Ministerstvo zahraničních věcí ČR

česky   english  

rozšířené vyhledávání

Přejít na menu

Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo Twitter

Slohové proměny českých ambasád

 

Česká republika vlastní v zahraničí přibližně tři stovky objektů, které používají naši diplomaté. Hlavní objekt představuje budova ambasády nebo generálního konzulátu. Vedle objektů souvisejících s provozem velvyslanectví a generálních konzulátů pod patronaci ministerstva zahraničí spadají budovy Českých center a z architektonického hlediska vždy prestižní české pavilóny na světových výstavách EXPO

Velvyslanectví ČR v Paříži

Česká republika vlastní v zahraničí přes dvě stovky objektů, které používají naši diplomaté. Hlavní objekt představuje budova ambasády, mise či generálního konzulátu.

Ne všechna česká velvyslanectví sídlí v samostatných domech. V některých případech plní funkci velvyslanectví pouze pronajaté kanceláře v prostorách větších úředních budov. V případě, že Česká republika disponuje samostatným objektem, je důležité, aby plnil reprezentativní funkci. Tu musí plnit i rezidence, oficiální sídlo velvyslance.

Vedle objektů souvisejících s provozem velvyslanectví a generálních konzulátů pod patronaci ministerstva zahraničí spadají budovy Českých center a z architektonického hlediska vždy prestižní české pavilóny na světových výstavách EXPO.

Velkou část objektů využívaných ministerstvem zahraničí představují bytové komplexy pro další zaměstnance ambasády, samostatné byty a hospodářské objekty jako například garáže. Většinu budov ve svém vlastnictví získala Česká republika nákupy nebo darem, další nechala postavit. Budovy odrážejí stavební slohy, které v průběhu historických epoch v představě ministerstva splňovaly představu architektury nejlépe reprezentující naši republiku.

Historismus a místní styly v budovách prvních velvyslanectví

Po vzniku Československa potřebovala nová republika vytvořit samostatnou zahraniční politiku a vybudovat po celém světě síť ambasád. Jen mizivé procento budov, které v meziválečné době sloužily Československu, dodnes patří České republice. Nicméně i ty charakterizují způsob, jakým byla jejich síť vytvářena. Tradiční evropské státy poskytly Československé republice reprezentativní objekty, které odpovídaly postavení diplomatické mise a zároveň charakterizovaly i národní kulturu hostitelské země. Nejhonosnější budovy velvyslanectví tak má Česká republika dodnes ve významných evropských metropolích Paříži a Vídni. Jde o palácové stavby ve stylu monumentálního historismu 2. poloviny 19. století, které v sobě skrývají i zbytky starších stavebních epoch. V Paříži vlastní Česká republika už od 30. let ještě jednu budovu, která slouží potřebám konzulárního oddělení. Jde o historizující řadový dům. Vzhledem k tomu, že nároky konzulátu na reprezentaci zdaleka nedosahují potřeb velvyslanectví, i jeho měřítko a architektonické provedení odpovídá měšťanských stavbám. Vily poskytly pro potřeby československé diplomatické mise také Švýcarsko a Nizozemsko. V obou případech šlo o architekturu ve slohu pozdního historismu konce 19. století. Zatímco v Bernu české velvyslanectví sídlí v budově inspirované zdobnou francouzskou renesancí, rezidence velvyslance v Haagu zaujme typickým holandským režným zdivem, které svou strohostí vyvažuje bohatší historizující stavební články.

Předválečná architektura: neoklasicismus

Velvyslanectví ČR v Bělehradu - historický stav budovy v roce 1937

Ve státech, které se do 20. století vyvíjely v jiném kulturním kontextu, bylo potřeba postavit pro diplomatické účely budovy odpovídající standardům západní civilizace. Tehdy vzniklo velvyslanectví v Bělehradě i rezidence velvyslance v Ankaře. Obě budovy charakterizuje neoklasicistní sloh. Neoklasicismus nejlépe splňoval soudobé potřeby reprezentativní architektury. Šlo o moderní sloh oproštěný podobně jako purismus a funkcionalismus od ornamentální zdobnosti. Neoklasicismus ale jako jediný z meziválečných slohů kladl hlavní důraz na monumentalitu, a stal se proto nejoblíbenějším stavebním stylem vládních budov po celé Evropě.

50. léta: socialistický realismus

Velvyslanectví ČR v Moskvě ve stylu vrcholného socialistického realismu

Zatímco v době první republiky stavělo Československo nové budovy ambasád jen ojediněle, po druhé světové válce nabrala výstavba sídel diplomatických misí na dynamice. Přispěl k tomu rozpad koloniálního systému spojený se vznikem řady mimoevropských států, nové nároky kladené na diplomatickou profesi obecně i změna zahraničně politické orientace republiky. V 50. letech realizovalo Československo stavby dvou zásadních ambasád, Moskvy a Pekingu. Z tehdejšího politického hlediska šlo o mimořádně důležité destinace, a proto i architektuře diplomatických zastoupení byla věnována mimořádná pozornost. Ambasáda v Moskvě (1954 - 1955) byla vybudována ve stylu špičkového socialistického realismu (na západě nazývaného "komunistický neoklasicismus"). Vedení projektu bylo svěřeno sovětským architektům. Podíleli se na něm ovšem také, především řešením interiérů, F. Cubr a Z. Pokorný, pozdější autoři bruselského pavilónu EXPO´58 a spolutvůrci tzv. bruselského stylu. I velvyslanectví v Pekingu (1959 - 1961) nese stopy socialistického realismu, ale projevuje se na něm snaha navázat opět kontakt s vývojem architektury mimo sovětský blok. V čele projekčního týmu stál K. Filsak. Mezi členy Filsakova týmu patřili mimo jiné K. Bubeníček, J. Louda a J. Šrámek. Tito architekti sehráli důležitou roli v následující dekádě.

