Ministr zahraničních věcí C. Svoboda

Dámy a pánové, můžu konstatovat, že vztahy mezi ČR a Francií jsou mimořádně dobré. Na bilaterální úrovni jsme jednali o zintenzivnění naší spolupráce především v oblasti vzdělávání a poznávání jednotlivých zemí a v možnosti studia českých studentů ve Francii. Dále jsme podepsali smlouvu o zamezení dvojího zdanění, což je důležitá smlouva, která pomůže vzájemným obchodním vztahům mezi ČR a Francií. Pokud jde o multilaterální otázky, pozice ČR je naprosto zřejmá. V iráckém vývoji preferujeme multilaterální řešení celého problému. Jasně jsem vyjádřil zájem ČR o plnou účast v politickém dialogu o budoucnosti Iráku, ale samozřejmě i v oblasti ekonomické a administrativní obnovy Iráku. Pokud jde o budoucnost EU, musím opět zdůraznit dvě důležité otázky. První je, že v otázce předsednictví Evropské rady je třeba zachovat určitý princip rotace, neboť to je jediná záruka, aby nové členské země participovaly na řízení EU. Druhá otázka je, že závěry Konventu tzn. závěry, které budou schvalovány na mezivládní konferenci, musí být z našeho pohledu uzavřeny až po vstupu nových členských státu do EU, abychom měli šanci plnohodnotně spolurozhodovat o budoucnosti Evropy.

Ministr zahraničních věcí Francouzské republiky D. de Villepin (překlad)

Dovolte mi, abych vyjádřil mé velké potěšení, že mohu být na návštěvě zde v Praze. Je to moje první návštěva v kandidátské zemi po summitu v Athénách. Dnes dopoledne jsem vedl jednání s prezidentem Klausem, premiérem Špidlou, předsedou senátu Pithartem a poté se svým kolegou a přítelem Cyrilem Svobodou. Dále jsem diskutoval na konferenci se zástupci občanské společnosti, což pro mě bylo velice užitečné a podnětné, protože jsem pochopil, jaké zde panují obavy a jaká je vaše vize EU. Je pravdou, že mezi ČR a Francií existuje hluboká tradice vztahů a kontaktů z dávné minulosti. Vzpomeňme jména osobností jako Châteaubriand, Claudel, Appollinaire a další osobnosti, které byly úzce spjaty s ČR. Ve Francii lidé mají hluboký zájem o ČR a je pravda, že Francie byla jednou z prvních zemí, která se zmobilizovala pro rozšíření EU. Důvodem je, že se velice těšíme na to, až se opět společně shledáme v EU a budeme tak moci lépe a hlouběji rozvíjet společné zájmy a stávající afinitu mezi oběma našimi národy. Budeme moci společně pracovat na ambiciózním evropském projektu, poněvadž je v zájmu nás všech, aby EU byla silným, demokratickým, soudržným celkem, což je něco, co čeští občané potvrdí v červnovém referendu. Tento dialog je velice důležitý, protože před Evropu stojí řada výzev, jak se to ukázalo na odlišných postojích v posledních měsících a my musíme společně řešit tyto výzvy, které jsou zásadní pro celé společenství, a tedy i pro Francii i ČR. Evropa, to je každodenní život lidí, to je osud, to jsou rovná práva a povinnosti pro všechny. Zde neexistuje nějaké rozlišení mezi starými členskými státy a mladšími, mezi "starou" a "novou" Evropou, mezi velkými a malými státy. Není zde skupina, která by profitovala, a druhá, která by naopak byla poškozena a handicapována. Evropa stojí na principech solidarity, na principech mít všechno společné. To se ukázalo v létě loňského roku, když došlo k záplavám. Členské státy solidárně přispívaly i na úrovni regionů, stejně tak se pomáhá i určitým kategoriím populací, protože v Evropě jsou různé kategorie obyvatel. To je například účel společné zemědělské politiky, kde jde o to zhodnotit a postavit vztah s venkovským obyvatelem na lepší úroveň. EU je něco více než pouhá výměna zboží, více než pouhý vnitřní trh a o to šlo i otcům zakladatelům. Ten projekt byl daleko ambicióznější. Jde o to mít určitou společnou vizi světa, společně pracovat a stavět na tom, co nás spojuje. Je pravdou, že s rozšířením Evropa dostane nový impuls v tom, jak reagovat na své ambiciózní cíle. Je pravdou, že pro toto je třeba posílit evropské instituce, aby byly efektivnější, demokratičtější, transparentnější a aby měly skutečnou podporu lidu. Zároveň aby evropské instituce nebyly něčím abstraktním, co slouží zájmům vůdců v Evropě, ale co slouží a reaguje na skutečné potřeby občanů. To je také účel Konventu, jemuž předsedá Valéry Giscard d'Estaing. Já jsem zde dopoledne vysvětloval důvody, proč Francie podporuje návrh mít stabilního prezidenta Evropské rady, proč chceme mít silnější Komisi a posílený Evropský parlament. Našim zájmem je, aby každá z těchto dotčených institucí byla silnější. Nejedná se o pouhé přerozdělení pravomocí mezi institucemi, ale jde o to, aby tyto instituce měly kompetence a mohly reagovat na nové vznikající problémy. Proto je třeba mít silnější Komisi, Radu i Parlament a je třeba tyto instituce vybavit mechanismy a procedurami, které budou efektivnější než doposud. Je pravdou, že by Evropa měla posílit své poslání a stát se skutečným hlavním aktérem na mezinárodní scéně a doplňovat se s ostatními partnery. Tím mám na mysli především Američany a tzn. posilovat transatlantický vztah na straně jedné a svoji vlastní identitu na straně druhé V tomto duchu se bude jednat tento víkend na schůzce ministrům zahraničních věcí a o roli Evropy jako pólu obrany na summitu čtyř na téma obrany, který proběhne zítra. Je to ambiciózní projekt, ale je to proces, který musí být transparentní a musí probíhat v rámci stávajícího institucionálního rámce.
Tato moje návštěva byla příležitostí udělat si bilanci a potvrdit si, že máme společnou vůli přesunout se do nové etapy našich posílených vztahů. Důkazem toho je úspěšná právě skončená kulturní sezóna i to, že Francie podporuje českou kinematografii a že společně podporujeme Frankofonii ve světě. Také jsme se dohodli na tom, že se v ČR bude posilovat výuka francouzského jazyka a že budeme spolupracovat i na úrovni představitelů státní veřejné správy. Tak budeme budovat společné vědomí našich vztahů a společně se snažit realizovat naše cíle. Také jsme hovořili o tom, že Francie je důležitým investorem v ČR, nyní na 4. místě a některé francouzské podniky si zde dokonce vytvořily svoji základnu pro vývoj a doufáme v realizaci dalších projektů. Ať už se jedná o projekt leteckého průmyslu Airbus, Alcatel, nebo Eurocopter, což dá našim hospodářským vztahům novou dynamiku.

