Ministerstvo zahraničních věcí ČR

česky   english  

rozšířené vyhledávání

Přejít na menu

Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo Twitter

Prohlášení k závěrům kontroly smluv, které měly sloužit k osobní prezentaci bývalého ministra Josefa Zieleniece

 

Podle svého slibu zveřejňuji tímto vyjádření k závěrům kontroly smluv MZV, které měly sloužit k osobní prezentaci bývalého ministra Josefa Zieleniece, a své stanovisko k celému případu. Tento případ začal již před půl rokem a přes značnou medializaci nejsou některé okolnosti jeho vzniku dostatečně známé. Proto považuji za nezbytné nejprve objasnit, jak vznikl. (6.1.2000)

Tiskové prohlášení ministra zahraničních věcí ČR Jana Kavana k závěrům kontroly smluv MZV, které měly sloužit k osobní prezentaci bývalého ministra Josefa Zieleniece

Podle svého slibu zveřejňuji tímto vyjádření k závěrům kontroly smluv MZV, které měly sloužit k osobní prezentaci bývalého ministra Josefa Zieleniece, a své stanovisko k celému případu. Tento případ začal již před půl rokem a přes značnou medializaci nejsou některé okolnosti jeho vzniku dostatečně známé. Proto považuji za nezbytné nejprve objasnit, jak vznikl.

V prosinci 1998 jsem na MZV ČR ustavil skupinu pro kontrolu účelnosti vynakládání finančních prostředků. Při kontrole skupina narazila na smlouvy a vědecké projekty hrazené z prostředků MZV ČR, jejichž témata byla v některých případech neurčitá a jejichž praktické využití nebylo jasné. Rozhodla se je proto podrobněji prověřit.

Pozornost skupiny upoutaly již první prověřované smlouvy na projekty zaměřené na výzkum veřejného mínění a prezentaci zahraniční politiky ČR veřejnosti, jejichž součástí byl i seznam organizací, agentur a novinářů, kteří se na výsledném produktu měli blíže nespecifikovaným způsobem podílet jako "spolupracovníci a konzultanti". Některé smlouvy obsahovaly mimo jiné pozoruhodné ustanovení, že "pokud jsou výsledky, případně celé řešení, předmětem státního, služebního nebo hospodářského tajemství nebo mají jiný dohodnutý důvěrný charakter, je třeba tuto část upravit odpovídajícím způsobem". Kontrolní skupině se nepodařilo zjistit, jak měly být výsledky "upraveny odpovídajícím způsobem", případně co obsahuje pojem "dohodnutý důvěrný charakter" ve vztahu k výsledkům. Dále například u jedné smlouvy skupina zjistila, že MZV ČR výstup projektu (který ani neobsahoval vyhodnocení závěrů spolu s doporučeními, což mělo být předmětem plnění) nijak oficiálně nevyužilo k prezentaci zahraniční politiky veřejnosti. Vzniklo tak podezření, že finanční prostředky na tento projekt (šlo o částku přesahující půl milionu korun) buď byly vynaloženy neúčelně, nebo byly jeho výstupy využity jinak než podle zadání.

O tomto podezření jsem se zmínil premiéru Zemanovi koncem února 1999. Zároveň jsem mu sdělil, že MZV ČR cca 60 grantových smluv prověřuje, aby se zamezilo případnému neefektivnímu vynakládání státních prostředků. MZV ČR by mohlo použít ušetřené prostředky pro zajištění lepšího fungování sítě českých zastupitelských úřadů. Je velmi pravděpodobné, že jsem panu premiérovi nezdůraznil dostatečně jasně, že jde o podezření, které nebylo dosud prokázáno. O tomto tématu jsme pak znovu hovořili až v době dubnového sjezdu ČSSD, poté co se premiér Zeman o této problematice zmínil ve svém projevu. Tenkrát však nehovořil explicitně o novinářích a tak poznámka nevzbudila žádnou mediální reakci.

Většina prošetřovaných smluv MZV ČR byla uzavřena v době, kdy byl ministrem zahraničních věcí Josef Zieleniec, na jehož "nestandardní" vztahy s vybranými novináři se objevují v našich médiích narážky již delší dobu. To nabízelo jedno z možných vysvětlení účelu smluv, jejichž smysl byl jinak značně nejasný. Z této úvahy vyšel i pan premiér, když 24.června 1999 v České televizi hovořil o problému propojování mezi politiky a novináři a jako konkrétní případ uvedl, že MZV v minulosti uzavřelo smlouvy, které sloužily k osobní prezentaci předminulého ministra zahraničí.

