moderátorka

Ratifikace fiskálního paktu, který má zkrotit rozpočtové deficity států Evropské unie, nabírá zpoždění. Německá kancléřka Angela Merkelová sice včera ujišťovala, že se stihne schválit do léta, jenže levicová opozice, bez jejíž pomoci německá vláda protikrizová opatření neprosadí, žádá za své hlasy impulsy na podporu ekonomické růstu, stejné jako nový francouzský prezident Francoise Hollande. Téma jsme rozebrali s analytikem Ústavu mezinárodních vztahů Vladimírem Handlem a viceguvernérem České národní banky Mojmírem Hamplem, podle něj se názory na to, co je správný prorůstový impuls velmi různí.

Mojmír HAMPL, viceguvernérem České národní banky

Ekonomové a potom politici by se dost těžko shodli jednoznačně na tom, co je tím správným prorůstovým impulsem, někteří, a budou třeba na jedné straně Rýna, by vás v téhle debatě přesvědčovali o tom, že nejlepším prorůstovým impulsem je srovnat veřejné finance a udělat zásadní strukturální reformy například na trzích práce, na trzích kapitálu. To jsou například argumenty, které by mě byly srozumitelné a pochopitelné, potom najdete samozřejmě spoustu ekonomů politiků a jiných komentátorů, kteří věří, že růst vznikne nejlépe tak, že si ty vlády ještě na chvilku půjčí, na chvilku oddálí ten okamžik zúčtování a řeknou: Ještě si půjčíme a ještě ten dodatečný impuls dodáme.

moderátorka

Fiskální pakt obsahuje závazek přijmout takzvanou dluhovou brzdu, a to nejlépe podle německého vzoru, tedy do ústav jednotlivých států. Máte tuto fiskální smlouvu, pane Hample, podobně jako Francoise Hollande za omezování rozpočtové suverenity státu?

Mojmír HAMPL, viceguvernérem České národní banky

Já vám k tomu paktu můžu říct asi stručný komentář. Myslím, že se s ním spojují příliš velká očekávání, když to řeknu velmi jednoduše. Je to vlastně jen mezivládní dohoda a ta mezivládní dohoda je v mnoha ohledech měkčí, než už existující tvrdá pravidla, která jsou napsána v základním primárním právu EU, která  jsou napsána ve schválených závazných celoevropských pravidlech.

moderátorka

V čem jsou například měkčí?

Mojmír HAMPL, viceguvernérem České národní banky

Bavíme se tam nikoliv o deficitu skutečném, ale bavíme se o deficitu strukturálním, což je přímo neměřitelná veličina, kterou musíte nějak spočítat. Těch metodik na výpočet strukturálního deficitu je celá řada. Velmi se liší. Dokonce, kdybyste se podívala na čísla, tak byste zjistila, že už se liší jen metodika Evropské centrální banky a metodika Evropské komise, dvou panevropských institucí pro výpočet tohoto čísla. Je tam spousta takových únikových doložek, dneska jsem četl krásný článek pana europoslance Svobody rakouského, který říká, že všechno co by si vlády dnes půjčily navíc a investovaly by takzvaně do růstu, by nemělo být započítáváno do tady toho limitu strukturálního deficitu. O tom vznikne velká debata, jak to vyloučit a budou tlaky na měkčí vykládání. Čili kořen problému je v tom, že jsme měli přece napsáno v základních smlouvách a máme napsáno dál v základních smlouvách mnohem tvrdší pravidla, která se postupem času změkčovala, změkčoval se jejich výklad. Dokonce se potom i ta změkčená pravidla nedodržovala. A v okamžiku, kdy přišel den zúčtování, tak jsme porušili základní pravidlo primárního práva, to znamená, že ten článek 125 Lisabonské smlouvy, který říká, že země si v potížích nepomáhají a každý odpovídá za své vlastní závazky, takže pokud tato obrovská pojistka, která v primárním právu už byla, neplatila v prvních špatných časech, proč by měli tržní hráči věřit, že budou platit nějaké měkčí pojistky, které dokonce nemají ani tu právní sílu, jako měly některé pojistky v minulosti, čili já rozumím tomu, že Němci a Angela Merkelová potřebovali ukázat, že něčeho dosáhli a prezentace té smlouvy byla: Všichni to musíte podepsat, jinak už od nás peníze neuvidíte. Kdyby to bylo takto, kdyby bylo jednoduché toto říct, tak bylo mnohem jednodušší říct v minulosti, vždyť přeci všichni víte, že od nás žádné peníze nemůžete dostat, protože ve smlouvě je něco napsáno. Já nevěřím tomu, že tahle hrozba je dostatečná na to, aby zajistila rozumné rozpočtové hospodaření v budoucnu. Rozumné rozpočtové hospodaření ta smlouva nezajistí, to zajistí jen vůle a chuť národních politických reprezentací a těch jejich elektorátů, těch jejich voličů něco takového dosáhnout. Já prostě stal jsem se skeptický k tomu, že další kusy papíru jako dosáhnou lepšího fiskálního hospodaření v Evropě.

