Cíle a principy

Evropská politika sousedství (ENP) si klade za cíl harmonizovat sousedské politiky členských států EU a to zejména ve východní Evropě a Středomoří, tedy blízkém okolí hranic EU. Rozvojem ENP EU snaží o překonání rozdílů mezi členskými a nečlenskými státy a usiluje tak o vznik privilegovaného partnerství mezi EU a sousedními státy. Kombinací programů na podporu ekonomiky a politické spolupráce má EU v úmyslu šířit demokracii, hodnoty a standardy EU a také ekonomický, politický a sociální rozvoj.

Vznik Unie pro Středomoří byl formálně oznámen na Pařížském summitu hlav států a vlád EU 13. července 2008. Unie pro Středomoří je fórem pro spolupráci mezi 27 členskými státy Evropské unie a státy Afriky a Blízkého východu v oblasti Středozemního moře. Unie pro Středomoří vznikla roku 2008 jako pokračování procesu Euro-Středomořského partnerství (tzv. Barcelonský proces). Středomořská spolupráce tak usiluje o odstranění dělících linií, jaké v Evropě existovaly po celé 20. století.

Hlavní novinkou spojenou se vznikem Unie pro Středomoří je zřízení mechanismu rotačního předsednictví, které je složené z jednoho reprezentanta EU a jednoho zástupce středomořských států. Generální sekretariát byl ustaven 4. března 2010 v Barceloně a je zodpovědný za implementaci jednotlivých politik a projektů. Generálním sekretářem byl jmenován Ahmed Masa'deh z Jordánska. Unie pro Středomoří definovala 6 prioritních projektů, na které se soustředí vzájemná spolupráce:

• Životní prostředí (obnova a vyčištění Středozemního moře);
• Doprava (vytvoření námořních a pozemních cest);
• Ochrana civilního obyvatelstva (ochrana civilního obyvatelstva před přírodními katastrofami a katastrofami způsobenými člověkem);
• Alternativní zdroje energie (středomořský solární energetický plán);
• Vzdělání (otevření Euro-Středomořské univerzity ve Slovinsku);
• Podpora a rozvoj malého a středního podnikání (středozemní obchodně rozvojová iniciativa zaměřující se na malé a střední podniky).

EU společně se svými středomořskými partnery usiluje o rozvoj programů ekonomických, politických a sociálních reforem, které přistupují ke každé ze zúčastněných zemí individuálně a pokrývají tak jejich specifické potřeby.

 Financování Unie pro Středomoří probíhá prostřednictvím Nástroje evropského sousedství a partnerství (European Neighbourhood and Partnership Instrument, ENPI). Zahájen byl spolu s novou Finanční perspektivou k 1.1.2007, kdy nahradil programy MEDA, TACIS a další. Tento finanční nástroj, který funguje v rámci existujících bilaterálních dohod uzavřených mezi ES a sousedními zeměmi, se zaměřuje na podporu udržitelného rozvoje a přibližování se k politikám, legislativě a standardům EU. Jeho cílem je podpořit dohodnuté priority v akčních plánech ENP, ve Strategickém partnerství s Ruskem a celkově má pomoci tyto dokumenty implementovat. Kromě toho je jeho cílem podpořit a zlepšit přeshraniční spolupráci EU se zeměmi podél vnějších pozemských i pobřežních hranic, a pomoci tak zabránit vytváření nových dělících linií mezi EU a jejími sousedy. V rámci podpory přeshraniční spolupráce má ENPI financovat „společné programy“ regionů členských států EU a regionů partnerských zemí, které mají společnou hranici. V tomto ohledu má být využíváno přístupu aplikovaného u Strukturálních fondů (SF), tzn. víceletého programování, partnerství a spolufinancování. Prostředky jsou v rámci ENPI alokovány na bázi konkrétních programů (programy bilaterální, regionální a přeshraniční spolupráce) a zvláštního investičního fondu. Alokace prostředků jednotlivým zemím závisí na 3 faktorech: na potřebách dané země, její absorpční kapacitě a implementaci dohodnutých reforem. Na období 2007 – 2013 bylo v rámci ENPI vyčleněno zhruba 12 miliard EUR, z čehož největší podíl z této sumy je určen na bilaterální akce, tedy iniciativy jednotlivých států. Finanční zdroje jsou rozděleny také podle geografického klíče. Pro ENPI Jih bylo v letech 2007-2010 vyhrazeno 333 milionů a pro ENPI Východ 223 milionů ve stejném období.

