Ministerstvo zahraničních věcí ČR

česky   english  

rozšířené vyhledávání

Přejít na menu

Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo Twitter

Felix kníže Schwarzenberg

 

22.11.1848-5.4.1852 - 3. ministr zahraničí Rakouska, současně porevoluční předseda vlády.
Schwarzenbergové patřili k nejmocnějším rodům v Čechách. Rozdělili se na dvě větve, starší krumlovskou a mladší orlickou, z níž pochází například i současný český senátor Karel Schwarzenberg. Ztotožnili se s českým prostředím a patřili k horlivým českým vlastencům. Felix Schwarzenberg byl příslušníkem krumlovské větve rodu. Jeho bratr Bedřich byl pražským arcibiskupem.

Felix kníže Schwarzenberg

Felix Schwarzenberg se narodil 3. října 1800 v Českém Krumlově a zemřel 5. dubna 1852 ve Vídni.

Pocházel z původně německého šlechtického rodu, jehož příslušníci se usadili také v Čechách. Od 17. století patřili Schwarzenbergové k nejmocnějším a nejbohatším rodům v Čechách. Rozdělili se na dvě větve, starší krumlovskou a mladší orlickou, z níž pochází například i pozdější senátor a ministr zahraničí Karel Schwarzenberg. Ztotožnili se s českým prostředím a patřili k horlivým českým vlastencům.

Felix Schwarzenberg byl příslušníkem krumlovské větve rodu. Jeho mladší bratr Bedřich byl významným pražským arcibiskupem. Starší bratr Jan Adolf II. nechal v letech 1840 - 1871 přestavět zámek Hluboká do současné podoby v romantickém stylu anglické neogotiky. Sem také českokrumlovští Schwarzenbergové přesunuli své hlavní rodové sídlo.

Felix se střídavě věnoval vojenské i diplomatické kariéře. Roku 1818 vstoupil do armády a roku 1824 do rakouských diplomatických služeb. V letech 1824 - 1826 působil jako atašé na velvyslanectví v St. Petersburgu. V letech 1826 - 1829 byl přidělen na rakouské velvyslanectví v Londýně. První dva roky svého působení ale strávil na dlouhodobých mimořádných misích v Rio de Janeiru, Madridu a Lisabonu. Těsně před návratem do Londýna získal diplomatickou hodnost velvyslaneckého rytíře, srovnatelnou s dnešní hodností tajemníka. V letech 1829 - 1831 působil na rakouském velvyslanectví v Paříži.

Po uplynutí pařížské mise se věnoval kariéře v armádě, v níž dosáhl hodnosti plukovníka. Roku 1838 se znovu vrátil k diplomatické profesi a odjel do Turína, hlavního města tehdejšího Sardinského království, jako velvyslanec a zplnomocněný ministr Rakouského císařství. V roce 1844 svůj post v Turíně vyměnil za pozici velvyslance v Neapoli, hlavním městě tehdejšího Království obojí Sicílie, kde zůstal do revolučního roku 1848.

Protiabsolutistické revoluce, které roku 1848 probíhaly po celé Evropě, byly na Apeninském poloostrově spojeny s počátky snah o vytvoření jednotného italského státu. Itálie byla rozdrobena do řady zemí a část patřila i Rakousku. Revoluce v Itálii přímo ohrožovala mocenské pozice Habsburků, kteří sem proto vyslali armádu. Vojenského tažení se jako dobrý znalec místních poměrů zúčastnil i Felix Schwarzenberg, nejdříve v hodnosti generála, později polního maršála. Při této příležitosti také vykonával funkci milánského guvernéra.

Na podzim byl Schwarzenberg stažen do Vídně, kde právě probíhala revoluce. 24. listopadu byl jmenován předsedou nové rakouské vlády, jejímž úkolem byla stabilizace státní moci. Felix Schwarzenberg se stal hlavním organizátorem rakouského politického dění. Přiměl k abdikaci Ferdinanda V. Dobrotivého a na císařský trůn prosadil mladého Františka Josefa I.. Schwarzenberg byl hlavním císařovým rádcem a do značné míry určoval jeho státnické aktivity v prvních letech panování.

Felix Schwarzenberg byl jednoznačným přívržencem velkého jednotného monarchistického rakouského státu. Začátkem roku 1849 prosadil zrušení Kroměřížského sněmu i Březnovou ústavu, tzv. oktrojírku. Oba kroky znamenaly faktický konec revoluce. Přívrženci revoluce ho odmítali jako konzervativce, který zabránil uplatnění demokratických ideálů. Právě tímto střízlivým a rozvážným postojem ale zajistil, že zůstala zachována řada výdobytků revoluce, především zrušení poddanství, proti němuž se stále stavěla početná skupina konzervativní šlechty.

Jako zkušený diplomat si Schwarzenberg uvědomoval nutnost zakotvení politické moci Rakouska v mezinárodních souvislostech. Vedle pozice předsedy vlády se proto 22. listopadu 1848 ujal i funkce rakouského ministra zahraničí. Revoluční rok 1848 přinesl snahu o sjednocení rozdrobeného Německa. Z historických důvodů do jeho hranic patřilo nejen dnešní Německo, ale i západní část Rakouské monarchie, tedy i území dnešní České republiky, Slovinska a části Polska. Schwarzenberg podnikl jednoznačné kroky, které do budoucna eliminovaly možnost začlenění Habsburské monarchie do Německa, které se postupně sjednocovalo pod vládou ambiciózního Pruska. Umožnil tak pozdější emancipaci národních států ve střední Evropě.

Přestože Schwarzenberg snahy o sloučení rezolutně odmítl, usiloval o vytvoření celní unie s Německem. Návrh na vybudování jednotného hospodářského prostoru, který by zahrnul střední a část západní Evropy, do jisté míry předjímal budoucí snahy o evropskou integraci. Plán se ale nepodařilo zrealizovat.

Dne 5. dubna 1852 Felix Schwarzenberg před odchodem na slavnostní recepci pořádané vídeňskými diplomaty náhle zemřel. Faktickým vedením vlády byl pověřen dosavadní ministr vnitra Alexander Bach, hlavní protagonista nadcházejícího tzv. Bachova absolutismu.

 

Historie Ministerstva zahraničních věcí
www.mzv.cz/historie

Koordinátor projektu: Jan Vytopil
Text: Robert Janás, Ph.D.
Publikováno: 2005

Zdroje: Wurzbach, Constant v.: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich. Wien 1877

.