Ministerstvo zahraničních věcí ČR

česky   english  

rozšířené vyhledávání

Přejít na menu

Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo Twitter

5. schůze VKZBP ze dne 4.3.2003

 

Zápis z 5. schůze Výboru pro koordinaci zahraniční bezpečnostní politiky (4. března 2003)

Program schůze:

Doplnění původně navržené agendy o bod 1.
1. Problematika Iráku z hlediska jednání RB OSN, Jan Michal, MZV, Ř OSN, ústní informace
2. Ohniska konfliktů v Asii, Alexandr Karych, MZV, Ř ASIE, ústní informace
3. Různé

Schůze se zúčastnili:
Jaroslav Hudec (MO), Petr Matušina (MO), Michal Mazel (MV), Martin Dohnal (MF), Dušan Štrauch (SSHR), Vavřinec Korčiš (BIS), František Bublan (ÚZSI), Alois Schulz (VZ), Miloš Hrdý (ČNB), Jindřich Lesný (ÚV), Jiří Brabec (MZe), Rostislav Černý (MI), Alexandr Vondra (MZV), Alexandr Karych (MZV), Jan Michal (MZV), Martin Košatka (MZV) a zástupci sekretariátu VKZBP.

Schůzi řídil Alexandr Vondra, náměstek ministra pro zahraniční politiku MZV.

Alexandr Vondra požádal o doplnění agendy o bod "Problematika Iráku z hlediska jednání RB OSN" a jeho zařazení na první místo agendy. Zároveň přivítal ředitele odboru OSN MZV Jana Michala a ředitele odboru ASIE MZV Alexandra Karycha.

Ad bod 1)
Alexandr Vondra (MZV) v úvodu sdělil, že problém Iráku se snaží řešit jak OSN, tak řada bilaterálních jednání. Druhá zpráva ředitele UNMOVIC Hanse Blixe je očekávána pravděpodobně 7. 3. Ministr zahraničí ČR odcestuje ve dnech 5. - 7. 3. na státní návštěvu do USA. Jan Michal (MZV) poté navázal informací o návrhu rezoluce USA, Španělska a Velké Británie, cirkulovaném 24. 2., o němž je teoreticky již možno hlasovat, v praxi však probíhá příprava, neboť je pro přijetí třeba devíti hlasů pro a zároveň žádný hlas stálých členů proti. Podle tohoto návrhu Irák promeškal příležitost danou Rezolucí č. 1441 a rezolucemi předcházejícími, proto tedy může nést následky. Francie, Rusko a Německo vzápětí cirkulovaly určitý protinávrh - memorandum, v němž poukazují na neexistenci důkazů o ZHN či kapacitách pro jejich výrobu v Iráku. Označil rovněž Blixovu zprávu z 28. 1. (S/2003/232 na internetu) shrnující průběh inspekcí od listopadu 2002 na nejednoznačně vyznívající a ponechávající rozhodnutí plně na RB OSN. Irák podle této zprávy s inspektory spolupracuje (povolení přeletů, interview vědců), ovšem nedostatečně, a možnost jeho odzbrojení je proto problematická a omezená. Očekávaná druhá zpráva UNMOVIC by mohla vývoj událostí v RB urychlit. Alexandr Vondra poté doplnil, že po zveřejnění druhé Blixovy zprávy je možný v zásadě trojí vývoj:

1) přijetí nové rezoluce (ovšem USA a RF dosud neuzavřely bilaterální jednání, není jasný postoj Francie - stálého člena RB) - mandát ČR se případné operace zúčastnit;
2) bez nové rezoluce, ale s reakcí RB OSN (např. stažení inspektorů) a prohlášením, že Irák nesplnil podmínky Rezoluce č. 1441- mandát ČR se případné operace zúčastnit;
3) bez nové rezoluce, ale na základě interpretace Rezoluce č. 1441 s akcí tzv. koalice ochotných - mandát ČR pouze k tzv. consequence management.

