Ministerstvo zahraničních věcí ČR

česky   english  

rozšířené vyhledávání

Přejít na menu

Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo Twitter

Unie pro Středomoří

 

Unie pro Středomoří jakožto jižní větev Evropské politiky sousedství (European neighbourhood policy, ENP) usiluje o dobré sousedské vztahy se zeměmi ve svém blízkém okolí a snaží se tak prostřednictvím ekonomické, politické a sociální spolupráce prohlubovat vzájemné vztahy.

Cíle a principy

Evropská politika sousedství (ENP) si klade za cíl harmonizovat sousedské politiky členských států EU a to zejména ve východní Evropě a Středomoří, tedy blízkém okolí hranic EU. Rozvojem ENP EU snaží o překonání rozdílů mezi členskými a nečlenskými státy a usiluje tak o vznik privilegovaného partnerství mezi EU a sousedními státy. Kombinací programů na podporu ekonomiky a politické spolupráce má EU v úmyslu šířit demokracii, hodnoty a standardy EU a také ekonomický, politický a sociální rozvoj.

Vznik Unie pro Středomoří byl formálně oznámen na Pařížském summitu hlav států a vlád EU 13. července 2008. Unie pro Středomoří je fórem pro spolupráci mezi 27 členskými státy Evropské unie a státy Afriky a Blízkého východu v oblasti Středozemního moře. Unie pro Středomoří vznikla roku 2008 jako pokračování procesu Euro-Středomořského partnerství (tzv. Barcelonský proces). Středomořská spolupráce tak usiluje o odstranění dělících linií, jaké v Evropě existovaly po celé 20. století.

Hlavní novinkou spojenou se vznikem Unie pro Středomoří je zřízení mechanismu rotačního předsednictví, které je složené z jednoho reprezentanta EU a jednoho zástupce středomořských států. Generální sekretariát byl ustaven 4. března 2010 v Barceloně a je zodpovědný za implementaci jednotlivých politik a projektů. Generálním sekretářem byl jmenován Ahmed Masa'deh z Jordánska. Unie pro Středomoří definovala 6 prioritních projektů, na které se soustředí vzájemná spolupráce:

  • Životní prostředí (obnova a vyčištění Středozemního moře);
  • Doprava (vytvoření námořních a pozemních cest);
  • Ochrana civilního obyvatelstva (ochrana civilního obyvatelstva před přírodními katastrofami a katastrofami způsobenými člověkem);
  • Alternativní zdroje energie (středomořský solární energetický plán);
  • Vzdělání (otevření Euro-Středomořské univerzity ve Slovinsku);
  • Podpora a rozvoj malého a středního podnikání (středozemní obchodně rozvojová iniciativa zaměřující se na malé a střední podniky).

EU společně se svými středomořskými partnery usiluje o rozvoj programů ekonomických, politických a sociálních reforem, které přistupují ke každé ze zúčastněných zemí individuálně a pokrývají tak jejich specifické potřeby.

 Financování Unie pro Středomoří probíhá prostřednictvím Nástroje evropského sousedství a partnerství (European Neighbourhood and Partnership Instrument, ENPI). Zahájen byl spolu s novou Finanční perspektivou k 1.1.2007, kdy nahradil programy MEDA, TACIS a další. Tento finanční nástroj, který funguje v rámci existujících bilaterálních dohod uzavřených mezi ES a sousedními zeměmi, se zaměřuje na podporu udržitelného rozvoje a přibližování se k politikám, legislativě a standardům EU. Jeho cílem je podpořit dohodnuté priority v akčních plánech ENP, ve Strategickém partnerství s Ruskem a celkově má pomoci tyto dokumenty implementovat. Kromě toho je jeho cílem podpořit a zlepšit přeshraniční spolupráci EU se zeměmi podél vnějších pozemských i pobřežních hranic, a pomoci tak zabránit vytváření nových dělících linií mezi EU a jejími sousedy. V rámci podpory přeshraniční spolupráce má ENPI financovat „společné programy“ regionů členských států EU a regionů partnerských zemí, které mají společnou hranici. V tomto ohledu má být využíváno přístupu aplikovaného u Strukturálních fondů (SF), tzn. víceletého programování, partnerství a spolufinancování. Prostředky jsou v rámci ENPI alokovány na bázi konkrétních programů (programy bilaterální, regionální a přeshraniční spolupráce) a zvláštního investičního fondu. Alokace prostředků jednotlivým zemím závisí na 3 faktorech: na potřebách dané země, její absorpční kapacitě a implementaci dohodnutých reforem. Na období 2007 – 2013 bylo v rámci ENPI vyčleněno zhruba 12 miliard EUR, z čehož největší podíl z této sumy je určen na bilaterální akce, tedy iniciativy jednotlivých států. Finanční zdroje jsou rozděleny také podle geografického klíče. Pro ENPI Jih bylo v letech 2007-2010 vyhrazeno 333 milionů a pro ENPI Východ 223 milionů ve stejném období.

