Ministerstvo zahraničních věcí ČR

Přejít na menu

Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo Twitter

Institucionální zajištění SZBP

 

Hlavní roli ve formování SZBP mají ve strategické rovině Evropská rada, sdružující hlavy států a vlád, a v rovině podrobnějšího rozpracování politiky Rada Evropské unie, sdružující ministry členských zemí (pro otázky SBZP jde o ministry zahraničí, příp. také ministry obrany či rozvoje). Rozhodnutí přijatá Radou jsou následně prováděna Vysokým představitelem pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a členskými státy. Specifické postavení v SZBP má Komise; role Evropského parlamentu a Soudního dvora je poměrně malá.

V oblasti SBOP jsou uplatňovány poněkud odlišné postupy, jednak v přípravě rozhodnutí v Radě, jednak ve výkonu přijatých rozhodnutí, kdy do hry vstupují specifické instituce SBOP.

PŘÍPRAVNÉ ORGÁNY RADY

V rámci aparátu Rady funguje několik typů orgánů, které mají na starosti předjednávání rozhodnutí Rady, popř. také monitoring situace v oblasti jejich působnosti nebo jiné úkoly.

Přijetí rozhodnutí Radou předchází několikastupňové předjednávání – obvykle se mluví o třech až čtyřech stupních včetně Rady samotné. Jde o:

  •   pracovní skupiny,
  •   zvláštní výbory – v případě SZBP zejména Politický a bezpečnostní výbor - a skupiny přičleněné k Výboru stálých zástupců (COREPERu),
  •   COREPER,
  •   Radu.

Nutno zdůraznit, že v případě Politického a bezpečnostního výboru (PSC) není ona hierarchie tak jednoznačná, protože PSC má v některých oblastech obdobné postavení jako COREPER.

V zásadě platí, že jednání o konkrétním rozhodnutí začíná na nejnižší úrovni – úrovni pracovních skupin – a postupně je předáváno na vyšší úrovně, přičemž jakmile je na některé úrovni dosaženo dohody, vyšší úrovně onu dohodu obvykle pouze formálně posvětí.

Pracovních skupin Rady, které se zabývají otázkami SZBP, je v současnosti 23 (seznam pracovních skupin je průběžně novelizován), přičemž v tomto počtu je zahrnuto i osm teritoriálních pracovních skupin, které vedle SZBP projednávají také ostatní oblasti vnější činnosti Unie ve vztahu k daným regionům.

Nad pracovními skupinami stojí Politický a bezpečnostní výbor a Výbor stálých zástupců (COREPER).

Politický a bezpečnostní výbor

Politický a bezpečnostní výbor zasedá buď ve složení juniorních velvyslanců členských zemí v Bruselu. Druhou možnou variantou složení PSC je zasedání politických ředitelů ministerstev zahraničí, což už ale v praxi téměř vymizelo.  PSC se podílí na vytyčování směru v otázkách SZBP podáváním stanovisek Radě a sleduje mezinárodní situaci v oblastech SZBP. Vedle přípravných činností pro Radu je PSC pověřen mj. politickým a strategickým řízením vojenských operací SBOP nebo udržováním styků Evropské unie s NATO.

Výbor stálých zástupců (COREPER)

Výbor stálých zástupců sdružuje jednak velvyslance členských zemí při EU v rámci formace COREPER II, jednak zástupce velvyslanců – ve formaci COREPER I. Výbor stálých zástupců má předjednávat veškeré otázky (ze všech unijních politik) projednávané Radou EU.

Zahraničně-politickými otázkami se zabývá především COREPER II. Význam COREPERu v otázkách SZBP je poněkud omezen rolí Politického a bezpečnostního výboru. PSC se při výkonu svých činností může v řadě případů obracet přímo na Radu; postavení PSC v těchto případech je tedy podobné postavení COREPERu.

RADA EU

Rada EU sdružuje ministry zahraničí nebo rezortní ministry členských zemí podle projednávané problematiky. Otázkami SZBP se zabývá primárně Rada ve formátu pro zahraniční věci (FAC), v níž zasedají ministři zahraničí členských států, a Rada pro všeobecné záležitosti (GAC), která se zabývá některými administrativními otázkami spojenými se SZBP.  V případě potřeby se zasedání Rady pro zahraniční věci účastní také ministři obrany či ministři zodpovědní za rozvojovou politiku (politiku zahraniční rozvojové spolupráce). Předsednictví této formace Rady nepodléhá půlroční rotaci mezi členskými státy EU, ale vykonává jej Vysoký představitel s pětiletým funkčním obdobím.

