, které jednak mají problémy s vlastním separatismem, jako třeba Kypr, anebo to jsou státy, které mají, nebo obávají se problémů se svými minoritami a případně možná nějakým secesionismem, jako jsou třeba i Slovensko. Na straně Kosova je samozřejmě také spousta problémů, jednak Kosovo samo není schopno vykonávat suverenitu na celém svém území, a to jsou ty srbské enklávy, jednak, já nevím, jak to říct slušně a diplomaticky, některé státy mají problémy s vymahatelností práva, s právním státem, s korupcí, s organizovaným zločinem a tak dále, tak pokud bychom měli jmenovat nějaký evropský stát, který je v tomto ohledu nejproblematičtější, tak myslím si, že bychom ukázali na Kosovo.

Martin MATĚJKA, moderátor

Šéf zahraniční rubriky Hospodářských novin Martin Ehl se k Turecku vyjádřil také v našem pondělním fejetonu.

Martin EHL, vedoucí zahraniční rubriky, Hospodářské noviny

Evropa a Japonsko jsou nyní právě kvůli stárnutí populace brány jako nemocné velmoci, které postupně chřadnou, jsou méně dravé, mají stále víc vlastních potíží, které je oslabují zevnitř a které ztrácejí konkurenceschopnost. V této situaci Evropané potřebují ne pošťouchnout, ale spíš pořádně nakopnout. A proč by se o toto nakopnutí nemohli postarat třeba Turci, kteří z hospodářského i sociálního hlediska prožívají asi nejlepší období za posledních 300 let?

Martin MATĚJKA, moderátor

Vedoucí zahraniční redakce Hospodářských novin Martin Ehl. Souhlasíte, pane Beneši, s tímto jeho názorem?

Vít BENEŠ, výzkumný pracovník Ústavu mezinárodních vztahů

Tak, těch argumentů pro a proti vstupu Turecka je více. Pokud bych měl předeslat svoji pozici, já si myslím, že turecké členství v Evropské unii by bylo pro Evropskou unii přínosem. A toto je jeden z těch argumentů ve prospěch členství Turecka v Evropské unii a konec konců i turecká politika to zdůrazňuje ve svých, ve svých oficiálních postojích, ve svých oficiálních projevech, že prostě Turecko je dynamická ekonomika, což je pravda, Turecku se vyhýbají ty problémy ekonomické, se kterými zápolí Evropská unie. Turecko má velice mladou populaci, to znamená, a to zase souvisí s tím růstem prostě, je tam, je tam prorůstový potenciál, jo. Ale jde také o to, jakým způsobem se na to díváte. Máte před sebou sklenici, která je napůl prázdná, napůl plná. Turecko na jednu stranu je chudá země, to znamená, mohli byste říct, že příliš chudá na to, aby mohla být členem Evropské unie, a členství takto chudé země v Evropské unii by vedlo k růstu nákladů na strukturální a kohezní politiku a tak dále. Ale právě proto, že je chudá, tak je tam ten prorůstový potenciál. No. Takže díky tomu, že pořád ještě nedospěla na nějaký vrchol kopce, kde občas vidíme, že ten růst se zastavuje, což je případ západu, nebo zpomaluje alespoň, a pokud mluvíme o růstu na západě, tak jsme šťastní za nějaký dvouprocentní růst, ale prostě když jste chudí, tak máte prostě potenciál růst v dvouciferných číslech. A Turecko je chudá země, tak možná právě proto tam je taky ten prorůstový potenciál, jo.

Anebo druhý příklad. Turecko je lidnatá země se spoustou mladých lidí. Takže zase můžete to vnímat jako hrozbu. Proboha, zaplaví nás tady Turci. A, jo, v okamžiku, kdy vstoupí do Evropské unie. Což samozřejmě není pravda. Pokud by Turecko vstoupilo do Evropské unie, tak velice pravděpodobně by mělo nějaké přechodové období na volný pohyb pracovních sil, podobně jako měla Česká republika. Takže těžko bychom se mohli bát, že by nás hned tady zaplavili Turci. Takže to můžete vnímat jako hrozbu, jo. Že je tam příliš mnoho lidí. A na druhé stranu to můžete zase vnímat jako potenciál, jo. To byl ten argument kolegy Ehla, že je tam spousta mladých lidí, což zase prorůstový potenciál a byl by to přínos pro Evropu, která prostě bojuje se stárnutím populace. Ale není to jenom Evropa, která teda bojuje se stárnutím populace. Já se těším na to, jak se s tím vypořádá třeba taková Čína, která, o které se taky mluví, jakože je strašně dynamická oproti Evropě, ale i ona bude muset řešit ten evropský problém stárnutí populace. Ale to odbočujeme.

Martin MATĚJKA, moderátor

Pokud ratifikační proces proběhne úspěšně, tak se Chorvatsko stane v polovině příštího roku 28. zemí Evropské unie. Bude podle vás na delší dobu posledním státem, který rozšíří řady členských států?

Vít BENEŠ, výzkumný pracovník Ústavu mezinárodních vztahů

Tak, uzavíráme a vlastně se dostáváme úplně k těm věcem, které jsme zmiňovali na začátku. To znamená k tomu, kdo je kandidátem a kdo má šance na vstup do Evropské unie. Tak kdo by teoreticky mohl, Island? Island má velice rychlý přístupný proces. O Islandu jsme na začátku moc nemluvili, ale tam je jako poněkud jako kuriózní situace, kdy na rozdíl od těch balkánských zemí v případě Islandu je poměrně velký zájem Evropské unie na tom, aby, aby Island vstoupil do Evropské unie, ale je otázkou, jestli o to stojí Island. Tam je velká neznámá, jestli ze strany Islandu ten zájem o členství v Evropské unii poté, co odezní krize tamní ekonomiky, která byla jedním z hnacích motorů, proč Island podal přihlášku, jestli ten zájem o vstup přetrvá.