Alžírsko

Smluvní vztahy mezi EU a Alžírskem jsou definovány prostřednictvím Asociační dohody. Ačkoli Alžírsko nepřijalo žádný Akční plán, který by definoval programy, reformy a prioritní oblasti spolupráce, došlo přesto v roce 2008 k uzavření dohody o spolupráci v konkrétních oblastech (ekonomické reformy, obchodní spolupráce, energetika, migrace osob, boj s terorismem, lidská práva). Nové priority spolupráce byly stanoveny v programu pro léta 2011-2013, kde je hlavní důraz kladen na boj s klimatickými změnami, migraci, podporu obchodu, prudké stoupání cen potravin, boj proti drogám, energetika, ekonomická a finanční krize a lidská práva. 

Egypt

Egypt je klíčovým partnerem EU v oblasti severní Afriky a Blízkého východu, hraje významnou roli v blízkovýchodním mírovém procesu a je také jedním z klíčových partnerů EU v oblasti energetiky v tomto regionu. K posílení vzájemných diplomatických vztahů mezi EU a Egyptem došlo v roce 2004, kdy byla přijata Asociační dohoda (Association Agreement, AA), která byla následována roku 2007 Akčním plánem (Action plan) definujícím konkrétní oblasti a priority posílené spolupráce.

Od roku 2004 v Egyptě dochází k reformám v oblasti daní, finančního sektoru a ke všeobecné ekonomické liberalizaci. EU na tyto reformy reaguje také zesílením podpory těchto reforem ze své strany. K pokroku ve vzájemných vztazích došlo roku 2008 a to v podobě posíleného politického dialogu, obchodních a ekonomických vztahů a spolupráce v dalších oblastech.

V horizontu let 2007-2013 byly pro spolupráci s Egyptem stanoveny následující priority: podpora reforem na poli demokratizace, lidských práv, právního státu, rozvoj konkurenceschopnosti egyptské ekonomiky, záruka udržitelnosti rozvoje s efektivním sociální, ekonomickou a enviromentální politikou a lepší nakládání s přírodními zdroji.

Izrael

Izrael a EU se zapojením do Evropské politiky sousedství zavázaly k posílení vzájemné politické, ekonomické, bezpečnostní, vědecké a kulturní spolupráce. Z historického hlediska je Izrael dlouhodobým spojencem EU na Blízkém Východě, a proto EU usiluje o posilování vzájemných vazeb.

Akční plán (Action plan), který byl přijat v dubnu 2005, má za cíl posílit ekonomickou, investiční a obchodní spolupráci, povzbudit ekonomický růst, zaměstnanost a snižovat chudobu. Jedním z klíčových záměrů Akčního plánu je spolupráce na poli nešíření zbraní hromadného ničení, boj s terorismem a řešení konfliktů v oblasti. Dalšími přínosy tohoto Akčního plánu by mělo být přibližování legislativy a práva EU a Izraele, spolupráce v otázkách migrace, organizovaného zločinu a policejní spolupráce. Jednou z priorit Akčního programu je spolupráce v oblasti dopravy, speciálně na projektu Galileo (evropská navigační systém podobný americkému GPS).

Jordánsko

Rozšíření EU přináší Jordánsku a EU nové možnosti na poli politické a ekonomické spolupráce a je také příležitostí k prohloubení vzájemných bezpečnostních vztahů a stability. Stejně jako v případě většiny ostatních zemí zapojených do Evropské politiky sousedství je toto partnerství založené na společných hodnotách a implementaci politických, ekonomických, sociálních a institucionálních reforem.

Akční plán, který má za cíl uvádět do reality konkrétní reformní projekty, se soustředí na přibližování jordánské legislativy a standardů normám a standardům EU. Ekonomické reformy by se podle Akčního plánu měly soustředit na rozvoj pro-obchodní politiky se zaměřením na podporu investic, ekonomického růstu, zaměstnanosti, snižování chudoby, sociální koheze a to vše v duchu dlouhodobě udržitelného rozvoje. Jordánsko se aktivně účastní rozvoje tzv. Euro-středozemní obchodní cestovní mapy. Tato „cestovní mapa“ spojuje partnery ve středomořském regionu a EU a usiluje o vznik hlubší ekonomické integrace a uzavření dohod o volném obchodu.

