Ministerstvo zahraničních věcí ČR

česky   english  

rozšířené vyhledávání

Přejít na menu

Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo Twitter

1939: Zrušení ministerstva a předání diplomatických misí Němcům

 

Konec státní samostatnosti znamenal i ukončení existence Československa jako zahraničněpolitického subjektu. Na základě prvních zpráv z Berlína vláda ČSR na svém zasedání v noci ze 14. na 15. března 1939 mj. rozhodla i o zrušení zahraniční služby. Likvidace československé diplomacie znamenala nejen zrušení Ministerstva zahraničních věcí v Praze, ale zahrnovala v sobě i ukončení činnosti zastupitelských úřadů Československa v zahraničí.

Černínský palác za druhé světové války, foto ČTK

Konec státní samostatnosti, již po Mnichově okleštěné Československé republiky, znamenal i ukončení její existence jako zahraničněpolitického subjektu. Na základě prvních zpráv z Berlína vláda ČSR na svém zasedání v noci ze 14. na 15. března 1939 mj. rozhodla i o zrušení zahraniční služby. Likvidace československé diplomacie znamenala nejen zrušení Ministerstva zahraničních věcí v Praze, ale zahrnovala v sobě i ukončení činnosti zastupitelských úřadů Československa v zahraničí.

V 18,30 hodin 16. března byl všem československým vyslanectvím a konzulátům s diplomatickou agendou odeslán telegram:

"Podřiďte se STOP dejte k dispozici všechny spisy a provádějte přesně příkazy německé diplomatické mise STOP vyrozumět rovněž všechny konzulární úřady. Chvalkovský."

Představitelé československé diplomatické služby byli profesionálně i lidsky postaveni do velmi složité situace. Nacisté je nutili učinit rozhodnutí dříve, než se příslušné vlády zorientovaly a zaujaly k nacistické okupaci konkrétní stanovisko. Postoje vedení československých diplomatických misí se přitom velmi lišily. Nejobtížnější pozici měly samozřejmě úřady v zemích Osy, kde velvyslanec v Berlíně neměl možnost jakkoliv předání blokovat. Například čs. velvyslanec v Japonsku však úspěšně zdržoval předání úřadu tak dlouho, dokud se mu nepodařilo převést část majetku na exil v Londýně. Diplomaté v Tokiu si přitom záměrně vybrali dovolenou, takže nemohli být povoláni zpět. Jinde byl úřad předán a později opět převzat zpět (Polsko). Některé úřady byly předány německým úřadům obratem (švýcarský Bern), a to někdy i přes naléhání místní vlády (Mexiko). V dalších případech českoslovenští diplomaté odmítli mise nacistům předat a pokynu vlastního ministra neuposlechli.

Příkladem je např. vyslanec Kopecký při Společnosti národů v Ženevě (otec donedávna velvyslance ČR Kopeckého v Argentině a Peru), který pak za války působil jako spojka mezi odbojem a vládou v Londýně, pomáhal i vyjednat přechod Rumunska ze skupiny zemí Osy na vítěznou stranu. Po válce byl "odměněn" dlouholetým vězněním a týráním. Po únoru 1948 se jeho odbojová činnost (důvěrník, posléze zástupce čs. exilové vlády v Ženevě), zvláště pak spolupráce s Allanem Dullesem, stala podkladem pro vykonstruovaná obvinění nejen v procesu s dr. Miladou Horákovou, ale paradoxně i s Rudolfem Slánským. 8. srpna 1949 byl zatčen a uvězněn v ruzyňské a posléze valdické věznici. Trvalé fyzické i psychické týrání Dr. Kopeckého naprosto zlomilo. Jeho vynucené výpovědi pak usvědčovaly obviněné ze spolupráce se zpravodajskými službami USA a západoevropských zemí. Odsouzen byl však až v tajném procesu v roce 1954 na 16 let, byl propuštěn na amnestii v roce 1960.

Velvyslanectví v Moskvě bylo uzavřeno následkem sovětsko-německého paktu Molotov-Ribentrop v letech 1939-41. Postoje diplomatů z doby březnové krize byly po konci válkypřísně posuzovány.