Alžírsko

Smluvní vztahy mezi EU a Alžírskem jsou definovány prostřednictvím Asociační dohody. Ačkoli Alžírsko nepřijalo žádný Akční plán, který by definoval programy, reformy a prioritní oblasti spolupráce, došlo přesto v roce 2008 k uzavření dohody o spolupráci v konkrétních oblastech (ekonomické reformy, obchodní spolupráce, energetika, migrace osob, boj s terorismem, lidská práva). Nové priority spolupráce byly stanoveny v programu pro léta 2011-2013, kde je hlavní důraz kladen na boj s klimatickými změnami, migraci, podporu obchodu, prudké stoupání cen potravin, boj proti drogám, energetika, ekonomická a finanční krize a lidská práva. 

Egypt

Egypt je klíčovým partnerem EU v oblasti severní Afriky a Blízkého východu, hraje významnou roli v blízkovýchodním mírovém procesu a je také jedním z klíčových partnerů EU v oblasti energetiky v tomto regionu. K posílení vzájemných diplomatických vztahů mezi EU a Egyptem došlo v roce 2004, kdy byla přijata Asociační dohoda (Association Agreement, AA), která byla následována roku 2007 Akčním plánem (Action plan) definujícím konkrétní oblasti a priority posílené spolupráce.

Od roku 2004 v Egyptě dochází k reformám v oblasti daní, finančního sektoru a ke všeobecné ekonomické liberalizaci. EU na tyto reformy reaguje také zesílením podpory těchto reforem ze své strany. K pokroku ve vzájemných vztazích došlo roku 2008 a to v podobě posíleného politického dialogu, obchodních a ekonomických vztahů a spolupráce v dalších oblastech.

V horizontu let 2007-2013 byly pro spolupráci s Egyptem stanoveny následující priority: podpora reforem na poli demokratizace, lidských práv, právního státu, rozvoj konkurenceschopnosti egyptské ekonomiky, záruka udržitelnosti rozvoje s efektivním sociální, ekonomickou a enviromentální politikou a lepší nakládání s přírodními zdroji.

Izrael

Izrael a EU se zapojením do Evropské politiky sousedství zavázaly k posílení vzájemné politické, ekonomické, bezpečnostní, vědecké a kulturní spolupráce. Z historického hlediska je Izrael dlouhodobým spojencem EU na Blízkém Východě, a proto EU usiluje o posilování vzájemných vazeb.

Akční plán (Action plan), který byl přijat v dubnu 2005, má za cíl posílit ekonomickou, investiční a obchodní spolupráci, povzbudit ekonomický růst, zaměstnanost a snižovat chudobu. Jedním z klíčových záměrů Akčního plánu je spolupráce na poli nešíření zbraní hromadného ničení, boj s terorismem a řešení konfliktů v oblasti. Dalšími přínosy tohoto Akčního plánu by mělo být přibližování legislativy a práva EU a Izraele, spolupráce v otázkách migrace, organizovaného zločinu a policejní spolupráce. Jednou z priorit Akčního programu je spolupráce v oblasti dopravy, speciálně na projektu Galileo (evropská navigační systém podobný americkému GPS).

Jordánsko

Rozšíření EU přináší Jordánsku a EU nové možnosti na poli politické a ekonomické spolupráce a je také příležitostí k prohloubení vzájemných bezpečnostních vztahů a stability. Stejně jako v případě většiny ostatních zemí zapojených do Evropské politiky sousedství je toto partnerství založené na společných hodnotách a implementaci politických, ekonomických, sociálních a institucionálních reforem.

Akční plán, který má za cíl uvádět do reality konkrétní reformní projekty, se soustředí na přibližování jordánské legislativy a standardů normám a standardům EU. Ekonomické reformy by se podle Akčního plánu měly soustředit na rozvoj pro-obchodní politiky se zaměřením na podporu investic, ekonomického růstu, zaměstnanosti, snižování chudoby, sociální koheze a to vše v duchu dlouhodobě udržitelného rozvoje. Jordánsko se aktivně účastní rozvoje tzv. Euro-středozemní obchodní cestovní mapy. Tato „cestovní mapa“ spojuje partnery ve středomořském regionu a EU a usiluje o vznik hlubší ekonomické integrace a uzavření dohod o volném obchodu.

V souladu s Asociační dohodou (Association Agreement, AA) stanoví Akční plán (Action plan) několik základních priorit pro další spolupráci mezi EU a Jordánskem. Klíčovým zájmem je rozvoj národního dialogu o demokracii, nezávislé a nestranné justice, svobodných médií a svobody slova, rovné zacházení se ženami, posílený dialog ve věcech mezinárodních a regionálních zájmů (včetně Blízkovýchodního mírového procesu a boji s terorismem). Důležitou oblastí Akčního plánu je zlepšování podmínek pro obchod, podpora jordánského exportu a liberalizace vzájemného obchodu. Zájmem EU je lepší řízení migračních vln a zjednodušení pohybu osob.    

