Ministerstvo zahraničních věcí ČR

česky   english  

rozšířené vyhledávání

Přejít na menu

Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo Twitter

Velká Británie

 

Velká Britání - osobnosti z řad krajanů a Čechů v zahraničí

 

Lady Milena Grenfell-Baines

Lady Milena opustila Československo v r. 1939 a patří k tzv. Wintonovým dětem, které byly zachráněny před německou genocidou. Winton odvezl tyto děti postupně do Londýna a právě díky tomu, zde mohla Lady Milena začít nový život. Ve Velké Británii se časem vdala a během svého života působila jako ošetřovatelka, vychovatelka a překladatelka. Svou slávu si zde získala především díky propagaci remosky, kterou před jejím příchodem ve Velké Británii nikdo neznal. Kromě toho se od samého začátku soustředila na podporu česko-britských vztahů a jejich utužování. V r. 1998 se stala předsedkyní nejvýznamnějšího a nejpočetnějšího krajanského sdružení ve VB - British Czech a Slovak Association, dlouhodobě působila v komisi, která vyhledávala spřátelená města v ČR. Byla také členkou správní rady Společnosti přátel Liverpoolské filharmonie, je patronkou Nadace Emmy Destinové a pro studenty hotelových škol také organizuje výměnné pobyty. V r. 1999 ji byla udělena cena Gratias Agit za šíření dobrého jména České republiky ve světě.

 

Ladislav Horňan

Pan Ladislav Horňan se narodil v r. 1950 v Praze. V roce 1968 odešel do Velké Británie, kde vystudoval na vysoké škole obor ekonomie a finanční management. Dnes patří k významným britským poradcům a odborníkům ve svém oboru a v r. 2001 byl dokonce zvolen předsedou mezinárodní sítě skupiny UHY International. Kromě finančnictví se také snaží propagovat vztahy s Českou republikou. Nezjištně poskytuje českým firmám know-how v oblasti finančního managementu a je také spoluzakladatem English College v Praze. V roce 2005 získal cenu Gratias Agit.

 

Karel Janovický

Karel Janovický, vlastním jménem Bohuš Šimsa, je český hudební skladatel, klavírista, publicista a hlasatel žijící v Londýně. Zde získal na hudebních akademiích Trinity College of Music a Royal Academy of Music diplomy. V průběhu života získal řadu hudebních cen a mezinárodních ocenění. V r. 1964 nastoupil na místo producenta v hudebním vysílání BBC Radio 3 a o tři roky později přešel do Československé redakce BBC World Service, kterou řídil posledních deset let před důchodem. V současné době přispívá do pořadu rádia BBC 3, mezi jeho pořady patří např. „Hope and Disillusionment" o české hudbě ve stínu roku 1968. Karel Janovický je pravidelným přispívatelem do časopisu „Czech Music" Dvořákovy společnosti ve Velké Británii. V červnu a srpnu 1998 otiskl časopis Harmonie dva díly Janovického portrétu Viléma Rajského. Natočil pět pořadů přibližujících život a tvorbu Jana Dismase Zelenky a další. Ve Velké Británii prošlo Janovického rukama mnoho pěvců a pěveckých sdružení, též sólisté a sbor Královské opery Covent Garden, při fonetickém nácviku českého repertoáru, především děl L. Janáčka, A. Dvořáka, B. Martinů a B. Smetany. Je významným propagátorem české hudby a české kultury na britské hudební scéně, a proto mu v r. 2011 byla udělena cena Gratias Agit.

 

Tom Stoppard

Sir Tom Stoppard, vlastním jménem Tomáš Straussler je britský dramatik a scénárista. Narodil se v r. 1937 ve Zlíně do židovské rodiny. Rodina se kvůli strachu z německé genocidy odstěhovala v r. 1939 do Singapuru. Během druhé světové války se rodina ocitla v Indii, kde získal Stoppard anglické vzdělání. Jeho otec zemřel jako dobrovolník britské armády. Stoppard nejprve pracoval jako novinář a divadelní kritik, od 60. let již psal svoje vlastní divadelní hry. Psal také scénáře pro televizi, rozhlas a film. Zajímá se také o lidská práva a v 70. letech publikoval několik článků na podporu tamní disidentské scény. V r. 1983 byla ve Stockholmu založena pod záštitou Charty 77 Cena Toma Stopparda, která je od té doby každoročně udělována za významné básnické, prozaické, dramatické nebo esejistické dílo. Stoppard je nositelem Řádu Britského Impéria. V r. 1997 byl britskou královnou pasován do rytířského stavu. V říjnu 2011 převzal z rukou ministra zahraničních věcí - Karla Schwarzenberga cenu Gratias Agit.

