Ministerstvo zahraničních věcí ČR

česky   english  

rozšířené vyhledávání

Přejít na menu

Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo Twitter

Francie: Velvyslanectví v paláci pod Eiffelovou věží

 

Nejhonosnější sídlo, kterým v zahraničí disponuje české velvyslanectví, představuje ambasáda v Paříži. Původně patřilo francouzské šlechtičně Elisabethě Françoise Marii de la Rochefoucauld kněžně de Ligne, která si ho jako svůj palác nechala zbudovat v letech 1909 - 1912 v blízkosti tehdejší nejnovější pařížské atrakce Eiffelovy věže.

Velvyslanectví v Paříži - vchod

Roku 1919 si palác pronajala Československá republika jako sídlo svého diplomatického zastoupení v Paříži. Roku 1924 ho od kněžny de Ligne odkoupila za více než 4 miliony franků. Ještě téhož roku budovu zrekonstruovali francouzští architekti Charles Duval a Emmanuel Gonse. Rekonstrukce ale nesetřela nic z původního charakteru stavby.

Velvyslanectví v Paříži - interiéry

Budova velvyslanectví byla postavena ve stylu pozdního historismu. Tento architektonický sloh 2. poloviny 19. a začátku 20. století efektním způsobem spojoval výzdobu napodobující umění předešlých století a moderní stavební postupy. Architekti pozdního historismu si vybírali stavební prvky z různých dějinných epoch a výtvarných slohů. Pracovali s novými stavebními materiály, jako byly například kovové konstrukce. Přinášeli nová prostorová řešení interiérů. Všechno pak kombinovali do jednoho celku. Ve výzdobě pařížského velvyslanectví se objevují prvky inspirované francouzskou architekturou 17. a 18. století, které jsou organicky propojené s vybavením nezbytným pro komfortní bydlení odpovídající době vzniku stavby. Nechybí zde proto koupelny, výtah ani ústřední vytápění.

Velvyslanectví v Paříži - mramorový sál

Přízemí budovy slouží reprezentačním účelům. Soustředily se sem nejluxusněji zařízené sály. Hlavní reprezentační prostor představuje mramorový sál. Zdi mramorového sálu souvisle pokrývají obklady z pravého i umělého mramoru zdobené zlacenými ornamenty. Do skromnějšího mezipatra byly umístěny byty domovníků a kurýrní pokoje. První patro neboli piano nobile, které bylo v historické architektuře tradičně chápáno jako nejdůležitější část budovy, je vyhrazeno prostorám velvyslancovy rezidence. Ve druhém a třetím patře sídlí kanceláře velvyslanectví. Jednotlivá patra propojuje monumentální schodiště, které neplní pouze obslužnou funkci, ale patří mezi základní prvky výzdoby paláce. Při stavbě budovy byla velká pozornost věnována i stavebním detailům. Figurální reliéfy na venkovních zdech, štuková výzdoba sálů, vkusně zvolené materiály jako dubové parkety a mosazná kování podtrhují vznešený dojem, kterým budova působí.

V letech 2001 - 2004 byla ambasáda zrekonstruována. Rekonstrukci vyprojektovali architekti Karel Scheib, Tomáš Velinský a Jan Šesták z ateliéru ANTA. Součástí rekonstrukce se staly i dílčí stavební úpravy, které se snažily nenarušit původní charakter budovy. Autoři projektu pracovali s ušlechtilými stavebními materiály. Nejvýraznějším zásahem do původní architektury bylo vybudování terasy na střeše.

Velvyslanectví v Paříži - schodiště

Budova pařížské ambasády je nejen nejhonosnějším, ale i služebně nejstarším sídlem československého a posléze českého velvyslanectví v zahraničí. Jako jediná slouží svému účelu už od roku 1919. Honosnost paláce odpovídá významu, který Československo přikládalo v meziválečné době stykům s Francií. Francie v té době představovala snad nejvýznamnějšího spojence Československé republiky. Od roku 1921 na ambasádě jako československý velvyslanec sídlil Štefan Osuský, jeden z našich nejvýznamnějších meziválečných diplomatů. Právě tento dům se v březnu 1939 stal svědkem legendární scény, kdy po okupaci Československa nacistickým Německem ministr zahraničí František Chvalkovský vydal nařízení, aby českoslovenští vyslanci odevzdali ambasády příslušníkům německé správy. Osuský patřil mezi diplomaty, kteří se odmítli příkazu podřídit. Německé představitele, kteří přišli pařížský úřad převzít, nechal z ambasády vyvést. Velvyslanectví pod vedením Osuského pokračovalo dál ve své práci až do nacistické okupace Paříže v červnu 1940, i když Československá republika fakticky neexistovala. Stalo se jedním z prvních center, kolem nichž se soustředily zárodky československého zahraničního odboje. Po druhé světové válce začalo opět sloužit svému účelu československého diplomatického zastoupení v Paříži.


Text: Robert Janás, odbor tiskového mluvčího MZV

Souvisejísí odkazy:

.