Ministerstvo zahraničních věcí ČR

   česky      english     

rozšířené vyhledávání

Přejít na menu

Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo

Leopold hrabě Berchtold z Uherčic

 

17. 2. 191213. 1. 1915  13. ministr zahraničí Rakouska-Uherska. Pocházel z původně tyrolského rodu, který se v 17. století usadil na Moravě a postupně se rozšířil i do Čech. Z rodu pocházel Bedřich Berchtold z Uherčic, který patřil v době národního obrození mezi významné české vlastence a podílel se na založení Národního muzea v Praze. Leopoldův stejnojmenný praděd se významně angažoval ve zdravotnických a sociálních aktivitách.

Leopold hrabě Berchtold

Hrabě Berchtold se narodil 18. 4. 1863 ve Vídni a zemřel 21. 11. 1942 v Pereszenye u maďarské Šoproně.

Pocházel z původně tyrolského rodu, který se v 17. století usadil na Moravě a postupně se rozšířil i do Čech. Z rodu pocházel Bedřich Berchtold z Uherčic, který patřil v době národního obrození mezi významné české vlastence. Úzce spolupracoval s Palackým, Jungmannem a bratry Preslovými. Podílel se na založení Národního muzea v Praze. Leopoldův stejnojmenný praděd se významně angažoval ve zdravotnických a sociálních aktivitách. Jeho činnost vrcholila tím, že ze zámku v Buchlovicíchu Uherského Hradiště, hlavního rodového sídla, udělal nemocnici, která poskytovala bezplatně lékařské služby všem Berchtoldovým poddaným.

Leopold hrabě Berchtold z Uherčic studoval práva ve Vídni. Po ukončení studií vstoupil do státních služeb. Pracoval ve státní správě, nejdříve na okresním hejtmanství v Hodoníně, poté na Moravském místodržitelství v Brně.

Roku 1893 nastoupil na ministerstvo zahraničí ve Vídni a zahájil tak svou diplomatickou kariéru. V letech 1894–1898 působil jako atašé na rakousko - uherském velvyslanectví v Paříži, v letech 1898–1903 na velvyslanectví v Londýně. Roku 1903 se stal radou na velvyslanectví v St. Peterburgu. Jeho přímým nadřízeným byl velvyslanec a pozdější ministr zahraničí Alois Lexa z Aehrenthalu, s nímž ho od té doby pojily úzké profesní a osobní vazby. Roku 1905 odešel z diplomatických služeb, aby se věnoval správě rodových statků. Roku 1906 se ovšem nechal přesvědčit, aby po Lexovi z Aehrenthalu přijal místo rakousko-uherského velvyslance v St. Peterburgu, které zastával až do roku 1911.

Anexe Bosny a Hercegoviny Rakouskem
Z pozice velvyslance v Rusku zorganizoval roku 1908 na svém sídle v moravských Buchlovicích rakousko-ruskou schůzku na úrovni šéfů diplomacie, kde se setkali ministři zahraničí Lexa z Aehrenthalu a Izvolský. Tématem jednání bylo i rozhodnutí Rakouska-Uherska připojit ke svému území Bosnu a Hercegovinu. Na schůzce si Rakušané vymohli od Rusů příslib, že budou anexi Bosny a Hercegoviny tolerovat. Anexe ale v Rusku vedla k růstu protirakouských nálad, které se velvyslanci Berchtoldovi nedařilo mírnit.

Ministrem zahraničních věcí
Po smrti Lexy z Aehrenthalu byl roku 1912, po osobní intervenci císaře Františka Josefa I., přesvědčen, aby se ujal funkce rakousko-uherského ministra zahraničí, přestože tuto odpovědnost původně odmítal převzít. Funkci přijal ve složité mezinárodně politické situaci, v době kdy začínaly tzv. Balkánské války. V průběhu válek balkánské státy, které se osvobodily z turecké nadvlády, svou bývalou okupační velmoc nejdříve prakticky vytlačily z Evropy a poté se navzájem střetly v ozbrojeném konfliktu, aby si rozdělily územní zisky. Balkánské státy se postavily do nepřátelských bloků. Leopold hrabě Berchtold byl konzervativním politikem, který chtěl hájit velmocenské pozice Habsburské monarchie posilováním jejího postavení v prostoru mezi západními a východními mocnostmi. Tyto pozice byly ohrožovány rostoucími ambicemi Srbska na Balkáně. Berchtold vsadil na spojenectví se srbskými rivaly Bulharskem a Tureckem. Při prosazování svých politických záměrů se dostal do silného vlivu militantního velitele rakouského generálního štábu polního maršála Conrada von Hötzendorf, který řešení balkánské otázky viděl pouze v rozdrcení Srbska vojenskou silou.

Ultimátum Srbsku a první světová válka
28. června 1914 byl v Sarajevu srbskými atentátníky zavražděn následník rakouského trůnu František Ferdinand d’Este. Militantní kruhy u vídeňského dvora chtěly situace využít k vojenskému zásahu proti Srbsku. Leopold hrabě Berchtold sepsal nechvalně proslulé ultimátum Srbsku, které bylo druhé straně předáno 23. července 1914. Srbsko se rozhodlo pohotově splnit téměř všechny body ultimáta, včetně veřejné omluvy a potrestání srbských občanů zapojených do atentátu. Zdráhalo se pouze přijmout požadavek, aby rakouské orgány mohly vyšetřovat okolnosti spojené s atentátem na Františka Ferdinanda d’Este a potlačovat protirakouská hnutí přímo na srbském území. Nedalo se předpokládat, že by Srbsko okamžitě akceptovalo požadavek, který znamenal narušení státní suverenity. Vzhledem k tomu, že Srbsko poměrně pohotově reagovalo na rakouské požadavky, habsburský spojenec pruský císař Vilém II. se s ulehčením domníval, že se podařilo předejít rozpoutání války. Nicméně Rakousko-Uhersko už 28. července 1914 válku Srbsku vyhlásilo. Vzhledem ke složitému systému spojeneckých smluv se do konfliktu zapojily i ostatní evropské mocnosti a začala První světová válka.

Válka znamenala konec Berchtoldovy kariéry. Ministr byl císařským dvorem vnímán jako velice příjemný a vtipný společník, který dokáže navazovat a udržovat řadu kontaktů během mírového diplomatického života, a jako aristokrat s charitativními sklony, jenž roku 1908 založil v Buchlovicích okresní nemocnici. Jako státník si ovšem získal pověst slabého politika, který není schopen řešit krizové situace, správně se rozhodovat ani prosazovat svou autoritu. Leopold hrabě Berchtold podal začátkem roku 1915 demisi a přešel na méně zodpovědný post vrchního hofmistra následníka trůnu arcivévody Karla. Když se Karel stal roku 1916 císařem, začal Berchtold působit jako nejvyšší komoří.

Po pádu monarchie odešel do ústraní a dožil na zámku Pereszenye u Šoproně. Byl pohřben v rodové hrobce v kapli sv. Barbory u hradu Buchlova na Moravě.


Projekt

Historie Ministerstva zahraničních věcí
www.mzv.cz/historie

Koordinátor projektu: Jan Vytopil
Text: Robert Janás, Ph.D.
Publikováno: 2005

Zdroje:

Skřivan, Aleš, Císařská politika. Rakousko-Uhersko a Německo v evropské politice v letech 19061914. Praha 1996.

.