Ministerstvo zahraničních věcí ČR

Přejít na menu

Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo Twitter

Chile

 


Předsedkyně krajanského Chilsko - českého kroužku T. Skvorcová de Enero zahajuje setkání chilských Čechů ke dni Svatého Václava. S velkým úspěchem se představil amatérský krajanský taneční kroužek.


Počty krajanů

Počet krajanů je odhadován na přibližně 300 rodin s českými předky.

Historie

České vystěhovalectví do Chile nebylo ve srovnání např. s Brazílií nebo se sousední Argentinou nikdy zvlášť intenzívní, a to především kvůli geografické odlehlosti země na "odvráceném" tichomořském pobřeží amerického kontinentu a navíc za hřebenem vysokých And, které představují vážnou překážku i dnes pro moderní pozemní dopravu.

Největší vystěhovalecké vlny proběhly ve druhé polovině 19. století (Němci z Čech a Moravy jako součást velké a organizované německé kolonizace), dále pak před druhou světovou válkou (Židé na útěku před Hitlerem a zakladatelé Baťovy továrny v Chile) a nakonec v letech 1948 - 1950 (politická emigrace). V ostatních obdobích byla emigrace z bývalého Československa mizivá - např. v Chile téměř chybí Češi a Slováci přišedší v důsledku srpnových událostí 1968.

Podle odhadů bývalého velvyslance ČR v Chile Jiřího Jiránka, který soustavnému studiu českých a slovenských stop v Chile věnoval plné čtyři roky, přišlo do Chile v celé historii na dva tisíce osob z území dnešní České a Slovenské republiky. V pestré mozaice česko - slovenských krajanů jsou zástupci tří šlechtických rodů, dva krajané jsou držiteli ceny Gratias agit Ministerstva zahraničních věcí ČR, další se uplatnili v nejrůznějších oborech, jsou majiteli významných průmyslových a obchodních podniků, zemědělských statků, cestovních kanceláří, hotelů atd. Byli a jsou mezi nimi i královny krásy a vynikající sportovci, mistři Chile v různých disciplinách a dokonce i držitelka zlaté olympijské medaile (E. Hofmannová 1972 v judu). V současné době zastupitelský úřad registruje v Chile přítomnost celkem 267 českých nebo slovenských rodin podle hlavního příjmení (z toho 67 příjmení německých spoluobčanů z doby německé kolonizace) a kolem tří stovek krajanů narozených v ČR nebo SR.

Historicky vůbec prvními Čechy v Chile byla skupina asi 25 jezuitů, kteří tu působili v letech 1686 - 1767 ve dvou vlnách; v první šlo především o misionáře, ve druhé pak o odborníky (umělce, vědce a řemeslníky). Vynikli mezi nimi zvláště Jiří Burger, Ondřej Suppetius a Jan Nepomuk Erlacher.

V rámci chilskou vládou organizované německé kolonizace středojižní části Chile (čerstvě pacifikovaná oblast tzv. Araukánie ovládaná do té doby odbojnými Mapuči - Araukánci) ve druhé polovině 19. století přišlo z našeho území až 600 osob (celkem asi 200 rodin), v naprosté většině z oblasti východočeského Broumova. Naprostá většina potomků těchto "českých Němců" ví, že jejich rodinné kořeny jsou v dnešní České republice.

Od velké vlny německého přistěhovalectví až do roku 1930 přišlo do Chile a k témuž roku zde žilo podle chilských oficiálních statistik 325 Čechů a Slováků; toto číslo nezahrnuje jejich děti narozené v Chile, které již byly považovány za Chilany. V té době sem přišla celá řada zajímavých a vynikajících osobností. Npříklad na nejjižnější výspě Chile - kolem Magallanovy úžiny a na Ohňové zemi - po celých 14 let působil jako lékař slovenský spisovatel Matej Bencúr alias Martin Kukučín; Benedikt Kocián přinesl do Chile košíkovou, odbíjenou, prostná cvičení a sokolský život; František Papež přišel jako expert na tisk bankovek a cenin; Adolf Šimek-Vojík byl vynikajícím violoncellistou a profesorem chilské národní konzervatoře; Albig Kolowrat Krakovský Liebsteinský působil jako zeměměřič v jihochilském Aysénu a další šlechtic, Václav Špaček z Kokořína, se v Chile oženil a zůstal zde až do své předčasné tragické smrti; od roku 1930 do roku 1962 žil v Chile Václav Vondrák, významný činitel československého zahraničního odboje v Rusku za první světové války.

