Diskuse představí tři rozdílné životní osudy Čechů, kteří emigrovali do zahraničí.

Odešli z Čech, aby se po letech vrátili a česká společnost je přijala s rozpaky.

-        Jaké to bylo opustit domov?

-        Jak se vyrovnávali s novým prostředím?

-        Stýkali se s českou komunitou?

-        Jak vnímali návrat do Čech?

-        Museli vysvětlovat, že život venku není snadný?

-        Je složité sžít se znovu s českou společností?

-        Vždyť jsou po letech zase doma, ale co to vlastně „doma“ znamená?

Zuzana Marešová emigrovala v roce 1939. Sedmiletá Zuzana vycestovala v červenci 1939 vlakem do Anglie. Byla jedním z 669 židovských dětí, které zachránil Sir Nicholas Winton. Zuzany se v Anglii ujala šlechtická rodina, která se k ní chovala podle hesla: „Nejdřív jsme my Angličani, pak koně, psi, služebnictvo a pak vy, cizinci“. Měla štěstí, že se zachránila nejen ona, ale také její rodiče a sestry. Po válce se celá rodina vrátila do Čech. Zuzana si po návratu domů mnohokrát vyslechla výčitky jen kvůli tomu, že měla víc šancí na přežití než ostatní, kteří zůstali v Čechách. V 50. letech se Zuzana provdala a o pár let později, v roce 1968, opět uvažovala o emigraci, ale nakonec se rozhodla, že její domov je navždy v Čechách.

Zdroj: Jindřich Mynařík, LN

Mirko Janeček odešel do exilu v roce 1948. Narodil se v roce 1927 v Bratislavě, v březnu 1948 se jako vysokoškolský student v Pardubicích veřejně postavil proti nastupující komunistické totalitě. Za účast na studentské demonstraci v Praze byl uvězněn, v červenu 1948 se mu podařilo přejít do Německa, později odešel do Švédska, kde začal s pomocí Olofa Palmeho vydávat krajanský zpravodaj československých studentů v exilu. V květnu 1951 vycestoval do Kanady. Mirko pracoval 28 let jako kanadský federální úředník pro asimilaci nově příchozí imigranty. Od roku 1966 vydával Kanadské listy, kde informoval o zajímavých osobnostech, které žijí nejen v Kanadě, ale i v dalších zemích. Poslední vydání listů vyšlo koncem roku 2008. Letos na jaře se Mirko Janeček natrvalo vrátil do Čech.

 Ludmila Stáňová emigrovala v roce 1969. V Čechách vystudovala elektrotechnickou školu se zaměřením na počítačové programování a analýzu. Pět let po maturitě, v srpnu 1969, emigrovala do Anglie. Získala místo u mezinárodní firmy Philips, provdala se a vedle péče o rodinu dál budovala kariéru. Ludmila studovala psychologii a začala se věnovat se rodinné terapii. Snažila se splynout s anglickou společností, jen sporadicky se stýkala s českou komunitou. V roce 1989 se vrátila do Čech, rozhodla se pro život na cestách, mezi Prahou a Londýnem. Od roku 2007 se začala aktivně podílet na dění v krajanské komunitě a stala se hlavní koordinátorkou česko-slovenského centra Velehrad v Londýně.

 Ludmila Stáňová: 1953 - s maminkou a sestrou; 1982 - Ludmila a Antonín Stáňovi s dětmi; 2012 - s kardinálem Dominkem Dukou před centrem Velehrad, Londýn

Diskuzi bude moderovat Milena Štráfeldová (Český rozhlas 7 - Radio Praha).

Diskuze bude přenášena živě na webových stránkách www.respekt.cz.

Kontaktní osoba: Naďa Straková, strakova@respekt.cz