Ministerstvo zahraničních věcí ČR

česky   english  

rozšířené vyhledávání

Přejít na menu

Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo Twitter

Světový summit o udržitelném rozvoji

 

Světový summit o udržitelném rozvoji (World Summit on Sustainable Development, WSSD, dále jen "Summit") se konal v Johannesburgu v Jihoafrické republice ve dnech 26.srpna - 4. září 2002. Summitu předcházel rok příprav a čtyři zasedání Přípravného výboru.

Měřeno přítomností více než stovky hlav států a vlád na vrcholové části Summitu šlo o jednu z největších a nejprestižnějších globálních konferencí OSN. Hlavními výstupy Summitu jsou "Implementační plán" ("Plan of Implementation") a " Johannesburgská deklarace", významné jsou však i tzv. partnerské iniciativy, dobrovolné společné závazky vlád, mezinárodních organizací a nevládních aktérů ke konkrétním aktivitám na podporu udržitelného rozvoje.

Cílem Summitu bylo posoudit po deseti letech pokrok, dosažený světovým společenstvím při realizaci závěrů Konference OSN o životním prostředí a rozvoji (UNCED, Rio de Janeiro 1992), která svými klíčovými dokumenty (Deklarací z Ria a Agendou 21) vytýčila cestu k udržitelnému rozvoji, a upřesnit toto směřování s ohledem na současné podmínky. V éře globalizace koncept "udržitelného rozvoje" prošel obsahovým vývojem s trvale rostoucím důrazem na rovnováhu své ekonomické, sociální a environmentální dimenze. To mělo za následek propojení negociačních okruhů sociální, environmentální, ekonomické a obchodní sféry. Největší pozornost byla zaměřena na oblasti "nástroje realizace" (financování, oddlužení, obchodní režimy apod.) a "institucionální rámec pro udržitelný rozvoj", kde byly hledány záruky, že summit neskončí planými přísliby.

Vývoj v oblasti Světového summitu o udržitelném rozvoji

Summit v Johannesburgu měl být akčním summitem s důrazem na implementaci a na stanovení konkrétních, obsahově i časově vymezených cílů mezinárodního společenství ve vybraných oblastech. Tyto představy se však vzhledem k přetrvávajícím názorovým rozdílům ukázaly jako příliš ambiciózní. Mezi nejspornější témata patřil obchod a financování, a to konkrétně otázka, zda může Summit formulovat závazky jdoucí za rámec dohody dosažené na Mezinárodní konferenci o financování rozvoje v mexickém Monterrey v březnu 2002 a na ministerském zasedání Světové obchodní organizace v Doha v listopadu 2001. Složité diskuse se vedly o dalším postupu v oblasti energetiky, oceánů a rybolovu, ochrany klimatu a biodiverzity, využívání chemických látek atd.

Teprve dohoda v otázce globálního snížení podílu osob bez přístupu k základním hygienickým službám a spojení zdravotních služeb nejen s obecnými lidskoprávními standardy, ale i se specifickými kulturními a náboženskými hodnotami, umožnila konečné odsouhlasení textu Implementačního plánu.

Dokument je navzdory svému označení spíše souborem vybídek, záměrů a cílů, aniž by bylo řečeno, jak (a zda vůbec) budou realizovány. S ohledem na tuto skutečnost některé skupiny zemí již na závěrečném plénu signalizovaly zájem jít nad jeho rámec - Evropská unie např. (spolu se spřízněnou skupinou států včetně ČR) s poukazem na to, že nebyly přijaty žádné kvantitativní cíle ve vztahu k obnovitelným zdrojům energie (což je považováno za nejvýznamnější konkrétní negativum Summitu), představila deklaraci, v níž vyzvala k přijetí konkrétních regionálních a globálních závazků v této oblasti.

Johannesburgská deklarace je pokusem o shrnutí hlavních politických priorit negociací, bez zásadního obohacení výsledků včleněných do Implementačního plánu, a její význam spočívá spíše v potvrzení politické vůle vlád dosáhnout společného cíle - udržitelného rozvoje.

Mezi nejvýznamnější partnerské iniciativy (viz výše) patří projekty v prioritních oblastech (voda, energetika, zdraví, zemědělství a biodiverzita), které ve spolupráci s partnery (EU, Kanada aj.) připravily USA a které mají pro nejbližší léta zajištěny prostředky v objemu několika miliard dolarů. Bezprostřední finanční přínos ostatních partnerských iniciativ je odhadován na čtvrt miliardy dolarů.

