Ministerstvo zahraničních věcí ČR

česky   english  

rozšířené vyhledávání

Přejít na menu

Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo Twitter

Konference o změně klimatu

 

Před samotnou konferencí proběhla přípravná zasedání v Bonnu (březen, červen 2009), Bangkoku (přelom září/říjen 2009) a Barceloně (listopad 2009).

Ve dnech 7. – 18. prosince 2009 proběhlo v Kodani 15. zasedání smluvních stran Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu a 5. zasedání smluvních stran Kjótského protokolu.

Vedoucím české delegace byl premiér Jan Fischer, jeho alternáty ministr životního prostředí Jan Dusík a český velvyslanec v Dánsku Zdeněk Lyčka.

Členské státy Evropské unie vystupovaly během konference v souladu se společnou pozicí. Postoj České republiky je definován v Rámcové pozici k mezinárodnímu vyjednávání o změně klimatu a post-2012 režimu (přijata vládou dne 12. října 2009), která postihuje klíčové otázky týkající se vlastního vyjednávání v Evropské unii i formátu Organizace spojených národů.

Evropská unie mezi prvními oznámila závazek snížení emisí o 20 % do roku 2020 oproti roku 1990. V případě úspěšné dohody v Kodani pak navýšení redukčního cíle na 30 %. Během vyjednávání určila Evropskou unie i částku na opatření v oblasti změn klimatu pro období 2010 – 2012, která činí 7,2 miliardy eur.

Z pohledu Evropské unie i České republiky byly v klimatické dohodě klíčové především jasné závazky rozvinutých zemí snížit do roku 2020 emise skleníkových plynů o 25 – 40 % (oproti roku 1990). Rozvojové země pak měly přispět významným odklonem (15 – 30 %) od stávajícího nárůstu produkce skleníkových plynů a připravit své politiky a strategie na přechod na nízkouhlíkový ekonomický rozvoj.

Konečný dokument, Copenhagen Accord, nebyl konsensem přijat díky nesouhlasu skupiny rozvojových států, které nebyly spokojeny především s nabídnutými závazky vyspělých zemí a procedurálním postupem v průběhu negociací. Výstupem je rozhodnutí Konference smluvních stran, které jej pouze „bere na vědomí“.

Hlavní elementy Copenhagen Accord:

  • (1) uznává, že zvýšení globální průměrné teploty nesmí překročit 2ºC ve srovnání s obdobím před průmyslovou revolucí;
  • (2) smluvní strany Přílohy I Úmluvy předloží Sekretariátu do konce ledna l. r. kvantifikované emisní cíle zaměřené na všechny sektory národních ekonomik k roku 2020;
  • (3) smluvní strany, které nejsou součástí Přílohy I Úmluvy, budou provádět opatření ke snižování emisí skleníkových plynů a předloží je rovněž do konce ledna l. r.;
  • (4) rozvinuté státy se zavazují poskytnout částku ve výši 30 miliard dolarů během let 2010 – 2012;
  • (5) do roku 2020 pak generovat 100 miliard dolarů ročně;
  • (6) vyhodnotit implementaci do roku 2015 a zvážit dlouhodobé cíle na základě vědeckých závěrů, včetně těch souvisejících s růstem teploty o 1,5ºC.
.