Ministerstvo zahraničních věcí ČR

česky   english  

rozšířené vyhledávání

Přejít na menu

Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo Twitter

Jan Masaryk

 

5.4.1945-10.3.1948 - 5. ministr zahraničí Československa - bezpartijní
Jeho smrt po uchopení moci prosovětskou komunistickou stranou se vpálila do historické paměti národa jako bolestný vykřičník za jednou kapitolou československých dějin.

Masaryk v BBC

Jan Masaryk patří k nemnohým státníkům, kteří zaujímají stálé místo v českém národním povědomí. Narodil se v rodině obecně uznávaného a váženého Jan zakladatele československého státu a jeho prvního prezidenta T. G. Masaryka. V diplomatických službách ministerstva zahraničních věcí se vypracoval ve zkušeného politika. Upřímnou a nefalšovanou starostí o prosté lidi, jejichž osudy měl vždy na paměti, si "náš Jan" získal jejich oblibu. Ve vysokých kruzích světové demokracie byl přijímán nejen jako laskavý a humorný společník, ale i jako špičkový diplomat. Prosazoval linii zahraniční politiky, opírající bezpečnost československého státu o těsnou spolupráci se západoevropskými demokraciemi.

Zlom v jeho životě přinesl Mnichov 1938, který byl předzvěstí poválečného rozdělení světa na dva nepřátelské bloky a vytržení Československa z demokratické Evropy. Po kapitulaci hitlerovského Německa navrhoval jednou provždy znemožnit obnovu německé agrese přechodným poválečným obdobím, v němž by byl německý národ vyléčen z nákazy nacismu. Představa čs. zahraniční politiky o řešení německé otázky se již v prvních poválečných letech dostala do rozporu s procesem polarizace Evropy, kdy spory mezi velmocemi tlačily čs. politiky do užší vojenské a hospodářské spolupráce se Sovětským svazem.

Poválečná geopolitická situace malého státu vedle silně expanzivně orientované velmoci - Sovětského svazu - v hlavních rysech vymezovala možnosti československé zahraniční politiky i možnosti vnitropolitického vývoje země, což Masaryk zvlášť těžce pociťoval. Věřil ve federalizovanou Evropu, "federaci volných lidí", jež by byla podmínkou trvalého míru. Nesouhlasil s tezí o vytvářející se "železné oponě" mezi Východem (zahrnujícím Sovětský svaz a lidově demokratické státy střední a východní Evropy) a Západem (sdruženým kolem anglosaských národů), která měla působit jako hráz proti rozpínajícímu se komunismu.

Masarykova humanistická filozofie byla v zásadním rozporu s komunistickou filozofií třídního boje i jakoukoli propagandou nenávisti mezi lidmi a národy. Odmítal svět "studené války" a snažil se mu čelit mezinárodní spoluprací pod patronací OSN. Jeho smrt po uchopení moci prosovětskou komunistickou stranou se vpálila do historické paměti národa jako bolestný vykřičník za jednou kapitolou československých dějin.

Smrt ministra jako vykřičník za jednou kapitolou československých dějin
Při prověřování okolností smrti ministra zahraničí Jana Masaryka dospěl dne 22.12.2003 Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu k závěru, že Jan Masaryk byl ve svém služebním bytě zavražděn.

Masaryk v rakvi

Vraždy se měli dopustit neznámí pachatelé tím, že dne 10. března 1948 v blíže nezjištěném čase fyzicky napadli ministra a z výšky 14,5 m ho svrhli na nádvoří. Protože se nepodařilo zjistit skutečnosti opravňující zahájit trestní stíhání, rozhodl ÚDV o odložení prověřování podezření z trestného činu vraždy.

Vyšetřování probíhalo v letech 1948, 68-69, 93-96 vždy s odlišným výsledkem. Přizvaní znalci posuzovali způsob a místo dopadu těla Jana Masaryka na nádvoří, analýzu pádu z výšky, silové působení na tělo na počátku pádu, jakož i na samotný průběh pádu těla.

Vyhodnocením poznatků znalci zcela vyloučili možnost spontánního pádu J. Masaryka z okna. K otázce aktivního skoku při sebevražedném úmyslu znalci, že z biomechanického a technického pohledu je tato možnost přijatelná. Při posouzení možnosti účasti jiných osob, shledali, že k dosažení zdokumentovaných vzdáleností dopadu na nádvoří nebylo třeba působení žádných vnějších sil, avšak připustili, že z technického hlediska je nelze ani vyloučit. Znalci rovněž vyloučili možnost pádu po vysunutí bezvládného těla z okna jako technicky nepřijatelnou. V žádném případě by se nemohlo jednat o koordinovaný pád na chodidla. Teorii vraždy podporuje i článek deníku MF DNES.