Hodnocení Summitu v Johannesburgu se pohybují v širokém rozmezí v závislosti na očekáváních aktérů a míře, v jaké byly nakonec reflektovány jejich zájmy a vyjednávací pozice. Uspokojení z přijatých závěrů většinou vyjadřují rozvojové země. Jestliže UNCED v Riu před deseti lety znamenala razantní nástup environmentálních hledisek, Summit v Johannesburgu uvedl do rovnováhy tři pilíře udržitelného rozvoje a přímo propojil opatření k ochraně životního prostředí a přírodních zdrojů s bojem proti chudobě či s podmínkami mezinárodního obchodu včetně odbourávání obchodních překážek a dotací na straně vyspělých zemí. I když výsledná podoba ustanovení nepřesahuje rámec dohod z ministerského zasedání Světové obchodní organizace v Doha, Summit v Johannesburgu zohledněním obchodní agendy posílil budoucí vyjednávací pozice rozvojových zemí.

Evropská unie výsledky Summitu "obezřetně uvítala". Především z perspektivy environmentálního a sociálního pilíře se snažila být maximálně pozitivní silou, ovšem spojení těchto témat s problematikou zemědělských a energetických dotací negociační pozici EU do jisté míry oslabilo, stejně jako časté názorové různice mezi jednotlivými členskými zeměmi. Za svůj největší úspěch EU zřejmě považuje přijetí časového cíle v oblasti hygienických služeb.

Také z pohledu České republiky lze výsledky Summitu označit spíše za úspěch, neboť potvrdily závazek mezinárodního společenství k udržitelnému rozvoji a lze očekávat další rozpracování jeho závěrů v evropském měřítku. V Implementačním plánu byly potvrzeny všechny formulace týkající se vzdělávání a vědy, které ČR v průběhu přípravného procesu i na vlastním Summitu prosazovala. Byla schválena jedna partnerská iniciativa předložená ČR (tzv. Visegrádská letní škola rozvojové pomoci) a ke dvěma významným iniciativám se ČR připojila (k iniciativě environmentálního partnerství Východ-Západ předložené EU, Gruzií a Ukrajinou a k britské environmentální iniciativě z oblasti energetiky).

Za nesporný přínos Summitu lze též označit fakt, že dokázal mobilizovat občanskou společnost, přilákat pestrou směs aktivistů a zájmových skupin s širokým spektrem názorů, a iniciovat tak rozsáhlou neformální diskusi o udržitelném rozvoji a budoucnosti Země.

Udržitelný rozvoj byl v Johannesburgu definován šířeji než na UNCED v Riu, s menším důrazem na ochranu životního prostředí a s větším důrazem na boj proti chudobě či na obchodní problematiku. Tím Summit přispěl k aktualizaci "globální rozvojové agendy" a stal se zároveň aktuálním testem vůle mezinárodního společenství ke spolupráci. Otevřenou otázkou zůstává, jak bude tato vůle proměněna ve skutky. V této souvislosti jsou často za největší konkrétní přínos Summitu označovány jednotlivé partnerské iniciativy.

Follow-up v národním měřítku

Vláda schválila zprávu o průběhu a výsledcích summitu svým usnesením č. 1286 ze dne 16.12. 2002, v němž též uložila resortům státní správy sledovat možnosti implementace těch článků Implementačního plánu, které spadají do jejich působnosti a zároveň v této činnosti v maximální možné míře navzájem spolupracovat, neboť řada článků má obsahově výrazně průřezový charakter spadající do působnosti několika resortů současně, případně do působnosti poradních orgánů vlády.

Vedle toho je však žádoucí, vzhledem k průřezovému a nadresortnímu charakteru udržitelného rozvoje a v souladu s doporučením Implementačního plánu (v části týkající se institucionálního zabezpečení udržitelného rozvoje na národní úrovni), aby sledování možností a případných nových cest k naplňování závěrů Summitu ve vymezeném časovém okamžiku přešlo na nadresortní orgán, který bude provádět syntézu a integraci podnětů dodaných jednotlivými resorty státní správy. Toto hledisko by mělo být doplněno zapojením zástupců dalších složek občanské společnosti. Vzhledem k existenci řady poradních orgánů vlády, které se zabývají podobnou problematikou (jako např. Rady pro sociální a ekonomickou strategii, Rady pro zdraví a životní prostředí atd.), by i v zájmu nezvyšování nároků na státní rozpočet bylo vhodné, aby tento nadresortní orgán vznikl restrukturalizací některého stávajícího poradního orgánu.Usnesení vlády č. 553 ze dne 29. května 2002 uložilo ministru životního prostředí ve spolupráci s ministrem práce a sociálních věcí, ministrem průmyslu a obchodu, ministrem zahraničních věcí, ministrem financí a ministrem pro místní rozvoj předložit vládě zprávu o stavu řešení problematiky udržitelného rozvoje v České republice. Vláda v usnesení č. 1286 proto uložila ministru životního prostředí ve spolupráci s výše uvedenými resorty, aby v návaznosti na předložení zprávy, která shrne a vyhodnotí dosavadní opatření k zajištění udržitelného rozvoje na národní úrovni, zpracoval a předložil vládě návrh institucionálního zabezpečení udržitelného rozvoje v národním měřítku. Původní termín pro předložení tohoto materiálu byl 28. únor 2003.