Skupina třinácti Baťových dělníků a techniků založila v březnu 1939 v městečku Peňaflor u Santiaga novou továrnu na boty. Řada z nich pak odešla bojovat jako dobrovolníci do Anglie a po válce se někteří z nich už do Chile nevrátili; po roce 1948 sem však přišla čerstvá baťovská krev (14 nových zaměstnanců). Jako připomínku baťovské etapy českého přistěhovalectví a česko chilských vazeb současná krajanská organizace Chilsko český kroužek převzala za podpory a spolupráce českého velvyslanectví záštitu nad jednou z obecních peňaflorských škol, která od září 2003 nese jméno "Škola české republiky".

Mezi roky 1938 a 1939 přibylo z ČSR do Chile na 250 převážně židovských rodin na útěku před Hitlerem; do konce války jich už přichází minimum, a to ještě převážně těch, kteří mezitím pobývali ve třetích zemích. Mnoho z našich židovských krajanů v Chile zakrátko vyniklo jako podnikatelé v průmyslu či obchodu a jejich firmy působí úspěšně na chilském trhu dodnes. Arnošt Korálek a JUDr. Emil Kantor se stali v různých dobách diplomaty naší exilové vlády; František (Francisco) Otta, nositel ocenění Gratias agit in memoriam, v Chile pokračoval ve své životní dráze známého malíře i jako profesor výtvarného umění; syn Františka Steina - Jiří Hanuš - se stal zpěvákem a univerzitním profesorem vážné hudby. Do Chile přišel i Sigismund Geminder, jehož bratr byl v 50. letech v Praze popraven v procesu s Rudolfem Slánským.

Řada našich chilských krajanů se přímo účastnila bojů druhé světové války v Evropě a další z odbojářů sem teprve po únoru 1948 emigrovali. V Chile se po roce 1948 na určitou dobu ocitli i českoslovenští váleční generálové Heinzelmann, Němec, Vlna, Hertz a dva bratři kněží, synové legendárního generála J. S. Ingra. Naopak po boku Německa se válečných bojů účastnil letec Slovenského štátu Karol Bachratý a další Slovák, Štefan Kramár, se údajně účastnil vývoje německé bomby, která měla zvrátit vývoj válečných událostí. Někteří z chilských krajanů, kteří se účastnili bojů za obnovení Československa (Jan Zika, Jaroslav Landsfeld a Blahoslav Pazdírek), byli za své zásluhy vyznamenáni v březnu 2000 pamětní medailí MZV ČR a čestným odznakem uděleným v Santiagu osobně vrchním velitelem vzdušných sil Armády ČR.

Nárůst počtu emigrantů z naší vlasti v Chile a historická realita okupace a války přispěly k vytvoření prvních krajanských sdružení v této zemi. První z nich, Československé sjednocení Benedikta Kociána, bylo založeno v září 1939 a mělo jen krátké jednoroční trvání. Poté vznikají Komité čs. žen a Český židovský spolek. V roce 1942 vzniká Československé národní sdružení v Chile, fungující až do roku 1947.

Několik krajanů přichází i krátce po válce, ještě před únorovým převratem 1948. Někteří z nich prožili část války v koncentračních táborech; po roce 1948 se z bývalých vězňů koncentračních táborů v Chile ocitli mimo jiné také Milan Platovský, dnes významný chilský podnikatel a nositel ocenění Gratias agit, a Judith Klein, kteří v Chile později úspěšně vydali knižní paměti z let nacistické okupace.

Mezi 1. červencem 1947 a 31. prosincem 1951 přišlo do Chile 289 československých uprchlíků před komunismem. Chile se tak zařadilo na čtvrté místo v Latinské Americe (po Brazílii, Venezuele a Argentině). Nejznámějším Čechem z této emigrační vlny se v Chile stal Milan Platovský, podnikatel (vyhlášen nejlepším chilským podnikatelem roku 1997), nositel ceny Gratias Agit českého MZV a autor knihy pamětí Žít a přežít. Syn Milana Platovského Daniel dosáhl vysokého postavení v politice (první místopředseda pravicové opoziční strany Renovación Nacional). Slovák Karol Bachratý se hned po příchodu do Chile stal pilotem prezidentského letadla. V Chile našli druhý domov i předúnorový čs. diplomat Bohumil Messany (v Chile 1948 - 1960) a neteř (a jediná žijící příbuzná) spisovatele Franze Kafky, Klára provdaná Nová. Zasloužilý válečný partyzán Milič Sklenář neunesl skutečnost, že by měl znovu prožívat komunismus, a s nástupem vlády Salvadora Allenda v roce 1970 se upálil.

