Ministerstvo zahraničních věcí ČR

česky   english  

rozšířené vyhledávání

Přejít na menu

Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo Twitter

Protipěchotní miny

 

Úmluva o zákazu použití, skladování, výroby a převodu protipěchotních min a o jejich zničení byla otevřena k podpisu v Ottawě v prosinci 1997.

Ottawská úmluva (Convention on the Prohibition of the Use, Stockpiling, Production and Transfer of Anti-Personnel Mines and on Their Destruction) je výsledkem intenzivního úsilí mezinárodního společenství o zákaz protipěchotních min z důvodu jejich dlouhodobých tragických následků, a to zejména pro civilní obyvatelstvo. Tento důležitý instrument mezinárodního humanitárního práva vstoupil v platnost 1. března 1999. Jeho dosavadní úspěšnost dokládá pokles počtu obětí min, minimalizace objemu výroby min a obchodu s nimi, pokračující likvidace jejich zásob a rostoucí počet členů úmluvy; Ottawská úmluva má 160 smluvních stran.

Navzdory úsilí mezinárodního společenství a příznivému trendu bylo v roce 2010 zaznamenáno 4191 obětí protipěchotních min v 60 zemích světa, přičemž v čele statistiky stojí Afghánistán následovaný Kolumbií. Nejdůležitějším programovým dokumentem zůstává Akční plán přijatý koncem roku 2009 na 2. hodnotící konferenci Ottawské úmluvy v Cartagena de Indias, Kolumbie, organizované pod titulem „The Cartagena Summit on a Mine-Free World“. Skládá se z 65 doporučení, kterými se mají smluvní strany řídit při dalším naplňování úmluvy.

Od vstupu Ottawské úmluvy v platnost její smluvní strany již zlikvidovaly přes 45 mil. kusů skladových zásob protipěchotních min a 154 členů úmluvy dnes protipěchotní miny nevlastní, s výjimkou omezeného množství pro výcvikové účely dle čl. 3 úmluvy (týká se i ČR). 34 zemí z historicky celkem 50 producentů (tj. těch zemí, které je někdy v minulosti vyráběly) tohoto druhu min jejich výrobu v souladu s převzatými závazky ukončilo, většina ostatních zemí stojících mimo úmluvu dobrovolně uplatňuje výrobní či exportní moratorium. Nepoměrně složitější je situace kolem plnění čl. 5 úmluvy, tj. v očistě zaminovaných území: prodlouženou lhůtu nad rámec základní desetileté (od vstupu Ottawské úmluvy v platnost pro daný stát) využívá 27 smluvních stran (jen v Evropě se jedná o čtyři země), naopak 18 zemí ohlásilo splnění svých lhůt (z Evropy 5 zemí). Zaminovaných území rozlohou nad 100 km2 má přitom 13 zemí, roční výsledky humanitárního odminování však vykazují v lepším případě jen řádově desítky km2 očištěných ploch v jednotlivých zemích.

Přes významný pokrok při prosazování cílů Ottawské úmluvy byly (v roce 2010) zaznamenány případy nového kladení protipěchotních min třemi zeměmi, které nejsou jejími smluvními stranami. Kromě toho existuje důvodné podezření na použití protipěchotních min nestátními ozbrojenými skupinami: jen čtyři ozbrojené skupiny v různých částech světa se připojily k principům Ottawské úmluvy podepsáním „Rebel Group Declaration“.

ČR patří mezi aktivní smluvní strany Ottawské úmluvy, když kromě řádného plnění svých smluvních závazků (zásoby protipěchotních min byly zlikvidovány s tříletým předstihem, počet min držených v souladu s čl. 3 úmluvy pro úkoly výcviku v odminování klesl na polovinu, pyrotechnická asanace bývalých vojenských území po Sovětské armádě v Milovicích a Ralsku byla dokončena se šestiletým předstihem, pravidelně jsou předkládána hlášení) přispívá na humanitární odminování jak prostřednictvím mezinárodních subjektů, tak v rámci dvoustranné spolupráce: v Afghánistánu, Gruzii, Ázerbájdžánu, Jordánsku, Angole, Chorvatsku, Bosně a Hercegovině, Srbsku, Albánii a Libanonu. Za období 2006 – 2011 ČR poskytla v naplnění závazků z Ottawské úmluvy souhrnně 8 mil. USD.

.