 

Sir Frank Lampl (1926-2011)

Frank Lampl, rodným jménem František Lampl, se narodil 6. dubna 1926 v Brně. Byl českým a anglickým manažerem, emeritním rektorem na univerzitě v Kingstonu, doživotním prezidentem, bývalým generálním ředitelem stavební firmy Bovis Lend Lease, předsedou Prague Heritage Fund a řady dalších charitativních nadací. Během svých mladých let byl Lampl vězněn v nacistických koncentračních táborech Auschwitz-Birkenau a Dachau. Po válce, ve které byla jeho rodina vyvražděna, se rozhodl studovat v Brně. Nicméně, po převzetí moci komunisty v únoru 1948 byl obviněn z buržoazního původu a byl opět uvězněn, tentokrát v Jáchymově, kde pracoval v uranových dolech. V roce 1953 byl podmínečně propuštěn a začal pracovat jako dělník a ve firmě Pozemní stavby se stal obchodním vedoucím. Během svého zaměstnání stihl ještě vystudovat vysoké učení technické v Brně. V srpnu 1968 se rozhodl se svou manželkou opustit Českou republiku a odjel za svým synem do Anglie. O tři roky později začal pracovat ve firmě Bovis a během deseti let se mu podařilo vypracovat na pozici generálního ředitele a udělat ze společnosti jednu z největších firem na světě. Podílel se na výstavbě výškových budov ve finančním centru Canary Wharf v Londýně, na projektu olympijských sportovišť LOH 1996 v Atlantě a jeho firma se také podílela např. na stavbě Petronas Twin Towers v Kuala Lumpur. Po sametové revoluci navázal opět kontakt s rodným Brnem a realizoval v ČR několik projektů. V r. 1990 byl královnou Alžbětou II. pasován do rytířského stavu. V březnu tohoto roku zemřel.

 

Ewald Osers (1917-2011)

Pan Ewald Osers byl významný český básník a překladatel, který se narodil 13. května 1917 v Praze. Studoval chemii na pražské německé univerzitě, ale před protektorátem byl nucen odjet na doporučení profesora Heyrovského do Anglie, kde trvale žil od r. 1938. Ve Velké Británie pak studoval ruštinu a slovanské jazyky. Během války i v poválečném období spolupracoval s BBC a přispíval do českého a kulturního sborníku Review. Osers překládal do angličtiny a němčiny. Českou poezii překládal již před válkou pod pseudonymem Walter Hart. přeložil 160 knih, z toho přes 50 sbírek poezie. Odborné veřejnosti a čtenářům v Británii, USA, Kanadě, Austrálii a dalších zemích představil díla J. Seiferta, J. Skácela, V. Nezvala, K.Čapka, I. Klímu atd. Sám Seifert uznal, že Osersovy překlady sehrály důležitou roli při rozhodnutí o udělení Nobelovy ceny českému básníkoví v r. 1984. Osers získal v r. 1990 od Univerzity Palackého v Olomouci čestný doktorát a v r. 1997 mu byla udělena Václavem Havlem Medaile Za zásluhy II. stupně. O čtyři roky později, v r. 2001 získal také cenu Gratias Agit. Zemřel 10. října 2011 v Londýně.

 

Prof. Vilém Tauský (1910-2004)
Byl český dirigent, hudební skladatel a pedagog židovského původu, který se narodil 20. července 1910 v Přerově. Tauský se narodil v umělecky založené rodině, přičemž maminka byla operní pěvkyně a jeho strýc působil jako operetní hudební skladatel. Sám Tauský hrál od dětství na klavír a po maturitě se věnoval studiu skladby na Janáčkově konzervatoři, kde byli jeho učiteli Leoš Janáček a Vilém Petrželka. Po ukončení konzervatoře pokračoval ve studiu v Praze u Z.Suka a Zdeňka Chalabaly. V r. 1939 emigroval před nacisty nejprve do Paříže později do Velké Británie, kde se usadil natrvalo a kde také v r. 2004 uzemřel. Tauský získal během svého života řadu ocenění a vyznamenání. V r. 1925 obdržel Státní cenu za skladbu Symfonietta pro orchestr, v r. 1939 Československý válečný kříž. Dále pak roku 1981 Řád britského impéria, který mu udělila královna Alžběta II a v neposlední řadě také několik cen za zásluhy o českou hudbu.

 

Jiři Bělohlávek

Je český dirigent, který se narodil v r. 1946 v Praze. Od r. 1995 působí také jako pedagog na pražské AMU. Bělohlávek studoval dirigování a hru na violoncello na pražské konzervatoři a později pokračoval na AMU. V 70. letech působil jako dirigent Státní filharmonie Brno, byl také šéfdirigentem Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK a po Sametové revoluci začal spolupracovat s Českou filharmonií. V roce 2005 byl nominován na cenu Grammy za nahrávku 3. a 4. symfonie Bohuslava Martinů. V současné době ukončil své působení jako šéfdirigent londýnského BBC Symphony Orchestra a vrátil se zpět do rodné vlasti, kde se od roku 2012 zhostí role šéfdirigenta České Filharmonie.

