Ministerstvo zahraničních věcí ČR

   česky      english     

rozšířené vyhledávání

Přejít na menu

Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo

Jaroslav Šedivý

 

8. 11. 199717. 7. 1998  2. ministr zahraničních věcí ČR. Od 1/1998 i místopředseda vlády ČR, bezpartijní.

Šedivý

Jaroslav Šedivý (1929) je absolventem Filozofické fakulty Karlovy univerzity v Praze (1952, historie, slavistika), doktorát získal v roce 1962.

Po dvou letech povinné vojenské služby (1952–54) se stal odborným pracovníkem Slovanského ústavu Akademie věd v Praze, od roku 1957 pak vědeckým pracovníkem Ústavu mezinárodní politiky a ekonomie v Praze.

Jeho odborná práce směřovala zejména k historii československé zahraniční politiky.

V únoru 1970 byl z ústavu propuštěn pro svou činnost v roce 1968 a během sovětské invaze. Od srpna 1970 byl 6 měsíců vězněn a obviněn z podvracení republiky. Pracoval poté v různých profesích, mj. jako lesní dělník, řidič a dlouhá léta jako čistič oken. V září 1989 byl přijat do Prognostického ústavu Akademie věd, aby vypracoval analýzu mezinárodně politického prostředí tehdejšího Československa.

V prosinci 1989 se stal poradcem ministra zahraničí Dienstbiera a v červnu 1990 byl jmenován velvyslancem České a Slovenské Federativní republiky a posléze České republiky ve Francii. V prosinci 1994, po ukončení práce ve Francii, byl jmenován ředitelem odboru analýz a plánování na MZV ČR v Praze. V prosinci 1995 se stal velvyslancem ČR v Belgii a Lucembursku a pověřen zastupováním zájmů ČR v NATO a ZEU.

Šedivý - NATO

Generální tajemník NATO Javier Solana (vpravo) gratuluje ministru zahraničí Jaroslavovi Šedivému během zasedání ministrů zahraničí NATO v Bruselu, na kterém podepsal protokol o přistoupení ČR k NATO. Foto ČTK  16. 12. 1997

Ministr zahraničních věcí České republiky 1997–1998. Velvyslanec ve Švýcarsku 1999–2002.

Publikoval studie z oblasti mezinárodních vztahů a historie české zahraniční politiky. Jeho kniha na toto téma „Politika a vztahy“, vydaná v lednu 1969 v Bratislavě, byla v roce 1972 stažena z knihoven. Protože mu v letech po sovětské okupaci nebylo dovoleno publikovat vlastní práce, napsal a uveřejnil dvě knihy pod vypůjčeným jménem, jednu o historii děkabristů v Rusku („Pokořená revoluce“, Praha 1978) a druhou o Metternichovi („Metternich kontra Napoleon“) ve dvou vydáních 1985 a 1988. V roce 1991 vyšla v ruském překladu pod jménem autora v Moskvě. Tyto knihy byly pak publikovány pod jeho jménem: „Metternich kontra Napoleon“ v roce 1998, o děkabristech pod novým titulem „Děkabristé: anatomie nezdařené vzpoury“ v roce 2000. V roce 1997 vydal v Praze knihu o počátcích nové české zahraniční politiky po změnách v roce 1989, nazvanou „Černínský palác v roce nula“. V roce 1999 vyšla jeho nová kniha „Tajemství a hříchy rytířů templářského řádu“.

Je ženatý, žena Marie, syn Jiří a dcera Hana.

.