60. léta: přechod k brutalismu

Velvyslanectví Československa v Londýně - fotografie z archivu architekta Bočana

60. léta představovala zlomové období ve vývoji architektury československých ambasád. Právě tehdy se plně projevila zvýšená potřeba budování nových velvyslanectví, kterou podnítil poválečný vývoj. Částečná liberalizace komunistického režimu zároveň umožnila československým architektům opustit monopolní socialistický realismus a pracovat se současnými styly, které se prosazovaly v západní Evropě. Největší oblibu si získal brutalismus. Brutalistická architektura pracovala se železobetonem. Na rozdíl od zdobného socialistického realismu se nesnažila maskovat stavební postupy a jako dekorativních prvků využívala například nezakrytých stop po bednění a spár mezi panely. Brutalismus, který vycházel z pozdní tvorby nejslavnějšího architekta 20. století Le Corbusiera, zapustil v Československu silné kořeny. Přispěla k tomu ostatně i místní tradice. Podobně jako si zdejší meziváleční architekti oblíbili purismus a funkcionalismus, k jehož předním tvůrcům Le Corbusier patřil, jejich pováleční nástupci obdivovali architekturu, která z těchto slohů logicky vycházela a obdobným způsobem akcentovala přímé linie, pravé úhly a strohé fasády. Brutalismus se u nás postupem doby zdevalvoval sériovou výstavbou panelákových sídlišť. V 60. letech ale ještě otevíral prostor k neotřelým projektům a tvůrčím experimentům. V jeho duchu postavili architekti ateliérů pražského Projektového ústavu řadu zajímavých ambasád. Pilotním projektem se stala budova velvyslanectví v Brasílii (1962 - 1965), na níž se pod vedením K. Filsaka a K. Bubeníčka autorsky podíleli i J. Šrámek a J. Bočan, kteří později tvořili v rámci samostatného ateliéru. Asi nejzdařilejší realizaci Filsakova a Bubeníčkova ateliéru představuje velvyslanectví v Dillí (1969). Mezi jejich další tvorbu se řadí i budova v Káhiře, realizovaná až v další dekádě. Nejproslulejším z brutalistických projektů se stala ambasáda v Londýně (1966 - 1970) (viz foto), která získala nejprestižnější britskou architektonickou cenu udělovanou organizací Royal Institute of British Architects. Londýnskou budovu vytvořil ateliér J. Šrámka, v němž působili také J. Bočan a Z. Rothbauer. Fotografie: archív architekta J. Bočana.

70. léta: paneláky oproti efektním stavbám manželů Machoninových

Velvyslanectví ČR v Berlíně, autoři budovy manželé Machoninovi

V 70. letech doznívala tvorba předešlého desetiletí v realizaci Filsakova projektu komplexu velvyslanectví v Káhiře (1974 - 1980) a ambasády v Tokiu (1975 -a 1977) z ateliéru J. Loudy. 70. a 80. léta přinesla rozmělnění původního brutalismu i bruselského stylu do víceméně rutinní panelové architektury ( velvyslanectví Ulánbátar, velvyslanectví Athény, obytný dům při velvyslanectví ve Vídni, a velvyslanectví v západním Německu - dnes Generální konzulát Bonn). Osvěžujícím způsobem, i když to může být předmětem sporů, působila v této době tvorba manželů Machoninových, autorů karlovarského hotelu Thermal či pražského obchodního domu Kotva. K monumentálnímu účinku staveb manželů Machoninových přispívaly fasády s využitím kouřových skel, stejně jako velké vnitřní prostory prostupující několik pater. Působivě vyzníval i futuristický interiérový design akcentovaný výraznou barevností. V tomto duchu vytvořili manželé Machoninovi také ambasádu v Berlíně (1975 - 1978, viz foto). Pro potíže s režimem jim však nebylo umožněno osobně kontrolovat závěr stavby, nebyli ani pozváni na otevření OD Kotva.

90. léta: neofunkcionalismus

Generální konzulát ČR v Mnichově

Demokratická společnost 90. let poskytla architektům opět možnost svobodně se inspirovat současnými světovými trendy. Pro architekturu českých ambasád to ale neznamenalo nástup tvarově pestrých postmoderních stylů. Z nových výtvarných slohů si architektura určená pro diplomacii nejzřetelněji přivlastnila neofunkcionalismus a pokračovala tak v linii introvertně strohých pravidelných staveb, jak tomu odpovídá tradice funkcionalismu a brutalismu. Estetický dojem nových ambasád stojí hlavně na účelnosti a citlivém použití v ČR méně obvyklých materiálů jako třeba dřevo. Patrně nejpovedenější příklad představuje budova generálního konzulátu v Mnichově (2000 - 2002) od J. Pleskota a jeho AP Atelieru (viz fotografie). Kvalita této stavby byla oceněna i odbornou porotou, když získala ve Slovinsku Cenu Piranesi za rok 2004. Interiér od architekta Zvěřiny pak obdržel od Unie výtvarných umělců České republiky cenu Interiér roku 2003. V tomto stylu byla realizována i nová budova ministerstva zahraničních věcí Německa v Berlíně a přístavba rezidence velvyslance ČR v Berlíně. Spoluautorem obou budov je český exulant Ivan Reimann (na stránce firmy najdete další fotografie a plány obou budov).

High tech a co dál?
V souvislosti s uměřeným pojetím architektury určené pro diplomacii se v budovách československých a českých ambasád nedostal výrazněji ke slovu high tech, který hrál od konce 70. let důležitou roli ve světovém měřítku.

Text: Robert Janás, tiskový odbor


Další budovy velvyslanectví

.