 

Eva Jiřičná

Eva Jiřičná se narodila v r. 1939 ve Zlíně. Tato česká světoznámá architektka a designerka žije v současné době ve Velké Británii. Jiřičná vystudovala architekturu na ČVUT a od r. 1967 pracovala v pražském ÚBOku. O rok později odjela na stáž do Londýna, ale české úřady ji zabránily vrátit se zpět do vlasti. Ve Velké Británii nejprve působila v ateliéru Louis de Soisson, kde projektovala přístav v Brightonu. Poté začala spolupracovat s významným architektem Richardem Rogersem. Jiřičná je autorkou několika módních domů a butiků nejen v Londýně, ale i např. v New Yorku. Má vlastní architektonické studio v Praze - Al Design Praha a v Londýně - Eva Jiricna Architects. V r. 1996 získala titul profesorka a v r. 2011 obdržela čestný doktorát Univerzity Tomáše bati ve Zlíně.

 

Antonín Tučapský

Antonín Tučapský je český hudební skladatel, dirigent a pedagog. Narodil se v r. 1928 v Opatovicích u Vyškova, dnes žije ve Velké Británii. Hudbu studoval na Masarykově univerzitě v Brně, Janáčkově akademii múzických umění a soukromě také u J. Kunce. Do Velké Británie odešel v r. 1973 a postupně se mu podařilo získat post profesora hudební teorie na Trinity College of Music v Londýně. Tučapský je členem několika významných hudebních organizací a sdružení a zároveň byl jako první Čech jmenován členem Královské hudební akademie. Je autorem přibližně 300 děl vokální hudby.

 

Jarmila Karasová

Jarmila Karasová se narodila roku 1949. V r. 1968 odešla do Velké Británie, kde později založila Nadaci Emmy Destinové v Londýně. Nejprve pobývala v Norfolku, kde navštěvovala střední školu a později odjela do Londýna. Jejím hlavním přínosem je zejména organizátorská činnost v oblasti propagace české hudby a českého pěveckého umění. Již více než 30 let je neúnavnou organizátorkou výstav, promítání a zejména koncertů a vystoupení českých divadelních umělců, propagující české umění ve Velké Británii. Českou hudbu propaguje jednak pořádáním zajímavých a atraktivních koncertů, jednak v rámci činnosti nadace Emmy Destinn Foundation. Pro nadaci získala celou řadu významných osobností britského kulturního života a britských kulturních institucí a jejím prostřednictvím pomáhá prosazovat český operní repertoár na britských operních a koncertních scénách a festivalech. Nejvýznamnějším počinem této nadace je každý druhý rok pořádaná pěvecká soutěž pro mladé operní pěvce.Této soutěže se zúčastnila celá řada nejen českých, ale hlavně britských mladých zpěváků, kteří zahájili svou úspěšnou pěveckou kariéru v Británii právě českým repertoárem (soutěžící musí povinně zařadit skladby českého operního repertoáru v češtině a také skladby některého z žijících českých skladatelů) a všichni dosavadní vítězové soutěže patří i nadále k propagátorům české hudby na předních britských operních scénách (English National Opera, Royal Opera House v Covent Garden, English Touring Opera. V roce 2008 jí ministr kultury udělil cenu Artis Bohemiae Amicis za šíření české kultury v zahraničí. Doporučil ji sám Sir Charles Mackerras, známý britský dirigent a hudební skladatel australského původu mj. známý odborník na český repertoár, žák Václava Talicha. Paní Jarmila Karas patří k významným propagátorům české kultury ve Velké Británii.

 