K.H. Frank a generál Vlasov v Černínském paláci. 14.11.1944

Ke dni 15. března 1939 mělo Československo 74 efektivní zastupitelské úřady:
35 vyslanectví, 38 konzulátů (15 generálních konzulátů, 22 konzulátů a 1 mise a 1 tiskovou kancelář v Ženevě. Po 15. březnu nebylo předáno 22 zastupitelských úřadů (6 vyslanectví a 15 konzulátů a 1 tisková kancelář). Nacistům bylo předáno 52 zastupitelských úřadů. Ze 74 přednostů jich 41 zůstalo v cizině, z toho 38 se dalo do služeb druhého zahraničního odboje. Z 52 titulářů, kteří předali úřady, se jich 17 zapojilo do zahraničního odboje; 32 titulářů se vrátilo do protektorátu (byli převedeni do jiných ministerstev nebo penzionováni, jeden vstoupil do služeb ministerstva zahraničí slovenského státu); tři zůstali v zahraničí se souhlasem německých úřadů. Pro většinu diplomatů tento vývoj znamenal definitivní potvrzení pocitů bezmocnosti a opuštěnosti, charakterizující Mnichov a dobu po něm těsně následující.

"Zimní" ministr zahraničí Chvalkovský se stal vyslancem protektorátu v Berlíně. Vyslanec Vojtěch Mastný byl donucen vrátit se do Prahy. Bilanci předválečné fáze československé diplomacie v Berlíně shrnul takto (klikněte na odkaz).

Vyslanectví Protektorátu u Říše "Gesandschaft des Protektorats Böhmen und Mähren beim Reich" mělo sídlo na adrese Kurfürstendamm 190/92, na rohu Schlütterstrasse. V červnu 1939 zahájilo činnost, která se však postupně omezovala na ověřování dokladů a formální kontakt výhradně k říšskému kancléřství. Říše kladla celou dobu existence důraz na formální postavení vyslanectví a perspektivu likvidace považovala za logiku "přirozeného začleňování" tzv. Protektorátu do Říše. K vymezení kompetencí nikdy nedošlo, naopak nařízením RGBl 1940, s. 22 bylo stanoveno, že vyslanectví jako subjekt de facto neexistuje. Říšský protektor von Neurath k tomu výnosem VBl.R.Prot. 1940, s 15 zdůraznil, že zastoupení jako úřad neexistuje, ale tzv. Protektorát v Berlíně zastupuje pouze fyzická osoba s titulem vyslanec. Obrátila-li se na Chvalkovského se záležitostí jakákoliv říšská instituce kromě kancléřství, byl povinnen záležitost postoupit Úřadu říšského protektora v Praze. Vyslanec Chvalkovský nebyl součástí diplomatického sboru. Počátek definitivního konce protektorátního zastoupení se datuje dnem 25. února 1945, kdy vyslanec Chvalkovský v Berlíně během spojeneckého bombardování zemřel.

Černínský palác - sídlo ministerstva - byl během 2. světové války sídlem říšského protektora K. von Neuratha a později R. Heydricha. Kancelář zde měl také státní tajemník K. H. Frank. Sklepy byly přebudovány na protiletecké kryty, střecha opatřena železobetonovým skeletem proti bombardování, přízemí obestavěno silnou železobetonovou zdí chránící východy z krytů a telefonní centrálu. Koncem války byla část Janákovy přístavby použita na lazaret.

Prohlédněte si stránku věnovanou historii zastoupení ČR v Německu.


Ze série HISTORIE MZV naleznete více zde:

  • Jan Masaryk

    a okolnosti jeho smrti

  • Prohlášení z 15. března 1939, ve kterém byl státní prezident Hácha pod tlakem vojenské a ultimativní násilné hrozby donucen prohlásit, " že vkládá s plnou důvěrou osudy českého národa a české země do rukou Vůdce Německé říše", je podepsáno Adolfem Hitlerem a Emilem Háchou, jakož i ministry zahraničních věcí Joachimem von Ribbentropem a ministrem zahraničí Chvalkovským . Dokument najdete na stránkách českého velvyslanectví v Berlíně

  • Materiál zpracoval Jan Vytopil (OTM MZV ČR) s využitím podkladů paní Ivany Koutské, které jsou součástí grantu MZV č. 32/9/00 Osudy zaměstnanců zahraniční služby od roku 1938 a dále materiálů z internetové stránky ZÚ ČR Berlín.

přílohy

ObranaVV-Mastný 159 kB pdf (Acrobat dokument) 22.10.2008

.