Libanon

V případě Libanonu je Evropská politika sousedství reakcí na vládní deklaraci schválenou parlamentem na konci roku 2005, která se zavázala vytvořit program konkrétních ekonomických a politických reforem. Tento národní program reforem, vedený primárně libanonskou vládu, by měl být podpořen mezinárodním společenstvím a EU pouze v těch případech, kde to bude nutné. Evropská politika sousedství nabízí prostřednictvím Akčního plánu (Action plan) podporu národního reformního programu a to v duchu dříve uzavřené Asociační dohody (Association Agreement, AA).

Mezi priority spolupráce s Libanonem EU řadí posílení vzájemného politického dialogu založeného na sdílených hodnotách demokracie, ochrany lidských práv a svobody slova. EU podporuje Libanon v jeho snaze o rozvoj nezávislé justice, ochrany lidských práv (včetně ochrany menšin a rovné zacházení se ženami), svobody tisku a nezávislých médií a spolupráci a rozvoj dialogu napříč kulturami. Součástí Evropské politiky sousedství v oblasti Blízkého východu je i spolupráce s Libanonem v otázce Blízkovýchodního mírového procesu, boji s terorismem a nešíření zbraní hromadného ničení. Součástí podpory z EU je také rozvoj libanonského exportu a částečná liberalizace vzájemného obchodu.

V souvislosti se složitou politickou situací, která následovala po válce mezi Izraelem a Hizballáhem v roce 2006 a posléze v roce 2008, se implementace Akčního plánu značně zpomalila. I přes složitou politickou situaci Libanon dosáhl makroekonomické stability a EU se prostřednictvím Evropské politiky sousedství snaží o další obnovu libanonské ekonomiky.

Libye             

V prosinci 2003 byla přijata Evropská bezpečnostní strategie, jež jako jednu z priorit EU v oblasti bezpečnosti vytyčuje efektivní multilaterální spolupráci, bezpečnost a stabilitu v okolních zemích a diverzifikaci energetických dodávek do Evropy. Evropská politika sousedství umožňuje EU posílit vztahy s jednotlivými zeměmi, kde principem vzájemné spolupráce mezi EU a danou zemí je program reforem. Míra zapojení EU závisí na angažovanosti partnerské země. Čím více je ochotná reformy prosazovat do praxe, tím roste ekonomické, politické a technické zapojení EU.

Integrace Libye do mezinárodního politického a ekonomického systému a zahájení modernizačního procesu celé společnosti je jedním z hlavních cílů EU. Za tímto účelem byla roku 2008 zahájena jednání, jejichž výsledkem by mělo být přijetí Rámcové dohody mezi EU a Libyí (EU-Libya framework agreement). Rámcová dohoda by měla zahrnovat stanovení mechanismů vzájemného politického dialogu, spolupráce v oblasti zahraniční a bezpečnostní politiky, pravidla ekonomické a obchodní spolupráce, a spolupráce v konkrétních klíčových oblastech jako je energetika a migrace.

Vhledem k mezinárodním sankcím uvaleným na Libyi byla Libye v mezinárodní izolaci po více než dvě desetiletí, což má za následek nízké investice ze zahraničí a nedostatek modernizace. Pro překonání těchto překážek je nutné, aby Libye rozvinula své institucionální a administrativní zdroje a přijala komplexní plán modernizace. Jelikož má EU bohaté zkušenosti s rozvojovou pomocí např. prostřednictvím Evropské politiky sousedství měla by být vznikající Rámcová dohoda prospěšnou v pomoci Libyi překonat největší překážky dalšího rozvoje.      

Maroko

Maroko se spolu s dalšími severoafrickými zeměmi zapojilo do Evropské politiky sousedství s cílem posílit svou vazbu na státy EU. Vztahy mezi Marokem a EU jsou upraveny smluvně v Asociační dohodě (Association Agreement, AA) a v duchu této dohody vznikl také Akční plán (Action plan), který stanoví konkrétní priority a cíle spolupráce v oblasti politické, ekonomické a institucionální.