John Tusa

Sir John Tusa se narodil v r. 1936 v tehdejším Československu, ale krátce nato se přestěhoval se svou rodinou do Velké Británie. Otec Johna Tusi (Jan Tůša) se stal výkonným ředitelem britské pobočky Baťovy továrny v East Tilbury Britské East Tilbury, kde vyrůstal i jeho syn John Tusa se tak pod jeho vedením stalo jak efektivním centrem exportu do celého světa, tak i dalšího efektivního vzdělávání baťovců předurčených k práci v dalších světových teritoriích. Otec Johna Tusy byl také zakladatelem Sokola Tilbury, kde působil za 2. světové války jako starosta. John Tusa junior byl spjat s činností Sokola a velice obětavě pomohl s informacemi o Sokole Tilbury v souvislosti s vydáním knihy „Dějiny Sokola Londýn a začátky české obce v Anglii", kterou vydalo nakladatelství Olympia, 1990, nákladem České obce sokolské. John Tusa vystudoval na Cambridgské univerzitě. Stal se významným britským novinářem a žurnalistou pracující pro BBC a v letech 1986-1993 byl dokonce ředitelem BBC World Service. Později, v letech 1995-2007 působil jako ředitel City of London´s Barbican Arts Centre. V roce 2003 obdržel od britské královny za zásluhy o rozvoj celosvětového mezinárodního vysílání britské BBC šlechtický titul „Sir". V současné době je předsedou správní rady University of Arts London. Spolu se svou ženou je autorem dvou knih vztahujících se k historii 20. století Norimberk Trial (1983) a Berlínské blokády (1988) je také autorem knih esejů. Pravidelně přispívá do novin a uměleckých časopisů na téma umění a kultura. Jeho poslední knihou je Engaged with Arts: Writing form the Frontline (2007).

Karel Werner

Je český indolog, orientalista a religionista, který se narodil 12. ledna 1925 v Jemnici. V rámci svého studia na Palackého univerzitě v Olomouci a Masarykově univerzitě v Brně se soustředil na studium sanskrtu, filozofii
a historii. V r. 1949 získal titul PhDr. díky své práci „Významoslovný rozbor primitivních jazyků". Kvůli režimu se nemohl dále věnovat činnosti ve svém oboru, a proto v r. 1968 odjíždí do Velké Británie, kde byl přijat na akademickou půdu. Od r. 1993 je hostujícím profesorem na Ústavě religionistiky v Brně, který pomáhal založit. Je čestným členem Ústavu pro studium náboženství Školy orientálních a afrických studií univerzity v Londýně. Jeho publikace se zabývají převážně védismem, hinduismem, jógou a buddhismem a vždy berou zřetel na filozofickou dimenzi těchto tradic. V současné době žije v Londýně.

 

Josef Czernin

Hrabě Czernin se narodil roku 1925 v Praze, na Malé Straně. Patří mezi krajany, které komunistický puč v únoru 1948 zastihl v Británii. Následně potom se usadil v Londýně. Po svém příjezdu do Londýna pracoval nejprve jako dělník a postupně se díky svým schopnostem a znalosti několika jazyků vypracoval a působil v několika firmách. Dlouhá léta pracoval a ještě dnes je členem představenstva Velehradu - náboženského a kulturního střediska pro krajany, které založil počátkem 60. let minulého století páter Jan Lang. Hrabě Czernin má 6 dětí a 17 vnoučat.

 

Jan Kaplan
Je český režisér, producent, dokumentarista a významný historik, který se narodil v Praze. Od roku 1968 žije se svou manželkou ve Velké Británii. Kaplan se již od 60. let zabývá tématikou československého protinacistického odboje a zejména pak osobnostmi a souvislostmi výsadků do okupované vlasti. Vyrobil řadu dokumentárních snímků, které byly oceněny i na mezinárodních filmových festivalech. Mezi jeho nejznámější dokument lze zařadit SS-3: Atentát na Heydricha, který vznikl v r. 1991 v Praze při příležitosti 50. výročí atentátu. Dále je také spoluautorem několika knih včetně „Praha ve stínu hákového kříže", „Praha 1900-2000" a „A Traveller´s Companion to Prague".

 

Petr Čech

Petr Čech se narodil v r. 1982 v Plzni a dnes se řadí k nejlepším českým fotbalistům a nejlepším světovým brankářům. V současné době je hráčem anglické FC Chelsea, kde působí jako brankář. Svou kariéru odstartoval ve Viktoria Plzeň. Hrál však i za týmy jako Chmel Blšany, Sparta Praha a Rennes. K největším kariérním úspěchům Petra Čecha bychom mohli zařadit vítězství FC Chelsea v Premier League v 2004/2005, 2005/2006 a 2009/2010. Je také hráčem české fotbalové reprezentace, se kterou získal v r. 2004 bronz na ME v Portugalsku. Získal také řadu domácích ocenění .V současné době žije se svou manželkou v Londýně.

 

Hynek Martinec

Hynek Martinec je český malíř, který se narodil v r. 1980 v Broumově. Studium absolvoval na Akademii výtvarných umění v Praze. Ve své tvorbě se zaměřuje hlavně na fotorealistické a abstraktní obrazy. Od r. 2005 žije
a pracuje v zahraničí, zejména v Londýně a Paříži. Jeho obrazy jsou vystaveny v Národní galerii v Praze a v Britském muzeu v Londýně. Je držitelem řady cen a ocenění, např. BP Visitor Choice a BP Young Artist Award, kterou získal od National Portrait Gallery v Londýně či The Changigng Faces Prize, kterou mu udělila Royal Society of Portrait Painters.

.