Ministerstvo zahraničních věcí ČR

česky   english  

rozšířené vyhledávání

Přejít na menu

Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo Twitter

Jan Masaryk

 

21.7.1940-5.4.1945 - ministr zahraničí Prozatímní československé exilové vlády.
"Volá Londýn: Hodina odplaty nadešla, boj o vyhlazení nacismu započal. Při jménu, které nosím, vám zde prohlašuji, že tento boj vyhrajeme a pravda zvítězí. Naším programem je svobodné Československo ve svobodné Evropě."

Masaryk v BBC

Jan Masaryk patří k nemnohým státníkům, kteří zaujímají stálé místo v českém národním povědomí. Narodil se v rodině obecně uznávaného a váženého Jan zakladatele československého státu a jeho prvního prezidenta T. G. Masaryka. V diplomatických službách ministerstva zahraničních věcí se vypracoval ve zkušeného politika. Upřímnou a nefalšovanou starostí o prosté lidi, jejichž osudy měl vždy na paměti, si "náš Jan" získal jejich oblibu. Ve vysokých kruzích světové demokracie byl přijímán nejen jako laskavý a humorný společník, ale i jako špičkový diplomat. Prosazoval linii zahraniční politiky, opírající bezpečnost československého státu o těsnou spolupráci se západoevropskými demokraciemi.

Zlom v jeho životě přinesl Mnichov 1938, který byl předzvěstí poválečného rozdělení světa na dva nepřátelské bloky a vytržení Československa z demokratické Evropy. Po kapitulaci hitlerovského Německa navrhoval jednou provždy znemožnit obnovu německé agrese přechodným poválečným obdobím, v němž by byl německý národ vyléčen z nákazy nacismu. Představa čs. zahraniční politiky o řešení německé otázky se již v prvních poválečných letech dostala do rozporu s procesem polarizace Evropy, kdy spory mezi velmocemi tlačily čs. politiky do užší vojenské a hospodářské spolupráce se Sovětským svazem.

Poválečná geopolitická situace malého státu vedle silně expanzivně orientované velmoci - Sovětského svazu - v hlavních rysech vymezovala možnosti československé zahraniční politiky i možnosti vnitropolitického vývoje země, což Masaryk zvlášť těžce pociťoval. Věřil ve federalizovanou Evropu, "federaci volných lidí", jež by byla podmínkou trvalého míru. Nesouhlasil s tezí o vytvářející se "železné oponě" mezi Východem (zahrnujícím Sovětský svaz a lidově demokratické státy střední a východní Evropy) a Západem (sdruženým kolem anglosaských národů), která měla působit jako hráz proti rozpínajícímu se komunismu.

Masarykova humanistická filozofie byla v zásadním rozporu s komunistickou filozofií třídního boje i jakoukoli propagandou nenávisti mezi lidmi a národy. Odmítal svět "studené války" a snažil se mu čelit mezinárodní spoluprací pod patronací OSN. Jeho smrt po uchopení moci prosovětskou komunistickou stranou se vpálila do historické paměti národa jako bolestný vykřičník za jednou kapitolou československých dějin.

Smrt ministra jako vykřičník za jednou kapitolou československých dějin
Při prověřování okolností smrti ministra zahraničí Jana Masaryka dospěl dne 22.12.2003 Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu k závěru, že Jan Masaryk byl ve svém služebním bytě zavražděn.

Masaryk v rakvi

Vraždy se měli dopustit neznámí pachatelé tím, že dne 10. března 1948 v blíže nezjištěném čase fyzicky napadli ministra a z výšky 14,5 m ho svrhli na nádvoří. Protože se nepodařilo zjistit skutečnosti opravňující zahájit trestní stíhání, rozhodl ÚDV o odložení prověřování podezření z trestného činu vraždy.

Vyšetřování probíhalo v letech 1948, 68-69, 93-96 vždy s odlišným výsledkem. Přizvaní znalci posuzovali způsob a místo dopadu těla Jana Masaryka na nádvoří, analýzu pádu z výšky, silové působení na tělo na počátku pádu, jakož i na samotný průběh pádu těla.

Vyhodnocením poznatků znalci zcela vyloučili možnost spontánního pádu J. Masaryka z okna. K otázce aktivního skoku při sebevražedném úmyslu znalci, že z biomechanického a technického pohledu je tato možnost přijatelná. Při posouzení možnosti účasti jiných osob, shledali, že k dosažení zdokumentovaných vzdáleností dopadu na nádvoří nebylo třeba působení žádných vnějších sil, avšak připustili, že z technického hlediska je nelze ani vyloučit. Znalci rovněž vyloučili možnost pádu po vysunutí bezvládného těla z okna jako technicky nepřijatelnou. V žádném případě by se nemohlo jednat o koordinovaný pád na chodidla. Teorii vraždy podporuje i nový článek deníku MF DNES.