Dotaz Respekt (pro ministra D. de Villepina):

Mluvil jste o tom, že Evropa znamená všechno společné. Proč tedy na ten obranný mini-summit nebyly pozvané také ostatní členské země včetně kandidátských? Nepochybně jsou jejich vojenské kapacity zajímavější než třeba vojenské kapacity Lucemburska. Spekuluje se o tom, že tento mini-summit je v podstatě základem jakési politické unie, jakéhosi tvrdého jádra. S čím Francie, Německo, Belgie, Lucembursko přijdou příště?

Ministr zahraničních věcí Francouzské republiky D. de Villepin (překlad)

To je téma, o kterém jsme také hovořili. Tento jak vy říkáte mini-summit obrany je další ambiciózní cíl. Je to výsledek delšího procesu, který začal v roce 1991 a iniciovali ho tehdejší německý kancléř a francouzský prezident. Potom tento projekt procházel dalšími etapami, ať to byly summity v Nice, Laekkenu či Saint Malo. Je to projekt, u jehož zrodu stáli Francouzi a Němci za podpory Belgie, a je to projekt na vytvoření unie bezpečnosti a obrany. Například belgický premiér v tomto smyslu rozeslal loni v červenci dopis. Zítřejší schůzka je první etapa procesu, který vždy vychází ze základní myšlenky. Je to mechanismus, který je otevřený, a v jehož průběhu dochází k prohlubování původní myšlenky. Opakuji, že tento proces je transparentní a otevřený všem, kteří chtějí participovat s tím, že výsledky zítřejšího jednání budou o víkendu předloženy ministru zahraničních věcí. Všechny členské státy, které si to přejí včetně kandidátských, se mohou do tohoto procesu zapojit. Cílem je dát něco do pohybu, neboť důvod je zcela evidentní, a je to nedostatek bezpečnosti ve světě a v Evropě. Jde o to otevřít ten proces, připravit určité návrhy, předložit je partnerům, kteří budou mít zájem, aby se mohli připojit a společně potom si stanovit datum pro konkrétnější jednání. Je to tedy proces v rámci EU, v duchu EU a podle mechanismů EU obsažených v Maastrichtské smlouvě, která zavádí užší spolupráci.Tentokrát to jsou tyto čtyři státy, které se rozhodly tento proces zahájit. Nejde o to vytvářet propast, ale naopak jít dopředu, dát věci do pohybu. Všichni ostatní se budou moci zapojit, tím mám především na mysli Velkou Británii, která hraje významnou roli v oblasti obrany a bezpečnosti, což se ukázalo na summitech třeba v Saint Malo. V podstatě do toho procesu mohou vstoupit všechny státy, které se domnívají, že bezpečnost a obrana jsou prioritami.
Ještě bych chtěl dodat, že v tomto procesu musí samozřejmě vše probíhat v souladu s kroky Aliance. Nejde o to být konkurenčním projektem, ale tento proces má naopak přispět k tomu, abychom se vyhnuli veškerým duplikacím. Tudíž by měl de facto tento proces posílit NATO s tím cílem, aby byla Evropa schopná postarat se odpovědně o své vlastní věci.