Ministerstvo zahraničních věcí ČR

Přejít na menu

Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo Twitter

Odpovědi MZV na často kladené otázky

 

(Archivní článek, platnost skončena 05.11.2012.)

Nejčastější dotazy související s primárním právem EU.

1) Je Česká republika členem EU, když neratifikovala Smlouvu o Evropské unii (SEU) a Smlouvu o založení Evropského společenství (SZES)?

Česká republika řádně ratifikovala Smlouvu o přistoupení České republiky k EU. Tato mezinárodní smlouva modifikovala Smlouvu o Evropské unii i Smlouvu o založení Evropského společenství, a to mimo jiné např. v tom, že rozšířila počet jejich smluvních stran a tím změnila osobní a územní působnost těchto smluv. Jak původní členské státy EU, tak i přistupující státy, podrobily svým vnitřním schvalovacím procedurám pouze Smlouvu o přistoupení. Tento postup je plně v souladu s mezinárodním právem smluvním, jakož i s právem EU. Pro názornost uvádíme znění čl. 1 odst. 1 Smlouvy o přistoupení:

"Česká republika, Estonská republika, Kyperská republika, Lotyšská republika, Litevská republika, Maďarská republika, Republika Malta, Polská republika, Republika Slovinsko a Slovenská republika se stávají členy Evropské unie a smluvními stranami smluv, na nichž je Unie založena, jak byly změněny nebo doplněny."

Z uvedeného je zřejmé, že ratifikací Smlouvy o přistoupení se Česká republika stala smluvní stranou zakládacích smluv EU, které tvoří primární právo, aniž by tyto smlouvy podléhaly samostatné ratifikaci.

Česká republika tedy skutečně neratifikovala Smlouvu o EU, Smlouvu o založení Evropského společenství ani jiné smlouvy primárního práva, učinit tak však ani nemohla a neměla.

2) Jsou v České republice dostupná ověřená znění smluv, které tvoří primární právo Společenství?

V prvé řadě je třeba rozlišit smlouvy primárního práva v původních dvanácti jazykových verzích (anglické, dánské, finské, francouzské, irské, italské, německé, nizozemské, portugalské, řecké, španělské a švédské) a znění těchto smluv vypracovaná v jazyce českém (a v jazycích ostatních nových členských států). České znění primárního práva bylo v souladu s čl. 61 odst. 2 Aktu o podmínkách přistoupení České republiky (dále jen "Akt") připojeno k tomuto Aktu, a to bez ověření. České znění primárního práva je zněním autentickým a tedy žádné ověření nevyžaduje. "Ověření" by konec konců nebylo ani možné, neboť české znění vzniklo v době přípravy přistoupení České republiky k EU, neexistovalo před tímto okamžikem a z logiky věci plyne, že neexistoval žádný " originál" deponovaný v archivu vlády Italské republiky, který by sloužil jako předloha, na jejímž základě by bylo lze ověření provést.

Pokud jde o primární právo v původních dvanácti jazykových verzích, v jejich případě měl být na základě čl. 61 odst. 1 Aktu předán vládám nových členských států skutečně ověřený opis, a to vládou Italské republiky. Povinnost vlády Italské republiky se však nevztahuje na znění v českém jazyce. Překlad primárního práva do českého jazyka vypracovával Generální sekretariát Rady a z jeho strany byl také České republice předán. Rozšířená informace o tom, že český překlad primárního práva měl vypracovávat či ověřovat jeho depozitář (tj. italská vláda), je tedy zcela nesprávná. Rovněž je třeba uvést na pravou míru dezinformaci, že vláda Italské republiky je depozitářem všech mezinárodních smluv sjednaných v rámci EU. Depozitářem mezinárodních smluv jiných než těch, které tvoří primární právo EU, je vždy Generální sekretariát Rady.

Texty smluv primárního práva v českém jazyce (jakož i v jazycích ostatních nových členských států) jsou řádně archivovány na MZV ČR. ČR obdržela tištěnou podobu těchto smluv a též elektronickou verzi v souboru 4 certifikovaných CD-Romů. Texty primárního práva EU jsou též zálohovány na 138 mikrofiších pod čísly M50…60-05.

Primární právo EU v původních dvanácti jazykových verzích v archivu MZV ČR skutečně dosud uloženo nebylo. Česká republika však v průběhu roku 2003, tedy ještě před přistoupením České republiky k EU, několikrát upozorňovala Generální sekretariát Rady na nutnost předání dokumentů primárního práva ze strany italské vlády s cílem, aby toto bylo uskutečněno co nejdříve po vstupu České republiky do EU. Následně pak Česká republika požádala o předání dokumentů přímo vládu Italské republiky. Není tedy pravda, že by Česká republika nijak o získání smluv primárního práva neusilovala.