Makedonie, kandidátská země, která ani nezačala vyjednávat. Zase bilaterální problém s Řeckem, jo. Takže je tady spousta bilaterálních problémů, které stávající kandidátské země mají. Ať už ve vztahu k třetím zemím, anebo, a což je problematičtější, k některým současným členům. To je případ Makedonie a Řecko, který veškerý ten přístupný proces strašně zpomaluje.

To samé Turecko, zase bilaterální problémy s Kyprem. A Kypr brzdí přístupové rozhovory s Tureckem. Jo, takže reálně ten Island, pokud bude ze strany Islandu zájem, ze strany islandské veřejnosti, myslím si, že jedním z těch rychlejších bude i Černá Hora. Jednak z toho důvodu, že je bez problémů, relativně bezproblémová pro Evropskou unii, protože tam nejsou ty negativní politické konotace, které jsou třeba i se Srbskem, pokud Chorvatsko by nějakým způsobem brzdilo vstupy ostatních balkánských zemí, tak pravděpodobně bude brzdit spíše vstup Srbska než vstup Černé Hory. A i zároveň Černá Hora je malý stát ...

Martin MATĚJKA, moderátor

 680 tisíc obyvatel.

Vít BENEŠ, výzkumný pracovník Ústavu mezinárodních vztahů

680 tisíc obyvatel, takže i to prostě je v současné situaci plus, že když jste malí, tak se tam protáhnete. Srbsko, jak říkám, Srbsko je prostě zatíženo balkánskými válkami a má to jednoznačně svoje praktické důsledky. Stačí se podívat na pozici Nizozemska, kdy Nizozemsko dlouhou dobu bylo tím, kdo blokovalo otvírání těch dveří, o kterých jsem mluvil na začátku pro Srbsko, to znamená, dlouhou dobu blokovalo to rozhodnutí, aby se Srbsko stalo kandidátskou zemí právě s argumentací, že Srbsko dostatečně nespolupracuje s, se soudním tribunálem, takže teprve když Srbsko začalo spolupracovat a vydávat obviněné z válečných zločinů, tak se to nějakým způsobem odblokovalo. A samozřejmě v případě Srbska tam je otázka, otázka vztahů ke Kosovu. Evropská unie stále více tlačí na Srbsko, aby normalizovalo svoje vztahy s Kosovem, já si myslím, že to dost, nebo obávám se, že to dospěje do stádia, kdy Evropská unie bude de facto požadovat, nebo požadovat de facto uznání Kosova. Což může zase ohrozit ochotu Srbska podílet se na, nebo pokračovat v přístupových rozhovorech. Srbsko opakovaně deklarovalo, že pokud by se mělo rozhodnout mezi uznáním Kosova a pokračováním v přístupových rozhovorech a členstvím v Evropské unii, tak rezignuje na členství v Evropské unii. Ty vyhlídky tam nejsou úplně ideální. Island, Island a Černá Hora. Mimo jiné i proto, že symbolicky a politicky jsou bezproblémové ze strany Evropské unie a jsou relativně malé. Tam může fungovat ta salámová metoda. To znamená, že radši nedělat žádné velké balkánské velké třesky, ale radši se pokusit propašovat dovnitř postupně bez nějakých velkých emocí, bez nějakého velkého politického třesku, protože by to mohlo narazit na nějaký politický odpor ve starých členských zemích.

Martin MATĚJKA, moderátor

A jakou mají bilanci? Kolik témat už mají uzavřených?

Vít BENEŠ, výzkumný pracovník Ústavu mezinárodních vztahů

Třeba když se podíváte na Island, Island má v současnosti otevřených 27 vyjednávacích kapitol z 35. Anebo už otevřel. A z těch 27 už 11 uzavřel. Ta jednání šla velice rychle. Samozřejmě ty nejvíc citlivé kapitoly si nechávají na konec.

Martin MATĚJKA, moderátor

Což jsou třeba?

Vít BENEŠ, výzkumný pracovník Ústavu mezinárodních vztahů

Rybářství. Nebo rybolov. Takže to bude, to bude ještě zajímavé, jak se tohle to vyřeší. Co se týče Černé Hory, tam zatím byla otevřena a hned vlastně uzavřena jedna jediná kapitola. Ta nejméně problémová. Věda a výzkum.

Martin MATĚJKA, moderátor

Věda a výzkum, hm.

Vít BENEŠ, výzkumný pracovník Ústavu mezinárodních vztahů

Ale dá se očekávat, že ten pokrok pravděpodobně ne úplně nejrychlejší bude pokračovat. I když zatím byla otevřena jedna jediná kapitola, tak pořád je to velký úspěch ve srovnání s ostatními kandidáty nebo potenciálními kandidáty v regionu.

Martin MATĚJKA, moderátor

Výzkumný pracovník Ústavu mezinárodních vztahů Vít Beneš. Takový byl dnešní pořad Studio Česko. Od mikrofonu se loučí a za pozornost děkuje Martin Matějka.  ***