Martin Košatka (MZV) navázal informací o nótě USA, již téhož dne v souvislosti s možností zásahu proti Iráku obdrželo MZV. Charakterizoval její hlavní body, tj.:
· nevztahovat na americká letadla pravidla o maximální povolené hlučnosti strojů;
· odložit rekonstrukci ruzyňských přistávacích drah, nebo přinejmenším dráhy hlavní
· umožnit zkrácení lhůty pro notifikace vlaků projíždějících z Německa;
· umožnit přednostní odbavení (bez kontroly nákladu) na hranicích a průjezd kamiónů s nevojenským materiálem pro vojáky USA, bez označení kamiónů jako vojenských.
V této souvislosti navrhl věc s ostatními relevantními resorty projednat na zasedání ÚKŠ 7. 3.

Ad bod 2)
Alexandr Karych (MZV) v úvodu svého vystoupení věnovaného ohniskům konfliktů v Asii předeslal, že je region třeba vnímat v jeho širších souvislostech, v současné době zejména z hlediska souvztažnosti s válkou proti terorismu a situace v Iráku. Je třeba si uvědomovat, že je zde přítomno několik velmocí ať už fyzicky, či z hlediska svých zájmů. Zmínil se o "ose zla", k níž patří Irák a KLDR a upřesnil, že se tento termín objevil v Bushově Zprávě o stavu Unie již 30. ledna 2001, tedy ještě před 11. zářím. Současný postup USA proto zřejmě není samostatným aranžmá, ale součástí širší koncepce boje s terorismem. Připomněl také, že první fáze operace v Afghánistánu po 11. září byla úspěšná, ovlivnila Indii, Pákistán i ČLR jako hlavní regionální protagonisty a změnila regionální implikace - původně nedefinované a neošetřené zájmy USA v oblasti jsou nyní definovány i chráněny.
Připomněl rovněž, že antagonismy existují nejen mezi Indií a Pákistánem, ale i Indií a ČLR a ČLR a Pákistánem.

Všechny tři země mají několik momentů společných:
1) problém Kašmíru, spor mezi Indií a Pákistánem, který zároveň narušil dogma o nedělitelnosti ČLR;
2) problém radikálního islamismu - v čínské provincii Sing-Ťiang bylo prokázáno spojení s Tálibánem (ČLR dokonce pravděpodobně s tímto hnutím uzavřela dohodu, že nebudou-li do země přicházet další stoupenci hnutí, nebude Peking zasahovat proti stávajícím). V této souvislosti ČLR poněkud překvapivě na začátku vojenské operace v Afghánistánu vydala prohlášení, že Usáma bin-Ládin se na jejím území nenachází. Pákistán část Kašmíru odstoupil Číně. Indie i samotný Pákistán mají problém s pákistánskými islamisty;
3) vechny tři země jsou jadernými mocnostmi a jejich obranné doktríny zahrnují použití zbraní hromadného ničení. Tyto styčné body vedou k určitém konsekvencím, existuje-li souvislost mezi situací v Iráku a válkou s terorismem.

Dále se věnoval vztahům všech tří zemí s USA:
1) Indie - USA: ambivalentní, Kongres na Indii uvalí sankce (mj. proto Indie např. nechce uzavřít smlouvu o nákupech letadel české výroby, jež jsou vzhledem k použitým součástem "příliš americká"). Jde o strategickou pozici Indie, již USA nemohou změnit.
2) Pákistán - USA: vztahy zprvu přátelské, poté nepřátelské, v současné době "opatrné spojenectví". Musaraf je v USA přijímaný účelově. V červenci 2002 USA vyslovily podezření (pravděpodobně oprávněné), že Pákistán pomohl KLDR k získání vlastní jaderné zbraně. (USA v této souvislosti zveřejnily své informace o letadlech mezi Pchjong-jangem a Islámábádem s centrifugami a raketami na palubě, a s dvěma zastávkami v ČLR během letu.)
3) Čína - USA: Je-li předmětem zájmu Irák, ze strany ČLR existuje prostor pro hledání synergie. Již 3. ledna 1999 (za Clintonovy administrativy) se však v Coppsově zprávě objevilo hodnocení ČLR jako strategického rivala - tuto zprávu Kongresu jako oficiální názor USA ČLR nejen přijala jako pravdivou, ale sama přiznala i další fakta nad její rámec.