moderátorka

Chápete tedy postoj České republiky, která se k tomuto paktu nepřipojila?

Mojmír HAMPL, viceguvernérem České národní banky

Neumím samozřejmě komentovat ty zahraničně politické rozměry, které ten pakt má. Ale čistě z toho fiskálního pohledu, čistě z toho pohledu toho základního účelu, to znamená, jestli připojení se, nebo nepřipojení se k této smlouvě říká, nebo neříká něco o tom, jak se dlouhodobě budou vyvíjet vaše veřejné rozpočty v té dané zemi, tak z toho pohledu si myslím, že podpis, nebo nepodpis není žádná ztráta.

moderátorka

Pane Handle, Francois Hollande avizoval, že hodlá požadovat revizi fiskálního paktu, o kterém jsme mluvili. Myslíte si, že tento svůj názor změní, že ho Angela Merkelová přesvědčí, anebo přestane rebelovat a přijímat návrhy Angely Merkelové podobně pokorně jako Nicolas Sarkozy?

Vladimír HANDL, analytik Ústavu mezinárodních vztahů

Určitě ne. Určitě bude muset dosáhnout nějakého politického úspěchu, protože byl to základ jeho volební kampaně. To samozřejmě německá strana chápe, takže bude to nějak klasický přílepek, klasický dokument se připojí k tomu fiskálnímu paktu. Německá strana fiskální pakt jako takový nechce otevřít znovu, ale udělá k tomu nějaký dodatek, který by směřoval nějakým způsobem aspoň symbolicky k nějakému tomu prorůstovému balíčku opatření nebo námětů, případně i nějakých peněz. Německá strana si je vědoma toho, že nemůže ignorovat to, že má nového hráče u stolu a musí ho získat pro tu další spolupráci, takže něco se skutečně dít bude.

moderátorka

Analytik Ústavu mezinárodních vztahů Vladimír Handl a mluvili jsme i s viceguvernérem České národní banky Mojmírem Hamplem. Teď je naším hostem státní tajemník pro evropské záležitosti Vojtěch Belling, dobrý den. Ratifiakce fiskálního paktu, jak jsme slyšeli, by se mohla zpozdit kvůli dohadům o doplnění o prorůstová opatření. Hospodářský růst je v poslední době takovou mantrou premiéra Nečase. Jednal o něm i včera s italským premiérem Monti. Jak moc České do jednání o těch prorůstových opatřeních aktuálně zasahuje jako země, která se nepřipojila k fiskálnímu paktu?