V souladu s Asociační dohodou (Association Agreement, AA) stanoví Akční plán (Action plan) několik základních priorit pro další spolupráci mezi EU a Jordánskem. Klíčovým zájmem je rozvoj národního dialogu o demokracii, nezávislé a nestranné justice, svobodných médií a svobody slova, rovné zacházení se ženami, posílený dialog ve věcech mezinárodních a regionálních zájmů (včetně Blízkovýchodního mírového procesu a boji s terorismem). Důležitou oblastí Akčního plánu je zlepšování podmínek pro obchod, podpora jordánského exportu a liberalizace vzájemného obchodu. Zájmem EU je lepší řízení migračních vln a zjednodušení pohybu osob.    

Libanon

V případě Libanonu je Evropská politika sousedství reakcí na vládní deklaraci schválenou parlamentem na konci roku 2005, která se zavázala vytvořit program konkrétních ekonomických a politických reforem. Tento národní program reforem, vedený primárně libanonskou vládu, by měl být podpořen mezinárodním společenstvím a EU pouze v těch případech, kde to bude nutné. Evropská politika sousedství nabízí prostřednictvím Akčního plánu (Action plan) podporu národního reformního programu a to v duchu dříve uzavřené Asociační dohody (Association Agreement, AA).

Mezi priority spolupráce s Libanonem EU řadí posílení vzájemného politického dialogu založeného na sdílených hodnotách demokracie, ochrany lidských práv a svobody slova. EU podporuje Libanon v jeho snaze o rozvoj nezávislé justice, ochrany lidských práv (včetně ochrany menšin a rovné zacházení se ženami), svobody tisku a nezávislých médií a spolupráci a rozvoj dialogu napříč kulturami. Součástí Evropské politiky sousedství v oblasti Blízkého východu je i spolupráce s Libanonem v otázce Blízkovýchodního mírového procesu, boji s terorismem a nešíření zbraní hromadného ničení. Součástí podpory z EU je také rozvoj libanonského exportu a částečná liberalizace vzájemného obchodu.

V souvislosti se složitou politickou situací, která následovala po válce mezi Izraelem a Hizballáhem v roce 2006 a posléze v roce 2008, se implementace Akčního plánu značně zpomalila. I přes složitou politickou situaci Libanon dosáhl makroekonomické stability a EU se prostřednictvím Evropské politiky sousedství snaží o další obnovu libanonské ekonomiky.

Libye             

V prosinci 2003 byla přijata Evropská bezpečnostní strategie, jež jako jednu z priorit EU v oblasti bezpečnosti vytyčuje efektivní multilaterální spolupráci, bezpečnost a stabilitu v okolních zemích a diverzifikaci energetických dodávek do Evropy. Evropská politika sousedství umožňuje EU posílit vztahy s jednotlivými zeměmi, kde principem vzájemné spolupráce mezi EU a danou zemí je program reforem. Míra zapojení EU závisí na angažovanosti partnerské země. Čím více je ochotná reformy prosazovat do praxe, tím roste ekonomické, politické a technické zapojení EU.

Integrace Libye do mezinárodního politického a ekonomického systému a zahájení modernizačního procesu celé společnosti je jedním z hlavních cílů EU. Za tímto účelem byla roku 2008 zahájena jednání, jejichž výsledkem by mělo být přijetí Rámcové dohody mezi EU a Libyí (EU-Libya framework agreement). Rámcová dohoda by měla zahrnovat stanovení mechanismů vzájemného politického dialogu, spolupráce v oblasti zahraniční a bezpečnostní politiky, pravidla ekonomické a obchodní spolupráce, a spolupráce v konkrétních klíčových oblastech jako je energetika a migrace.

Vhledem k mezinárodním sankcím uvaleným na Libyi byla Libye v mezinárodní izolaci po více než dvě desetiletí, což má za následek nízké investice ze zahraničí a nedostatek modernizace. Pro překonání těchto překážek je nutné, aby Libye rozvinula své institucionální a administrativní zdroje a přijala komplexní plán modernizace. Jelikož má EU bohaté zkušenosti s rozvojovou pomocí např. prostřednictvím Evropské politiky sousedství měla by být vznikající Rámcová dohoda prospěšnou v pomoci Libyi překonat největší překážky dalšího rozvoje.      

Maroko

Maroko se spolu s dalšími severoafrickými zeměmi zapojilo do Evropské politiky sousedství s cílem posílit svou vazbu na státy EU. Vztahy mezi Marokem a EU jsou upraveny smluvně v Asociační dohodě (Association Agreement, AA) a v duchu této dohody vznikl také Akční plán (Action plan), který stanoví konkrétní priority a cíle spolupráce v oblasti politické, ekonomické a institucionální.

