Ministerstvo zahraničních věcí ČR

Přejít na menu

Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo Twitter

Rozhovory s mocí, Simulace s cílem najít silná i slabá místa běloruské opozice

 

Institut pro evropskou politiku EUROPEUM, 2006

Rozhovory s mocí
Simulace s cílem najít silná i slabá místa běloruské opozice


Seminář pro skupinu mladých opozičních představitelů z Běloruska, jehož cílem bylo nejprve v intenzivním bloku přednášek a seminářů přiblížit některé důležité oblasti (skutečné fungování EU ve vztahu k Bělorusku; vliv médií na Západě na (ne)aktivitu tamních vlád vůči Lukašenkovi; základy psychologie vyjednávání, vedení jednání atd.) a poté si na celodenní simulaci vyzkoušet jak jednání s představitelem moci, tak i s dalšími možnými účastníky (Rusko) či pozorovateli (EU) případné změny moci.

Součástí celého projektu měly být i celkem tři cesty do Běloruska. Oproti původnímu projektu jsme nakonec uskutečnili pouze jednu (důvodem bylo ztížení podmínek při získání víza pro vybrané kandidáty), tzv. závěrečnou, na které došlo k setkání s některými účastníky semináře, Alexandrem Milinkievičem (vůdce demokratické opozice v Bělorusku) a dalšími představiteli běloruské opozice. Cesta byla zaměřena nejen na mapování situace v Bělorusku a zhodnocení červencového semináře ale také na hledání a tipování účastníků pro příští roky.

Přednášející, účastníci simulace:
Pierre-Louis Lorenz, lucemburský velvyslanec
Jaroslav Bašta, náměstek MZV
David Stulík, Člověk v tísni
Marek Toman, MZV
Ivo Šlosarčík, FSV UK Praha
Jiří Pehe, New York University v Praze
Hynek Pejcha, MZV
Jan Rybář, Mladá fronta Dnes
Libor Dvořák, Český rozhlas 6
Peter Púčik
Slavomil Hubálek, psycholog
(pomohl nám i s přípravou celého semináře)


Zvolili jsme strukturu intenzivních dvou dnů přednášek a seminářů, následovanou celodenní simulací a následným důkladným vyhodnocením. Z celé akce měla dle očekávání největší ohlas simulace, obzvlášť její nečekaná část: účastníci přijížděli do Prahy s tím, že zde budou "jednat" s běloruskou mocí. Ale netušili, že pak se setkají i s "ruským odborníkem na zahraniční politiku, který nemá žádnou vizitku" a poté i s "evropským diplomatem" (toho nám sehrál skutečný velvyslanec). Jednání s "Rusem" a "Evropanem" byla pro účastníky velký šokem. "Rus" je jen tak nezávazně pozval na jídlo, a "jenom" se ptal. "Evropan" mluvil výhradně anglicky, francouzsky a německy (až do té chvíle jsme všichni mluvili celou dobu rusky), načež z devíti účastníků mluvili jen dva - jeden anglicky, jeden francouzsky. Velmi poučné. (Radomír Špok)


.