Prověřování smluv bylo nakonec časově náročnější, než se předpokládalo, a nemohlo být dokončeno do konce srpna, jak jsem se původně domníval. Ukončeno bylo až 29.12.1999 a s jeho výsledky jsem se seznámil 30.12.1999. Kontrola zjistila, že účelnost a hospodárnost některých prověřovaných smluv a vědeckých projektů z období 1996-1997 je přinejmenším sporná. Například stejným organizacím byly opakovaně zadávány projekty na stejná témata za celkové částky pohybující se v řádech statisíců a milionů korun. Zarážející je, že některé dokumenty z dřívějšího období let 1993-1995 se vůbec nepodařilo najít. Kontrola však nenašla přímé důkazy, že MZV ČR v minulosti uzavíralo smlouvy s novináři a mediálními agenturami, které by sloužily přímo k osobní prezentaci Josefa Zieleniece.

Tento závěr není překvapivý. Já sám jsem již v červnu řekl, že by bylo naivní předpokládat, že na MZV jsou smlouvy znějící přímo na jména novinářů zavazujících se k vytváření pozitivního image ministra. Proto jsem v srpnu učinil dva pokusy se s panem Zieleniecem sejít a dohodnout na smírném urovnání celé záležitosti. Mé pokusy však ztroskotaly a z následných reakcí pana Zieleniece jsem usoudil, že nemá smysl, abych se o schůzku s ním dále snažil. Nezbylo mi tak nic jiného, než čekat na celkové výsledky kontroly smluv na MZV ČR. Vnitroministerská kontrola přímé důkazy o zneužití smluv a vědeckých projektů znějících jednoznačně a prokazatelně přímo na jména novinářů za účelem osobní prezentace bývalého ministra Josefa Zieleniece nenalezla. Proto se panu Zieleniecovi omlouvám. Rovněž se omlouvám těm z novinářů, kteří se mohli v této souvislosti cítit být dotčeni.

Aniž bych chtěl mluvit za kohokoliv jiného, připomínám, že podstatou problému, na nějž měl výrok pana premiéra poukázat, bylo, zda vztahy tehdejšího ministra pana Zieleniece s některými novináři nenarušily hranici nezávislosti a nestrannosti médií. A z četných vyjádření a svědectví uveřejněných v našem tisku (která pan Zieleniec v minulosti nějak výrazně nezpochybňoval), vyplývá, že tato hranice patrně překročena byla. Pochybnosti o korektnosti vztahů pana Zieleniece s některými novináři si tedy uchovávám a nejsem v těchto pochybách, jak vyplývá z mediálních vyjádření různých politiků, osamocen. Nejen proto, jak často se objevovaly a stále se objevují v našich médiích, ale hlavně proto, že pan Zieleniec se proti nim nikdy neohradil ani zdaleka tak razantně, jako se ohradil proti tvrzení, že MZV ČR za tímto účelem uzavíralo písemné smlouvy.

Shrnu na závěr:
Vnitroministerská kontrola smluvní základny neprokázala existenci smluv zaměřených na osobní prezentaci bývalého ministra zahraničí J. Zieleniece, a proto jsem se panu Zieleniecovi omluvil. Kontrola prokázala neefektivní využívání státních prostředků na nejasně zadávané projekty v mediální oblasti, a to v době, za kterou nese Josef Zieleniec politickou zodpovědnost. Vědom si vlastní odpovědnosti za současné období, rozhodl jsem se zamezit možnému neúčelnému vynakládání státních prostředků a vypracovat účinnější systém zadávání projektů. Osobně si tedy své pochybnosti o korektnosti vztahů J. Zieleniece s některými novináři uchovávám. Ostatně předpokládám, že si Josef Zieleniec uchoval svoje vlastní pochybnosti o financování ODS, které se dodnes ani nepokusil veřejně osvětlit.

Jsem přesvědčen, že mé stanovisko k celé záležitosti tzv. kauzy Zieleniec je natolik jednoznačné a srozumitelné, že jeho zveřejněním je za moji osobu případ uzavřen. Nadále se proto hodlám nerušeně věnovat problémům zahraniční a bezpečnostní politiky, jak mému rezortu v náročném období přípravy na vstup do EU náleží.


Jan Kavan, 6. 1. 2000

.