Po naplnění Akčního plánu by mělo dojít k přiblížení legislativy Maroka k legislativě, principům a hodnotám EU. Akční plán by měl rozvinout vzájemnou ekonomickou spolupráci, obchod, ekonomický růst, zaměstnanost, sociální soudržnost, snížit chudobu a dbát na ochranu životního prostředí.            Konkrétními cíly Akčního plánu jsou: posílený dialog o SZBP a spolupráce v boji s terorismem, jednání o liberalizaci obchodu se službami, spolupráce v sociální politice, podpora vzdělávacího systému a výzkumu, řízení migračních vln, rozvoj dopravního sektoru, energetického sektoru (integrace marockého trhu s elektřinou s evropským trhem s elektřinou). Nové cíle přinesl program spolupráce pro roky 2011-2013, který k již výše zmíněným prioritám přidává odstranění znečištění Středozemního moře, rozvoj solární energetiky, rozvoj mořských a pozemních komunikací, vzdělávání (vznik Euro-středomořské univerzity).

Autonomní palestinská území

EU je nejvýznamnějším dárcem humanitární pomoci pro Palestinská území a ukončení dlouhotrvajícího násilí na Blízkém východě je jednou ze zahraničně-politických priorit EU.  Humanitární pomoc EU podmiňuje souborem reforem jako např. reforma institucionální, soudní, a politikou finanční odpovědnosti. Evropské instituce a členské státy EU spolupracují s Palestinou na procesu utváření institucí budoucího demokratického, nezávislého a životaschopného Palestinského státu, který bude udržovat mírové vztahy se svými sousedy.

Jednání s Palestinskými územími byla oficiálně zahájena roku 1997, kdy byla uzavřena Prozatímní asociační dohoda o obchodu a spolupráci s Evropským společenstvím. Tato dohoda vytvořila základní rámec pro spolupráci mezi Palestinskými územími a EU. Z důvodu vypuknutí druhé intifády byla další jednání přerušena a to až do roku 2003, kdy byla obnovena jednání o možnostech zjednodušení obchodu mezi EU a Západním břehem a pásmem Gazi. Zvláštní důraz je kladen na vyřešení konfliktu na Blízkém východě a zlepšení humanitární situace, boj proti terorismu a podněcování násilí, podpora dialogu napříč kulturami, boj s rasismem a xenofobií, zlepšení fungování institucí a soudnictví, rozvoj obchodu s Palestinskými územími a rozvoj spolupráce v oblasti energetiky a dopravy.

Sýrie

Sýrie je plnoprávným účastníkem Barcelonského procesu, avšak z důvodu nepřijetí Asociční dohody (Association Agreement, AA) nemůže Sýrie čerpat finanční prostředky z finančních zdrojů vyčleněných na Evropskou politiku sousedství. Vzájemné vztahy mezi EU a Sýrií jsou tedy v současné době vedeny na základě Dohody o spolupráci (Co-operation Agreement) z roku 1977.

Sýrie v současnosti usiluje o realizaci vnitřních politických, ekonomických a sociálních reforem, které jsou podporovány EU. Pro rozmezí let 2007-2013 EU definuje následující klíčové oblasti spolupráce: podpora politické a institucionální reformy (včetně modernizace administrativy, decentralizace, justice a lidských práv), podpora ekonomické reformy (příprava na přijetí Asociační dohody a vstup do WTO) a podpora sociální reformy (reforma vzdělávacího systému).

Aby Sýrie mohla plně čerpat ze zdrojů Evropské politiky sousedství, je nutné, aby byla přijata a ratifikována Asociační dohoda (Association Agreemennt, AA) s EU a posléze přijat Akční plán (Action plan, AP), který definuje konkrétní prioritní oblasti spolupráce.

Tunisko

EU se v Tunisku prostřednictvím Evropské politiky sousedství snaží o posilování demokracie, prosperity, stability a bezpečnosti.  Akční plán, který byl přijat roku 2005, specifikuje v návaznosti na Asociační dohodu (Association Agreement, AA) prioritní oblasti spolupráce mezi Tuniskem a EU.

Aktuální program spolupráce vymezený lety 2007-2013 určuje důležité oblasti součinnosti mezi Tuniskem a EU následovně: politické reformy (rozvoj demokracie, lidských práv, právního státu a dobrého fungování institucí), reforma justice, řízení migračních vln, vytvoření prostředí příznivého pro investice, ekonomický růst, snižování nezaměstnanosti a spolupráce v energetice.

Novými iniciativami EU v regionu vznikly nové projekty spolupráce. Mezi tyto nové projekty lze zařadit odstraňování znečištění Středozemního moře, rozvoj námořních i pozemních komunikací (snaha o vznik společné námořní politiky ve Středozemním moři), civilní ochrana, vytváření náhradních zdrojů energie (solární energie) a rozvoj vysokoškolského vzdělávání a výzkumu.  

.