Ministerstvo zahraničních věcí ČR

Přejít na menu

Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo Twitter

Aloys hrabě Lexa z Aehrenthalu

 

24.10.1906-17.2.1912- 12. ministr zahraničí Rakouska - Uherska. Pocházel z rodu, který nepatřil k tradiční šlechtě. Jeho předkové byli českého původu a přinejmenším od 17. století žili jako rolníci na Příbramsku. Lexové se později stali pražskými měšťany, roku 1790 byli povýšeni do šlechtického stavu s přídomkem z Aehrenthalu a roku 1828 získali právo užívat baronský titul. Hraběcí titul pro rod získal až on sám.

Aloys hrabě Lexa z Aehrenthalu

Baron Lexa se narodil 27. 9. 1854 na zámku Hrubá Skála v okrese Turnov a zemřel 17. 2. 1912 ve Vídni. Pocházel z rodu, který nepatřil k tradiční šlechtě. Jeho předkové byli českého původu a přinejmenším od 17. století žili jako rolníci na Příbramsku. Lexové se později stali pražskými měšťany, roku 1790 byli povýšeni do šlechtického stavu s přídomkem z Aehrenthalu a roku 1828 získali právo užívat baronský titul. Začali se hlásit k německé části české šlechty. Otec Aloyse Lexy Johann Baptist působil na politické scéně jako předák Strany ústavověrného velkostatku.

Diplomatická kariéra
Aloys baron Lexa z Aehrenthalu studoval práva nejdříve v Bonnu a poté na Karlově univerzitě v Praze. Po dokončení studií působil jako atašé na rakousko - uherském velvyslanectví v Paříži. V letech 1878 - 1883 pokračoval ve své diplomatické kariéře na velvyslanectví v St. Peterburgu. V letech 1883 - 1888 pracoval na ministerstvu zahraničí ve Vídni, které tehdy vedl moravský šlechtic Gustav hrabě Kalnóky. Roku 1888 se Lexa z Aehrenthalu vrátil na velvyslanectví v St. Peterburgu v hodnosti legačního rady. Roku 1895 byl jmenován vyslancem v Bukurešti. Po skončení mise roku 1899 nastoupil jako velvyslanec na jemu dobře známou ambasádu v St. Peterburgu. V Rusku zůstal až do roku 1906, kdy byl jmenován ministrem zahraničí.

Ministrem zahraničních věcí
Ministr Lexa z Aehrenthalu byl silnou autoritativní osobností a konzervativním politikem, který odmítal liberalizaci veřejného života. Chtěl z Rakousko - Uherska vytvořit velmoc, která by hrála rozhodující roli v evropské politice. Snažil se Habsburskou monarchii vymanit ze závislosti na svém mocnějším spojenci Německu. Místo jednoznačné orientace na německou politiku prohluboval kontakty i s dalšími zeměmi. Snažil se posílit spolupráci s Ruskem, s nímž ho pojily vazby z dob jeho působení na ambasádě v St. Peterburgu. Urovnával napětí s Itálií, která sice působila s Rakousko - Uherskem a Německem v tzv. Trojspolku, ale ke svým spojeneckým závazkům se stavěla velice rezervovaně. Silou své osobnosti dosáhl ministr Lexa z Aehrenthalu takových výsledků, že se o něm uvažovalo jako o kandidátu na Nobelovu cenu míru za rok 1907.

Lexovy autoritativní sklony v určitých případech vedly k rychlým úspěchům v mezinárodní politice, ale zároveň v sobě nesly riziko diplomatických roztržek. Roku 1903 byla v Srbsku krvavým pučem sesazena královská dynastie Obrenovičů, tradičních rakouských spojenců a k moci se dostal rod Karadjordjevičů, který zaujal proti Habsburskům nepřátelské pozice. Roku 1908 proběhla v Turecku tzv. mladoturecká revoluce. Mladoturci výrazně omezili absolutistickou moc tureckého sultána, zavedli konstituční monarchii a politický vývoj postupně směřoval k zavedení republikánského režimu. Obě události znamenaly výrazné ohrožení velmocenského postavení Habsburské monarchie na Balkáně. Ministr Lexa z Aehrenthalu se roku 1908 rozhodl situaci řešit připojením Bosny a Hercegoviny k Rakousko - Uhersku. Habsburská monarchie sice Bosnu a Hercegovinu fakticky ovládala už od Berlínského kongresu v roce 1878, ale území stále formálně patřilo Turecké říši.

Anexe Bosny
Baron Lexa z Aehrenthalu se na moravském zámku Buchlov setkal s nepřipraveným ruským ministrem zahraničí Izvolským a vymohl si od něj nejasný příslib souhlasu s anexí Bosny a Hercegoviny. S ostatními velmocemi svou akci nekonzultoval vůbec. 7. října 1908 připojilo Rakousko - Uhersko Bosnu a Hercegovinu k svému území a postavilo ostatní evropské státy před hotovou věc. Mezinárodní situace se vyhrotila tak, že hrozilo rozpoutání války. Lexovi z Aehrenthalu se rázným postupem podařilo nebezpečí okamžitého konfliktu zažehnat a roku 1909 za své úspěchy dokonce získal hraběcí titul. Vztahy mezi evropskými velmocemi ale už zůstaly vyhrocené.

Přestože se Aloys hrabě Lexa z Aehrenthalu postaral o eskalaci napětí, snažil se o zachování míru. Za těchto okolností představovaly velkou hrozbu aktivity mocného šéfa generálního štábu rakousko - uherské armády Franze Conrada von Hötzendorf. Polní maršál Conrad von Hötzendorf za nejlepší řešení nesrovnalostí mezi jednotlivými státy pokládal preventivní válku. V době, kdy mělo Rakousko - Uhersko napjaté vztahy kromě Německa prakticky s každým, byly jeho názory velmi nebezpečné. Lexovi z Aehrenthalu se podařilo koncem roku 1911 dosáhnout odvolání Conrada von Hötzendorf z funkce. Už začátkem roku 1912 ale Aloys hrabě Lexa z Aehrenthalu zemřel. S jeho odchodem zmizela z politické scény osobnost, která by dokázala usměrňovat mezinárodní situaci, k jejímuž vyhrocení do jisté míry přispěla. Rakousko - Uhersko, jehož armádě opět velel Conrad von Hötzendorf, směřovalo k první světové válce.

Lexovým nástupcem ve funkci se stal další český šlechtic Leopold Berchtold z Uherčic, který se první světové války dožil již jako autor ultimáta Srbsku.

Související odkazy

 


Projekt


Historie Ministerstva zahraničních věcí
www.mzv.cz/historie

Koordinátor projektu: Jan Vytopil
Text: Robert Janás, Ph.D.
Publikováno: 2005

Zdroje:
Skřivan, Aleš, Císařská politika. Rakousko - Uhersko a Německo v evropské politice v letech 1906 - 1914. Praha 1996.

 

.