Ministerstvo zahraničních věcí ČR

Přejít na menu

English Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo Twitter

Janákova přístavba

 

V roce 1920 rozhodla československá vláda, že Černínský palác připadne ministerstvu zahraničních věcí, jehož úřadovny byly roztroušeny na několika místech v Praze. V roce 1924 vyhrál soutěž na rekonstrukci paláce architekt Pavel Janák.


 

Vzhledem k tomu, že barokní prostory nestačily potřebám tak rozsáhlého úřadu, jakým byla centrála československé diplomacie, v zadání soutěže na rekonstrukci paláce se počítalo s přístavbou nové budovy přiléhající k původní stavbě. Po vlastní rekonstrukci paláce probíhající v letech 1929-1934 přistoupil Janák v letech 1937 – 1940 ke stavbě nové budovy, pro kterou se v průběhu doby zažil po jejím autorovi název Janákova přístavba.

Projekt rekonstrukce a dostavby paláce byl Janák nucen několikrát přepracovávat. Rekonstrukce tak probíhala až v letech 1929 - 1934. K realizaci přístavby se přikročilo až v roce 1937, poté co Janák předložil už desátý projekt. Tzv. Janákova přístavba byla dokončena v roce 1940, kdy už Černínský palác sloužil jako sídlo Úřadu říšského protektora.

V době, kdy se připravovala rekonstrukce a přístavba Černínského paláce, vstupoval Janák do závěrečné fáze své tvorby, kdy už opustil radikální kubistické tendence a přiklonil se k umírněnějšímu projevu. V přístavbě Černínského paláce se inspiroval holandskou modernou.

Janákova přístavba je strohá budova, která se plně podřizuje své funkci úřadu. Hladkou fasádu člení především vodorovné řady oken a svislé pasy vysunuté z líce zdi. Také interiéry jsou řešeny přísně účelově. Osou hlavního a příčných křídel jsou chodby, po jejichž stranách se řadí jednotlivé kanceláře. Patra propojuje páternoster.

Velmi zdařile spojil Janák přístavbu s vlastním Černínským palácem. Na rozdíl od projektů dalších účastníků soutěže na rekonstrukci paláce (Bedřich Bendelmayer, Bohumil Hypšman, Kamil Roškot) se snažil přístavbu zcela podřídit původní budově. Původní Černínský palác hrál stále hlavní roli. Jeho funkce dominanty Loretánského náměstí nebyla ničím narušena. Janák přístavbu zasunul za zadní trakt paláce tak, že je na první pohled patrná pouze při málo obvyklém pohledu zezadu. Citlivě působí propojení obou staveb. Přestože architekt původně uvažoval o spojení hlavního schodiště s přístavbou, z myšlenky sešlo. Budovy se tak plynule napojují užšími stranami bočních křídel. Problém představovala různá výška přiléhajících pater, kdy přízemí paláce odpovídá výšce prvních dvou podlaží přístavby. Janák situaci elegantně vyřešil tím, že v jižním křídle propojil obě přízemí a chodbu prvního patra přístavby ukončil zdí s velkým kruhovým funkcionalistickým oknem, které opticky prodloužilo i horní část chodby v přízemí paláce.

.