Doplnil v této souvislosti ještě několik dokreslujících momentů: a) britská zpráva z Afghánistánu byla dříve na internetu než ve Sněmovně - šlo o zveřejnění údajů, ne jejich schválení, b) Rusko stojí za Indií a vedle Číny, c) Indie obviňuje mezinárodní společenství z dvojích standardů - přepadení parlamentu islamisty nebylo posuzováno jako teroristický akt, ačkoli mohlo vést k destabilizaci druhé nejlidnatější země světa.

Dále se Alexandr Karych věnoval situaci v SV Pacifiku (eufemismus pro KLDR). Brzy uplyne padesát let od podepsání příměří (ovšem mírovou smlouvu dosud neuzavřely např. ani Rusko a Japonsko). KLDR je součástí "osy zla", existuje podezření, že je schopna vyrobit jadernou zbraň, pravděpodobně vlastní i potřebné nosiče, a její armáda prokázala schopnost zastavit cizí letadlo ve vzduchu. Sousedí s lidnatou a hospodářsky prosperující Korejskou republikou, jejíž hranice chrání mj. téměř 40.000 vojáků USA. Na poloostrov se promítají zájmy Japonska, ČLR a Ruska.

Pokud jde o samotnou KLDR, její režim se v minulosti nepovažoval za komunistický, SSSR jej považoval za revizionistický a ČLR za nedostatečně maoistický. V 90. letech přišla řada změn:
a) ČLR a RF obnovily styky s Jižní Koreou;
b) podpis rámcové dohody OCED měl zajistit bezjadernou zónu a zvýšit závislost KLDR na mezinárodní spolupráci. (KLDR ovšem na nezávislost dbá, odmítla např. Brežněvovu SSSR napojení na energovod Mir.)

Čtyřstranné rozhovory mezi ČLR, USA, Severní Koreou a KLDR pak zničily vliv ČLR v Pchjon-jangu. Čína se jej snažila "prodat" USA za jiné úlevy (už v době po Ťien-an-men).

Opět k historii - Japonsko bylo pro ČLR i Koreu historickým rivalem, v roce 1905 zavedlo v ČLR protektorát, v roce 1911 zrušilo čínské císařství a anektovalo Koreu. Korea se tehdy rozdělila podle toho, zda s Japonci spolupracovat nebo se pokusit o odpor. Zatímco Sever se rozhodl japonskému režimu vzdorovat, Jih zvolil spolupráci (prezident byl ostatně kariérním důstojníkem japonské armády). To je označováno za "druhou zradu", ta první spočívala v odstoupení Koreje Japonsku ze strany USA výměnou za zisk Filipín.

Dvě Koreje v historickém kontextu znamenají dvě Číny - stejná dimenze a doba - Truman úspěšně tlačil na Attleeho, aby nepouštěl Tchaj-wan kvůli Maovu angažmá v Koreji. Alexandr Karych uzavřel připomenutím, že KLDR je nevelká země, která jen obtížně může jiný stát aktivně ohrozit, ale že se v duchu své tradice snaží mít vždy poslední slovo.

V následné diskusi se Jindřich Lesný (ÚV) vrátil k problému prodeje českých letadel do Indie s tím, že důstojnický sbor indické armády z velké části vystudoval v USA, ovšem indická armáda se vyčerpala mobilizací kvůli Pákistánu a je finančně oslabena. Dále připomněl, že v nadcházejících volbách si vláda pravděpodobně vymění místo s opozicí, a pokud návrh nepředloží parlamentu do konce března, nejspíše jej nepředloží vůbec. Alexandr Karych potvrdil řečené poukazem na odcizení mezi armádou a politickou reprezentací země. Alexandr Vondra doplnil, že důvody jsou jistě různé, že však problém trvá již asi ve čtvrtém volebním období a že další otázkou může být, kde se letadla ještě vůbec dají použít. František Bublan (ÚZSI) připomněl, že téměř současně s jednáním s Indií ČR nabídla radiolokátory Pákistánu, což Indie rozhodně nevnímala pozitivně. Alexandr Vondra ujistil, že na popud MZV byla aktivita vůči Pákistánu v tomto směru zastavena.

Ad bod 3)
K bodu různé se o slovo nikdo nepřihlásil.


Předběžný termín další schůze VKZBP byl stanoven na 8. dubna 2003 ve 14.00.

Zapsala: Jana K. Šindelková

Schválil: výkonný místopředseda Výboru BRS pro koordinaci zahraniční bezpečnostní politiky

.