Rada pro zahraniční věci (dále pouze „Rada“) řídí vnější politiky Unie – SZBP, SBOP, mezinárodně-obchodní politiku a rozvojovou politiku, a to na základě strategických směrů vymezených Evropskou radou. Rada zajišťuje soudržnost činnosti Unie.

Základními nástroji, jež má Rada v oblasti SZBP k dispozici, jsou rozhodnutí o postoji, jež má Unie zaujmout a rozhodnutí o akci, již má Unie provést. Rada se také podílí na přípravě prohlášení („prohlášení jménem Evropské unie“) a demarší; členské státy mají na půdě Rady koordinovat své zahraničně-politické činnosti (viz kap. 5 - nástroje SZBP).

Připomeňme, že hlasování v Radě se v otázkách SZBP řídí – až na několik výjimek – principem jednomyslnosti. V oblasti SBOP se hlasování Rady řídí principem jednomyslnosti vždy. 

VYSOKÝ PŘEDSTAVITEL EU PRO ZAHRANIČNÍ VĚCI A BEZPEČNOSTNÍ POLITIKU/ MÍSTOPŘEDSEDA KOMISE

Jak uvádí Smlouva o Evropské unii, Vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku (HR) „vede společnou zahraniční a bezpečnostní politiku Unie. Přispívá svými návrhy k vytváření této politiky a provádí ji jako zmocněnec Rady. Stejně jedná i v oblasti společné bezpečnostní a obranné politiky.“

Vysoký představitel zastupuje Unii v záležitostech společné zahraniční a bezpečnostní politiky. Jménem Unie vede politický dialog se třetími stranami a vyjadřuje postoj Unie v mezinárodních organizacích a na mezinárodních konferencích. Vysoký představitel předsedá Radě EU ve formátu pro zahraniční věci. Platí, že Vysoký představitel společně s Radou dbají na jednotu, soudržnost a účinnost postupu Unie (včetně dodržování požadavku soudržnosti, který byl zmíněn v části 1).

Vysoký představitel je zároveň jedním z místopředsedů Komise. V návaznosti na personální propojení obou funkcí je Vysoký představitel pověřen koordinací veškeré vnější činnosti Evropské unie (včetně SZBP, společné obchodní politiky, rozvojové politiky, Evropské sousedské politiky apod.). V souvislosti s touto činností se Vysoký představitel při výkonu své funkce opírá o Evropskou službu pro vnější činnost, která je předmětem následující podkapitoly.

Vysoký představitel je jmenován Evropskou radou se souhlasem předsedy Komise. Jakožto člen Komise podléhá Vysoký představitel schválení Komise jako sboru Evropským parlamentem. První osobou na postu Vysokého představitele pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku se stala v prosinci 2009 baronka Catherine Ashtonová z Velké Británie.

EVROPSKÁ SLUŽBA PRO VNĚJŠÍ ČINNOST (ESVA)

Při výkonu svých pravomocí se má HR opírat o Evropskou službu pro vnější činnost. ESVA má být nejen výkonným aparátem HR, ale současně má působit na delegacích EU ve třetích státech. Nutno ovšem dodat, že ESVA nemá nahradit diplomatické služby členských států Unie, ale má být jejich doplňkem a má působit ve spolupráci s nimi.

 Legislativní proces přípravy rozhodnutí, jež stanoví personální, finanční či kompetenční pravidla pro tuto službu a uvedl by ji tak do praxe, dosud nebyl dokončen, předpokládá se, že by se tak mohlo stát na podzim tohoto roku (tedy podzim roku 2010).

Ze zakládajících smluv a z dosavadního průběhu zmíněného legislativního procesu k implementaci ESVA však vyplývají některé základní principy organizace ESVA. Především ESVA bude samostatnou entitou existující vedle Komise, Rady, Evropského parlamentu a dalších institucí EU. Dále má ESVA integrovat několik oblastí vnější činnosti Unie dosud prováděných odděleně, zejména SZBP, rozvojovou politiku, politiku hospodářské pomoci třetím zemím či Evropskou politiku sousedství.