Po naplnění Akčního plánu by mělo dojít k přiblížení legislativy Maroka k legislativě, principům a hodnotám EU. Akční plán by měl rozvinout vzájemnou ekonomickou spolupráci, obchod, ekonomický růst, zaměstnanost, sociální soudržnost, snížit chudobu a dbát na ochranu životního prostředí.            Konkrétními cíly Akčního plánu jsou: posílený dialog o SZBP a spolupráce v boji s terorismem, jednání o liberalizaci obchodu se službami, spolupráce v sociální politice, podpora vzdělávacího systému a výzkumu, řízení migračních vln, rozvoj dopravního sektoru, energetického sektoru (integrace marockého trhu s elektřinou s evropským trhem s elektřinou). Nové cíle přinesl program spolupráce pro roky 2011-2013, který k již výše zmíněným prioritám přidává odstranění znečištění Středozemního moře, rozvoj solární energetiky, rozvoj mořských a pozemních komunikací, vzdělávání (vznik Euro-středomořské univerzity).

Autonomní palestinská území

EU je nejvýznamnějším dárcem humanitární pomoci pro Palestinská území a ukončení dlouhotrvajícího násilí na Blízkém východě je jednou ze zahraničně-politických priorit EU.  Humanitární pomoc EU podmiňuje souborem reforem jako např. reforma institucionální, soudní, a politikou finanční odpovědnosti. Evropské instituce a členské státy EU spolupracují s Palestinou na procesu utváření institucí budoucího demokratického, nezávislého a životaschopného Palestinského státu, který bude udržovat mírové vztahy se svými sousedy.

Jednání s Palestinskými územími byla oficiálně zahájena roku 1997, kdy byla uzavřena Prozatímní asociační dohoda o obchodu a spolupráci s Evropským společenstvím. Tato dohoda vytvořila základní rámec pro spolupráci mezi Palestinskými územími a EU. Z důvodu vypuknutí druhé intifády byla další jednání přerušena a to až do roku 2003, kdy byla obnovena jednání o možnostech zjednodušení obchodu mezi EU a Západním břehem a pásmem Gazi. Zvláštní důraz je kladen na vyřešení konfliktu na Blízkém východě a zlepšení humanitární situace, boj proti terorismu a podněcování násilí, podpora dialogu napříč kulturami, boj s rasismem a xenofobií, zlepšení fungování institucí a soudnictví, rozvoj obchodu s Palestinskými územími a rozvoj spolupráce v oblasti energetiky a dopravy.

Sýrie

Sýrie je plnoprávným účastníkem Barcelonského procesu, avšak z důvodu nepřijetí Asociční dohody (Association Agreement, AA) nemůže Sýrie čerpat finanční prostředky z finančních zdrojů vyčleněných na Evropskou politiku sousedství. Vzájemné vztahy mezi EU a Sýrií jsou tedy v současné době vedeny na základě Dohody o spolupráci (Co-operation Agreement) z roku 1977.

Sýrie v současnosti usiluje o realizaci vnitřních politických, ekonomických a sociálních reforem, které jsou podporovány EU. Pro rozmezí let 2007-2013 EU definuje následující klíčové oblasti spolupráce: podpora politické a institucionální reformy (včetně modernizace administrativy, decentralizace, justice a lidských práv), podpora ekonomické reformy (příprava na přijetí Asociační dohody a vstup do WTO) a podpora sociální reformy (reforma vzdělávacího systému).

Aby Sýrie mohla plně čerpat ze zdrojů Evropské politiky sousedství, je nutné, aby byla přijata a ratifikována Asociační dohoda (Association Agreemennt, AA) s EU a posléze přijat Akční plán (Action plan, AP), který definuje konkrétní prioritní oblasti spolupráce.

Tunisko

EU se v Tunisku prostřednictvím Evropské politiky sousedství snaží o posilování demokracie, prosperity, stability a bezpečnosti.  Akční plán, který byl přijat roku 2005, specifikuje v návaznosti na Asociační dohodu (Association Agreement, AA) prioritní oblasti spolupráce mezi Tuniskem a EU.

Aktuální program spolupráce vymezený lety 2007-2013 určuje důležité oblasti součinnosti mezi Tuniskem a EU následovně: politické reformy (rozvoj demokracie, lidských práv, právního státu a dobrého fungování institucí), reforma justice, řízení migračních vln, vytvoření prostředí příznivého pro investice, ekonomický růst, snižování nezaměstnanosti a spolupráce v energetice.

Novými iniciativami EU v regionu vznikly nové projekty spolupráce. Mezi tyto nové projekty lze zařadit odstraňování znečištění Středozemního moře, rozvoj námořních i pozemních komunikací (snaha o vznik společné námořní politiky ve Středozemním moři), civilní ochrana, vytváření náhradních zdrojů energie (solární energie) a rozvoj vysokoškolského vzdělávání a výzkumu.