Ministerstvo zahraničních věcí ČR

   česky      english     

rozšířené vyhledávání

Přejít na menu

Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo

1742: Vznik ministerstva zahraničí v habsburské monarchii

 

Roku 1742 založila císařovna Marie Terezie úřad, který spravoval zahraniční politiku monarchie. Úřad dostal název státní kancelář a v jeho čele stál státní kancléř. Roku 1753 se jím stal moravský šlechtic Václav Antonín kníže Kounic-Rietberg. Revoluce roku 1848 přinesla konstituční monarchii, parlament a vládu. Spolu s premiérským postem ministerstvo zahraničí záhy obsadil český šlechtic Felix Schwarzenberg.

BallhausPlatz - bývalé ministerstvo zahraničí Rakouska, nyní spolkové kancléřství ve Vídni (úřad vlády)Monarchistické zřízení tradičně stálo na osobnosti panovníka. Postupem času se k němu připojil sílící vliv šlechty. Postavení ve vládní struktuře se dědilo z generace na generaci a politickou moc si každý rod budoval dlouhá desetiletí. Aby omezili vliv dědičné šlechty, začali Habsburkové od 17. století svěřovat výkon státní správy ve své říši do rukou profesionálních úředníků. Ti sice vesměs pocházeli z řad aristokracie, ale jejich postavení záviselo na struktuře úřadu a tím i panovníkovi, který ji určoval. Na místo v úřadě byl císařem dosazován jednotlivec a ne rod. V 18. století se byrokratizace společnosti výrazně prohloubila a úřady vznikaly prakticky pro všechny oblasti státní správy.

Vznik státní kanceláře
Roku 1742 založila císařovna Marie Terezie samostatný úřad, který měl na starosti zahraniční politiku monarchie. Úřad dostal název státní kancelář a v jeho čele stál státní kancléř. Roku 1753 se jím stal moravský šlechtic Václav Antonín kníže Kounic-Rietberg. Funkce kancléře byla původně určena úředníkovi, jenž měl za úkol pouze vykonávat úkoly, o nichž se rozhodlo v poradních sborech císařovny. Od Kounicova nástupu se z kancléře stala hlavní osoba, která habsburskou zahraniční politiku vytvářela a byla za ní odpovědná. Kounic provedl zásadní reorganizaci státní kanceláře. Zatímco rakouské státní úřady do té doby fungovaly jako kolektivní orgány, ze státní kanceláře se stal úřad moderního typu. V čele stál kancléř s jasně vymezenými pravomocemi a odpovědností vedoucího úřadu. Kancelář byla rozdělena na jednotlivé odbory, kde pracovali samostatní referenti, z nichž každý měl přesně určenou pracovní náplň. Kounic inicioval založení Akademie orientálních jazyků ve Vídni (dnešní Diplomatická akademie), která měla na starosti výuku kariérních diplomatů.

Hierarchicky uspořádaná státní kancelář byla prvním úřadem v Rakousku, který svou strukturou a fungováním předjímal dnešní instituce státní správy. V důsledku toho se i státní kancléř dostal do pozice nejdůležitějšího úředníka monarchie, svým postavením srovnatelného s pozdější funkcí premiéra. Rakouští státní kancléři tak přes svůj hlavní úkol vytvářet a provádět habsburskou zahraniční politiku měli rozhodující vliv i na vnitřní fungování státu. Jak kancléř Kounic, tak kancléř Metternich, který do funkce nastoupil po napoleonských válkách určovali politické uspořádání monarchie.

Revoluce 1848 - vznik vlády a ministerstva zahraničí
Liberální revoluce roku 1848 přinesla vznik konstituční monarchie. Ustavení konstituční monarchie znamenalo zformování institucí typických pro demokratické zřízení. Vedle parlamentu to byla i vláda složená z jednotlivých ministrů, k nimž patřil i ministr zahraničí. Zatímco na definitivní zavedení parlamentu si museli rakouští občané počkat až do roku 1860, instituce vlády zůstala zachována i po potlačení revoluce. Po dvou méně významných aristokratech, kteří se na postu ministra zahraničí rychle vystřídali během revolučních nepokojů, nastoupil na podzim roku 1848 do funkce Felix kníže Schwarzenberg. Porevoluční ministerstvo zahraničí převzalo strukturu i sídlo někdejší státní kanceláře. Schwarzenberg dosavadní vnitřní organizaci dále propracoval. Ministerstvo bylo rozděleno na politickou sekci rozdělenou podle teritoriální působnosti na jednotlivé referáty a administrativní sekci dělenou na odbory. V čele každého odboru stál dvorní rada, který nebyl z principu pověřován plněním diplomatických úkolů v zahraničí. Schwarzenberg svou reorganizací dokončil přeměnu instituce do podoby státního úřadu moderního typu. Po schválení ústavy, obnově parlamentarismu a zavedení svobody tisku v Rakousku po roce 1860 vznikl v rámci politické sekce ministerstva samostatný tiskový referát. Po nástupu moravského šlechtice hraběte Kálnokyho do funkce ministra zahraničí roku 1881 byl zřízen kabinet ministra, který začal vykonávat podstatnou část agendy do té doby osobně prováděnou vedoucím úřadu.


Ústřední postavení ministra zahraničí
Ústřední postavení někdejšího státního kancléře do určité míry přešlo i na funkci ministra zahraničí. Ministr Schwarzenberg zastával zároveň post premiéra. Stejně tak byl alespoň přechodně obdobnou funkcí pověřen ministr Mensdorff-Pouilly. Po vytvoření rakousko - uherského soustátí v roce 1867 bylo mimořádné postavení ministra zahraničí kodifikováno i oficiálně. Vznikem Rakousko - Uherska se zformovaly dva téměř nezávislé státy s vlastními vládami i parlamenty. Spojovala je pouze osoba císaře, habsburská dynastie a několik málo společných agend. Neexistovala federální vláda nebo parlament. Jediná společná ministerstva představovala ministerstva zahraničí a války. Neexistující federální kabinet nahrazovala společná zasedání rakouské a uherské vlády. Funkce předsedy společných ministerských konferencí připadla právě ministru zahraničí. O významu úřadu šéfa diplomacie vypovídá i titul ministr císařského a královského domu, který byl spojen s postem ministra zahraničí.

Nástupnické státy, které po roce 1918 vznikly na území zaniklé monarchie, zákonitě přejímaly strukturu její státní správy. Vzhledem k tomu, že zaměstnanci rakousko - uherského ministerstva zahraničí byli příslušníci všech národů monarchie, platilo to i při vytváření diplomatických institucí nových států. Také československé ministerstvo zahraničních věcí se při vzniku inspirovalo strukturou instituce, u jejichž počátků stáli kdysi rodáci z Čech a Moravy knížata Kounic a Schwarzenberg.

Projekt: Historie Ministerstva zahraničních věcí
www.mzv.cz/historie
publikováno 2005
Koordinátor projektu: Jan Vytopil
Text: Robert Janás, Ph.D.
Fotografie: BallhausPlatz - bývalé ministerstvo zahraničí Rakouska, nyní spolkové kancléřství ve Vídni (úřad vlády) ,poskytlo MZV Rakouska
Zdroje: Wien Ballhausplatz 2. Ein Haus und seine Geschichte. Wien 2002.

 

 

.