Ministerstvo zahraničních věcí ČR

česky   english  

rozšířené vyhledávání

Přejít na menu

Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo Twitter

Kanada

 

Počty krajanů | Historie | Významní krajané | Kontaktní údaje


Historie

První kontakty Čechů s Kanadou se uskutečnily již v 18. století, kdy z jihu přišli do severních oblastí Moravští bratři a zakládali tam první misie (první - neúspěšná - byla založena již v roce 1752; největší z nich v Ontariu na Thames River vydržela až do roku 1902). K první výrazné emigrační vlně z našich zemí došlo po roce 1860, jednalo se především o chudé lidi z vesnic, kteří v Americe hledali zemi zaslíbenou. Největší příliv krajanů do Kanady nastal po roce 1920, neboť Kanada měla tehdy velmi liberální imigrační politiku. Za prací se stěhovaly celé rodiny především z Moravy a Slezska. V roce 1931 se k českému a slovenskému původu v Kanadě hlásilo již více než 30 tisíc lidí.

Nejstaršími krajanskými spolky byly Sokolská župa kanadská, založená již v roce 1911, a Československý podpůrný spolek ve Winnipegu z roku 1913. Nejaktivnějším byl Československý podpůrný spolek v Montrealu, který již pořádal řadu kulturních akcí. Aktivní byli v té době hlavně Slováci, neboť Čechů bylo poměrně málo.

Doba německé okupace znamenala nový příliv krajanů do Kanady. Všechny krajanské spolky se tehdy semkly a organizovaly sbírky na ochranu republiky.

Těsně po okupaci Československa se v Chicagu sešla čtyřčlenná delegace z Toronta (G. K. Pokorný, K. Buzek, A. Springl, G. Přístupa) s prezidentem Benešem. Toto setkání mělo velký význam, neboť inspirovalo k vytvoření společného výboru krajanů. 25. 6. 1939 se v Torontu konal první československý kongres, kde byl položen základ Národní aliance Slováků, Čechů a Podkarpatských Rusínů, za války přejmenované na Československé národní sdružení, předchůdce dnešního Českého a slovenského sdružení v Kanadě.

Za války sdružení výrazně pomáhalo československému odboji a organizovalo i řadu sbírek na pomoc Červenému kříži. Horlivost Slováků začala upadat a do popředí se dostali čeští emigranti. Po osvobození bylo rozhodnuto, že sdružení bude pokračovat ve své činnosti i v době míru. Činnost se začala dále rozvíjet po komunistickém puči, kdy do Kanady začalo přicházet množství nových, většinou exulantů (statistiky uvádějí počet až 300 tisíc). V tuto dobu vznikaly i další krajanské spolky.

Největší počet krajanů do Kanady přišel ve velké emigrační vlně z roku 1968. Většina z nich však usilovala o rychlou integraci do kanadské společnosti a jejich potřeba sdružovat se ve spolcích nebyla tak silná. Při posledním sčítání lidu v roce 2001 se v Kanadě k české národnosti přihlásilo 79.910 osob, k československé národnosti 39.760 osob. Krajanská komunita v Kanadě je tak druhou největší českou krajanskou komunitou na světě.


Krajanské spolky

Nejvýznamnějším spolkem je České a slovenské sdružení v Kanadě (ČSSK). Sdružení sídlí v Torontu a má celkem 14 poboček po celé Kanadě. Předsedou byl na léta 2009 - 2011 zvolen Miloš Šuchma. Členové ČSSK se aktivně zapojují do procesu řešení různých problémových okruhů v ČR, které se jich dotýkají a jejichž současný stav nepovažují za ideální. Jedná se především o možnost dvojího občanství, restituce, volební právo a vytvoření podmínek pro návrat osob v důchodovém věku do ČR. V období předsednictví paní Blanky Rohnové (1995 - 1999) začalo ČSSK intenzivněji vystupovat jako lobby ve prospěch ČR. Podporovali vstup ČR do NATO, obhajovali ČR před údajnou diskriminací Romů, pořádali sbírky ve prospěch Moravy postižené záplavami. Později se však situace poněkud zhoršila, neboť v listopadu 1999 byl na mnoho institucí v ČR zaslán otevřený dopis kritizující nevybíravými slovy situaci v ČR. Hlavní stížnosti se týkaly zákona o občanství, blokování oprávněných restitucí, možnosti volit pouze v ČR, nedostatečného potrestání bývalých komunistů, špatně provedené privatizace, legislativy a brutality a nepravd ve sdělovacích prostředcích. Dopis vyvolal velkou diskusi ve vládě i v Parlamentu ČR. Ne všichni krajané se s ním však ztotožnili. V současné době se vztahy opět zlepšily. ČSSK pořádá každé dva roky kongres, na který pravidelně zve zástupce politického i veřejného života ČR.

