Ministerstvo zahraničních věcí ČR

Přejít na menu

Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo Twitter

Rumunské známky a mince vystaveny v Hrzánském paláci

Kdy: 12.05.2010 - 19.05.2010 , Kde: Hrzánský palác, Praha

Svědectví výjimečných bilaterálních vztahů po dobu 90ti let od navázání diplomatických styků mezi Rumunskou a Českou republikou představila výstava věnovaná numismatice a filatelii a pamětní mince Rumunské národní banky, doplněná o archiválie ministerstva zahraničí.

Úřad vlády České republiky ve spolupráci s Velvyslanectvím Rumunské republiky, Rumunskou národní bankou, Romfilatelia a Archivem Ministerstva zahraničních věcí ČR uspořádaly tuto výstavu jako připomenutí výročí 90 let od navázání diplomatických vztahů.

Výstava představila historii vzájemných kontaktů České republiky a Rumunska a jejich odraz v oblasti numismatiky a filatelie. Jednotlivé výstavní panely zobrazily vývoj rumunské numismatiky a filatelie v posledních letech, přičemž součástí výstavy je také kolekce rumunských pamětních mincí.

Textové panely byly doplněny velkým množstvím obrazového materiálu. Návštěvníci si mohli prohlédnout mimo jiné i faksimile význačných diplomatických dokumentů, které upravovaly vzájemné poměry obou státům, např. pověřovací listinu prvního rumunského vyslance nebo Organizační pakt Malé dohody ze sbírek Ministerstva zahraničních věcí ČR.

Výstava se konala pod záštitou mimořádné a zplnomocněné velvyslankyně Rumunska v České republice paní Daniely Gitman.

Prezident Edvard Beneš a král Carol II.Informace o výstavě:

Pro veřejnost byla výstava zpřístupněna zdarma ve dnech 12. 5. - 19. 5. 2010 v prostorách Hrzánského paláce (Loretánská 177/9, Praha 1) v době od 10 do 18 hodin.

Historické souvislosti:

Vzájemné vztahy mezi Čechy a Rumuny, jejichž historie sahá hluboko do středověku, zásadním způsobem změnily poměry vzniklé první světovou válkou. Rumunsko se připojilo ke státům Dohody, a tudíž bylo pro Československou národní radu přirozeným spojencem. Vzájemné kontakty se odehrávaly na politické úrovni - v roce 1917 byl Masaryk v Rumunsku přijat se všemi poctami náležejícími hlavě státu - i na úrovni vojenské, když českoslovenští vojáci působili v rumunských jednotkách a rumunští zase v československých. Rumunští vojáci tvořící podstatnou část pražské posádky také přímo ovlivnili vznik samostatného státu, když během říjnových dní v roce 1918 odmítli poslušnost rakouskému velení a přidali se na stranu Národního výboru.

Po skončení války se z obou států ozývaly hlasy volající po co nejrychlejším navázání vzájemných diplomatických styků. Tomu ovšem bránily vzájemné spory týkající se především vytyčení hraniční linie na území Podkarpatské Rusi. Problém byl nakonec vyřešen vzájemnou výměnou území. Vzájemné diplomatické vztahy byly nakonec navázány oficiální výměnou vyslanců v roce 1920.

Vedoucí politici obou států však mezitím už během svých setkání na mírové konferenci v Paříži začali projednávat otázku vzájemné politické a vojenské dohody, která měla být zaměřena především proti Maďarsku a jeho plánům na obnovení integrity uherského království. Rumunsko se zpočátku zdráhalo dát k vytvoření tohoto spojenectví souhlas a kladlo celou řadu požadavků. K vytvoření aliance nakonec výrazně přispěly pokusy ex císaře Karla o znovuobnovení vlády v Maďarsku. Dohoda byla nakonec podepsána v dubnu 1921.

Tento smluvní vztah navazoval na dohodu mezi Československou republikou a Královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců (SHS) byl dále rozšířen smlouvou mezi Rumunskem a Královstvím SHS. Díky tomu vznikla třístranná aliance nazývaná jako Malá dohoda. Ta se stala jedním z úhelných kamenů zahraniční politiky zúčastněných států hlavně v průběhu 20. let. V následujícím desetiletí její význam však postupně upadal. Hospodářské problémy, které přinesla velká hospodářská krize, a s tím související mocenský nástup Německa do prostoru střední a jihovýchodní Evropy význam aliance znehodnocovaly. Jednotlivé státy byly nuceny vycházet z reálného stavu mezinárodních vztahů a snažily se o co největší zajištění své integrity. Malá dohoda svým protimaďarským zaměřením ztrácela význam. Ohrožujícím faktorem byly především Německo, Itálie a Sovětský svaz, nikoliv Maďarsko. Rumunsko cítilo ohrožení především ze strany SSSR a hledalo postupně oporu u Německa, zatímco ČSR ohrožené Německem zase u SSSR. Přátelské vztahy v rámci Malé dohody přinesly řadu stimulů pro vzájemné hospodářské, kulturní a vědecké styky. ČSR vyvážela do Rumunska celou řadu průmyslových výrobků, především stroje, textil a zbraně, Rumunsko zase vyváželo do ČSR suroviny a ropu.

 

Informaci s využitím tiskové zprávy ÚV ČR připravilo pracoviště digitalizace OAZI.

galerie

90 let česko rumunského přátelství

.