ESVA se bude skládat z ústředí, sídlícího v Bruselu, a ze zahraničních delegací Unie; personálně bude ESVA naplněna pracovníky z generálního sekretariátu Rady, z Komise a diplomaty vyslanými členskými zeměmi. V čele ESVA bude generální tajemník – s několika náměstky – podřízený Vysokému představiteli.

ZAHRANIČNÍ DELEGACE EU

Zahraniční delegace Unie, jež mají tvořit společně s bruselským ústředím základní součásti ESVA, nebudou vznikat zcela nově, ale budou moci navázat na dosavadní delegace a styčné úřady Evropské komise. Tyto se po vstupu v platnost Lisabonské smlouvy, tj. k 1.12.2009, přejmenovaly na delegace (a styčné úřady) Evropské unie s předpokladem jejich postupné integrace s ESVA. V průběhu letošního roku (2010) mají zahraniční delegace Unie převzít zastupování Unie ve třetích zemích od rotujícího předsednictví Rady EU, tj. od zastupitelských úřadů země aktuálně předsedající Radě.

Bez ohledu na legislativu implementující ESVA stanoví zakládající smlouvy, že diplomatická a konzulární zastoupení členských států a delegace Unie ve třetích zemích a na mezinárodních konferencích a jejich zastoupení při mezinárodních organizacích mají úzce spolupracovat, zejména pokud jde o obecnou koordinaci postojů k otázkám SZBP a také s cílem zajistit dodržování a provádění konkrétních rozhodnutí přijatých Radou.

V současnosti má Evropská unie delegace ve více než 130 zemích světa a rovněž při  mezinárodních organizacích – OSN, OBSE, OECD, Radě Evropy a dalších.

ZVLÁŠTNÍ ZÁSTUPCI EVROPSKÉ UNIE

Podobně jako Vysoký představitel nebo delegace Unie zastupují Unii vůči třetím zemím také Zvláštní zástupci (z anglického „special representatives“). Zvláštní zástupci jsou jmenováni rozhodnutím Rady, přijatým kvalifikovanou většinou na návrh Vysoké představitele. Zvláštní zástupci působí pod vedením Vysokého představitele.

Působnost Zvláštních zástupců bývá vymezena geograficky (pro region či konkrétní stát), příp. v návaznosti na konkrétní politický problém spjatý s konkrétním regionem. Tito Zvláštní zástupci hájí zájmy EU v problematických regionech a státech. Jejich úkolem je aktivně usilovat o rozvoj míru, stability a právního státu.

V současnosti má Evropská unie 11 Zvláštních zástupců.

KOMISE

Pravomoci Komise v oblasti SZBP je možné členit do dvou oblastí, a sice účast na rozhodovacím procesu (v meritorních záležitostech) a správu rozpočtu SZBP. Komise je dále zapojena do SZBP také prostřednictvím Vysokého představitele pro zahraniční věci a bezpečností politiku, který je zároveň místopředsedou Komise.

Platí, že Komise sdílí s Vysokým představitelem právo vznášet dotazy na Radu EU a předkládat Radě podněty a návrhy. Takto například Vysoký představitel společně s Komisí předkládají Radě návrhy na sankční opatření připravovaná v rámci SZBP.

Specifické ustanovení zakládajících smluv pověřuje Komisi také spoluzodpovědností – sdílenou s Vysokým představitelem – za rozvoj vztahů Unie s mezinárodními organizacemi, jako jsou OSN, OBSE, Rada Evropy či OECD.

Rolí Komise při správě rozpočtu SZBP se zabývá kapitola o financování SZBP.

PRAVOMOCI EVROPSKÉHO PARLAMENTU A SOUDNÍHO DVORA EU

Evropský parlament je pouze konzultován a informován o otázkách SZBP a nepodílí se tedy na spolurozhodování s Radou.

SZBP je vyjmuta z jurisdikce Soudního dvora EU až na tyto výjimky:

  •   Soudní dvůr může přezkoumávat, zda provádění SZBP není v rozporu s postupy a pravomocemi, které zakládající smlouvy stanoví orgánům Unie v jednotlivých oblastech činnosti Unie (jiných než SZBP) nebo zda naopak postupy a pravomoci Unie v těchto „jiných“ oblastech nejsou v konfliktu s prováděním SZBP.
  •   Soudní dvůr může přezkoumávat legalitu restriktivních opatření (sankcí), přijatých v rámci SZBP a namířených proti právnickým či fyzickým osobám.
.