Dalším významným spolkem je Masarykův ústav, který sídlí na torontském předměstí Masaryktown a zaměřuje se na uchování českého jazyka a tradic, pořádá kurzy češtiny, půjčuje české knihy a videokazety a vydává čtrnáctideník v češtině Nový domov. Jeho stávající předsedkyní je Alena Kottová.

Komenského institut v Montrealu se rovněž snaží o propagaci české kultury a soustřeďuje se zejména na českou hudbu.

K aktivním spolkům s celokanadskou působností patří také Sokol Kanada, který má celkem 4 jednoty (Toronto, Ottawa, Montreal, Kitchener-Waterloo-Guelph) a jeho župním starostou je Jiří Kořistka, a Společnost pro vědy a umění s pobočkami v Ottawě, Torontu, Montrealu, Edmontonu a Vancouveru. Poslední tři spolky jsou menší a mají pouze lokální působnost - Český kulturní klub v Ottawě, Československá podpůrná jednota ve Winnipegu a Nové divadlo v Torontě.


Krajanský tisk

V Kanadě vychází řada krajanských novin a časopisů, z nichž nejvýznamnější jsou Nový domov (nejčtenější časopis, příspěvky stálých spolupracovníků, články z krajanského tisku v USA) a Satellite (kritika dění v ČR).


Krajanské osobnosti

Nejvýraznější kanadskou osobností českého původu je bezpochyby spisovatel Josef Škvorecký. Ale i kromě něho žije v Kanadě řada významných krajanů. Patří k nim i dr. Josef Čermák, stávající předseda ČSSK. V Kanadě žije již 50 let a angažuje se velmi především v dění Torontské univerzity. Založil oddělení slavistiky a české a slovenské literatury a zasloužil se o výměnné pobyty studentů z Kanady a ČR. Za tuto práci mu byla v loňském roce udělena cena Arbour Award. Josef Čermák pořádá i mnoho kulturních akcí pro krajany v Kanadě, poskytuje právní rady a navštěvuje osamělé a nemocné. Za obětavou práci mu v roce 1989 byla udělena Masarykova cena, udělovaná Kanaďanům českého a slovenského původu, kteří dosáhli významných úspěchů v jakémkoli odvětví lidské činnosti, a Kanaďanům jakéhokoli původu, kteří se zasloužili o svobodné Československo nebo obohatili život Čechů a Slováků v Kanadě.

Známým krajanem je i Rudolf Maštalýř, bývalý aktivní sportovec (volejbal, atletika, lyžování, šerm) a Sokol, který se po svém příchodu do Kanady v roce 1968 ihned aktivně zapojil do krajanského dění, pomáhal založit Sokol, působil v ČSSK a byl i nadšeným divadelníkem.

Zesnulý Lubor Zink byl významným novinářem a spisovatelem, činným ve druhém a třetím odboji. Za války pracoval na Velvyslanectví ČR v Londýně a později na tiskovém odboru MZV a zasadil se o vyhlášení 17. listopadu Mezinárodním dnem studenstva. Byl nositelem medaile Za zásluhy udělené prezidentem republiky Václavem Havlem a v roce 1999 získal i Cenu Jana Masaryka Gratias Agit.

Manželé Karel a Olga Velanovi jsou úspěšní kanadští podnikatelé (ventily a armatury), aktivní taktéž v krajanském hnutí, kde podporovali hlavně koncerty české klasické hudby. Významně podporovali Výbor dobré vůle Olgy Havlové. Za svou činnost byli v roce 1998 rovněž oceněni Cenou Jana Masaryka Gratias Agit.

Jan Waldauf je dlouholetý kanadský sokolský činovník a nejvýznamnější představitel sokolstva v zahraničí. Kromě své celoživotní práce v Sokole je také členem několika krajanských sdružení.

přílohy

Krajane-Kanada 63 kB doc (Word dokument) 26.8.2008

.