Vojtěch BELLING, státní tajemník pro evropské záležitosti

Ta jednání se neodehrávají, respektive nebudou odehrávat nepochybně pouze v rámci států, které se účastní fiskálního paktu, odehrávají se na fórech Evropské unie, tedy v rámci celé sedmadvacítky. Naposledy o tom státníci diskutovali předevčírem, respektive včera v noci, na zvláštním summitu Evropské rady a další diskuse se bude odehrávat v následujících týdnech a nepochybně samozřejmě také na červnovém summitu Evropské rady, kde by mělo dojít také k nějakým závěrům, takže Česká republika se těch jednání samozřejmě účastní.

moderátorka

A má jasno, jaká prorůstová opatření by uvítala?

Vojtěch BELLING, státní tajemník pro evropské záležitosti

My samozřejmě v tom jasno máme, ale jak bylo řečeno i v těch předchozích příspěvcích, tak v tuto chvíli skutečně platí, že ta představa toho, jak dosáhnout růstu se v rámci Evropské unie velmi diametrálně liší na různých stranách Rýna, ale také v různých státech, takže skutečně v tom panuje jakési matení. Z našeho pohledu těmi prorůstovými kroky jsou za prvé kroky v rámci vnitřního trhu. Je potřeba dokončit legislativu, která již byla započatá, respektive která již byla schválena, tak tu je třeba implementovat. Je zajímavé, že právě státy, které dnes tak nově volají po růstu, tak neprovádějí to, co provádět mají, to znamená, již tu platnou legislativu unijní. Takže to je první věc. Tou druhou věcí, tou je evropský rozpočet na léta 2014 a 2020, prý musí být modernizován a jaksi restrukturován právě podle principů podpory růstu a konkurenceschopnosti, a to je výrazný nástroj a můžeme a jsme ochotni diskutovat také o dalších nástrojích na podporu investic v nějaké rozumné míře, jsou zvažovány projektové dluhopisy na podporu velkých infrastrukturních projektů nebo i kapitálu.

moderátorka

Je Česko pro tato prorůstová opatření i za cenu dalšího zadlužování?

Vojtěch BELLING, státní tajemník pro evropské záležitosti

Právě že rozhodně nikoliv. Často je pro některá z těchto opatření za předpokladu, že nebudou znamenat další zadlužování, a že nebudou znamenat odklon od těch dosavadních proreformních kurzů jednotlivých vlád. To znamená, nesmí být spatřována jakákoliv diskrepance, jakýkoliv rozdíl mezi prorůstovými opatřeními a tou dosavadní strategií strukturálních reforem. Na nová opatření mohou být pouze komplementární, náhradou co máme dosud, rozhodně nesmí vést k dalšímu zadlužování.

moderátorka

Vy sám jste před časem v Českém rozhlase označil Česko za součást tvrdého jádra v otázkách růstu a konkurenceschopnosti. Nevypadává Česká republika v poslední době tak trochu z toho jádra právě proto, že nepodpořila fiskální pakt?

Vojtěch BELLING, státní tajemník pro evropské záležitosti

Já se domnívám, že rozhodně ne, protože koneckonců i pro státy paktu je důležité nikoliv to, kdo se formálně připojí, nebo nepřipojí, ale kdo skutečně provádí strukturální reformy, my jsme jedním ze států, které tyto reformy provádí opravdu velmi důkladně, z čehož si uvědomuji, jak Německo, tak Nizozemsko, tak další státy tohoto tvrdého jádra.

moderátorka

A necítíte v kuloárech jednání, že by evropští partneři Česko nějak přehlíželi?

Vojtěch BELLING, státní tajemník pro evropské záležitosti

To necítím, právě protože jak říkám, je pro ně podstatné, že jsme v té jedné koalici, která na Evropské radě například volá po tom, aby se dodržovala ta fiskální pravidla, aby se nadále šlo tím kurzem strukturálních deficitů a v tomto směru jsme jednoznačně spojenci této skupiny a ta skupina to také tak jednoznačně vnímá, to znamená, pro ní je skutečně důležité, zda reformy provádíme, nebo neprovádíme, ten pakt měl být pouze nástrojem, jak donutit státy, které je nedělají, aby je dělaly. V případě České republiky a státu, které ty reformy dělají, tak tento pakt tuto roli ani plnit nemusí.  ***