Nejdůležitější životopisná data Jana Masaryka:

  • 1886, 14. září narozen jako druhý syn profesora filozofie na Karlově univerzitě T. G. Masaryka a jeho americké ženy Charlotty v Praze
  • 1898 - 1906 student Akademického gymnázia v Praze
  • 1907 - 1913 první pobyt v USA
  • 1915 - 1918 v letech první světové války přidělen k týlové práci v uherském pluku na polské frontě
  • 1919 - 1920 chargé d´affaires na československém vyslanectví ve Washingtonu
  • 1920 - 1925 osobní tajemník ministra zahraničních věcí ČSR dr. Edvarda Beneše
  • 1923, 13. května úmrtí matky Charlotty, po které zdědil hluboký vztah k hudbě
  • 1925 jmenován vyslancem v Londýně
  • 1936 projev v britské Dolní sněmovně, v němž varoval před nacistickým režimem v Německu a apeloval na principy kolektivní bezpečnosti
  • 1937, 14. září úmrtí otce T. G. Masaryka
  • 1938, 14. října rezignuje na funkci vyslance v Londýně poté, co britská vláda přiměla Francii, aby porušila své smluvní závazky vůči Československu, jež bylo donuceno vydat svá pohraniční území fašistickému Německu
  • 1939 přednášková činnost v USA o problematice mezinárodního postavení Československa za války a po ní; Spojeným státům předpovídal vedoucí postavení v budoucím světě
  • 1939, 8. září zahájení rozhlasového vysílání z Londýna pod charakteristickým názvem "Volá Londýn": "Hodina odplaty nadešla, boj o vyhlazení nacismu započal. Při jménu, které nosím, vám zde prohlašuji, že tento boj vyhrajeme a pravda zvítězí. Naším programem je svobodné Československo ve svobodné Evropě."
  • 1940 jmenován ministrem zahraničních věcí Prozatímní československé exilové vlády
  • 1941 setkání v New Yorku s Marcií Davenportovou, která mu byla až do konce života důvěrnou přítelkyní
  • 1942, 12. listopadu jmenován ministrem zahraničních věcí v druhé československé exilové vládě
  • 1945, 4. dubna jmenován ministrem zahraničních věcí poválečného Československa
  • 1945, 26. června podpis Charty Organizace spojených národů jménem československé vlády v San Francisku (Masaryk se aktivně podílel na formulaci Mezinárodního paktu o lidských právech)
  • 1945, 30. července po letech emigrace se vrací do Prahy jako nesmírně populární osobnost
  • 1946, červenec - říjen vedoucí československé delegace na Pařížské mírové konferenci
  • 1946, srpen zvolen prvním poválečným prezidentem Světové federace sdružení pro Spojené národy (WFUNA)
  • 1947, červenec jako člen československé delegace vedené komunistou Klementem Gottwaldem se účastní moskevského jednání se Stalinem o Marshallově plánu a jako jediný z čs. delegace oponuje Stalinovým názorům
  • 1948, 20. ledna promován čestným doktorem Masarykovy univerzity v Brně
  • 1948, 25. února vyvrcholení vládní krize přijetím demise demokratických ministrů prezidentem E. Benešem a převzetím moci Komunistickou stranou Československa; Masaryk opět jmenován ministrem zahraničních věcí
  • 1948, 10. března časně ráno je Jan Masaryk nalezen mrtev pod okny svého bytu v pražském Černínském paláci; bezprostřední příčina jeho smrti nebyla dodnes objasněna; do sídla Ministerstva zahraničních věcí, kde pracoval i bydlel, se jeho památce přišly poklonit tisíce lidí.

Historie Ministerstva zahraničních věcí
www.mzv.cz/historie
Vedoucí projektu: Jan Vytopil
Text "Stálé místo Jana Masaryka..." a fotografie ministra převzaty z archivních stránek www.czech.cz .
Publikováno: 2005
Fotografie: ČTK


přílohy

Jan Masaryk jako předchůdce veřejné diplomacie Další informace

.