Tento termín byl posunut o více jak jeden rok. Usnesením vlády č. 1242 ze dne 8. prosince 2004 byla schválena Strategie udržitelného rozvoje České republiky. Její základní úlohou bylo především včas upozornit na existující a potencionální problémy, které by mohly ohrozit přechod ČR k udržitelnému rozvoji a iniciovat opatření, jak těmto hrozbám předejít nebo alespoň zmírnit jejich dopad. Měla se stát konsensuálním rámcem pro zpracování dalších materiálů koncepčního charakteru (sektorových politik či akčních programů) a měla být důležitým východiskem pro strategické rozhodování v rámci jednotlivých resortů i pro meziresortní spolupráci a spolupráci se zájmovými skupinami. Základní časový horizont strategie byl stanoven rokem 2014, některé úvahy a cíle mířily až do roku 2030, případně i za tento rok podle povahy dané oblasti (například energetika). Rozlišení kratšího a delšího časového horizontu  se stalo perspektivně důležitým rysem Strategie, která se v této souvislosti zaměřila zejména na slaďování krátkodobých a dlouhodobých cílů, které nemusí být vždy totožné. Vláda ČR současně uložila místopředsedovi vlády pro ekonomiky a předsedovi Rady vlády pro udržitelný rozvoj, aby do 30. listopadu 2005 podal členům vlády pro informaci první situační zprávu s vyhodnoceným souborem indikátorů udržitelného rozvoje a do 30. listopadu 2007 předložil návrh aktualizace Strategie.

Strategické a dílčí cíle a nástroje Strategie udržitelného rozvoje ČR byly formulovány tak, aby co nejvíce omezovaly nerovnováhu ve vzájemných vztazích mezi ekonomickým, environmentálním a sociálním pilířem udržitelnosti.

Potřeba udržitelného rozvoje nebyla vyvolána pouze environmentálními limity, ale také limity ekonomickými a sociálními, vyplývajícími ze zvyšujících se konkurenčních tlaků globální ekonomiky. Svědčí o tom vývoj v Evropské unii. Významným prvkem, který formuloval sociální a ekonomické priority EU byl Lisabonský summit (březen 2000). Na jarním summitu v Barceloně (březen 2002) byla tato koncepce doplněna závěry předchozího summitu EU v Göteborgu (červen 2001), který přijal Strategii udržitelného rozvoje zaměřenou převážně environmentálním směrem. V roce 2006 byla Strategie udržitelného rozvoje revidována a aktualizována a v červnu téhož roku byla přijata jako zastřešující dokument určující celkový směr rozvoje EU. Cíle této strategie byly poté využity jako důležité prvky pro aktualizaci Strategie  udržitelného rozvoje ČR (aktualizace 2007).

Strategie udržitelného rozvoje ČR (aktualizace 2007) navazuje na předchozí širší strategický rámec z roku 2004 a jejím cílem je stanovit hlavní principy, priority, cíle a nástroje pro jejich dosažení.

Věcná východiska strategie se opírají především o analytické poznatky ze situačních zpráv o hlavních dlouhodobých trendech ekonomického, sociálního a environmentálního rozvoje v ČR. K východiskům strategického rámce udržitelného rozvoje patří i poznatky, které o udržitelném rozvoji nashromáždily mezinárodní organizace a instituce, jichž je Česká republika smluvní stranou či členem. Jedná se především o OSN (např. Deklarace o životním prostředí a rozvoji a Agenda 21, přijaté Světovou konferencí OSN o životním prostředí a rozvoji v Riu de Janeiru, Johannesburský implementační plán schválený Světovým summitem o udržitelným rozvoji, dokumenty Komise OSN pro udržitelný rozvoj, Organizaci pro ekonomickou spolupráci a rozvoj – OECD, Eurostat a Světovou banku, v jejichž aktivitách patří problematika a projekty udržitelného rozvoje mezi prioritní.

V současné době je aktuální otázka uspořádání summitu k udržitelnému rozvoji Rio + 20, kterou v rámci 63. Valného shromáždění OSN předložila skupina zemí G 77 + Čína. Ukazuje se, že řada zemí s definitivním stanoviskem k návrhu G 77 uspořádat světový summit k udržitelnému rozvoji zatím vyčkává.

Požadují přitom více  času na to, aby mohly posoudit termín konání a přidanou hodnotu navrhované konference v souvislosti s existujícími procesy v oblasti udržitelného rozvoje a jejich pracovní cykly. Náplní summitu by měla být změna klimatu a témata jako jsou dostupnost pitné vody a sanitace. V otázce místa je zřejmé, že ve hře se ocitá regionální faktor, při jehož rozhodování by pořadatelem příštího summitu měla být Asie (Jižní Korea již v této souvislosti návrh uspořádat summit předložila). 

.