Ministerstvo zahraničních věcí ČR

Přejít na menu

Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo Twitter

Novinky v plnění povinné školní docházky v praxi

 

Článek PhDr. Jitky Kendíkové, ředitelky ZŠ J. Gutha-Jarkovského a Gymnázia Jiřího Gutha-Jarkovského, Praha 1

V nedávné době jsme se dočkali některých změn v oblasti plnění povinné školní docházky v zahraničí. Na základě mnoholeté zkušenosti s těmito žáky, často z řad rodin zaměstnanců MZV ČR, bych v následujícím textu připomněla některé z nich a zároveň upozornila na některá problematická místa.

Základní pravidla plnění povinné školní docházky u českých občanů žijících v zahraničí jsou stanovena v zákoně č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a dalším vzdělávání (školský zákon), v platném znění a ve vyhlášce č. 48/2005 Sb., o základním vzdělávání a některých náležitostech plnění povinné školní docházky, v platném znění. Oba uvedené předpisy byly v posledních letech (2012) významně novelizovány. Jednalo se o významné změny, které se zásadně dotkly i pravidel plnění povinné školní docházky v zahraničí.

Za klíčovou novinku ve srovnání s dosavadní praxí můžeme označit fakt, že zkoušky z vybraných předmětů (český jazyk, vlastivěda, dějepis, zeměpis v daných ročnících) již nejsou pro české občany, plnící povinnou školní docházku v zahraničí povinné. Zákonní zástupci tak mohou zvolit, zda jejich potomek bude při plnění povinné školní docházky v zahraničí skládat zkoušky, či nikoli. Novelizovaný školský zákon v § 38, odst. 5 uvádí: „Žák, který plní povinnou školní docházku ve škole uvedené v odstavci 1 písm a) nebo způsobem uvedeným v odstavci 2, může na žádost zákonného zástupce konat zkoušky z vybraných předmětů ve škole uvedené v odstavci 3 nebo ve škole při diplomatické misi České republiky…“ 

Stále však platí, že žáci, kteří plní povinnou školní docházku v zahraničí musí být zapsáni v české (kmenové) škole. Vůči ní mají zákonní zástupci těchto dětí některé povinnosti, na něž v praxi bohužel mnohokrát zapomínají. Proto si je nyní připomeňme.

1.      I novelizovaný školský zákon ukládá zákonným zástupcům těchto žáků také povinnost oznámit řediteli "kmenové" školy předpokládanou dobu plnění povinné školní docházky v zahraničí, případně také adresu pobytu dítěte a adresu školy, kterou v zahraničí navštěvuje. Nejpozději do dvou týdnů po příjezdu do zahraničí by mělo být dítě přihlášeno do tamní školy.

2.      V případě, že se zákonný zástupce žáka rozhodne, že jeho dítě nebude konat zkoušky, je třeba doložit řediteli kmenové školy v České republice vysvědčení ze zahraniční školy, a to za období nejvýše dvou školních roků. Učiní tak v termínech stanovených ředitelem kmenové školy. Vysvědčení musí být přeložené, v případě pochybností může být požadován úředně ověřený překlad. Kmenová škola žákovi vysvědčení nevydává (viz § 18 odst. 2 vyhlášky č. 48/2005 Sb., o základním vzdělávání a některých náležitostech plnění povinné školní docházky, ve znění pozdějších předpisů). Bohužel musím konstatovat, že mnozí zákonní zástupci toto opomíjejí a nereagují ani na výzvy „kmenové“ školy.

3.      Na základě nových změn ve vyhlášce č. 48/2005 bude v brzké době možné, aby školy, které v zahraničí vzdělávají české žáky českému jazyku a vlastivědě, tedy například některé pobočky České školy bez hranic, které uzavřou smlouvu s MŠMT ČR, vydávat svým žákům vysvědčení, na jehož základě pak ředitel „kmenové“ školy v Čechách vydá vysvědčení.

Pravidla konání zkoušek, pokud o ně zákonní zástupci požádají, se nezměnila. Stále se tedy jedná o zkoušky před tříčlennou komisí jmenovanou ředitelem „kmenové“ školy. Skládají se vždy z českého jazyka a od 4. ročníku základní školy také z u učiva vlastivědné povahy vztahujícího se k České republice a od 6. třídy pak dějepisného a zeměpisného učiva týkajícího se ČR. Zkoušky je možno skládat za období jednoho školního pololetí až dvou školních let. Pozor – je-li zvolen dvouletý interval, skládají se zkoušky z učiva celých dvou školních let (tedy za dva školní ročníky). Termín zkoušky dohodnou rodiče žáka se školou. Zpravidla to bývá v červnu či srpnu daného školního roku. Jejich konkrétní obsah a rozsah stanovuje ředitel školy a zákonní zástupci žáka jsou s ním dopředu seznámeni. Ze zkušeností doporučuji toto dohodnout před odjezdem do zahraničí či po bezprostředně po zkouškách za předchozí ročník. Zároveň je možné zapůjčit se v „kmenové“ škole příslušné učebnice.

O zkoušce se vyhotovuje protokol, který je součástí dokumentace školy. Na jeho základě je pak žákovi vydáno vysvědčení. Na něm je hodnocení pouze z předmětů, z nichž byla konána zkouška. Na zadní straně je pak uvedeno, že žák plní povinnou školní docházku dle § 38 školského zákona.

V praxi se mě rodiče žáků plnících povinnou školní docházku v zahraničí často ptají, jaký je můj názor na zkoušky. Zda je skládat či ne? Odpověď na tuto otázku pochopitelně není jednoduchá. Vždy je třeba vzít v úvahu individuální možnosti každého dítěte, jeho studijní možnosti, nadání, chuť do učení, dobu pobytu v cizině apod. Obecně bych doporučila skládat zkoušky těm dětem, u nichž je předpoklad, že se do české školy v průběhu své vzdělávací cesty vrátí. Získají tak povědomí, co se v daných ročnících učí a neztratí kontinuitu se vzdělávacím systémem. Zároveň může být posílen jejich zájem o český jazyk, historii i geografii.

.