Rozhovory s mocí, Simulace s cílem najít silná i slabá místa běloruské opozice
12.02.2007 / 15:44 | Aktualizováno:
(Archivní článek, platnost skončena 26.02.2020.)
Institut pro evropskou politiku EUROPEUM, 2006
Rozhovory s mocí
Simulace s cílem najít silná i slabá místa běloruské
opozice
Seminář pro skupinu mladých opozičních představitelů z
Běloruska, jehož cílem bylo nejprve v intenzivním bloku přednášek a
seminářů přiblížit některé důležité oblasti (skutečné fungování EU
ve vztahu k Bělorusku; vliv médií na Západě na (ne)aktivitu tamních
vlád vůči Lukašenkovi; základy psychologie vyjednávání, vedení
jednání atd.) a poté si na celodenní simulaci vyzkoušet jak jednání
s představitelem moci, tak i s dalšími možnými účastníky (Rusko) či
pozorovateli (EU) případné změny moci.
Součástí celého projektu měly být i celkem tři cesty do Běloruska. Oproti původnímu projektu jsme nakonec uskutečnili pouze jednu (důvodem bylo ztížení podmínek při získání víza pro vybrané kandidáty), tzv. závěrečnou, na které došlo k setkání s některými účastníky semináře, Alexandrem Milinkievičem (vůdce demokratické opozice v Bělorusku) a dalšími představiteli běloruské opozice. Cesta byla zaměřena nejen na mapování situace v Bělorusku a zhodnocení červencového semináře ale také na hledání a tipování účastníků pro příští roky.
Přednášející, účastníci simulace:
Pierre-Louis Lorenz, lucemburský velvyslanec
Jaroslav Bašta, náměstek MZV
David Stulík, Člověk v tísni
Marek Toman, MZV
Ivo Šlosarčík, FSV UK Praha
Jiří Pehe, New York University v Praze
Hynek Pejcha, MZV
Jan Rybář, Mladá fronta Dnes
Libor Dvořák, Český rozhlas 6
Peter Púčik
Slavomil Hubálek, psycholog
(pomohl nám i s přípravou celého semináře)
Zvolili jsme strukturu intenzivních dvou dnů přednášek a
seminářů, následovanou celodenní simulací a následným důkladným
vyhodnocením. Z celé akce měla dle očekávání největší ohlas
simulace, obzvlášť její nečekaná část: účastníci přijížděli do
Prahy s tím, že zde budou "jednat" s běloruskou mocí. Ale netušili,
že pak se setkají i s "ruským odborníkem na zahraniční politiku,
který nemá žádnou vizitku" a poté i s "evropským diplomatem" (toho
nám sehrál skutečný velvyslanec). Jednání s "Rusem" a "Evropanem"
byla pro účastníky velký šokem. "Rus" je jen tak nezávazně pozval
na jídlo, a "jenom" se ptal. "Evropan" mluvil výhradně anglicky,
francouzsky a německy (až do té chvíle jsme všichni mluvili celou
dobu rusky), načež z devíti účastníků mluvili jen dva - jeden
anglicky, jeden francouzsky. Velmi poučné. (Radomír Špok)