MZV ČR k tomuto důrazně připomíná, že nedostupnost textů primárního práva v původních jazykových verzích v archivu MZV ČR nijak nezpochybňuje právní závaznost primárního práva jako takového v České republice. Předání dokumentů ze strany italské vlády žádným způsobem nepodmiňuje vstup Smlouvy o přistoupení České republiky k EU v platnost. Též z hlediska dostupnosti smluv primárního práva je pro Českou republiku relevantní především české znění uvedených dokumentů, které je na MZV ČR řádně archivováno, a bylo rovněž řádně vyhlášeno (viz níže). Pro úplnost uvádíme, že veškeré smlouvy primárního práva EU ve všech jazykových zněních jsou pro informační účely dostupné v elektronické verzi Úředního věstníku EU.

3) Jsou certifikáty ověřující pravost opisů smluv datovány?

Lisabonská smlouvaCertifikátCertifikáty ověřující pravost opisů smluv tvořících primární právo EU se nedatují. Standardně obsahují tyto komponenty:

  • a) krátký text ve všech úředních jazycích EU, který identifikuje smluvní dokument, na jehož základě byl vyhotoven ověřený opis: "Předchozí text je ověřeným opisem originálu (název smlouvy) podepsané v (místo podpisu) dne (datum podpisu) a uložené v archivu vlády Italské republiky."
  • b) kulaté razítko Ministerstva zahraničních věcí Italské republiky;
  • c) podpis oprávněného zástupce Ministerstva zahraničních věcí Italské republiky s uvedením funkce:"Il Capo del Servizo del Contenzioso Diplomatico e dei Trattati."

Kliknutím na náhled si můžete prohlédnout příslušné certifikáty.


4) Bylo české znění Smlouvy o přistoupení České republiky k Evropské unii a primárního práva vyhlášeno ve Sbírce mezinárodních smluv?

České znění Smlouvy o přistoupení České republiky k Evropské unii včetně českého znění primárního práva EU bylo řádně vyhlášeno ve Sbírce mezinárodních smluv pod č. 44/2004 Sb. m. s. v částce č. 15, jež byla rozeslána dne 28. dubna 2004, a to na str. 778 až 8568.

5) Bylo české znění Smlouvy o přistoupení České republiky k Evropské unii a primárního práva vyhlášené ve Sbírce mezinárodních smluv zněním konečným?

Vyhlášené znění uvedených smluvních dokumentů bylo k danému časovému okamžiku zněním konečným.

Formálně je však dána možnost primární právo v případě potřeby revidovat v rámci tzv. právně lingvistické revize. Právně lingvistická revize primárního práva umožňuje opravit chyby, které vyšly najevo později (chybnou interpunkci či diakritiku, nejednotnou terminologii, písařské chyby atp.) V žádném případě však nelze formou právně lingvistické revize provádět obsahové změny smluvních dokumentů.

Ve vztahu ke Smlouvě o přistoupení ČR k EU byly nalezené chyby oznámeny členským státům EU Právní službou Rady a vzhledem k tomu, že členské státy EU nevznesly v určené lhůtě žádné námitky, Ministerstvo zahraničních věcí Itálie opravy provedlo. V České republice pak byly celkem tři protokoly o opravách publikovány pod č. 44/2004 Sb.m.s. ze dne 28. dubna 2004 (spolu s textem samotné Smlouvy o přistoupení), č. 72/2004 Sb.m.s. ze dne 15. června 2004 a č. 26/2007 Sb.m.s. ze dne 2. dubna 2007.

Pro úplnost uvádíme, že od přístupu ČR k EU bylo primární právo EU obsahově modifikováno Smlouvou o přistoupení Bulharska a Rumunska k Evropské unii.

6) Kde mohu nalézt tzv. Lisabonskou smlouvu?

Oficiální znění Smlouvy pozměňující Smlouvu o Evropské unii a Smlouvu o založení Evropského společenství, jinak též zvané "Lisabonská smlouva", lze nalézt v Úředním věstníku EU C 306 ze dne 17. prosince 2007. Chcete-li se podívat na změny, které Lisabonská smlouva přináší, v kontextu stávajících zakládacích smluv, nahlédněte do konsolidovaného znění Smlouvy o Evropské unii a Smlouvy o fungování Evropské unie, jež bylo zveřejněno v Úředním věstníku C 115 ze dne 9. května 2008. Všechny tyto dokumenty jsou ve všech úředních jazycích snadno přístupné v elektronické podobě na webových stránkách portálu EUR-Lex

.