Historie Ministerstva zahraničních věcí
www.mzv.cz/historie
Vedoucí projektu: Jan Vytopil
Text "Stálé místo Jana Masaryka..." a fotografie ministra převzaty z archivních stránek www.czech.cz .
Publikováno: 2005
Fotografie: ČTK

  • článek na iDNES 
    podporující teorii o vraždě Jan Masaryka
  • únor 1948 na MZV - přečtěte si článek o osudech českých diplomatů
  • Masarykův byt a fotografie. Fotografický průvodce získáte kliknutím na logo "Průvodce sídlem MZV" 
    (šipka na fotografii ukazuje okno koupelny ministerského bytu, pod kterým byl Jan Masaryk nalezen mrtev). Průvodce bytem Jana Masaryka naleznete i zde:

Nejdůležitější životopisná data Jana Masaryka:

1886, 14. září 
narozen jako druhý syn profesora filozofie na Karlově univerzitě T. G. Masaryka a jeho americké ženy Charlotty v Praze 

1898 - 1906 
student Akademického gymnázia v Praze 

1907 - 1913 
první pobyt v USA 

1915 - 1918 
v letech první světové války přidělen k týlové práci v uherském pluku na polské frontě 

1919 - 1920 
chargé d´affaires na československém vyslanectví ve Washingtonu 

1920 - 1925 
osobní tajemník ministra zahraničních věcí ČSR dr. Edvarda Beneše 

1923, 13. května 
úmrtí matky Charlotty, po které zdědil hluboký vztah k hudbě 

1925 
jmenován vyslancem v Londýně 

1936 
projev v britské Dolní sněmovně, v němž varoval před nacistickým režimem v Německu a apeloval na principy kolektivní bezpečnosti 

1937, 14. září 
úmrtí otce T. G. Masaryka 

1938, 14. října 
rezignuje na funkci vyslance v Londýně poté, co britská vláda přiměla Francii, aby porušila své smluvní závazky vůči Československu, jež bylo donuceno vydat svá pohraniční území fašistickému Německu 

1939 
přednášková činnost v USA o problematice mezinárodního postavení Československa za války a po ní; Spojeným státům předpovídal vedoucí postavení v budoucím světě 

1939, 8. září 
zahájení rozhlasového vysílání z Londýna pod charakteristickým názvem "Volá Londýn": "Hodina odplaty nadešla, boj o vyhlazení nacismu započal. Při jménu, které nosím, vám zde prohlašuji, že tento boj vyhrajeme a pravda zvítězí. Naším programem je svobodné Československo ve svobodné Evropě." 

1940 
jmenován ministrem zahraničních věcí Prozatímní československé exilové vlády 

1941 
setkání v New Yorku s Marcií Davenportovou, která mu byla až do konce života důvěrnou přítelkyní 

1942, 12. listopadu 
jmenován ministrem zahraničních věcí v druhé československé exilové vládě 

1945, 4. dubna 
jmenován ministrem zahraničních věcí poválečného Československa 

1945, 26. června 
podpis Charty Organizace spojených národů jménem československé vlády v San Francisku (Masaryk se aktivně podílel na formulaci Mezinárodního paktu o lidských právech) 

1945, 30. července 
po letech emigrace se vrací do Prahy jako nesmírně populární osobnost 

1946, červenec - říjen 
vedoucí československé delegace na Pařížské mírové konferenci 

1946, srpen 
zvolen prvním poválečným prezidentem Světové federace sdružení pro Spojené národy (WFUNA) 

1947, červenec 
jako člen československé delegace vedené komunistou Klementem Gottwaldem se účastní moskevského jednání se Stalinem o Marshallově plánu a jako jediný z čs. delegace oponuje Stalinovým názorům 

1948, 20. ledna 
promován čestným doktorem Masarykovy univerzity v Brně 

1948, 25. Února 
vyvrcholení vládní krize přijetím demise demokratických ministrů prezidentem E. Benešem a převzetím moci Komunistickou stranou Československa; Masaryk opět jmenován ministrem zahraničních věcí 

1948, 10. března 
časně ráno je Jan Masaryk nalezen mrtev pod okny svého bytu v pražském Černínském paláci; bezprostřední příčina jeho smrti nebyla dodnes objasněna; do sídla Ministerstva zahraničních věcí, kde pracoval i bydlel, se jeho památce přišly poklonit tisíce lidí. 

.