Ve státech, které se do 20. století vyvíjely v jiném kulturním kontextu, bylo potřeba postavit pro diplomatické účely budovy odpovídající standardům západní civilizace. Tehdy vzniklo velvyslanectví v Bělehradě (viz foto) i rezidence velvyslance v Ankaře. Obě budovy charakterizuje neoklasicistní sloh. Neoklasicismus nejlépe splňoval soudobé potřeby reprezentativní architektury. Šlo o moderní sloh oproštěný podobně jako purismus a funkcionalismus od ornamentální zdobnosti. Neoklasicismus ale jako jediný z meziválečných slohů kladl hlavní důraz na monumentalitu, a stal se proto nejoblíbenějším stavebním stylem vládních budov po celé Evropě.

Budova Velvyslanectví České republiky v Bělehradě se nachází v samém centru města na Bulevaru Kralja Aleksandra č. 22. Byla postavena v roce 1927 na půdě, kterou král Srbů, Chorvatů a Slovinců, Aleksandar I. Karadjordjević daroval po první světové válce svému blízkému spojenci a příteli, prezidentovi Československé republiky, T.G. Masarykovi.

V květnu 1941, po jedenáctidenním odporu fašistickým vojskům, bylo Jugoslávské království přinuceno podepsat kapitulaci. Podpis se uskutečnil v tzv. Dřevěném salonu dnešního velvyslanectví ČR v Bělehradě. Za druhé světové války v budově působily složky fašistické okupační moci, především Gestapo. Po porážce hitlerovského Německa a obnově československého státu se v roce 1945 budova opět stala sídlem našeho diplomatického zastoupení v Jugoslávii. Na jejím osudu nic nezměnil ani rozpad československé federace. Budova přešla do správy České republiky.

Budova je jako jedna z mála svázána s první Československou republikou. Žilo a pracovalo zde mnoho českých diplomatů, včetně významného československého diplomata Josefa Korbela a jeho dcery, dnes známé jako Madeleine Albright. Za své návštěvy Bělehradu tato pozdější ministryně zahraničí USA české velvyslanectví, v jehož prostorách bydlela také navštívila.

• Velvyslanectví ČR v Bělehradě

  - internetové stránky úřadu