Ministerstvo zahraničních věcí ČR

Přejít na menu

Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo Twitter

Brazílie

 

Lidice

Městečko Lidice, které bylo pojmenováno po vyhlazené české obci v roce 1944, leží v atraktivní oblasti přírodní rezervace tropického deštného pralesa zvaného Mata Atlantica, což v češtině znamená Atlantický prales. V minulém století byly všude kolem kávové plantáže, které postupem doby ztratily svůj význam a dnes už o pěstování kávy najdete pouze zmínky v historických dokumentech.

Lidice leží v kraji bohatém na vodu. V okolí je mnoho potoků, říček a vodopádů. Místní řeky jsou natolik proslulé, že je znalci považují za jedny z nejlepších v Brazílii pro kanoistiku a závody na divoké vodě. Rio de Janeiro kandidovalo na uspořádání Olympijských her a soutěže na divoké vodě se měly pořádat právě zde. Kandidatura, bohužel, tentokrát neuspěla.

Lidice jsou vzdáleny od Rio de Janeira 160 km, což je na brazilské poměry kousek. Nedaleko od Lidic se rozkládá přímořské lázeňské středisko Angra dos Reis, oblíbené výletní místo obyvatel Ria. Cesta z Rio de Janeira do Lidic vede podél tzv. zeleného pobřeží, které je jednou z posledních zachovalých částí nedotčeného deštného pralesa v Brazílii. Poslední kus cesty je ovšem nutno vystoupat, protože Lidice leží v horách, v malebném údolí ve výšce asi 600 metrů nad mořem. Zajímavé je, že navzdory velkému převýšení existuje spojení mezi Angra dos Reis a Lidicemi úzkokolejným turistickým vláčkem, jemuž příkré stoupání zabere tři hodiny cesty. Na místním nádraží si pak turisté mohou zakoupit něco z místní zemědělské produkce (med, fíky) a občerstvit se před zpáteční cestou. Poněvadž v Lidicích dosud nejsou hotely nebo rekreační zařízení (jedině turistická ubytovna), turisté se vesměs vracejí zpět k hotelům na pobřeží, které je odsud pouhých patnáct kilometrů.

V Lidicích se také konají poutě, které sem lákají množství obyvatel okolních měst. K těmto oslavám se řadí také svátky míru, konané na počest lidické tragédie.

Městečko má něco přes pět tisíc obyvatel, moderní zdravotní středisko, upravené náměstí ve středu s kostelem a sochou Fénixe, symbolu Lidic. Místní děti zde navštěvují dvě školy. Ta menší má asi tři sta žáků a jmenuje se škola Eduarda Beneše, ta druhá, obecní, je modernější a ještě větší. Školy mají svá sportoviště, ve městě pochopitelně nechybí ani fotbalové hřiště. Ne nadarmo jsme v zemi mistrů světa ve fotbale. Kolem města jsou výletní sídla a zemědělské usedlosti, odkud svážejí děti do škol pomocí mikrobusů, nezabrání-li tomu rozmary počasí. Zdejším krajem dokonce vedla v minulosti tzv. císařská stezka spojující přístav Parati (nádherné historické město) s císařským sídlením městem Petrópolis.


Baťova města

V brazilském městě Bataypora, stát Mato Grosso do Sul, vzdáleném asi 900 km od Sao Paula, byla v říjnu 2001 otevřena první část českého kulturního střediska, a sice pamětní síň Jindřricha Trachty. Batayporu - což v jazyku indiánského kmene Gurani znamená Baťova Dobrá Voda - založil v pralese brazilského vnitrozemí na začátku 50. let 20. století československý podnikatel Jan Baťa.

Baťa vybudoval v Brazílii tři velká města. Dalšími jsou Bataguacu, rovněž ve státě Mato Grosso do Sul, a Batatuba ve státě Sao Paulo.

České lulturní středisko se otevírá v domě, který si původně Jan Baťa postavil pro sebe jako regionální sídlo v Bataypora. Dům byl v dobách založení města nejvýstavnější budovou, od samého začátku plnil roli i kulturního a osvětového střediska, v němž byla pořádány první volby do celobrazilských orgánů, orgánů státu a orgánů municipality. Bydlel tam také advokát a notář, baťovec Jindřich Trachta, který z Československa odešel po roce 1948. Pan Trachta byl také prvním prefektem města. Zemřel v roce 2000.

Později Baťova rodina darovala dům rodině Trachtově za účelem vybudování pamětní síně a kulturního střediska.

Jan Baťa také pěstoval tisíce hlav dobytka, s tím souvisel jeho plán osídlit Patagonii, kde chtěl vybudovat další česká města. Budoval agrární města, z nichž první bylo Mariapolis ve státě Sao Paulo v krajině Alta Paulista. Zvolil jméno na počest své ženy, která se jmenovala Marie. Bylo to ve zlaté době pěstování bavlny, od začátku toho úkolu stáli v čele Vladimír Kubík a Vendelín Hnilica. Pak to převzal Ljubislav Mitrovič.

V Mato Grosso byla zahájena výstavba města Bataguassu a města Bataypora. Šlo o 300 000 hektarů včetně dobytčích fazend, včetně dobývání dřeva v pralese. Časem se narodilo Bataguassú, a potom Bataypora. Byly postaveny přehrady a vodní elektrárna Iguassu, začal fantastický vývoj v údolí řeky Paraná. Jan Baťa přišel také s nápadem mostu mezi brazilskými státy Sao Paulo a Mato Grosso. Stavěl se roky, dnes je krásný i užitečný - byl pokřtěn právě v den, kdy J. Baťa v r. 1965 zemřel.

Batatuba, kde Jan Baťa žil, je v horách 800 až 1 000 m vysokých, asi tři hodiny cesty od Sao Paulo, druhého největšího města v Brazílii.

.