Ministerstvo zahraničních věcí ČR

Přejít na menu

Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo Twitter

Obsah Společné zahraniční a bezpečnostní politiky Evropské unie

 

SZBP EU byla založena Maastrichtskou smlouvou, která vstoupila v platnost roku 1993 a jejíž přijetí znamenalo završení dlouhodobého vývoje spolupráce v zahraničně-politické oblasti. Postupně byla SZBP modifikována dalšími reformními smlouvami primárního práva (Amsterdamskou smlouvou z roku 1999, Smlouvou z Nice z roku 2003 a Lisabonskou smlouvou z roku 2009) a od roku 1999 zahrnuje i EBOP/SBOP (Evropskou bezpečnostní a obrannou politiku/Společnou bezpečnostní a obrannou politiku).

Směřování a cíle SZBP jsou vymezovány převážně Evropskou radou (složenou z hlav států a vlád členských zemí EU), a to jak v oblasti konkrétní zahraniční politiky vůči jednotlivým regionům nebo státům, tak také tematicky v jednotlivých oblastech zahraniční politiky jako jsou např. terorismus, šíření zbraní hromadného ničení nebo přístup k nedemokratickým režimům.

SZBP zahrnuje všechny otázky spojené s bezpečností Unie a jejím cílem je vybudovat stabilní a bezpečné prostředí pro občany EU, chránit společné hodnoty, zájmy, nezávislost a celistvost EU, posilovat mezinárodní mír a mezinárodní bezpečnost v souladu se zásadami OSN, rozvíjet a upevňovat demokracii, právní stát a podporovat dodržování lidských práv a základních svobod. Nedílnou součástí SZBP je SBOP, která zajišťuje operativní schopnost EU prostřednictvím civilních a vojenských prostředků. Tyto prostředky jsou využívány pro mise mimo území EU k udržení míru, předcházení konfliktům a posilování mezinárodní bezpečnosti.

Cíle a představy o vlastní roli EU ve světové bezpečnosti jsou definovány v několika klíčových dokumentech (Smlouva o EU z roku 1993, Evropská bezpečnostní strategie nazvaná „Bezpečná Evropa v lepším světě“ z roku 2003 a její následná aktualizace v podobě Zprávy o provádění Evropské bezpečnostní strategie z roku 2008).

V důsledku globalizace je EU ohrožována nejen ze svého blízkého okolí ale i vzdálenými hrozbami, a proto si k ochraně své bezpečnosti vytýčila několik konkrétních úkolů: boj proti aktuálním hrozbám, budování bezpečnosti v blízkém sousedství a budování mezinárodního řádu založeném na multilateralismu. Nejvýznamnějšími hrozbami, které ve svých dokumentech EU definovala, jsou terorismus, proliferace zbraní hromadného ničení, regionální konflikty, nefunkční státy, organizovaný zločin, energetická bezpečnost a zhoršování životního prostředí. V současnosti není řešení konfliktů v blízkém okolí i ve světě čistě vojenské povahy, ale vyžaduje použití širokého spektra nástrojů, které mnohdy zahrnují nejen vojenské, ale také politické, hospodářské, humanitární a jiné prostředky. EU proto pro plnění svých cílů buduje a rozvíjí takové kapacity, které jí umožňují komplexní přístup k řešení bezpečnostních a humanitárních krizí dnešního světa. EU usiluje o rozvíjení takových schopností, které jí umožní reagovat aktivně, soudržně a akceschopněji. Prostředkem k řešení současných hrozeb by měl být účinný multilateralismus s důrazem na mnohostrannou spolupráci na půdě OSN a kooperaci s regionálními organizacemi (OBSE, Rada Evropy, ASEAN, MERCOSUR a Africká unie).

.