Ministerstvo zahraničních věcí ČR

česky   english  

rozšířené vyhledávání

Přejít na menu

Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo Twitter

Životní prostředí

 

(Archivní článek, platnost skončena 28.10.2013.)

EU má v oblasti životního prostředí jedny z nejpřísnějších norem na světě, které se týkají celé řady otázek a jejichž vývoj trval několik desetiletí. Mezi hlavní priority v současnosti patří především ochrana ovzduší, resp. boj proti změně klimatu, zachování biologické rozmanitosti, omezení zdravotních potíží vzniklých vinou znečištění a odpovědné a účinné využívání přírodních zdrojů. Prvotním cílem v plnění těchto priorit je ochrana životního prostředí, která by však neměla být překážkou hospodářskému růstu.

Změna klimatu je jedním z největších problémů, kterému v současnosti lidstvo čelí. EU usiluje o to, aby byla uzavřena celosvětová dohoda o snížení emisí skleníkových plynů platná po roce 2012, a sama za sebe na tomto snížení intenzivně pracuje. Vedoucí představitelé EU dospěli v prosinci 2008 k průlomovému rozhodnutí o rozsáhlém balíčku opatření (tzv. klimaticko-energetický balíček), v rámci kterého se EU zavázala, že do roku 2020 sníží emise skleníkových plynů oproti hodnotám z roku 1990 o 20 %, zvýší podíl energie z obnovitelných zdrojů na trhu o 20 % a sníží celkovou spotřebu energie (oproti předpokládaným trendům) o 20 %. S intenzivnějším využíváním energie z obnovitelných zdrojů souvisí také závazek, že 10 % paliv pro dopravu by měly tvořit biopaliva, elektřina a vodík.

Stěžejním nástrojem strategie EU pro boj proti změně klimatu je systém obchodování s emisními povolenkami, v jehož rámci se odměňují společnosti, které emise CO2 snižují, a penalizují ty, které překračují jejich limity. Právě CO2 má rozhodující vliv na globální oteplování. V rámci tohoto systému stanoví vlády členských států EU limity množství CO2, která se smějí vypouštět v rámci odvětví náročných na spotřebu energie (např. výroba energie a ocelářské a cementárenské provozy). Pokud tyto podniky chtějí vypouštět víc CO2, než určuje kvóta, musejí si koupit povolenky od ekologicky efektivnějších společností. V budoucnu se budou kvóty vztahovat i na další odvětví, např. leteckou dopravu a petrochemický průmysl. Členské státy EU budou také moci kompenzovat emise nákupem kreditů z projektových mechanismů Kjótského protokolu určených na podporu snižování CO2 ve třetích zemích.

Dne 28. ledna 2010 zaslala EU Sekretariátu Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu společný dopis EK a Rady, kterým se EU připojuje ke Kodaňské dohodě a kterým zároveň oznamuje společný cíl snížit emise skleníkových plynů o 20% do roku 2020 oproti hodnotám z roku 1990 a možnost zvýšit tento cíl na 30%, pokud se další rozvinuté země zaváží ke srovnatelným cílům a vyspělejší rozvojové země přispějí k tomuto úsilí dle jejich odpovědnosti a možností. Mezinárodní vyjednávání se v roce 2010 zaměřují zejména na pět základních otázek budoucího klimatického režimu: opatření na zmírňování důsledků změny klimatu (mitigace), opatření na přizpůsobení se změně klimatu (adaptace), přenos technologií, financování opatření souvisejících s bojem proti změně klimatu a dlouhodobou spolupráci v rámci procesu snižování globálních emisí skleníkových plynů. Vrcholem vyjednávání budou 16. zasedání konference smluvních stran Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu a 6. zasedání smluvních stran Kjótského protokolu, konaná 29. listopadu – 10. prosince 2010 v Cancúnu (tzv. cancúnská konference).

Hluk, voda ke koupání, vzácné druhy živočichů a rostlin a reakce na mimořádné události – to je jen výběr z mnoha témat, na něž se vztahuje rozsáhlá environmentální legislativa, kterou EU za několik desetiletí vytvořila. Podle těchto předpisů, zaměřených především na limity znečištění jako prevenci zdravotních rizik, země EU povinně monitorují mnoho různých znečišťujících látek a v případě překročení bezpečných limitů musejí zakročit. Jedním z posledních kroků v této oblasti jsou závazné limity pro emise jemných částic. Tyto mikroskopické částice vypouštěné osobními a nákladními vozidly mohou způsobit mj. respirační nemoci. Podle nového právního předpisu, platného od roku 2011, budou muset státy EU do roku 2020 snížit expozici jemným částicím v městských oblastech v průměru o 20 % (oproti hodnotám z roku 2010).

Udržitelný rozvoj je jednou z dlouhodobých priorit politiky EU. Vedoucí představitelé EU přijali první strategii EU pro udržitelný rozvoj v roce 2001. Její aktualizace z roku 2006 řeší nedostatky a zohledňuje nové problémy. Revidovaný plán těsně souvisí s bojem proti změně klimatu a energetickou politikou a zdůrazňuje význam vzdělávání, výzkumu a veřejných financí proto, aby byla produkce a spotřeba i nadále udržitelná. Úsilí při tvorbě politik v této oblasti bylo velmi intenzivní. Nyní je nutné se soustředit na implementaci této politiky v praxi. V roce 2009 Komise navrhla sérii opatření s cílem prosadit produkty šetrné k životnímu prostředí, mimo jiné širším používáním štítků označujících energetickou účinnost (nyní je vídáme např. na pračkách).

.