"Osmašedesátníků" je v Chile minimum. Přestože na popud chilského karajana Milana Platovského někdejší prezident Chilské republiky Eduardo Frei Montalva vypravil po srpnové okupaci Československa speciální prezidentské letadlo, které z evropských uprchlických táborů převezlo do Chile několik desítek českých a slovenských emigrantů, naprostá většina z nich nakonec krátce nato odešla z Chile do USA a jiných zemí před otevřenou hrozbou nastupujícího socialistického prezidenta Salvadora Allendeho, který se netajil tím, že jeho vláda Lidové jednoty hodlá československé emigranty vrátit zpět do " normalizovaného" Československa.

Po listopadu 1989 přichází vedle četných krátkodobých studijních či pracovních pobytů 35 nových krajanů; mnozí z nich tu ale již nežijí a o osudu zbývajících rozhodne až budoucnost. V roce 1995 je založeno krajanské sdružení Chilsko-český kroužek. Podnikatelé vytvářejí už v roce 1991 pod vedením Milana Platovského a posléze Rodolfa Kantora Chilsko-českou obchodní komoru, nově transformovanou na Chilsko-česko-slovenskou obchodní komoru.

Významní krajané

Nejvýznamnějším a nejznámějším rodákem z Čech v Chile je Milan Platovský, známý spoluzakladatel a spoluvlastník firmy Millafe y Salas. Byl vyhlášen chilským "Podnikatelem roku 1995". V roce 1999 obdržel Cenu Jana Masaryka Gratias agit. Rodina Platovských se výrazně angažuje i politicky. Syn Milana Daniel působí v předsednictvu nejsilnější opoziční strany Renovación Nacional.

Další osobností krajanské komunity je Eva Saxlová, celosvětově uznávaná odbornice na léčbu cukrovky. S manželem působila pod záštitou OSN v mnoha zemích Latinské Ameriky a Asie. Dům v Praze, který získala v restitučním řízení, paní Saxlová darovala České diabetické společnosti. Saxlová obdržela u příležitosti jubilejního 50. zasedání OSN vyznamenání za celoživotní činnost.

Prof. Hanuš Jiří Stein, absolvent pražské konzervatoře u prof. Jaroslava Horáčka, je uznávaným hudebním pedagogem a nadšeným propagátorem české hudby. Stein, syn židovského majitele továrny na výrobu pánských košil z Nýrska, přišel do Chile spolu se svými rodiči v roce 1939. V roce 1991 si zažádal o udělení čs. občanství.

Francisco Otta (zemřel v roce 1999) je známým malířem. Rodák z Plzně se do Chile dostal v roce 1940. Kromě umělecké činnosti působil jako docent na různých univerzitách, mj. Universidad de Chile a Universidad de Santiago. Otta za svůj život uspořádal 38 samostatných výstav a jeho dílo bylo představeno na více než 200 kolektivních výstavách. Po dvě období byl místopředsedou Chilské asociace malířů a sochařů a více než 20 let působil jako ředitel Chilsko-amerického institutu. Posmrtně obdržel v roce 2000 od místopředsedy vlády a ministra zahraničních věcí J. Kavana Cenu Jana Masaryka Gratias agit. Převzala ji 28. června v Černínském paláci v Praze vdova Eugenie Romero de Otta.

Vilém Pollak s rodinou přišel do Chile v roce 1939. V tehdy zcela neznámém malém městečku Pucón, asi 800 km na jih od Santiaga, postavili Pollakovi první hotel. Dnes je Pucón známým a vyhledávaným letoviskem a nový Pollakův hotel Antumalal je považován za nejlepší v jižní části Chile.

Benedikt Kocián byl nadšeným propagátorem skautského a sokolského hnutí. Do Chile dorazil již počátkem dvacátých let. K jeho nadšeným žákům a obdivovatelům patří např. současný předseda Olympijského výboru Chile Sergio Santander.

Drahomíra Šrytrová se vdala do Chile v roce 1970. Pracuje jako ředitelka univerzitní knihovny v Antofagastě. Její manžel Lautaro je ředitelem Archeologického muzea v San Pedru de Acatama.

Dcera B. Kociána Ana-Maria patří k nejaktivnějším organizátorům pokusu o znovuoživení krajanského hnutí v Chile.

.